(2.6.2022 12:05:39) Syn zhruba v posledním roce začal hrozně zlobit, neustále řeším kázeňské problémy ve škole (třídní důtky, ředitelské, dvojka z chování), ve škole na koberečku jsem byla několikrát, maily (stěžovací) mi píší učitelé skoro každý týden, třídní mi telefonuje minimálně 2x za měsíc. Ve škole má velké problémy s učením (dysgrafie, dyslexie, dysortografie, porucha pozornosti), nezapisuje si úkoly, nezapisuje si učivo, bojkotuje písemné práce, pak dochází ke konfliktům s učiteli, kdy se ho snaží přimět ke spolupráci (nevím jak, nejsem u toho) a on se s nimi začne dohadovat a vztekat se. Od září nastupuje na jinou školu, ovšem má v poslední době plno spáchaných "klukovin" i mimo školu (lezl na kříž u kostela, na hřbitovní zeď, posprejoval s partičkou starších kluků budku s občerstevním...) . Doma před rodiči se chová vzorně, udělá vše, co se po něm chce (jen je třeba občas dohlédnout nebo připomenout), rodičům neodmlouvá, nedohaduje se, není drzý. V současné době má zabavený mobil (který si bez dovolení vzal zpět - samozřejmě odhaleno), zabavený tablet, je bez TV, bez XBoxu, zakázané tréninky i zápasy fotbalu (sprejoval právě s kluky z fotbalu), chodí jen do školy a pak ven jen s rodiči nebo na zahradu. Stejně stihne udělat ... i cestou do/ze školy ... Už fakt nevím jak na něj. Docházíme do PPP, dětský psycholog, Středisko výchovné péče - nikde mi nic smysluplného neporadili, spíše se to chování v posledím roce ještě zhoršuje. Dnes má narozeniny a my vůbec nevíme, jak se k tomu postavit - je v "podmínce" a stejně dělá kraviny, už mu ani není co zakázat nebo zabavit a vůbec se nám nechce mu teď dát hromadu dárků ... Neřešili jste někdo podobného mladého výtržníka? Nechci si s ním úplně pokazit vztah, ale už teď nám začíná dost lhát nebo naopak mlčí a neřekne nic. Vůbec nevím, jak ho trestat nebo jak dál, abych nemusela mít hrůzu z každého telefonu, kde zase co provedl. A to je mu čerstvě 11, takové malé smrádě
(2.6.2022 12:20:37) A dosud jste praktikovat moderní "volnou" výchovu? Protože to ve skutečnosti není vůbec jednoduchá věc a má svoje pravidla. Je to to samo jak s demokracii,tu si většina lidí také vykládá po svym, že mohou všude všechno,přitom svoboda jednoho konci tam,kde začíná svoboda druhého.
Zakazovat klukovi sport, kde má možnost alespoň z části vybít energii mi nepřijde vůbec správně a v režimu,který jste mu nastavili nyní,bych zacla dělat nepredlozenosti i ja,ať si to řádně uziju,než se octnu v tom silenem domácím vezeni a nudě.
Asi je nacase kluka usměrnit fyzicky když to nechce slovne chapat,presne tak jak to bylo za nas-s jelitama na (_._)!
Narozeniny bych za těchto okolností bohužel zcela ignorovala,i když by mě to jako rodiče moc mrzelo a já osobně bych to jako rodič nechtěla zažít. Na druhé straně si neumim predstavit mu s úsměvem gratulovat,jako by se nemetlo,dát mu pusu a něco dávat.
(2.6.2022 12:28:13) Žádnou volnou výchovu jsme nikdy nepraktikovali, u nás doma vládla odjakživa rodičovská diktatura - co řekne rodič, to je zákon a nemá smysl se dohadovat, rozhodně nám neskákal doma po hlavě, na zadek dostal někdy v batolecím věku (kdy domluva neměla smysl), pak dlouho nebyl důvod, fakt neudělal nic, co by zasloužilo trest. No a pak před 14 dny dostal ode mě, protože mi lhal opakovaně do očí (znala jsem pravdu), po pěti plesknutích po zadku kápl božskou.
(2.6.2022 13:10:49) Ale on měl prostor, běhal si venku kde chtěl, s kým chtěl, měl neomezený telefon, PC, Xbox, TV - nejraději běhal s klukama venku, s kolem nebo s koloběžkou. Dokud nezačaly průšvihy, nebyl důvod ho omezovat - ale když jsem na něj zavolala, že má jít domů, tak bez keců šel (a nezačal s odmlouváním typu: A proč tak brzy? a můžu ještě 10 minut? Ale Pepa ještě nemusí...). Nekontrolovala jsem přesně jeho pohyb, měl i nějaké kačky na útratu. Jenže s přibývajícími průšvihy prostě bylo třeba nastolit nějaké tresty, tak jsme začali s postupným omezováním, až skončil v režimu, v jakém je Pozitivní motivaci jsem zkoušela, neustále mu opakuji, že každý úspěch a snaha bude z naší strany odměněno, ale on třeba dostane ve škole jedničku a cestou domů udělá průšvih...prostě není za co odměnit...pokud mu nemám dávat dárky za to, že vydržel den bez průšvihu.
(2.6.2022 13:20:55) prostor pro názor, potřebuje v tomto věku argumentovat, a protože nemůže doma, dostal by a fyzický trest je mu už hodně nepříjemný, je to pod úroveň, zkouší to ve škole, tam nedostane na zadek, ani facku, nikdo mu nic nezakáže, vlastně je to bezpečnější prostředí než doma, tak si to tam zkouší
(2.6.2022 13:35:32) terapeutko, tohle je často fakt těžké... osobně používám nejraději "logické" tresty... nevidím smysl v zabavení xboxu, protože posprejoval zeď (například)... tím, že mu vezmu možnost se vybít, zabavit, nedosáhnu ničeho... takže každý průšvih raději řešit konkrétně a s konkrétními důsledky (a ne tresty) - posprejovaná zeď - pokud možno napravit, natřít, očistit, pokud nejde, tak se revanšovat majiteli jinak - posekat trávník, shrabat listí, umýt okna... rozpory ve škole? tak vysvětlovat, nechat si vysvětlovat (po hodině rozboru situace toho má tak plné zuby, že by raději pár facek ) dát prostor k projevení názorů hodně o nich mluvit, rozebírat, vysvětlovat... průšvih cestou ze školy? sama si pamatuju, jak jsem jako dítě spadla do průšvihu aniž bych chtěla - to tě tak něco zaujme, něco začneš dělat a než se naděješ, už je z toho malér (pozdní příchod, roztržené kalhoty, rozbité kolo, ztracené klíče...) a pozitivní motivace nemůže být podle mne na základě skutků, jako spíš snahy, ony se ty děti fakt kolikrát snaží, ale osud jim nepřeje, opravdu no a pak v nich utvrdíš dojem, že ať se snaží nebo ne, stejně bude zle...
narozeniny bych normálně oslavila, už jen proto, aby věděl, že i když zlobí, miluju ho a vždycky budu... v tomhle věku je to pořád ještě velmi výjimečný den
(2.6.2022 14:29:36) Jinak my deti netrestame vlastne nijak. Nejvic je potrestá, kdyz se na ne zlobime a doma neni pohoda. Hrani omezime ne jako trest, ale aby mel syn cas na uceni. Vlastne vubec si nepamatuju, ze bychom kdy dali trest za neco.
(2.6.2022 14:41:40) Jo, u nás taky tak. Netrestáme. Když tedy dcera přišla později, než jsme byly domluvené, měla jsem strach a dostala céres, musela pak chodit domů o půl hodiny dřív a na minutu přestě - ale to neberu jako trest ale jako důsledek - musí se naučit držet slovo, jinak jí nebudu věřit a bude muset přijít dřív, abych si pojistila, že se do určité doby dostaví domů.
(2.6.2022 14:51:13) Fern, já teda nemám nějak dlouhou učitelskou praxi, ale i s tím jedním školním rokem ji mám s tebou nesrovnatelnou. A představ si, že s tímto přístupem děcka, na která jsem byla upozorněna, že ve výtvarce nepracují a je zbytečné se tím vzrušovat, pracovala. A dokonce ti největší sígři, ke kterým se nikomu nechtělo jít učit (bývalí šesťáci) mi pravidelně telefonují, aby mi povyprávěli, co se děje. A volají mi, kupodivu, ti darebáci, ne šprtky.
(2.6.2022 14:51:35) Fern, to jaksi neznamená, že nevhodným přístupem nemůže všechno zhoršit a sama si zadělat na větší problémy. Máme bohatou zkušenost, a to se vcelku snaží, jen je prostě strašně znát ta nepolíbenost problematikou. Když nám spojili 2 třídy do 32 monstra (teď 33), s dítětem, které má 3 stupeň podpory od první třídy, což se má projevit snížením běžného počtu!, tak se nic jiného než problémy čekat nedalo. Do teď mi není jasný,že jim tu výjimku dali. No vyžrali si to všechny 3 strany. Což je problém systému.
(2.6.2022 17:57:09) Ne že bych vám to té debaty chtěla zasahovat, ale to se, milá Fern, velmi mýlíš. Škola JE výchovná instituce, je to jeden z jejích základních úkolů. Předávání poznátků je ten druhý. Zrovna se učím na ZK z psychologie, mj. ehm o vztahu rodiny a školy , všechno to tam je.
(2.6.2022 14:50:27) Ho pleskas v 11 rukou po zadku? Jestli ano,to si u tak velkého děcka dost dobře neumím představit,tu ucinnost; to u nás by měla pohotovost vařeka,já dostávala doma sluchem.
Sdel synovi naprosto vážně, že jestli se takto mini chovat dal,necháš ho umístit do diagnostaku; no a jestli cca do tech 14,15 fakt nepolevi a naopak se to bude stupňová,asi to budete muset stejně takto řešit.
A o ten sport bych ho fakt neobirala,dlouhodobe domkovezko k ničemu moc nevede.
(2.6.2022 15:06:09) Terapeutko a jinak mě tedy dost zarazilo jednak to, že 11 letého kluka plácáš po zadku, to si neumím představit, mně by to v tomhle věku syn dávno už vrátil, měl větší sílu než já...a hlavně je to v tomhle věku naprosto mimo a nedůstojné a neřeší to vůbec nic... A druhá věc, která mi na tom přijde trochu varovná je, že doma před rodiči se chová dobře a dělá co má a naopak ve škole, nebo v cizím prostředí takhle řádí...Kdysi jsem probírala s psycholožkou ve školce to, že syn je ve školce i jinde mimo domov zlatý, ale doma se mění v zuřící příšerku...řekla mi, že takhle je to daleko víc v pořádku, než kdyby to bylo obráceně...že on se v cizím prostředí přemůže, chová se tak, jak je potřeba, ale pak potřebuje vyventilovat někde to napětí a stres z toho ovládání a že je právě v pořádku, že to dělá doma, kde je mezi svými a ví, že si může dovolit chovat se ne úplně skvěle a nikdo ho za to neodsoudí, že se prostě může uvolnit v bezpečí... Že právě problém by značilo to, kdyby doma se choval vzorně a vybíjel si to jinde...
(2.6.2022 16:53:08) Dostal na zadek? Terapeutko, máš pocit, že to povede k větší vzájemné důvěře, spolupráci? Jako vytlouct z něj pravdu možná můžeš, ale k čemu ti to je? A do budoucna? Kde je nějaký respekt? Chápu, že jsi zoufalá, ale zneužívat fyzické převahy je i podlé i tak. A syn to tak nepochybně cítí, a bude to pak "jak vy ke mně, tak já k vám" - tedy nefér, bude bojovat všemi způsoby - lépe zatloukat, nesdílet nic (ani v pohodovějších chvílích), co by mohlo být (později) použito proti němu, atd...
(2.6.2022 17:07:28) Babi, ona další věc taky ještě je, že v 11 už má fyzickou převahu asi spíš ten kluk, ale zatím se asi nevzepřel...já když jsem tohle na syna zkusila, tak mi to hned od začátku vracel, už v 9 měl větší sílu, než já...a s dovětkem "když ty můžeš, tak já taky..." - a to mě dost probralo a uvědomila jsem si, že tudy cesta fakt nevede...ani bití, ani zákazy, to prostě nefunguje...nebo zdánlivě to může chvíli vypadat, že to funguje a rodiče dosáhnout svého, ale hodně brzy se jim to pak vrátí a už bude pozdě něco napravovat...já jsem ráda, že jsem si to uvědomila hned a že máme pořád vztahy dobré.
(2.6.2022 19:06:28) "u nás doma vládla odjakživa rodičovská diktatura - co řekne rodič, to je zákon a nemá smysl se dohadovat,"
"No a pak před 14 dny dostal ode mě, protože mi lhal opakovaně do očí (znala jsem pravdu), po pěti plesknutích po zadku kápl božskou."
to je tedy síla, pak se div, že se jeho chování stupňuje. Nevím co ti poradit, než že změnit svůj postoj. Jo nemá sprejovat, nemá lhát. Ale ty zase nemáš provozovat diktaturu, ani ho plácat po zadku, aby řekl pravdu. Chápu, kdyby ti "ustřelila" ruka, ale takto cíleně, opakovaně to je fakt špatná metoda.
Narozeniny bych oslavila normálně, bez proslovů. Prostě den, kdy zapomeneme na potíže a jen si užijeme, že se máme rádi.
(2.6.2022 13:37:19) A já bych zrovna narozeniny udělala úplně normálně. Sice vás štve, ale máte ho pořád rádi, ne ? A puberťák to potřebuje cítit, tu lásku.
(2.6.2022 15:12:23) Simeono, přesně, taky bych narozeniny oslavila úplně normálně, to s tím ostatním přece nesouvisí...možná bych nezahrnula hromadou dárků, ale minimálně nějakou drobnost a oslavu v rodinném kruhu určitě jo...přesně jak píšeš, i když dělá průšvihy, tak pořád je to naše dítě, které máme rádi.
(2.6.2022 12:26:49) Starší kluk byl na tom podobně okolo 12 let... nebyl teda až tak problémový mimo školu, ale škola byla pro náš všechny peklo. jak píšeš - poznámky, důtky, dvojka z chování.... je disgrafik s vysokým IQ.Na vše kašlal, nic nenosil - pomůcky, úkoly...nic.Známky měl ale dobré, až na tu z chování A stejně jak píšeš ty - k rodičům (nám) se choval dobře.. Poradit moc neumím - jen snad pro uklidnění, že se to zlomilo po dni otevřených dveří, na který jsme šli spolu v osmičce(střední škola s IT zaměřením). Chtěl moc jít na tu školu a najednou byl klid. Nyní je na VŠ IT směru a je studijně úspěšný a spokojený. Nicméně bohužel daní za to je závislost na počítači, převrácený rytmus den a noc a sociální izolace.... on to tak nevnímá, žije si ve svém světě spokojeně, ale mě to trápí.
(2.6.2022 12:29:35) No už do toho pomalu lezou hormony. Mám o rok mladšího a taky děs běs, akorát u nás je to setrvalý stav, jen se to postupně zhoršuje. A čekám v příštích letech ještě větší horor. Zakazování se spíš vyhýbàme, za chvilku by nebylo co, a nudící se dítě je cesta k dalšímu průšvihu, meze tolerance máme posunuty na nejvyšší možnou úrovně. Zkuste to otočit, příjemné věci za odměnu, když zvládne konkrétní úsek bez maléru. Cíle klást malé, aby měl šanci na to dosáhnout. Prostě pozitivní motivace.
(2.6.2022 12:34:27) narozeniny bych se pokusila využít, zvlášť v kombinaci se změnou školy
udělej takovou oslavu, jak jste zvyklí,a třeba u dortu se pobavte o tom, co by chtěl dělat, jak by chtěl začít nově
chce to sport, ale jiný než fotbal s bývalou partou, chce to zajít do nové školy a třeba tam strávit nějaký den, týden, poznat spolužáky a učitele, ale to po domluvě na nové škole
a hlavně bych se zajímala o to, před kým se předvádí, co se děje na této škole, někdy je to volání o pozornost a pomoc a ony ty děcka občas neví, jak jinak to udělat
(2.6.2022 13:02:47) Souhlasím s Yuki, narozeniny bych využila pozitivně. A myslím, že pokud možno by měl dát osobně do pořádku to, co poučil - viz to posprejování. Třeba s vámi?
(2.6.2022 13:28:14) To rozhodně napraví svépomocí, dnes jede s manželem koupit fasádní barvu a bude to škrábat a natírat. Barva se zaplatí z jeho ušetřených peněz. U toho sprejování bylo kluků více samozřejmě, ale podařilo se domluvit jen s jedním otcem, který se k tomu postavil podobně (zajedeme koupit barvu a ať si to kluci uvedou do původního stavu sami, pod dozorem tatínků).
(2.6.2022 13:31:38) Hele působí to na mě tak, že se chce srovnávat a vytáhnout před spolužáky. Prostě obstát. A tím, že má asi dost problémů se sebou (mnoho spu), tak je trochu neřízená střela. Mmch ten přestup jinam je dobrovolný???
(2.6.2022 13:44:02) Na jinou školu nás tlačili v původní ZŠ, jako řešení problémů s výukou to navrhovala i PPP a etopedka ve středisku výchovné péče. Stávající škola opakovaně nerespektovala pokyny z PPP a hodně s nimi bojujeme s výukou, úkoly, dopisováním učiva a pod. Syn nejdřív nechtěl, ale postupně narostla jeho averze ke stávajícím vyučujícím (a věřím, že i naopak). V nové škole jsme se byli společně podívat, je je vedlejší vesnici, už sám říká, že by tam šel nejraději hned. Je to jen 3 zastávky busem, dá se dojet i na kole většinově mimo hlavní komunikaci po cyklostezce.
A žádného spouštěče si nejsem vědoma, on byl od malička živější a akčnější, ale pořád jsem to tak brala, že je prostě "synek" a nemůžu ho srovnávat se starší dcerou (klidnou introvertní knihomolkou). Snad jediná změna u nás v posledních letech, že dcera v září nastoupila na SŠ a je přes týden na internátu, takže se spolu vidí jen o víkendech.
(2.6.2022 13:50:47) terapeutko, tak třeba přechod na jinou školu zafunguje jako antispouštěč , jestli tam sám chce, nebude se chtít uvést ve špatném světle a záleží taky na autoritě nových vyučujících, držím palce.
narozeniny bych oslavila a asi bych je nebrala jako příležitost k proslovům, spíš bych řekla, že dnes to řešit nebudeme.
(2.6.2022 14:09:50) ...tak to je jasné. Teď může. Půjde pryč. Po něm potopa. Veškerá averze vyplula na povrch. A škola sama tomu asi dost přispěla. Předpokládám, že na něj mají různé kecy. Taky může mít strach, že přijde o kamarády.
(2.6.2022 14:12:12) Upřímně řečeno - oni mu asi ve škole nepomohli. A teď po vás chtějí, abyste se zauzlovali. Tak určitě. Nemáte možnost ho nechat +- už nějak doma?
(2.6.2022 14:26:56) Jo ze školy jsem poslouchala pořád jen "domluvte mu", "sjednejte nápravu" a pod., nic pozitivního na něm nikdo neviděl, jen mu dávali tresty, důtky, špatné známky. Neměl šanci uspět. čtyřky i z výtvarky a hudebky Doma ho samotného nenechám, snad ten měsíc nějak doklepeme, ale taky vyhlížím prázdniny a konec školy jako kdysi chlapi konec vojny... a doufám, že na nové škole bude vstřícnější učitelský sbor s přirozenou autoritou a děcko nebude mít potřebu se tam dohadovat a předvádět.
(2.6.2022 14:46:41) Hele, píšeš, že ve škole ho jen trestali, ale vy ho taky trestáte. Kde on tedy může uspět ? Není to o tom, že se na to všechno vykašlal ? Protože ať se snaží jak chce, vždycky se něco špatného najde (dostal jedničku, ale udělal průšvih cestou ze školy).
(2.6.2022 15:06:57) "Nejlepsi" je,že ti tady dávají hrabeci rady ucitelky, takže ty samé profese,které,když se jich problém opravdu dotýká tak se zmuzou jedině tak opět na ty dutky,poznámky,apod.
(2.6.2022 15:11:27) Fern, poznámky nepíšu, letos jednu jedinou, na které jsme se shodli s kolegy svině děti mám vychovaný tak, že nikdy žádný problém není, Ve škole s dětmi neválčím, chodí za mnou, stěžují si na rodiče, jak je bijí, jak je problém s nimi mluvit, rodiče neposlouchají, nevnímají, poučují, zakazují, děti se bojí říct jim o svých problémech a tak spolu vymyšlíme, jak rodičům říct, že...
až budeš mít praxi a zkušenosti, můžeš mít svoje blbý řeči směrem k učitelkám
(2.6.2022 15:13:07) jo a třeba důtku, tu jsem letos dala, za kouření ve škole, rodiče o kouření ví, prý je to zdraví dítěte a tak je to jeho věc, takže proč by nemohl kouřit na wc ve škole, doma může
(2.6.2022 15:15:50) Fern, já teda žádné důtky nedávám. A nejvíc mě baví právě učit šesťáky, to jejich zlobení není zlé, jen takové přitrouble pubertální mimoňství. A když si z toho (ne z nich, ale ze vzniklé situace) umíš udělat srandu, nemají důvod bláznit. U mě v hodinách nebylo teda úplné ticho, ale rozhodně tam byla dobrá atmosféra. "Problémové" děti se mi chodily svěřovat, jejich rodiče mi volali o radu. Já jsem nevolala a nepsala nikomu. Vyřídila jsem si to s děckama sama.
(2.6.2022 20:37:57) Kat "...tak to je jasné. Teď může. Půjde pryč. Po něm potopa. Veškerá averze vyplula na povrch. A škola sama tomu asi dost přispěla. Předpokládám, že na něj mají různé kecy. Taky může mít strach, že přijde o kamarády."
(2.6.2022 20:57:42) Mariko, myslím, že to odhadla Simeona, nebo kdo psal, že je kluk totálně přetížený. A jde z louže pod okap. Navíc pokud ve škole usilovně tlačili na přeřazení, tak myslím, že si ve škole vyslechl a i teď vyslechne mnoho různých komentářů. Je závěr roku. Puberta nastupuje. Učitelé ho nešetří. Rodiče tlačí z druhé strany.
(6.6.2022 11:44:16) Terapeutko, když má dítě kupu SPU a škola to ignoruje - TO je nejspíš ten spouštěč. Navrhla bych ti zkusit zkonzultovat prof.Mertina. Ovšem varuju , je schopný na školu poslat inspekci (až budete pryč) - u nás ji poslal a inspektoři nestačili kulit oči. Škola si nemůže říct, že oni si na podpůrná opatření nehrají, to dneska legálně nelze. Je doporučení z PPP/SPC - má být školou dodržováno, je na to explicitní nárok.
(2.6.2022 13:20:55) No, tak zákazy jste už vydali až do mrtě, takže už nemáte kam. Nefunguje to, evidentně. Takže k ničemu. Za prvé jde do puberty. Za druhé - co se stalo? Taková změna náhle??? To je docela divný. Další věc, pokud dřív neodmlouval a plnil, hodnotím to jako atyp dítě. Není to samozřejmé. Má svých dost starostí a nepříjemností. Pokud měl před tím přísný režim, mohl to tedy prostě hodnotit jako vopruz a nastala revolta. Ale působí to na mě dojmem, že si řeší nějakou velkou krizi.
(2.6.2022 13:34:02) "Ve škole má velké problémy s učením (dysgrafie, dyslexie, dysortografie, porucha pozornosti), nezapisuje si úkoly, nezapisuje si učivo, bojkotuje písemné práce, pak dochází ke konfliktům s učiteli, kdy se ho snaží přimět ke spolupráci (nevím jak, nejsem u toho) a on se s nimi začne dohadovat a vztekat se."
Terapeutko a není přetížený? Pokud má tolik diagnóz, je pro něj problém si systematicky zapisovat úkoly a učivo. Možná se kdysi snažil, ale pokud mu to nejde skrz tu nesoustředěnost a všechno ostatní, může z toho být frustrovaný natolik, že učení a všechno kolem začíná s náběhem puberty bojkotovat. Nebo je v tom možná něco jiného, nevím, Chybí mi tam, jak se k tomu staví on, co k tomu říká. Píšeš, jak ho trestáte, ale o tom, jak se k tomu staví on nepíšeš.
(2.6.2022 13:34:33) Radu moc nemám, syn měl tichou pubertu (zamkl se v pokoji a vylezl až po pár letech a dá se s ním normálně mluvit). Ale souhlasím s Fren, že zákaz fotbalu není dobrý, kde jinde má kluk upustit páru ? Asi bych udělala nějaká opatření, pokud to jde, třeba ho z tréninků vyzvedávala. Ani úplný zákaz elektroniky mi nepřipadá šťastný.
A ad rodičovská diktatura - moc se nedivím, pokud se vymezuje, jestli doteď musel držet hubu a krok.
Co si s ním sednout a promluvit si, že už je velký a zákazy vám nejdou přes pusu, ale že musí dokázat, že mu můžete věřit ? Dát mu odpovědnost. Dát omezeně telefon atp., dohodnout pravidla, pokud budou dodržována, může se doba užití prodloužit, pokud ne, bude zkrácena. Pokud posprejuje stánek, taky si to půjde vyčistit (nebo si vydělá na vyčištění třeba prací doma nad rámec běžné pomoci).
(2.6.2022 14:04:58) terapeutko, těmi zákazy všeho možného jste si moc nepomohli - sami přeci vidíte, že to nezabírá? Zakázat mu sport je už vůbec blbina.... Teď byste rádi ignorovali narozeniny? Oslavu toho, že se vám narodilo dítě? Co příště - zrušíte Vánoce?
Měl by stále vědět, že ho máte rádi - dost možná si poslední dobou myslí pravý opak.
Zmiňuješ, že začal odmlouvat - on to do té doby nedělal? U nás se odmlouvá a smlouvá pořád A že začal lhát? On na to přijde, že to není cesta. Syn třeba fakt nelže, dcera občas ulhaná je - tak jí navrhnu, aby příště lhala líp - a ona uculeně poví, jak to bylo Hlavně to celé tak hrozně nehroťte. Vy ho chcete takového, jako byl předtím? Takový s nastupující pubertou už nikdy nebude On to zřejmě s těmi "dis" má taky dost těžký, i sám se sebou
(2.6.2022 14:20:28) Martasino, lip bych to nerekla, fakt
Soustředila bych se na pozitivní veci, narozeniny oslavila, sport nezakazovala. Jestli s Vami mluvi, co si o tom vsem mysli? U kluka je v 10 na pubertu jeste brzo, ne? Kdyz je doma v pohode, nenastane chvíle na to si popovídat v klidu a v dobrém?
(2.6.2022 14:28:52) Právě, že s námi o tom nechce mluvit. Je to jednostranná komunikace z mé (nebo otcovy) strany a dítě kouká a mlčí jako hrob. Výjimečně z něj nějaké zajímavé info vytáhne sestra, když přijede na víkend domů.
(2.6.2022 14:38:20) Já z dítka vždy problémy doslova páčila, nejdřív jsem si musela uvědomit, že má asi problém, pak k tomu dovést nespolupracující a nekomunikující dítko a pak se teprve snažit společně najít řešení. Vždy jsem byla naprosto zničená, postupem let se aspoň zkrátila doba "páčení", dítko už si lépe své pocity uvědomuje a současně ví, že matka nepoleví. Mé občasné promluvy do duše dítko fakt nesnáší, tedy když už jsem byla fakt naštvaná nebo zklamaná. Řekla bych, že to považuje za formu nejvyššího trestu, až mučení z mé strany
(2.6.2022 14:41:38) Jo, svého času promluvy fungovaly jako nejtěžší trest, co fakt nesnášel. Dneska to spíš potřebuje ze sebe vychrlit, upustit páru a nějak to zpracovat. Ještě by se mohl dopracovat k nějaké kultivovanější formě, je jak žumpa
(2.6.2022 14:45:55) No, já už viděla ve svém okolí i případy, že dítě začalo lhát pravě proto, že z něj rodiče vysloveně páčili některé věci, o kterých mluvit odmítal - vylhal si historku, aby rodiče "svedl z cesty" a měl chvilku klid
(2.6.2022 14:51:29) Marťasíno já páčím, teď již tedy minimálně, jen při těch problémech, samo dítko si potřebovalo uvědomit, co má za problém, a to vymyšlená odpověď, aby matka neotravovala, nevyřešila.
(2.6.2022 14:42:39) terapeutko, taky ze syna nic moc nevytáhneme Dcera vykecá i to, co neví - syn je zcela jiný. Pokud si nějaký zážitek chce nechat pro sebe, zkuste respektovat, že o něm nechce mluvit, třeba to z něj vypluje nějak samo časem...
(2.6.2022 15:03:47) já se klukovi vůbec nedivím, že vás nechá mluvit a on to nekomentuje, protože pokud vaše slovo je zákon, on nov dobře ví, že nemá smysl mluvit, tak čeká, až se vypovídáte a on bude moct odejít
píšeš, že nevidíš žádný spouštěč, tak si přečti jen svoije příspěvky a představ si na jeho místě sebe on je chudák úplně na dně sil, psychických, ve škole tráví minimálně 6 hodin denně v prostředí, kde je mu vyloženě špatně, doma musí na slovo poslechnout, když projeví názor, třeba blbě, dostane vyndáno, na zadek, v 11 letech!, vaše slovo je zákon, zakážete a seberete mu všechno, co ho baví a co může vůbec dělat, je jak ve vězení, povoleny jsou vycházky a práce s rodiči,
dva týdny se pokouší vymezit a dostat se z toho a výsledek - asi nebude oslava narozenin
Jak to pochopí? nestojí o mě, nemají me rádi, nezáleží jim na mě, považuji mě za nejhoršího,
výsledek? dobře, tak já teda nejhorší budu
toho jste dosáhli a je nejvyšší čas to změnit
využít změny školy, narozenin a udělat změnu, ale nejen on, taky vy si musíte uvědomit, že máte kluka, který ještě tak rok a mnohem větší vliv než vaše výchova budou mít vrstevníci, to je normální a musí to tak být a pokud to teď nezměnite a třeba to ještě zhoršiíte, budete mít problémy ještě mnohem větší a možná i trvalý
(2.6.2022 14:30:39) Na pubertu jo, ale nějaké změny už tam běží, a zakladatelčinu je 11. Náš má teda chování puberťáka už od školky, takže vzdorující, držkující a vztekající se dítě mě z míry nevyvede, jen vyčerpává, protože to he furt něco a ubývají chvíli na otřepání se.
(2.6.2022 14:50:43) Kahlan, na pravou pubertu možná brzy, ale taková ta prepuberta začíná už kolem 9 let, slýchám to i od ostatních rodičů...u nás bylo úplně nejhorší období právě mezi těmi 9-11 lety, to byl fakt puberťák, těžko se s ním vycházelo a rozhodně nefungoval autoritativní přístup...naopak, co pomohlo bylo, když jsme na většinu věcí přestali tlačit, nechali ho být a trvali jen na několika málo pravidlech...v těch 11 jsme v podstatě i přestali omezovat mobil a PC...a mnohem víc jsme brali v úvahu, že on chce ty věci dělat jinak, po svém, že má svůj názor, ať se nám to líbí, nebo ne... A musím říct, že od těch cca 12 je s ním naprosto super domluva, všechno se zklidnilo, doma je pohoda, ve škole taky...nedávno mu bylo 14 a občas samozřejmě hodí nějaký puberťácký ksichtík, nebo připomínku, ale jinak naprostá pohoda, klid, všechno běží tak, jak má...
(2.6.2022 14:33:31) Tak u nás dítko zkoušelo lhát ve školce - první stupeň, ale to nebyl problém odhalit. Lhát nebylo nikdy nuceno, já rodičovskou diktaturu neuznávám, to ale zas znamená, že veškeré negativní projevy, výbuchy a frustraci si dítko nechávalo vždy pouze na doma.
(2.6.2022 14:27:28) děcka v 5. a 6. tř. jsou nejdivočejší. Přichází puberta, ještě si nevědí rady s hormonální smrští. Začínají se zamilovávat, předvádějí se před svými objekty zájmu i před konkurenty. Snaží se zaujmout pro sebe atraktivní pozici ve smečce (třídě, fotbalovém mužstvu...). Když s ním dříve nebyly problémy, dala bych mu k narozeninám "amnestii". Dovolila bych mu sport, ať se vybije. Televizi v určitém časovém rozpětí a klidně bych mu půjčovala i mobil. Promluvila bych s ním, že je velký kluk, že věřím, že už se ponaučil, že chápu, že občas nějaké srandy nedomyslí a pak z toho je problém, přestože nechtěl nikomu ublížit a být zlý. Že mě mrzí, že dostal nářez, ale že opravdu nesnáším lhaní. Když na něj křičím, nedělám to, protože mě baví mu kázat a být na něj zlá, ale protože mi rupnou nervy, protože ho mám moc ráda a bojím se, že vyvede něco, co ho bude mrzet... Na taková kázání se mi osvědčilo využít cesty autem (ne celá rodina a dítě na pranýři, dělám to, když jedeme ve dvou). Dítě nikam neuteče, je nuceno sedět a poslouchat. Problém ve škole (šprajc se psaním písemek) mi napadlo, že s přicházející pubertou si připadá méněcenný, když nedokáže psát bez chyb, že pak vypadá hloupě před spolužáky. Já bych takového žáka, když by to šlo, zkoušela ústně, aspoň po přechodné období. Dělat cirkus při každé písemce by mě unavovalo.
Hlavně mu dejte na vědomí, že jste nad ním nezlomili hůl, to je pak jasné, že přijme proroctví a bude zlobit.
(2.6.2022 14:40:05) fern, je jasné, že tomu děcku neřekneš, že to je hormony, ale je to důležité info pro tebe, aby sis uvědomila, že za tím opravdu není nějaká zlá vůle... a pak můžeš s dítětem podle toho jednat... když víš, proč dítě zlobí, máš napůl vyhráno... když nevíš, můžeš to taky pěkně podělat ve vašem vztahu a to je škoda...
(2.6.2022 14:34:29) magrato, taky vedu proslovy v autě Zrovna dneska je nàs den, čt bývá z určitých důvodů průšvihový, takže to pak vždy řešíme cestou na terapii. Dneska díkybohu pohoda, takže si to vybírám v hrozné dopravě
(2.6.2022 14:29:12) Za me - chce to uplne zmenit pristup, ta reakce na jeho akce nic neresi. Muze byt celkove pretizen tim dys, kolektivem, pozadavky, vami a tresty, muze hledat “ uvolneni”. Casem mu muze byt vsechno fuk. Vim, ze se to tady nenosi, ale vidam problemy treba i po ockovani, po nejake nemoci, po zmenach, budou tam hormonalni zmeny. Leccos se da vyresit, ale alopaticka medicina he na to kratka a vy nic nevyresite tresty. Jen se utvrdi, zeho nikdo nema rad, a to je zacatek konce. Ja jsem toho nazoru, ze to nedela schvalne, ale ma problem v sobe, ktery neumi vyresit. To leckdy neumi ani dospeli, priklad treba panicke ataky. Zmente pristup, zmente formu pomoci. Za me pretizeny nervovy system. Ale cetla jsem jen zadani
(2.6.2022 14:51:49) Chudatko smradatko, vsechno ma zakazane a tak se potrebuje vybit. Ja bych mu povolila fotbal a vyzvedavala z treninku, aby nemohl skodit. Mozna pridat dalsi sport, evidentne ma moc energie. A to jeste malej, za 2 roky muze byt hur. Se skolou neporadim...
(2.6.2022 15:15:48) Terapeutko, děti jsou obrazem rodičů, začněte s mužem od sebe. Nikdy bych své 11leté dítě nenazvala malým smrádětem i když bych na něj byla naštvaná sebevíc.
Škola se taky svým přístupem nevyznamenala, jak tady píšeš, doufej v zlepšení od září. Když mu všechno zakážete, to má ve volném čase sedět a koukat do stropu? Zkus situaci otočit a představit si, jak by bylo tobě na jeho místě. Nápad s přemalováním stánku s občerstvením je fajn.
Přidat sportovní aktivity, na léto tábory a chválit za každý úspěch v nové škole. Narozeniny bych oslavila dobrou večeří a dortem, dárek spíš symbolický nebo žádný, ale vysvětlila bych, proč to tak je.
Nevím, jak probíhá mezi vámi komunikace, když něco provede - i když bych byla naštvaná, zklamaná, vytočená, snažila bych se v klidu zeptat, proč to udělal, jak se při tom cítil, ale nejsem si jistá, jestli taková komunikace je u vás možná.
(2.6.2022 15:16:09) Asi bych se taky na trestání úplně vykašlala, když to nefunguje. Mlátit 11 ti letýho kluka je trapný a ponižující pro obě strany. Lezení na kříž a hřbitovní zeď je kravina a ne průšvih, posprejování klukovina. Výtvor bych ho nechala odstranit. Narozeniny normálně oslavte, jsou to narozeniny. Já jsem se synem v předpubertě taky trochu bojovala a to byla ta chyba. Všechny jeho přešlapy jsem viděla černě - "co z něj jen bude?!", přitom jsem se na nich podílela svou rodičovskou nejistotou. Stačilo trochu víc lásky, důvěry a klidu. Stejně je kluk v jedenácti už plus mínus vychovanej. Netrestala bych, nehrotila, snažila se o domácí, svou i jeho pohodu. Ve škole si učitelé budou muset nějak poradit. Syn ať si jen řeší následky svých nedodělků a klukovin. Rodič taky nezmůže všechno a pomalu bych na něj přenášela co nejvíc zodpovědnosti za jeho život. Ke lhaní ho tlačíte. Začněte u sebe a ne u něj. On vlastně nezlobí. Zlobíte se vy.
(2.6.2022 15:32:59) My jsme děti nikdy netrestali, po akci, když už to nemělo význam
Něco zakazovat jako trest mi nedává smysl. Spíš preventivne, když začal třeba syn pribirat a nechtěl se hýbat, tak měl dohodu, kolik hodin bude mít pohyb venku, tolik hodin může sedět doma u počítače a tak.
Stejně jsme se nakonec museli obliknout a jít s ním ven my taky.
Spíš bych se snažila ho nějak zaměstnat, vymyslet zábavné aktivity navest jiným směrem, kluky v 11 letech bavi spousta věcí, co můžete dělat s ním. Trošku vyzvedet, jestli nemá problémové kamarády a tak.
(2.6.2022 15:40:57) No, to jste se asi dostali do nekonečné spirály trestů a dalších přestupků, ne? Co by vlastně syn tak mohl ve volném čase dělat, když jste mu všechno zakázali??? Ve škole asi o ohledem na poruchy moc vzdělávacích úspěchů nezažívá, takže pravděpodobně je spíš v partičce podobně neúspěšných, fyzické vybití jste zakázali, přístroje doma taky zakázali, čekáte, že bude vzorně chodit po chodníku do školy a zpět a doma se celé odpoledne učit? Samozřejmě, že by neměl lézt na kříže (vysvětlit proč ne), hřbitovní zeď už mi přijde jako menší kalamita - bylo by vhodné doporučit klukům, kam tedy mohou lézt (přijde mi mnohem lepší, když někde lezou, než sedí celé odpo u x-boxu). Sprejování budky je samozřejmě špatné - měli by to kluci vyčistit. Jestli existuje u Vás něco, kde by sprejovat mohli (pokud tedy se snaží alespoň o nějaké výtvarné pojetí a ne jen tupé stříkání klikiháků), bylo by to super, jinak asi mají smůlu, ale určitě bych kvůli tomu nezakazovala fotbal - to mi tedy přijde jako největší hrůza, co jste udělali. To, jak tady někdo psal o "amnestii k narozeninám" by mi tedy přišlo jako ideální řešení. A asi by bylo fajn se zamyslet, jaké radosti vůbec syn má ve svém životě a případně jak mu pomoct, aby měl těch radostí víc a ne míň ...
(2.6.2022 15:43:16) No, to jste se asi dostali do nekonečné spirály trestů a dalších přestupků, ne? Co by vlastně syn tak mohl ve volném čase dělat, když jste mu všechno zakázali??? Ve škole asi o ohledem na poruchy moc vzdělávacích úspěchů nezažívá, takže pravděpodobně je spíš v partičce podobně neúspěšných, fyzické vybití jste zakázali, přístroje doma taky zakázali, čekáte, že bude vzorně chodit po chodníku do školy a zpět a doma se celé odpoledne učit? Samozřejmě, že by neměl lézt na kříže (vysvětlit proč ne), hřbitovní zeď už mi přijde jako menší kalamita - bylo by vhodné doporučit klukům, kam tedy mohou lézt (přijde mi mnohem lepší, když někde lezou, než sedí celé odpo u x-boxu). Sprejování budky je samozřejmě špatné - měli by to kluci vyčistit. Jestli existuje u Vás něco, kde by sprejovat mohli (pokud tedy se snaží alespoň o nějaké výtvarné pojetí a ne jen tupé stříkání klikiháků), bylo by to super, jinak asi mají smůlu, ale určitě bych kvůli tomu nezakazovala fotbal - to mi tedy přijde jako největší hrůza, co jste udělali. To, jak tady někdo psal o "amnestii k narozeninám" by mi tedy přišlo jako ideální řešení. A asi by bylo fajn se zamyslet, jaké radosti vůbec syn má ve svém životě a případně jak mu pomoct, aby měl těch radostí víc a ne míň ...
(2.6.2022 16:16:42) Na problémy funguje jedine láska. Milujes ho, ale jeho chování te trápí. Tak by to i on mel cítit. Oddělila bych chvíle, kdy řešíme problém a kdy se vychovává. A nabídla bych víc času s rodinou. Ale takového, aby to pubertacka bavilo ( nějaký akce, adrenalin atd). Svého času to u nás byly lyže, lanové parky a letecké stěny, lasergame…. Já měla to těžké období u dcery a najednou je z toho venku. My jsme ti vyzrálí a nesmíme se nechat ovládnout ( dam mu co proto, děla mi to naschvál..). Já i konzultovala s terapeutkou a hodně mi to pomohlo.
(2.6.2022 16:31:55) jenže pokud klukovo slovo nemá doma žádnou váhu, slovo rodičů je zákon, pak si povídat nebude, sdělovat nebude, o problémech mluvit nebude, jednoznačně chyba rodičů a jejich diktatury
do 12 let vychováváme, pak sklízíme, a pokud si někdo myslí, že bude vychovávat dokud je dítě doma, tak si to vyžere nejpozději v 18 útěkem dítěte z domu
není ale ani možný vychovávat tvrdě a potom najednou přestat, to povolování a diskuse musí přicházet podle toho, jak to potřebuje dítě, ne rodič, ale dítě, ono se vyvíjí a mění, my na to jenom reagujeme ale pokud nereaguje a myslíme si, že máme patent na rozum, výsledek se dostaví, právě v podobě vzdoru
(2.6.2022 16:34:23) Mě chybí pohled manžela co on na to ? Kdo je doma větší autorita ? Co ten trenér v kroužku ? Co on o něm říká ? Že se nechal stáhnout partičku k blbinam holt kdo ne no. Opět jak píší děvčata ty průšvihy ať začne hezky žehlit on ne vy. Tj posprejoval stánek ? Hezky ruco fuco opravit vlastními silami. Vylezl na zeď ? Ok frajere takže na štětku, maltu, opravit . To samé ten kostel. Na tady máš hadr smeták a šupem vytřít každou neděli atd.v tomto věku už zákaz přes zákaz evidentně nepomáhá. Tj jít na to tak, že on je za to zodpovědný a on to musí napravit. Mě toto přesně psycholožka poradila. Dát mu zodpovědnost. U nás taky pomohlo opravdu se věnovat mít společný čas spolu. Takže jedu s klukem na trénink tam třeba fandím pak jedu s ním domu rozebereme co a jak to by mohl jeho táta. Za tebe něco co zas se týče třeba péče. U nás to bylo vaření. My nevíme co tvýho mladyho baví třeba by ho bavilo prát ? Tj vytřídit prádlo vybrat čím co a jak. Nebo klidně mít zodpovědnost za obsah lednice spajzky udělat z něj vrchního zásobovače . Prostě cokoliv za co přijme zodpovědnost s tím, že samozřejmě musíš ze začátku být přísný dozor tlačit na splnění úkolu v tom smyslu, že polozis otázku tak co je v lednici co ve spíži co mám koupit atd. Asi to píšu na přeskáčku snad pochopíš co tím myslím.
(2.6.2022 17:02:05) Petro, u nás myslím taky hodně udělalo to, mít společný čas a věnovat se jenom jemu, naslouchat mu...myslím, že hodně se to zlepšilo právě když jsem s ním třeba začala jezdit párkrát do roka na několik dní pryč, jen my dva, měl mě absolutně pro sebe, věnovali jsme se hlavně jeho zájmům, program byl hlavně podle něj, já si do toho občas propašuju taky to, co baví mě, to máme takovou dohodu, já s tebou půjdu tam a tam, ale potom se zastavíme někde, kde se to líbí zase mně...jezdíme takhle pořád a funguje to, už několik let a i když je mu už 14, tak si to oba pořád užíváme. A když to nevyjde na pár dní, tak klidně občas i na jeden den...a musím říct, že často během toho společně stráveného času, z něj vyleze i to, co by mi v normálním běžném provozu třeba ani neřekl...
(2.6.2022 18:42:17) zodpovědnost je super, ale zase nemůže být bez vlastního názoru, jinak je to jenom bezduchý plnění povinností, což by chápal jako trest, zodpovědnost musí přicházer dohromady se samostatností, s důvěrou dospělých,s vlastními rozhodnutími
(2.6.2022 19:42:15) Jasně. Já jsem psala docela chaoticky vím. Třeba by mohl navrhnou ten jídelníček a být tím vrchním zásobovacím tak nějak jsem to myslela. Právě najít to co ho chytne na základě toho na něj převést tu zodpovědnost s tím, že klidně může být takový to super dnes máme pestrou snídani díky tobě bude nedělní ráno dokonalé. Protože ty zákazy a příkazy už evidentně nefungují. Ještě třeba ty narozeniny by se tím daly trochu i pořešit právě v rámci dárku třeba předat takový ten satrodavny zapisovací desítek na nákupy. Nebo vrátit mobil s aplikací rodinný nákup nebo tak něco.
(2.6.2022 16:36:14) Jo, náš synek byl také "náročný", v těch 11 zrovna to také eskalovalo. Puberta to ještě nebyla, spíš větší akční radius, více samostatnosti... Myslím, že jsme to celkově zvládli všichni se ctí, vztahy dobré, syn slušný člověk (nyní 26 let), byť stále "jiný".
Nezakazovat hraní (digitální i fyzické - sport) - kdo si hraje, nezlobí. Netrestat - čím větší represe, tím menší chuť říkat cokoli, natož pravdu.
Narozeniny oslavit - snad jste rádi, že ho máte, že se dožil.
Pokusit se znovu syna "rozhovořit" klidným vstřícným jednáním, mluvením. Na dotaz i jen mírně ostřejším tónem "můžeš mi říct, proč jsi to udělal?" se odpovídá špatně, dá se jen mlčet, stejně jako na naléhavé "opravdu mi děláš starost, takhle to dál nejde", notabene když je to následováno dalším zákazem/prodloužením zákazu něčeho.
Co vám tedy radí ten dětský psycholog? Odebrat mobil?
(2.6.2022 16:57:28) Vztah už pokažený máte. Kluka mi je líto. Jako dárek k narozeninám mu dejte navrácení jeho věcí, povolení koníčků a dohodu na pravidlech jeho fungování v rodině a ve škole. Doufejme, že potíže ve škole se přechodem jinam zlepší. Nevím, kde jsou ty hrozné průšvihy mimo školu, to co píšeš jsou fakt klukoviny. Natření poškozeného stánku je dobrá náprava škody. Přehodnoťte výchovné metody, zákazy a bití evidentně nefungují. tipů padlo v diskusi hodně. Přeju hodně štěstí
(2.6.2022 17:32:13) Terapeutko, tohle je ten nejpříšernější věk, už není dítě, ale do dospělosti daleko, do toho vletí ty hormony - když jsem učila, tak tam byl šílený skok, páťáci byli malí kulíšci, šesťáci krvežíznivé bestie - dělali hrozné průšvihy, byli hnusní na sebe na vzájem, bujela ta nejbrutálnější šikana atd. V sedmičce se to uklidnilo a osmáci deváťáci byli už nonašlantně povznesení nad klukoviny.
Bohužel právě děti, které mají nějaké problémy ve škole kvůli různým poruchám učení, autismu, ADHD, tohle období nesou hodně špatně - jak tedy tlak od učitelů, tak tlak od spolužáků (kteří jsou sami úplně mimo) - a mají méně brzdných mechanismů - ať už proto, že jsou stejně vždycky považovaní za zlobivé, hloupé, špatné kvůli tomu, že jsou "jiní" - a tudíž oni už nemají co ztratit. Jiná věc je, že některé poruchy (PAS) s sebou nesou neporozumění sociálním kontextům a to dítě se ztratí v tom, co "se může" a co "se nemůže" - takové dítě nevidí, jaký je rozdíl mezi tím, když mu Pepa vyhodil z okna bačkoru a když ono vyhodí z okna Pepův mobil.
Vy ho trestáte, stavíte se proti němu - a on potřebuje nutně, aby někdo kopal na jeho straně hřiště - tím, nemyslím, že ho máte pochválit za to, že vyhodil z okna Pepův mobil, nebo že posprejoval zeď. Zkuste místo trestů promyslet, jak ho nechat nést následky těch činů. Třeba se domluvit s majitelem zdi a udělat si se synkem brigádu na přemalování. Pokud byste k tomu přemluvili i rodiče ostatních hříšníků, případně celý fotbalový klub, mohlo by to být mnohem účinější, než zákaz telefonu. Zákaz telefonu je trest, z mocenské pozice, bez jakékoliv souvislosti s posprejovanou zdí - v podstatě je to "naschvál" - udělali jste mu něco, co mu ublíží - čímž se dostáváte do začarovaného kruhu, že on zase udělá něco, co ublíží vám (udělá nějaký průšvih). Musíte se dostat z tohoto začarovaného kruhu, kdy si navzájem ubližujete - a začít hledat řešení - a je to na vás, dospělých, vy musíte vymyslet, kudy z toho ven - on je jedenáctiletý kluk, on to nevymyslí.
Narozeniny bych pojala jako možnost ke smíru - když nebudete slavit narozeniny, je to další "naschvál" - další trest, bez jakékoliv možnosti cesty ven. Pomalovaná zeď se dá přemalovat, vrátit čas a oslavit narozeniny se nedá (dají se oslavit dodatečně, ale to není ono, plus oslava podmínečná typu "budeme se o tebe zajímat až budeš hodnější" není nijak příjemná). Takže narozeniny bych oslavila, ale taky bych je využila k pohovoru na téma, že se o něj bojíte, že ty věci, které provádí už nejsou jen klukoviny, že směřují k průšvihu, že je třeba, aby se naučil žít s tím, jaký je a nenechal se vyhecovat kamarády. Bylo by dobré s ním promluvit na rovinu o jeho problémech s učením - z čeho pocházejí, a že zrovna tohle jsou věci, za které nemůže - ale za počmáranou zeď může. Že ho můžete bránit před učiteli a světem ve věcech, za které nemůže, třeba za pětku z diktátu, ale nemůžete ho bránit za věci, které si sám rozhodl - viz. počmáraná zeď.
Nečekej ovšem, že tímhle jedním pohovorem se to všechno změní - bude to trvat déle. My jsme měli nějakou dobu uspořádání, že každý pátek děti dostávaly kapesné - byla stanovená nějaká částka - a z té se strhávalo za lumpárny, ale třeba i za to, že nesplnili domácí práce, nebo že dělali vofuky - takže každý pátek jsme si sedli a probrali, jestli dostanou plné kapesné nebo snížené - a za co mají srážky. Obvykle jsme se v tom moc nepitvali, čistě jsme oznámili že tady je srážka za poznámku a tady srážka za to, že jsem čekala den na blbé vyklizení myčky - a hotovo. Srážky nikdy nešly do mínusu, vždycky jsem je kalibrovala tak, aby dostali NĚJAKÉ kapesné... abych je nikdy nepostavila do situace, že "stejně nemají co ztratit"....
(2.6.2022 17:34:03) "Třeba se domluvit s majitelem zdi a udělat si se synkem brigádu na přemalování. Pokud byste k tomu přemluvili i rodiče ostatních hříšníků, případně celý fotbalový klub, mohlo by to být mnohem účinější, než zákaz telefonu."
Sally, vždyť Terapeutka píše, že přesně to dělají, respektive pouze s jedním z dalších provinilců, jehož otec se k tomu postavil stejně - ty to nečteš?
(2.6.2022 17:45:26) Lio, nečtu, jsem o půl dne opožděná, celé diskuze nestíhám... čtu si to při ranní kávě, ale to vy máte odpoledne a něco tu běželo celý den a je to rozvětvené do složité diskuze, často se spoustou odboček na zcela jiné téma - takže se držím úvodního příspěvku, který mě zaujal. Nestandardní dítě, které v jednácti dvanácti začne hodně ujíždět mám doma - a bylo to fakt peklo - i když jsem na to byla připravená a věděla jsem o tom, že to bude těžké.
(2.6.2022 18:05:04) Nezvládnutá práce kolem SPU? Hodně pozor na to, aby PO nebyla spíš na papíře, zainteresovat i dítě. Mohou zkusit IVýP (není to IVP). Tresty moc nepomohou, bude třeba vzít to za jiný konec + nečekat, že se to zlepší samo jako mávnutím proutku. Snad postupně, mluvte s dítětem, co dělá, proč to dělá. Nespoléhejte na sliby, že něco neudělá, není schopen to dodržet. Hlavně pevné nervy, ta změna školy , může mu to dát šanci na nový start. SPU v sobě často nesou i impulsivitu a nedomýšlení, je třeba s tím hodně pracovat a doufat, že se to s věkem trochu pospraví. A oblíbená poznámka našeho vyučujícího - jakékoli dg. jsou pohnutkou pro intenzivní práci na nápravách mj. doma, nikoli jen poukaz na ohledy ve škole. Může být problém v tom, jak on vnímá tu situaci, třeba se cítí ve škole k ničemu, nevěří si, nejde mu to, je to pro něj těžko zvladatelné . Nekřičte, zkuste o všem mluvit, v klidu.
(2.6.2022 18:48:47) Aninabe, ten kluk nepotřebuje IVýP, on fakt nedělá nic víc než blbosti a potřebuje o tom mluvit, potřebuje změnu v přístupu školy a hlavně rodičů
byt na místě zakladatelky, tak se mu omluvím za to vytřískání pravdy na zadek, to je chyba, ponížení, prostě je potřeba úplně jinak, s respektem ke klukovi i jeho věku,
IVýP je potřeba u opravdu problematických dětí, který mají fakt problém ve škole, ne venku
udělalo by to z něho v jeho očích úplnýho gaunera a po právu by se tak začal i chovat
(2.6.2022 19:17:54) Yuki, záleží, co přesně a proč dělá. Hele u nás na škole chtěli dělat smlouvu s jednotlivými žáky jen kvůli tomu, že byla třída hlučná a některým vyučujícím lezli na nervy. Ptž to není nic "oficiálně závazného". Nakonec z toho tedy sešlo. Vymyslel to profesor, za účelem zainteresování dítěte v řešení svých eskapád. I když v jaké situaci se k tomu sahá, to nám neříkal.
(2.6.2022 19:44:13) když tady ten kluk má problém hlavně doma, vyvádí voloviny venku, no a k tomu už toho má ve škole dost, úspěch nikde žádný, přístup učitelů taky nebude nic moc, když škola sama radí změnu
já bych se se svým synem domluvila na změně, ale oboustranné
rozhodně bych na novou školu nedávala dítě s tím, že potřebuje ivýp, fakt ne, on tam může být úplně v pohodě
bylo by dobrý upozornit na momentální období vzdoru, ale je na škole, co bude dělat a jak bude přistupovat, komunikovat
možná tam bude v klidu a budou s ním umět pracovat
spousta dětí chodí do školy rádo i proto, že je jim tam dobře, nikdo na ně nekřičí, nikdo je nemlátí, můžou diskutovat, mít názor a třeba se samy rozhodnout co a jak dělat, což doma nesmí
(2.6.2022 19:44:28) Zkus ho naopak netrestat /evidentně to nefunguje a stejně už těch možností moc nemáš/, přijmout ho takového, jaký je - ostatně takového jsi ho porodila. Jakým způsobem řešíte ty dys? Děláte s ním nějaké nápravy, aby se to kompenzovalo nebo to jen konstatujete a nic víc? Třeba se jen špatně cítí, když je všude " za blbce", tak co kdybys mu spíš pomohla zvýšit sebevědomí, než mu zakazovala i dejchat?
(2.6.2022 20:16:48) "Ve škole má velké problémy s učením (dysgrafie, dyslexie, dysortografie, porucha pozornosti), nezapisuje si úkoly, nezapisuje si učivo, bojkotuje písemné práce, pak dochází ke konfliktům s učiteli, kdy se ho snaží přimět ke spolupráci (nevím jak, nejsem u toho) a on se s nimi začne dohadovat a vztekat se."
No a pracuje s ním někdo v té škole adekvátně? On si patrně nezapisuje, protože zapisování nezvládá, stejně tak bojkotuje písemné práce, protože je nezvládá. Dávají mu šanci, aby pracoval jiným způsobem, aby se mohl adekvátně projevit a nebyl za pitomce, protože nezvládá psát a číst jako ostatní? Tak, jak to píšeš, se dítě prostě snaží upouštět páru a realizovat se jiným způsobem, protože ve škole na seberealizaci nemá prostor. Zákaz sportu mi přijde jako kontraproduktivní opatření, vždyť to je pro něj relax a vybití zároveň, navíc tam konečně může zažít úspěch a pocit smysluplnosti, když ve škole ho nezažívá. Tresty jsou k ničemu, on si někudy cestu ke svému uplatnění najít musí a bude to zkoušet.
(2.6.2022 21:28:49) Nečetla jsem všechny reakce. Jak funguje otec? Pokud ok, využila bych léta a narozenin k nějakému chlapskému přechodovému rituálu. Nějaká náročnější hřebenovka, pobyt v divočině, cesta za šamanem, podle možností. Sami chlapi, větší skupina by byla nejlepší. Klidně bych to pojala i jako narozeninový dárek. Je mu jedenáct, tedy přechod do "náctiletého" modu. Po návratu by se začalo s čistým štítem. Více volností, pevně dané povinnosti a více zodpovědnosti převedené do na jeho vlastní bedra.
(3.6.2022 8:42:44) Ino, na tohle musi byt rodina nastavena. Moje deti vzit nekdo za samanem, tak utecou z domova Tim nerikam, ze je to napad spatnej, spis pouzitelnej pouze v urcitych rodinach. I ja mam pocit, ze je na kluka vyvijenej moc velkej tlak. Urcite bych nezakazovala sport, ja bych tedy ani nebrala veci, atd. To je nedustojny vsem. Ja bych mu vyhucela diru do hlavy Terapeutko, nechte ho zit, pokud ma dobrej zaklad a neni tam vliv extremne spatny party, tak bych vydrzela s nervama, jde o blbiny. Moje milacky minuly vikend zadrzela policie, chteli odsroubovat dopravni zrcadlo Nikdy by me nenapadlo, ze to ty moje sprty napadne, no, napadlo Vydrz!
(3.6.2022 8:47:50) "Moje deti vzit nekdo za samanem, tak utecou z domova "
kdybych navrhla mým dětem cestu za šamanem, nechaly by mě zbavit svéprávnosti ostatně i kdyby manžel navrhnul synovi společnou túru do hor, bral by to jako trest nejvyšší a myslím, že by i plakal ale uznávám, že mé děti nejsou moc normální reprezentativní vzorek (moje děti jsou divné, stejně jako jejich rodiče )
(3.6.2022 8:55:44) Moje dítko proti túrám v horách taky protestuje, už musíme sami U šamana by asi volalo po svěrací kazajce, takhle nemá valné mínění o mém duševním zdraví
(3.6.2022 8:53:24) Taky bych řekla, že "klukoviny" patří k věku a je jedno, jestli je to holka nebo kluk. Dítko nemělo třídní průšvih někdy v sekundě jen proto, že náhodou nebylo ve škole. Bylo mi jasné, že jinak by se přidalo. Stížnosti na prvním stupni byly rázu, že jsem měla problém je odkývat s vážnou tváří, mě to pobavilo, takže doma dítko dostalo poučení ve stylu, matka s tím problém nemá, ale někomu to může vadit, tak se příště kroť.
Takže lezení na kostelní věž by u mě byl problém jen z hlediska bezpečnosti a sprejování, že neměli souhlas majitele a tady bych dítko hnala to odčinit.
(3.6.2022 20:28:16) Mariko, Kat, proste se vsadili a pry na zahradu Takze se jim zaprve nepovedla ani trosicku odmontovat, skoncili v klepetech a jeste kazdy s pokutou 2000,-. Blbouni
(3.6.2022 20:48:21) No, Kat, chvilku jsem mela pocit ze budou Dva dny na to nam sebrali nase ukrajinske dite, protoze pilo plechovkovy pivo na Vaclavaku, coz se nesmi, takze jsem do konce tydne premyslela, co jsem udelala spatne Nakonec jsem klukum poridila to dopravni zrcadlo k osmnactinam, aby ho nemuseli krast a dalsiho poucila, ze si ma plechovku s pivem nechat domu na zahradu. Snad uz mame vybrano
(3.6.2022 21:05:37) Velsice,Vy jste teda zločinecká rodina My jsme měli taky policejní událost minulý týden. Manžel prodával kolo (koupil ho už jako použité pro syna,ten si chtěl raději nechat to,co už měl),očekával zájemce v 8 ráno,protože po 16.00 prý nemůže,tak si říkal,co to je za osobu - a dorazili 2 policajti,že prý nějaká žena v tom inzerátu poznala své ukradené kolo!Nebylo to tedy ono (bylo to pánské XL a manžel měl doklad o koupi a nechal si ho předložit i od předchozího vlastníka),ale manžel byl poněkud rozhozený a musel tedy dát nový inzerát.
(3.6.2022 21:09:00) Jo a s tím alkoholem na veřejnosti v Praze je to fakt "vtipné" - je pry pres 1000 míst,kde se to nesmí.To přeci absolutně není možné,aby se v tom někdo (natož neprazak) vyznal!!!
(4.6.2022 14:10:47) Moniko, no ja to vubec nevedela, ze se v Praze nesmi pit, takze jsem poucena taky az nyni. Kluci byli strasne vydeseny, protoze jim rekli, ze je depurtuji zpet na Ukrajinu
(4.6.2022 14:57:54) Velice,tak v Praze se smi pít,všude kromě asi 1036 míst! Myslím,že to je částečně kvůli obyvatelům centra,co jim řvou ožralí v noci pod okny a jinak asi hlavně kvůli bezdomovcům,aby se nevaleli s chlastem na určitých místech.Jak se přesunou jinam,tak to taky vadí,takže se přidají další místa atd ...Je to podobné,jako s parkovacími zónami.Mne by to nemuselo vadit,nemám potřebu chodit po Praze a přitom popíjet alkohol,ale vadí mi to jako princip,takové "kvazireseni" problémů a osekávání svobody a rozšiřování buzerace ...
(3.6.2022 11:45:16) Otec funguje normálně, někdy přísnější, někdy měkčí, ale tyto popsané aktivity by asi nezvládli ani jeden, to by se mi asi vysmáli oba, kdybych jim to navrhla. Ale hrají spolu fotbal, v neděli pojedou na ryby, občas nějaké chlapské aktivity mají (a já s radostí zůstanu sama doma).
(3.6.2022 11:40:24) Včera jsem ho vzala na dlouhou procházku dali jsme řeč. Většinu klukovin v poslední době vyvedl opravdu asi pod nátlakem starších kluků, očekával od nich nějaké uznání, snad přijetí do party. Vysvětlili jsme si, že už sám musí rozlišit, co je nad rámec vhodného chování a nenechat se natlačit do podobných situací. Kluci, kteří si podmiňují pozornost takovými věcmi a pak na něj při průšvihu ukážou prstem, nejsou žádní kamarádi a nestojí za přátelství. Sama jsem mu řekla, že příště ho můžou poslat něco ukrást nebo třeba ublížit někomu, týrat zvířata a podobně - to už sám uznal, že toto dělat nechce. K zakázanému fotbalu, který vadil většině zde - on už tam ani sám nechce chodit. Hlavně kvůli těm klukům, ale taky proto, že je v týmu nejmladší a stejně si tam neškrtnul, trenér je na houby, v zápasech si zahrál sotva 5 minut z celého času (hlavně že mu pak dali starší spoluhráči v šatně "sežrat", že kvůli němu určitě prohráli). Jiný sport u nás není, bohužel vesnice, pro kluky fotbal, holky mají smůlu úplně. Na dojezdy za sportovním kroužkem do města není čas. Možná více sportu nabídne nová škola. Slíbila jsem mu, že když vydrží do konce školního roky bez průšvihu (známky nepočítám, ale nesmí se hádat s učiteli, nic cíleně zničit nebo poškodit) může si vybrat atrakci - chtěl by na motokáry. Telefon dostane nový, ale bude tam mít rodičovskou kontrolu.
(3.6.2022 13:28:46) Terapeutko, to je fajn začátek. Určitě počítej s tím, že ještě může něco být. Ale v tuhle chvíli bych asi utnula i proud stížností ze školy, pokud nejde o agresi a ničení věcí, zdraví atd.
(3.6.2022 12:56:26) Nechápu, proč někdo zakáže dítěti telefon, prakticky jediný prostředek, kterým s ním může být v kontakt a případně dítě uklidnit, usměrnit... Nebo prostě i jen zjišťovat, kde je. Telefon je nástroj, mít telefon není žádná odměna.
(3.6.2022 13:37:56) Narozeniny bych oslavila a krome jinych darku bych mu venovala poukaz na psychoterapii, klidne i rodinnou, u psychoterapeuta s dostatecnym vzdelanim, zkusenostmi i pozitivimi referencemi. Ten clovek by pak mohl pomoci prinest jiny nahled na problematicke situace a celkovou zmenu chovani syna.
(3.6.2022 13:40:31) ufff... sorry, ale dostat k jedenáctým narozeninám od vlastní matky poukaz na psychoterapii... to bych asi potřebovala psychoterapii...
(4.6.2022 13:23:24) Ano, neni to pro kazdeho, ZKUSENOSTI JSOU NEPRENOSNE, jen odpovidam na dotaz zakladatelky s tim, co bych delala ja v teto situaci. Mam syna stejneho veku, take s urcitym problematickym chovanim. Dite samozrejme musi s psychoterapii souhlasit a byt na ni pripraveno. Prvni sezeni probiha vetsinou jen s rodicem, uz i to muze pomoci. Ale take nemusi, kadzdy rodic i dite maji svou vlastni volbu a vlastni cestu.
(4.6.2022 13:29:52) Dekuji za pouceni, jsme proste divna rodina a davame si divne darky, ale mame se radi. Neni to levna vec a nemela by byt darovana za trest, to bych samozrejme s ditetem probrala predem, bez jeho souhlasu to nelze a nema cenu.
(4.6.2022 13:53:25) Dvoumama, tady nejde o terapii, ta samozřejmě může pomoct a je lepší té možnosti využít dřív nebo pozdě. Jde fakt jen o to, že v 11 letýmu díttěi ( a možná kdykoli) je dávat terapii jako dárek je prostě nevhodný.
(4.6.2022 13:50:33) já bych řekla, že problém mají hlavně rodiče, mám tři kluky, z toho ten nejmladší byl opravdu problémový, do 11 let, kdy se stalo nevím co, najednou změna a od té doby úžasný kluk a úplná pohoda (což neznamená, že by měl uklizeno a plnil mi, co mi na očích vidí) ale neumím si představit dát mu na zadek a tím vynutit přiznání něčeho, co udělal
možná do šesti let, takový to plácnutí, když slovům nerozumí nebo ignoruje a třeba vběhne do cesty, prostě vytvořit v závažných situacích reflex, že se něco nesmí
ale pokud dostane na zadek v 11, není to jeho problém, vlastně si to neumím představit, tu situaci, to se nebrání? pokud ne, je to teda ještě horší tak doufám, že se bránil
navíc tomu klukovi není dobře ve škole, už proto tu školu mění, to má jít na terapii, aby to tam zopakoval? že potřebuje na jinou školu?
Za mě je to blbost, on už si prošel ppp, svp, nepotřebuje dalšího psychologa, potřebuje změnu přístupu, ve škole i doma jenže zatímco školu vymění, rodiče se musí o svou proměnu postarat sami, je to jejich úkol, ne toho kluka
(4.6.2022 15:14:34) Vrtaku, tak pokud se bavíme pořád o původním tématu, tak podle mě jako první selhala škola. Terapeutka tady psala o jeho diagnózách a problémech ve škole. Potom zmínila, že PPP navrhla výměnu školy, protože dosavadní škola vůbec doporučení PPP nebrala v potaz. Takže podle mě to byl první problém, kdy se kluk šprajcl. Ale zase následně potom selhali rodiče, protože úkolem rodiče je dítě chránit a pokud věděli, že je ve škole něco špatně, měli jednat. Ne tím, že zahrnou dítě hromadou trestů, ale zjistí, co je příčinou toho chování.
(5.6.2022 13:38:47) Vrtak, vycházím z toho co psala sama Terapeutka, s výměnou školy přišla PPP, ne rodiče. V textu jsem nenašla, že by nějak pátrali jako rodiče po příčině, spíš trestali. Možná to jen nenapsala. Na druhou stranu Ty si do toho vkládáš sebe a svoje zkušenosti (mám stejné) a automaticky to bereš tak, že se rodiče chovali stejně jako Ty, ale v tom, co píše Terapeutka to prostě nevidím
(6.6.2022 20:01:56) já reaguji zase na bití a na slovo rodiče, to není v pořádku v kombinaci s tím, že je klukovi zle ve škole - kde je mu vlastně dobře? kde se může cítit bezpečně, kde má pocit, že ho přijímají? snad v tom fotbalu, který mu ale zakázali
zkuste se trochu vcítit do jeho situace, je to malý kluk a nezažívá nic příjemného, vůbec nic
(4.6.2022 18:43:20) vrrrtaku, rodič, který dá 11letýmu klukovi na zadek a vymlátí tak z něho přiznání, problém je
co se týká terapie, dokud se bude ke klukovi vlastní matka chovat takto, potřebuje terapii hlavně ona, on reaguje na chování svých rodičů a oni jsou ti, kdo by se měli změnit jako první co se týká školy, je dost možný, že nová škola bude s klukem a jeho problémy umět pracovat
(4.6.2022 13:40:07) Psala jsem o tom, co bych udelala ja, samozrejme bez blizsich detailu. Kvalitni psychoterapie neni levna a koneckoncu diteti to lze podat i jinak, zaobalene, jako treba osobni koucink nebo podobne. Nikomu sve reseni nenutim. Mimochodem, kdyz chteli starsimu diteti NUTNE trhat mandle kvuli nemocnosti, tak jsem si dojela za lekarem, ktery tuto nutnost zpochybnil. A ted je dite temer dospele a zdrave.
milý synu, je ti 11 a my jsme nedokázali přijít na to, že rosteš a máš svoje potřeby proto jsme si k tvým narozeninám pořídili poukaz k psychoterapeutovi, abysme ti uměli být dobrými rodiči
první sezení máme za týden,předpokládám že si tu bez nás odpoledne poradíš
(3.6.2022 14:59:19) yuki, takhle je to o kus lepší... přesto bych asi raději volila způsob, kdy nebudu dávat do souvislosti dítě a potřebu psychoterapie, byť vlastní a už vůbec ne jeho narozeniny
(ona i myšlenka "dovedl jsem své rodiče k takové krizi, že museli vyhledat terapii", je smutná... taky neříkáme dětem "protože už máme vás, další děti nepotřebujeme, zajdu si na gyndu pro nové tělísko" )
(3.6.2022 20:39:53) Lepim se, ale holky, já se zase musím zastat zakladatelky. Myslím, že místy dostala dost nandáno. Přitom ale leckteří rodiče dělají mnoho volovin a rodičovských průserů. Včetně mě. A že je vidět, že je celá situace hodně zaskočila. A že ale chtějí věci fakt řešit smysluplně. Prostě z vnějšku to vždycky jde líp. Je nadhled.
(3.6.2022 21:02:40) Já myslím že je dobré to široké spektrum návrhů a zakladatelka se zaměří tím směrem kde je shoda většiny a taky co je jí nejbližší.
A že dostala trochu nadáno za výprask 11 letému je myslím celkem odpovídající. Tudy totiž cesta nevede.
(4.6.2022 13:32:18) Vrrrtaku, jo. X krát jsem se snažila různým odborníkům popsat, co nás přivádí k šílenství. Až v 15 letech terapeutka popsala ty cca 2 věci, které my jsme v praxi žili a šíleli z nic. Už to, že to někdo z vnějšku vnímal a potvrdil hrozně pomohlo. Nikoliv na řešení. Ale že nejsme šílení a opravdu dítě tak ne-reaguje.
(6.6.2022 17:16:40) Terapeutko, pokud se sem ještě podíváš, zkus prosím rozmyslet, zda nezvážit změnu rozhodnutí vykašlat se už do prázdnin na školu. Že by se něco syn ještě něco naučil, to asi nehrozí, maximálně si zadělá na další problém. Zkus se ho zeptat, co on na to a uvidíš reakci. V době covidu děti seděly doma občas mnohem zbytečněji, než z důvodu, že urychlíš něco, k čemu už jste se stejně rozhodli. A pokud má opravdu ve škole problém, můžeš mít taky na začátku prázdnin doma trosku. Klidně ho doma zaúkoluj, ať valí duolingo, najděte procvičování češtiny, přihlas ho na IT kurz - po dohodě s ním, samozřejmě. Ona produktivita škol je momentálně tak nějak v kopru všeobecně - a zdaleka ne vždy je to chyba kantorek, spíš systému - ale občas (a tady to podle toho co píšeš v prvním příspěvku tak vypadá) se tam najdou fakt osoby zralé spíš na odbornou pomoc. Zkus si sama sebe představit na jeho místě - jsi ve výpovědi, víš, že už tě tam nic dobrého nečeká, krom šéfa, který se po tobě vozí tak, že je ti z toho blbě - fakt se nepokusíš hodit marod?
(8.11.2022 18:19:20) Když nic z tohoto nepomáhá, tak bych vzala vařečku a dala bych mu pět a dvacet na zadek. A hlavně bych byla důsledná, aby věděl že mu nic vážného neprojde. Potřebuje se naučit, že musí poslouchat.
(8.11.2022 18:21:13) Nová Lucie, ideálem rodiče je poslušný dítě, za cenu fyzického násilí? v tom případě se nemůžu divit, když řeším ve škole strach dítěte z rodiče v situaci, kdy je mám pro změnu strach o dítě
(8.11.2022 18:23:10) yuki, je zrejme ze Nova Lucie je troll (nove jmeno pisici do starych diskusi ty same provokativni zalezitosti ),nema smysl na ni plytvat energii.
(8.11.2022 18:37:18) Opravdu mi na tom nevidím nic a, když nic jiného nepomáhá. A v 11 se výchova špatně dohání. Myslela si, že by měla se naučit, že existují nějaká pravidla.
(9.11.2022 0:35:58) "A v 11 se výchova špatně dohání. Myslela si, že by měla se naučit, že existují nějaká pravidla."
Nová Lucie, cca třikrát jsem nasekala malému synovi i dceři, ruply mi prostě nervy - začalo mi to být strašně líto od prvního momentu a je mi z toho blbě dodnes.
Představ si takovou situaci: Jdeš z práce, ve schránce upomínka platby, už s vypočteným penále, a ještě složenka za překročenou rychlost, guláš se ti trochu přismahl, a koláč jsi vyndala moc brzy z trouby, má střídku, máš PMS a jsi hodně podrážděná.
Tvůj muž přijde z práce, koukne, co se děje, přehne tě přes koleno a naseká ti, protože přeci existují nějaká pravidla a jsi dost velká na to, abys je chápala.
Teď sedíš, pálí tě zadek a vykulená koukáš, co ti to milovaná osoba, udělala
(9.11.2022 17:21:48) "kdo děti řeže jako žito, tak to nenapíše, kdo je deptá psychicky, taky ne. A i kdyby někdo párkrát švihnul své dítě proutkem - tak s tím taky nikdo nic nenadělá"
chápu Nová Jano, prostě si na různé životní situace uplatňuješ Duškovu hlášku: "Onanoval každý, kdo říká, že ne, ten onanuje dodnes..." Musím říct, že tvůj názor na tuto problematiku je velice, ehm..."noblesně novátorský"
(11.11.2022 19:24:20) "chápu Nová Jano, prostě si na různé životní situace uplatňuješ Duškovu hlášku: "Onanoval každý, kdo říká, že ne, ten onanuje dodnes..."
(11.11.2022 20:42:52) "Jakou Duškovu hlášku? To je Freud."
šmarjá, Liaa, ale říká ji v Pupendu Dušek, když si jeho dcera ve schránce přání a stížností stěžuje na to, že bratr provozuje ve společném pokoji jakési aktivity. Já to autorství Freudovi neberu, těžko bych ale napsala "Freudova hláška"
(9.11.2022 12:18:49) Nevšiml jsem si, jestli je ADHD, ale pokud ano, tak k tomu přistupuje impulsivita. Čili jednám dřív než přemýšlím. A to je nemoc, jako když má někdo třeba psychózu a bludy, to není nevychovanost.
Měla by tu být co nejdříve medikace, protože hlavní medikace - Ritalin, methylfenidát, nelze nasadit v/po rozjeté pubertě a co vím, není moc ekvivalent. U nás to fungovalo a syn říkal, že s ritalinem má víc času se rozhodnout.
Pokud škola neplní doporučení psychiatra přeložené do školštiny PPP, pak je to de fakto týrání dítěte. Byl bych rád, kdyby to někdo takto zažaloval (vy ne). Lze si stěžovat na ČŠI, u zřizovatele, u ombudsmana.
Pokud je ve škole neúspěšný skrz ty dys*, tak ho to nutně nebaví a když nemá úspěch jako žák, tak ho má jako bavič, nebo rebel. Učitelé by měli být schopní si s ním v klidu promluvit a nějak si to vysvětlit, dát mu široké hranice (ADHD potřebuje široké), náš syn se na prvním stupni mohl třeba projít, byl expert na nošení všeho všude během hodiny, skákal učiteli pro kafe (chtěl bych vědět, kolik jich rozlil - porucha motoriky).
Pokud PPP nefunguje, existují soukromé a církevní PPP, PPP není nutně spádová. Dcera ta měla kdysi moc skvělou terapeutku v soukromé PPPP, která ji umožnila se srovnat se školou. Někdo dospělý od fochu ji citlivě vysvětlil, že někteří učitelé JSOU BLBCI a co s tím a nezbláznit se. Vedle to se správou od psychiatra jde jít i na speciální pedagogické centrum, což je specializovanější instituce s větší vahou.
Škola musí vědět, že bez aplikace doporučení od PPP/SPC/psychiatra budou problémy a že budete iniciovat sami schůzky k hodnocení. A chce to do školy pravidelně chodit na konzultace. Mile ale důsledně. My měli výhodu, že syn chodil na kroužek školy, kam děti jezdily, takže se hodil doprovod rodiče. A během cesty toho učitel s manželkou probral...
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
)
(pozdní příchod, roztržené kalhoty, rozbité kolo, ztracené klíče...)
Zrovna se učím na ZK z psychologie, mj. ehm o vztahu rodiny a školy 
A stejně jak píšeš ty - k rodičům (nám) se choval dobře..
, jestli tam sám chce, nebude se chtít uvést ve špatném světle a záleží taky na autoritě nových vyučujících, držím palce. 
Doma ho samotného nenechám, snad ten měsíc nějak doklepeme, ale taky vyhlížím prázdniny a konec školy jako kdysi chlapi konec vojny... a doufám, že na nové škole bude vstřícnější učitelský sbor s přirozenou autoritou a děcko nebude mít potřebu se tam dohadovat a předvádět.
Co příště - zrušíte Vánoce?
U nás se odmlouvá a smlouvá pořád
, může mu to dát šanci na nový start. SPU v sobě často nesou i impulsivitu a nedomýšlení, je třeba s tím hodně pracovat a doufat, že se to s věkem trochu pospraví. A oblíbená poznámka našeho vyučujícího - jakékoli dg. jsou pohnutkou pro intenzivní práci na nápravách mj. doma, nikoli jen poukaz na ohledy ve škole. Může být problém v tom, jak on vnímá tu situaci, třeba se cítí ve škole k ničemu, nevěří si, nejde mu to, je to pro něj těžko zvladatelné 
a dalsiho poucila, ze si ma plechovku s pivem nechat domu na zahradu. Snad uz mame vybrano
a ruší se tu lavičky kolem všech nákupaku. 
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)