Diskuze : Hlavní : Máme doma školáka

Čumčo, já jsem slyšela přesně totéž, tj. "ony se rozdíly srovnají". Existuje to. Nebo minimálně existovalo před necelými dvaceti lety, kdy jsem řešila vzdělávání pro vlastní nadané dítě. Obcházela jsem školy a ptala se ředitelů, jak pracují s nadanými dětmi. A zažila jsem i odpověď, kterou popisuje Yuki, tedy "jako se všemi ostatními". Listina z ppp nikoho příliš nedojímala ani nezajímala.
A ve škole, kde slibovali o nadané pečovat, na to nakonec neměli personál, dobrá myšlenka zůstala v hlavě ředitele a na papíře, do praxe se promítla málo.

Dari, poznala jsem několik prvostupňových učitelek (děti měly hroznou smůlu na změny) a většinou se fakt snažily. Všechno starší ročníky. U jedné jsem měla pocit, že trochu nestíhá dobu, chvíli mě to trápilo, ale dcera ji měla ráda

Zase tlačit učitele někam, kde se sám necítí jistý Nechce se takto specializovat, třeba ví, že s podporou PPP jde s menším úsilím dosáhnout lepšího výsledku. Tohle už je trochu taky jeho volba. Třeba ví, že už se ve třídě potýká s tolika individuálními plány, že už nemá sílu.

Nene, myslela to přesně tak, jak jsem napsala.

Synovec už je v sekundě na gymplu, takže na té základce strávil už 5 let, takže jak to myslela, se ukázalo dostatečně v průběhu.

Příkladem naší školy jsem chtěla jen ukázat, že když se chce, tak to jde. I bez papírů a nejen na prvním stupni.

Ale právě proto jsem psala, že to byla soukromá škola + 15 dětí ve třídě, čímž jsem chtěla říct, že chápu, že učitelka s 25 dětmi různých úrovní a obtíží to jistě má těžší, a to i kdyby byla motivovaná. Samozřejmě i ve státním školství je spousta skvělých učitelek...

Ale to, že ve školství je furt - i na prvním stupni - dost učitelek, které se o to ani nesnaží, to je asi fakt, ne? Já jsem své dítě toho ušetřila, ale mám samozřejmě známé, kamarády, rodinu..., kde všichni mají děti a tak snad jsem toho slyšela dost. Nejsem žádná elita odtržená od reality, starší syn chodil na normální základku a pak šel na 8 letý gympl, ale malý byl specifičtější + zrovna se ta soukromá (naštěstí) u nás otvírala a vyhovovala nám v mnoha věcech (přístup, začátek školy, bloková výuka, neznámkování...), jsem fakt velmi šťastná, že to takhle pěkně vyšlo. Velký syn prošel komplet státním školstvím a letos bude promovat, takže bez úhony. Ale malej by v blbý státní škole trpěl, rozhodně mnohem víc - je (byl) prostě jinej.

Knedli, u toho rozhodování mezi Táborem a Prahou musíš vědět, co za výstupy chceš. Pokud chceš oficiální papír pro školu, tak musí být z PPP, což třeba zde zmíněné Centrum nadání v Praze není, ale zase tam za peníze dostaneš pro sebe podrobnější zprávu o nadání dítěte než v PPP. Ale skola se tím řídit nemusí, ani na žáka nedostane žádné peníze na pomůcky nebo hodinu intervence navíc.
V Táboře má na starosti nadané pí psycholožka Janoušková, byla jsem u ní se synem a je moc milá, když se rozhodnete pro Tábor, chtěj přímo k ní. A neboj, určitě se tam na vás nebudou divat jako na ambiciozniho rodiče. Paní Janoušková má sama nadanou dceru. V doporučení bude pro školu, jak mají s dítětem pracovat, ale stejně záleží na učiteli, jak moc se tím bude řídit. Synovi tenkrát napsali nějaké peníze na pomůcky (i s vypsanými tituly, co by bylo vhodné koupit, např. Matematika pro bystré a nadané žáky apod.) a také domlouvali se školou možnost chodit na matematiku do vyššího ročníku (aby se kryly hodiny matematiky).

Čumčo, je se nezlobím a právě proto jsem to vysvětlila, aby lidi věděli