Včera jsem ho vzala na dlouhou procházku dali jsme řeč. Většinu klukovin v poslední době vyvedl opravdu asi pod nátlakem starších kluků, očekával od nich nějaké uznání, snad přijetí do party. Vysvětlili jsme si, že už sám musí rozlišit, co je nad rámec vhodného chování a nenechat se natlačit do podobných situací. Kluci, kteří si podmiňují pozornost takovými věcmi a pak na něj při průšvihu ukážou prstem, nejsou žádní kamarádi a nestojí za přátelství. Sama jsem mu řekla, že příště ho můžou poslat něco ukrást nebo třeba ublížit někomu, týrat zvířata a podobně - to už sám uznal, že toto dělat nechce.
K zakázanému fotbalu, který vadil většině zde - on už tam ani sám nechce chodit. Hlavně kvůli těm klukům, ale taky proto, že je v týmu nejmladší a stejně si tam neškrtnul, trenér je na houby, v zápasech si zahrál sotva 5 minut z celého času (hlavně že mu pak dali starší spoluhráči v šatně "sežrat", že kvůli němu určitě prohráli). Jiný sport u nás není, bohužel vesnice, pro kluky fotbal, holky mají smůlu úplně. Na dojezdy za sportovním kroužkem do města není čas.
Možná více sportu nabídne nová škola.
Slíbila jsem mu, že když vydrží do konce školního roky bez průšvihu (známky nepočítám, ale nesmí se hádat s učiteli, nic cíleně zničit nebo poškodit) může si vybrat atrakci - chtěl by na motokáry.
Telefon dostane nový, ale bude tam mít rodičovskou kontrolu.