Otázka
Odpověď
Re: Noční buzení
9.9.2003 21:29:57 Ilona Špaňhelová
Přiznám se, že tady je rada obtížná, protože váš syn už má zřejmě vypěstovaný nějaký návyk.
Pochopila jsem také, že už je větší - víc než 1 rok. Domnívám se, že podstatné je si uvědomit, jestli je jeho pláč takový, že se vám zdá, že ho něco trápí, bolí ... má tedy nějakou starost nebo je to pláč, kdy se zlobí, vzteká, chce dosáhnout něčeho, co si přeje a nemá. Podle toho, co popisujete, nevím ale co by to mohlo být, protože vlastně všechny věci, které byste mu v té chvíli mohla dát - náruč, nošení, povídání ... mu nabízíte a nepomáhá to.
Nabízím vám tuto zkoušku. Pokud máte nějakou klidnou babičku, tetu, tchýni a domluvíte se, tak zkuste, že by někdo z nich s malým spal a s touto osobou se i domluvíte na postupu, co má dělat, když se malý vzbudí. Tak většinou rodič pozná, jestli dítěti opravdu něco je a musí navštívit nějaké odborné zařízení a žádat o pomoc nebo si dítě jen vypěstovalo nějaký návyk a je pro něj i pro rodiče obtížné se ho zbavit. Doporučení pro toho, kdo by s ním spal je toto(samozřejmě to může být i tatínek, pokud je klidný). Ještě chci i vysvětlit, proč píšu o klidu toho člověka, který by s malým byl. Často totiž my rodiče přenášíme svou náladu, své rozladění, netrpělivost na dítě a potom je neklidné ono i my. Proto doporučuji klidného člověka. Takže ten, kdo by s ním spal, by ho uspal tak, jak byste se dohodli. Je na vás, jestli ještě budete chtít používat míč nebo i ten budete chtít na noc odbourat a nechat ho jen na "hraní" přes den. Pak v noci, když by se malý probudil a vy byste věděli, že jeho pláč je takový, že mu nic není, ale jen se zlobí nebo chce dosáhnout svého, doporučení je, aby ten, kdo s ním bude spát, k němu nevstával, měl by přisunutou postel k jeho postýlce, dal by mu ruku na jeho bříško nebo prdelku, řekl by nanejvýš pššt.. a dál by dělal naprosto "mrtvého brouka". Často totiž dítě, když nevidí u druhého reakci a vidí, že to je někdo cizí (babička) a přesto známý, protože ho zná, hraje si s ním přes den, tak ho tento pláč přejde dřív a usne. Tato zkouška se používá u dítěte maximálně tři noci a ten, kdo s dítětem spí by měl vidět, jestli se jeho buzení a pláč zlepšuje nebo ne. Když se pak vrátí rodič, který s dítětem nespal, k němu na noc, neměl by porušit to, co se naučilo např. s babičkou nebo může udělat to, že si lehne na druhou postel a nechá ještě babičku, ať se stará o dítě v noci, ale už tam budou s ní. > Pokud toto rodič nechce zkoušet, pak si myslím, že je třeba jen vydržet ...
Držím vám palce! PhDr. Ilona Špaňhelová
Pochopila jsem také, že už je větší - víc než 1 rok. Domnívám se, že podstatné je si uvědomit, jestli je jeho pláč takový, že se vám zdá, že ho něco trápí, bolí ... má tedy nějakou starost nebo je to pláč, kdy se zlobí, vzteká, chce dosáhnout něčeho, co si přeje a nemá. Podle toho, co popisujete, nevím ale co by to mohlo být, protože vlastně všechny věci, které byste mu v té chvíli mohla dát - náruč, nošení, povídání ... mu nabízíte a nepomáhá to.
Nabízím vám tuto zkoušku. Pokud máte nějakou klidnou babičku, tetu, tchýni a domluvíte se, tak zkuste, že by někdo z nich s malým spal a s touto osobou se i domluvíte na postupu, co má dělat, když se malý vzbudí. Tak většinou rodič pozná, jestli dítěti opravdu něco je a musí navštívit nějaké odborné zařízení a žádat o pomoc nebo si dítě jen vypěstovalo nějaký návyk a je pro něj i pro rodiče obtížné se ho zbavit. Doporučení pro toho, kdo by s ním spal je toto(samozřejmě to může být i tatínek, pokud je klidný). Ještě chci i vysvětlit, proč píšu o klidu toho člověka, který by s malým byl. Často totiž my rodiče přenášíme svou náladu, své rozladění, netrpělivost na dítě a potom je neklidné ono i my. Proto doporučuji klidného člověka. Takže ten, kdo by s ním spal, by ho uspal tak, jak byste se dohodli. Je na vás, jestli ještě budete chtít používat míč nebo i ten budete chtít na noc odbourat a nechat ho jen na "hraní" přes den. Pak v noci, když by se malý probudil a vy byste věděli, že jeho pláč je takový, že mu nic není, ale jen se zlobí nebo chce dosáhnout svého, doporučení je, aby ten, kdo s ním bude spát, k němu nevstával, měl by přisunutou postel k jeho postýlce, dal by mu ruku na jeho bříško nebo prdelku, řekl by nanejvýš pššt.. a dál by dělal naprosto "mrtvého brouka". Často totiž dítě, když nevidí u druhého reakci a vidí, že to je někdo cizí (babička) a přesto známý, protože ho zná, hraje si s ním přes den, tak ho tento pláč přejde dřív a usne. Tato zkouška se používá u dítěte maximálně tři noci a ten, kdo s dítětem spí by měl vidět, jestli se jeho buzení a pláč zlepšuje nebo ne. Když se pak vrátí rodič, který s dítětem nespal, k němu na noc, neměl by porušit to, co se naučilo např. s babičkou nebo může udělat to, že si lehne na druhou postel a nechá ještě babičku, ať se stará o dítě v noci, ale už tam budou s ní. > Pokud toto rodič nechce zkoušet, pak si myslím, že je třeba jen vydržet ...
Držím vám palce! PhDr. Ilona Špaňhelová
V její náručí
