Otázka
Odpověď
Období vzdoru
20.9.2003 15:44:29 Veronika, syn Honzík 2 roky, 3 měsíce
Vážená paní doktorko,
mám krásného syna, jsou mu 2 roky a 3 měsíce. Od 1. září nastoupil do školky a postupně si zvyká (první týden chodil na hodinu denně, druhý týden na 3 hodiny denně a nyní na 5 hodin) Zpočátku plakal, když jsem odcházela, v posledním týdnu se do školky těší, krásně vstává (přenáší svou dobrou náladu na celou rodinu :-) a když odcházím nepláče. Za týden nastupuji do práce a on tam bude od 7 do půl čtvrté. Chtěla bych se zeptat jestli ještě můžeme očekávat nějaký zlom, že bude ve školce nerad nebo je to víceméně zažehnáno. Další problém je že někdy nevím, jak se správně zachovat v určitých krizových situacích. jako příklad: Zouvat boty si umí, ale musíme potom udělat divadlo jak je úžasně šikovnej, dokonalej... Chtěla bych vědět, jak postupovat v situaci, kdy mu řeknu Zuj si prosím botičky a on řekl NE. Nechala jsem ho stát v předsíni a řekla mu aby za mnou přišel až si je sundá. Začal brečet, pak se vztekat a řval půl hodiny v předsíni a prostě si je nesundal. Zkoušela jsem mu domluvit, překřičet ho, plácnout na zadek ale nezabralo nic. Stál tam, ruce skřížené na bříšku a řval. Zajímalo by mě, jak to mělo skončit. Sundala jsem mu je sama a dala ho do postýlky, kde pokračoval v křiku další 1/2 hodinu a já seděla nešťastná v obýváku a nevěděla si rady. Pak jsem přemýšlela, jestli zrovna neměl špatný den a tak jsem na něj neměla křičet, v klidu mu je sundat s tím, že to je prostě skrat když si je jinak sundává sám a že chtěl prostě v ten okamžik abych udělala, co on řekl. Jestli je někdy lepší ustoupit (pokud to není pořád) nebo snést dvouhodinovou scénu. Děkuji za Váš čas a přeju Vám hezký den :-))
mám krásného syna, jsou mu 2 roky a 3 měsíce. Od 1. září nastoupil do školky a postupně si zvyká (první týden chodil na hodinu denně, druhý týden na 3 hodiny denně a nyní na 5 hodin) Zpočátku plakal, když jsem odcházela, v posledním týdnu se do školky těší, krásně vstává (přenáší svou dobrou náladu na celou rodinu :-) a když odcházím nepláče. Za týden nastupuji do práce a on tam bude od 7 do půl čtvrté. Chtěla bych se zeptat jestli ještě můžeme očekávat nějaký zlom, že bude ve školce nerad nebo je to víceméně zažehnáno. Další problém je že někdy nevím, jak se správně zachovat v určitých krizových situacích. jako příklad: Zouvat boty si umí, ale musíme potom udělat divadlo jak je úžasně šikovnej, dokonalej... Chtěla bych vědět, jak postupovat v situaci, kdy mu řeknu Zuj si prosím botičky a on řekl NE. Nechala jsem ho stát v předsíni a řekla mu aby za mnou přišel až si je sundá. Začal brečet, pak se vztekat a řval půl hodiny v předsíni a prostě si je nesundal. Zkoušela jsem mu domluvit, překřičet ho, plácnout na zadek ale nezabralo nic. Stál tam, ruce skřížené na bříšku a řval. Zajímalo by mě, jak to mělo skončit. Sundala jsem mu je sama a dala ho do postýlky, kde pokračoval v křiku další 1/2 hodinu a já seděla nešťastná v obýváku a nevěděla si rady. Pak jsem přemýšlela, jestli zrovna neměl špatný den a tak jsem na něj neměla křičet, v klidu mu je sundat s tím, že to je prostě skrat když si je jinak sundává sám a že chtěl prostě v ten okamžik abych udělala, co on řekl. Jestli je někdy lepší ustoupit (pokud to není pořád) nebo snést dvouhodinovou scénu. Děkuji za Váš čas a přeju Vám hezký den :-))
V její náručí
