Vyžadování pozornosti

Vazena pani psycholozko,
mam trileteho kluka mateje. Uz v prvnich mesicich jeho zivota jsem zjistila ze je jiny nez ostatni deti, byl nadprumerne aktivni, v sedmi mesicich stal, v deseti sam chodil a pritom byl porad uvztekany a rozmrzely. Nedokazal se ani chvilicku sam zabavit, venovala jsem se mu v podstate porad, kdyz ve dne spal (spi nastesti od malicka dobre) snazila jsem se udelat veskere domaci prace a vareni, protoze udelat neco s nim bylo nad moje sily. Neustale mi lezl po noze, vytahoval hrnce, pribory, stahoval veci z linky, kdyz jsem se ho snazila zabavit a dat mu nejake nadobi na hrani, nebo pripravit do kuchyne zajimave hracky, nic nechtel, jen se vztekal a natahoval se za vseim co jsem vzala do ruky. Navic jsem zjistila, ze nema rad kolem sebe lidi, jakmile k nam prisla navsteva, nebo na mne nekdo promluvil na hristi, okamzite zacal vyzadovat jeste vetsi pozornost, byl hlucny, uvztekany, najednou chtel jit domu z mista, ktere mel jinak rad, jen proto, ze jsem s nekym prohodila par slov a chvili se mu plne nevenovala. Mezi lidi to teda neslo, na prochazku s kocarkem take ne, nevydrzel v nem ani minutu, hned se zacal vztekat, kdyz jsem ho dala na nohy, tak se okamzite valel po zemi (pritok chodil umel velice dobre) a zbiral vsechny odpadky co nasel a strkal je do pusy, kdyz jsem se snazila mu v tom zabranit, nasledovalo dalsi vztekani. Nevydrzel u niceho, chtel na houpacku, bavila ho par vterin, pak na prolezacku, dalsich par vterin, den s nim byl nekonecne dlouhy, protoze, i kdyz jsem docela kreativni typ, jeho naroky jsem nezvladala v takovem tempu uspokojovat. Nikdy nedokazal treba tahat za sebou auticko, stavet na sebe kostky, vsechny podobne aktivity ho privadeli jen k dalsimu vztekani. Navic si nedokazal hrat, musela jsem si v podstate hrat za nej, neustale to vyzadoval, vydrzel koukat par minut (max) a hned se zase vztekal, tak jsem si zacala hrat jinak. V podstate do dvou let nevzal do ruky hracku (leda aby s nim prastil do stolu). Od jeho dvou let zijeme v londyne, matej je nase jedine dite ( a tak to zustane), jsem na neho vlastne sama, manzel ma velice neroznou praci a v podstate se mu nevenuje. Matejovi byli v lete tri a porad si nedokaze hrat. Potrebuje mne uplne ke vsemu, kdyz jsem s nim, tak ho bavi jezdit s vlackama, kreslit, malovat....kdyz u toho nejsem nebavi ho vlastne nic, jen lezi na zemi a ceka na mne. Jelikoz nechci aby moje dite travilo den cekanim na mne, tak se snazim venovat mu veskery cas. Pred mesicem zacal chodit do skolky, tady v londyne je bezna skolka na necele tri hodiny denne. V tomto case se snazim udelat vsechnu domaci praci, abych se mu mohla venovat. S ostatnima matkama ze skolky a v okloli se nestykam, matej je porad stejny, jakmile si zacnu s nekym povidat a nevenuji mu plnou pozornost zacne byt jeste neodbytnejsi a narocnejsi, takze mi z toho jde hlava kolem. Je pro mne jednodussi se s nikym nestykat, protoze mne to vycerpava jeste vic nez kdyz jsme sami.
Pani doktorko, jsem z toho vseho strasne unavena. Chtela bych vedet dve veci: delam neco spatne ja? zmeni se matej nekdy?
Dekuji.
Preji mnoho uspechu
denisa