zerat |
|
(27.11.2018 7:51:37) Máme domek o trošičku větší ploše - pokojíčky si obsluhují z 99,5% samy děti, já jim tam opravdu neuklízím (tedy myju okna - to jo) a koupelnu, ložnici, chodbu a celé přízemí děti umyjí v rámci velkého pátečního úklidu. V rámci velkého úklidu setřou prach... Denně se naklidí/vyklidí myčka(toto vesměs obstarávají děti), setře linka (to i vícekrát denně), je-li potřeba projede se přízemí vysavačem a porovnají polštáře. Toto vše zabere denně max. 20 minut. Podotýkám, že vesměs jsou u nás návštěvy překvapené, že je tu tak uklizeno. Neodpočinu si dokud nemám pořádek a vše porovnávnáno, ale nedělám vše já sama - děti bývají doma výrazně dříve, tak mají čas na myčku... I děti jsou vcelku důsledně vedené k tomu, že po sobě musí uklízet. Nějak nevím, co bych ale měla denně uklízet, tak abych musela denně uklízet?
|
susu. |
|
(27.11.2018 8:28:41) Zerat, dost věcí ti dělají děti.
U nás jsem na to hlavně já a navíc manžel s dcerou jsou dost nepořádní. Říct jim můžu a říkám, ale je to na 50krát a ještě na to musím pořád myslet a kontrolovat to, jinak to prostě není.
|
Lída+2 |
|
(27.11.2018 8:37:38) susu., když chce dítě 2-3x týdně do bazénu, na kolo, na běžky.....ten čas není nafukovací, naučí se pomáhat a pak nemáš problém....ho poprosit a ono to udělá....
Letos třeba né, ale před 2lety večeře dělali na střídačku oni....já jen ve středu a v neděli....v sobotu manžel.....
Doma nebydlím sama a tím se řídím.
V sobotu uvařil starší s manželem, v neděli já. Mladší zase dost opraví.....přezouvá auta a podobně.... a rád peče. Dneska se chystá na perník.
moje babička razila heslo:" jak si to kdo zařídí tak to má"
Po letech jí dávám hodně za pravdu.
|
susu. |
|
(27.11.2018 9:00:59) Lído, kdyby to bylo tak jednoduché. Vždyť jsem to psala, musím říct, co chci, pak tak asi 50x připomenout a pak to "možná" je. A možná taky ne. Neuvěřitelně vysilující proces. Bojuju s tím už roky a bez viditelných výsledků.
|
Lída+2 |
|
(27.11.2018 9:12:08) susu., donutila jsem kdysi k práci i sestřenice s kterýma jejich vlastní máma nehla......
Mámě doma nic nedělali, mě kmitaly.....bez keců.....
|
neznámá |
|
(27.11.2018 9:14:59) Děti vždycky bez keců kmitají u někoho jiného. A taky jedí jídla, která doma nedají do pusy a tak.
|
Lída+2 |
|
(27.11.2018 9:21:57) neznámá, tak jo a ty moje mi kmitají proč....- působí na ně někdo jiný..... tak jo....sice nevím kdo,ale děkuji mu.
|
Lída+4 |
|
(27.11.2018 9:28:27) Lída+2, to máš jednoduchý: prostě máš kliku na ochotný a přizpůsobivý děti. Ne všechny jsou takový, i kdyby ses na hlavu stavěla, z některejch to nevytlučeš.
|
susu. |
|
(27.11.2018 9:32:36) "to máš jednoduchý: prostě máš kliku na ochotný a přizpůsobivý děti."
Přesně. To holt nemá každý.
|
|
|
neznámá |
|
(27.11.2018 9:31:16) Já v tom mám jasno, tvoje děti jsou přírodní úkaz.
|
|
|
|
susu. |
|
(27.11.2018 9:31:24) Lído, jednak i moje dítě kmitá třeba u babi (asi jsem ji přece jen trochu vychovala). A doma s ní nehnu. Žádné vyhrůžky typu "nebude bazén" nefungují, vyzkoušela jsem to, samozřejmě. Když nebude bazén, mobil, síť,... tak si bude číst.
|
neznámá |
|
(27.11.2018 9:34:04) Tak to u nás výhružky mobilem a a sítí i částečně fungují. Strhne se hromadný histerák a aj myši prchaj z baráku, ale jinak to s dětma nehne.
|
susu. |
|
(27.11.2018 9:56:59) Tak to máme podobné. Hysterák jo, akce moc ne.
|
|
|
|
zerat |
|
(27.11.2018 10:05:58) Lído souhlasím s Tebou. Byl to boj a běh na dlouhou trať a stále ještě tu a tam musím připomenout, případně se třeba i s dětmi pohádat případně namotivovat, ale výsledkem je, že jdou a udělají. Na každé dítě platí něco jiného, ale na každé se něco najde. Připouštím, že naše starší tak moc bojovala na všech frontách až mě s ní dotáhla k psycholožce. Té strašně moc děkuji za podporu a pomoc, protože jí vděčím za to, že se od té doby vždycky s dítkem nějak domluvíme a najdeme něco, co funguje. Odmítla jsem ustoupit malému dítku, které si zarputile tlačilo svou - nebudu dělat nic, co se po mně chce, budu vše, co budu dělat dělat blbě však ono je to rychle přejde, aby po mně něco chtěli a u všeho budu řvát jako tarzan... řvaní zkouší stále, motivovat ji musíme především do učení se, ale myslím, že už začíná chápat.
|
Lady V. |
|
(27.11.2018 10:07:29) Zerat takže samy od sebe ani u tebe. No a to je to, o čem mluvím.
|
zerat |
|
(27.11.2018 14:41:33) LadyV, píšu "tu a tam musíme připomenout"... Ony už vědí, že v pátek musí být než se vrátíme s tátou z práce vysátý celý dům a vytřený, utřený prach v celém domě, umytá umývadla, vyleštěná zrcadla a stolky; mají mít poklizené pokojíčky - má-li to být vyjímečně jinak, musíme se na tom domluvit. Denně musí mít po naše návratu domů uklizené aktovky v pokojíčcích, srovnané boty v zádveří, uklizeno po snídani, vyklizená popřípadě naklizená myčka. Toto jsou věci, o kterých se nediskutuje a ty prostě už jsou zaběhané. - ale o čem se občas diskutuje je myčka - čas od času zkouší různé fígle, proč zrovna teď není myčka hotová... A třeba nově se od minulého týdne otevírá diskuse, kdo bude co dělat, protože do nedávné doby bylo mladší dítě příliš malé na to, aby mohlo vláčet těžký kbelík s vodou a mohlo mýt schody... a starší si tyto činnosti oblíbila a trošku dělá seky když teď má převzít činnosti mladšího dítěte s tím, že mladší bude vysávat a vytírat... momentálně tedy chceme docílit toho, že se budou u těchto činností střídat. Ani nevíš, jak strašně to ulevilo když vše nedělám já sama. Nechápu když se kamarádka žene z práce domů, aby vysála, vytřela - s manželem se u těchto činností střídají a jejich děti sedí a hrají si na mobilech - jaké si to udělali, takové to mají
|
neznámá |
|
(27.11.2018 14:48:56) Zerat, a co by bylo, kdyby nebylo vysáto a vyleštěno?
|
. . |
|
(27.11.2018 14:54:37) neznámá, nevím, jak u Zerat, ale já jako dítě jsem takové úkoly prostě plnila (shodou okolností také v pátek vysát a utřít prach), za iks let jsem nezjistila, co by bylo kdyby nebylo - vždycky bylo!
|
zerat |
|
(27.11.2018 15:15:08) Slupko, od návštěvy u psychologa je i u nás. Když náhodou sabotuje mladší, tak je jí vysvětleno, proč je důležité, aby "fungovala" a co to její "nechtělo se mi" může znamenat... žádné plané vyhrožování, žádný křik, žádné bití.
|
|
|
zerat |
|
(27.11.2018 15:25:08) Neznámá, jsem v tomto směru velmi vděčná psycholožce, že dítěti pěkně vyprávěním o svých vlastních dětech vysvětlila návaznosti, co se stane nebo co se děje když se děti pouze vezou a nepomáhají a co se děje když se děti zapojí a pomáhají rodičům. Že jsou rodiče méně nervózní, že je doma příjemně... Že i rodiče dělají spoustu věcí byť nemusí a co třeba pro ně děláme a nemusíme...
|
neznámá |
|
(27.11.2018 15:42:14) Asi všechny se snažíme dětem vysvětlit návaznosti a následky, aj psychologové se o to snažili, akorát na mé děti to prostě nefunguje.
Dle mého děti, alespoň ty moje, řeší "teď", co bude za hodinu, večer nebo rok je prostě nebere. Sama jsem byla stejná, bylo mi jedno, že mám povinnosti nebo mě rodiče zaúkolovali, prostě jsem měla lepší činnost, která mě bavila a co bude večer nebo zítra mě nebralo, to bylo daleko.
|
zerat |
|
(27.11.2018 15:48:56) Neznámá, s mužem jsme také dětem vysvětlovali - mladší dítě bere vysvětlení a funguje, staršímu pomohlo slyšet to od cizího a ještě navíc lékaře. Na naše názory holt v telecích letech nebylo zvědavé. Já jsem jako dítě milovala páteční večery, kdy mamka vždycky udělala každému pohár a byla pohodka, klídeček, povídalo se... aby toto vše bylo, tak jsme přirozeně věděly se sourozencem, že musíme splnit, zač odpovídáme. Co vidím, tak u sourozence jedou ve stejném modelu a funguje také
|
|
Ropucha + 2 |
|
(27.11.2018 16:27:39) Neznámá, přesně tak, dítě ještě není schopné tohoto uvažování. Dítě žije současným okamžikem, současnou touhou, a i když tuší, že ho čeká malér, nemá sílu se překonat. Raději to vytěsní a užije si, co je TEĎ.
|
|
|
|
|
Lady V. |
|
(27.11.2018 14:58:02) No mně by právě jeblo, kdybych měla doma hrát policajta a kontrolovat, zda jsou povytírané schody, srovnané boty a uklizený pokojíček. Kontrolovat a buzerovat je činnost, kterou nenávidím. Přiznám se, že do pokojů svých dětí dobrovolně vůbec nechodím a nestarám se, za je tam uklizeno nebo ne. O udržování společných prostor se snažíme, naštěstí buzeruje spíš manžel, vyrůstal v buzerovací rodině, takže mu ta činnost nepřipadá tak nepřirozená jako mně.
|
Ropucha + 2 |
|
(27.11.2018 16:23:58) Já jsem sice vyrostla v puntičkářské "buzerovací" rodině, ale sama jdu jako rodič úplně jinou cestou. Živě si pamatuji na své tehdejší pocity, umím se do dětí vžít a mám pro ně pochopení. Žádné vojenské rozpisy povinností nevedeme, když něco po dětech chci, prostě je poprosím. Jejich pokoje vypadají jako bezdomovecké brlohy, ale se zatnutými zuby respektuji, že je to jejich území. Povinný úklid brlohů nařizuji před návštěvou babiček, ty by to chudinky nemusely ve zdraví vydýchat. Což děti kupodivu chápou.
|
|
|
sovice |
|
(27.11.2018 15:08:20) zerat,
u nás se doma scházíme v různém pořadí, někdy jsem doma první já. Dcery (teď už teda je trvale doma jedna) mívají odpolední vyučování, svoje aktivity. Některý rok jsem jistě byla v pátek první doma já - měly mě tedy zbuzerovat, pokud jsem mezitím nevytřela?
Na tyhle "bezpodmínečné" povinnosti nutné do příchodu rodičů nemám buňky - ani na plnění, ani na vymáhání. Odjakživa dáváme přednost předem ohlášenému "pojďme to tu dát společně do pořádku" (týká se společných prostor, osobní od puberty ignoruji, kromě Vánoc, kdy u nich v pokoji spí prarodiče).
|
Lady V. |
|
(27.11.2018 15:15:30) Sovice, asi tak. Možná se mi můj liberální přístup jednou vymstí, ale jinak to neumím, aniž by tím utrpělo především mé vlastní duševní pohodlí.
|
|
zerat |
|
(27.11.2018 15:18:40) Sovice, jestli narážíš na to, že děti kmitají a my je buzerujeme, tak takhle to doma opravdu nemáme. Nikoho nebuzeruju - nechodím doma v bílých rukavičkách a nekontroluju... Já vařím, peču, smažím, peru, žehlím, peru koberce, myju okna starám se kompletně o zahradu, nakupuju s manželem chodíme do práce, aby na vše bylo... každý máme doma nějaký svůj díl odpovědnosti. Když samozřejmě vidím, že děti z jakéholiv důvodu nemohou a já mohu a nebo světe div se já občas i chci, tak vysávám, vytírám, leštím... já.
|
sovice |
|
(27.11.2018 19:34:53) zerat, nic ve zlém, mně ten tvůj popis přišel jako popis teroru
|
K_at |
|
(27.11.2018 20:29:23) Sovi, me by zajimalo, jak je velky ten dum, kolik je deti a kolik let je detem. Protoze koncit skolni tyden surovanim baraku by me asi desne stvalo
|
Půlka psa |
|
(27.11.2018 21:04:03) My máme cca 250m2 a úklid do čista je na celý den. Svépravné děti máme dvě a takhle zakoncit školní týden, tak si znali kufry a dobrovolně odjedou do dětského domova.
|
vlad. |
|
(28.11.2018 9:23:30) Půlko, to je pravda, děti mají v pátek dost a vyžadují volné odpoledne. Ani se jim po týdnu školy a tréninků nedivím
|
|
|
|
|
|
. . |
|
(27.11.2018 15:28:17) Sovice, naši nijak nevymáhali, prostě řekli a bylo. Předem domluveno jistě - však to bylo jednoduše předvídatelně pevně v mém týdenním programu vždy v pátek odpoledne.
|
|
Len |
|
(27.11.2018 16:01:22) Sovice, take tak, asi podle toho, ze tak jsme to meli doma. Proste jsme delali domaci prace spolecne s rodici, ne, ze rodice prijdou do vypiglovaneho, byla to spoluprace. Ze rodice chodi do prace je sice hezke, ale holt to byli rodice, kdo si deti poridil, tak se musi starat vic, deti se o byti neprosily. Tak to vnimam ja.
Ja jsem teda odrozeny bordelar z rodiny puntickaru a k poradku me nikdy nikdo nedovedl a nedovede
|
Ropucha + 2 |
|
(27.11.2018 16:32:52) Len, já to beru jako štafetu. Když jsem byla dítě, domácnost šla mimo mě, bylo to z většiny na rodičích, teď jsem zase já v roli rodiče.
Moji rodiče ze mě šíleli, že si dokážu třeba číst, zatímco není uklizeno, pořád mě proháněli, domlouvali mi, zkoušeli různou motivaci .. Všechno úplně zbytečně, mně to bylo jedno, já jsem žila v jiném světě a nedokázala myslet jako oni.
|
|
Monty |
|
(27.11.2018 17:25:11) Tak mě zaráží ta logika, že děti kmitají, protože rodiče chodí do práce. Děti snad sedí doma na zadku a škrábou si pupek?
|
. . |
|
(27.11.2018 17:34:31) Monty, co se mě jako dítěte týkalo, tak můj úklid nebylo žádné velké kmitání. Normálně v klidu jsem vysála a utřela prach. Za hodinu - hodinu a půl hotovo.
Ve škole jsem byla tak průměrně 6 vyučovacích hodin denně, naši pracovali 8 plných hodin denně.
Kromě pátku jsem odpoledne v době, co naši ještě fachčili, měla nějaké kroužky co jsem chtěla nebo jsem lítala po venku nebo si četla.
Jenom pátek odpo jsem se v ten volný čas podílela na úklidu našeho bytu. Přišlo mi to celkem normální, přiměřené zapojení.
Měla bych si i pátek lítat nebo číst a táta až dorazí z práce a s nákupem vysávat? Proč?
|
|
|
|
|
Monty |
|
(27.11.2018 20:24:04) Tvl Zerat, to je jak popis kárného tábora. Máš zjevně kliku na tvárné a submisivní děti, být moje matka, zažívala bys peklo.
|
|
|
|
|
susu. |
|
(27.11.2018 10:21:43) Zerat, tak my jsme holt ve fázi, že stále bojujeme. Včetně toho psychologa. Stále bez podstatného výsledku.
|
neznámá |
|
(27.11.2018 10:30:30) Taky bych ráda psychologa, co funguje, ten náš většinou hýká blahem jak se dítě lepší, ale já to zlepšení moc nevidím. Teď si učitelka na dějepis stěžovala, že není schopná přinutit dítě psát poznámky. Je zlatá, kopíruje mu je, ale aj tak by ráda viděla snahu do sešitu a okopírované poznámky v deskách, ne zadupané a roztrhané v bordelu. Tak mi poraďte, jak to mám dítěti vysvětlit, já to nějak neumím a vzdávám to.
|
susu. |
|
(27.11.2018 10:38:34) Ten náš (a každý který ji viděl, zatím) hýká blahem nad dceřinou genialitou. A já zápasím právě s totálním nezájmem o školu, s neudělanými úkoly, poznámkami v sešitech, s bordelem nejen v aktovce, s neochotou udělat, cokoli, co není zábava,.... Nějak z ní tu genialitu nemůžu vydupat do praktického života a použitelného stavu.
|
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 8:09:12) tak ona není schopná ho přimět psát poznámky a tak mu je kopíruje??? no proč by se dítě snažilo, když ví, že to bude mít na zlatém podnose...
|
neznámá |
|
(28.11.2018 8:27:05) Dítě má IVP.
|
|
susu. |
|
(28.11.2018 10:24:15) Byvalá radko, prosím, radu, jak přiměješ psát poznámky dítě, které si je prostě nepíše. Zaražení mobilu, TV, sítě apod už víš, že nefunguje, výprask taky ne.
|
|
|
|
zerat |
|
(27.11.2018 15:10:52) Susu, máte-li možnost propojde dětského psychologa se školním. U nás třeba dětská špatně odhadla dítě a až potom schůzka ve škole, kam chodí dítě do ZŠ, s psychologem ukázala, že vše je trošku jinak. Dítě se jinak projevovalo u ní v neznámém cizím prostředí a jinak se projevovalo ve známém prostředí ve škole. Dost to pomohlo v další práci s dítkem - oba na ni působili a každý v jiném směru. Jinak psycholožku jsem vybrala podle zkušeností z řad známých a nám tedy sedla fakt jako hrnec na zadel. Docházeli jsme k ní půl roku, dítě dostávalo vždycky úkoly, co zvládne a také to vždycky zvládlo Po půl roce jsme skončili s tím, že si po letních prázdninách zavoláme, zda bude potřeba pokračovat nebo skončíme. Skončili jsme, ale dítě má na ni telefonický kontakt a já také kdyby bylo potřeba. Občas si s dítkem sedneme a připomínám jí, co dr. říkala, radila... dítě má tendence po letech věci překrucovat ve svůj prospěch. Kdybych výsledky neviděla, tak bych asi zkusila psychologa změnit, protože pokud si dítě s ním nesedne, tak je podle mého snaha na nic.
|
|
|
|
|
|
|
|