Lído souhlasím s Tebou. Byl to boj a běh na dlouhou trať a stále ještě tu a tam musím připomenout, případně se třeba i s dětmi pohádat případně namotivovat, ale výsledkem je, že jdou a udělají. Na každé dítě platí něco jiného, ale na každé se něco najde.
Připouštím, že naše starší tak moc bojovala na všech frontách až mě s ní dotáhla k psycholožce. Té strašně moc děkuji za podporu a pomoc, protože jí vděčím za to, že se od té doby vždycky s dítkem nějak domluvíme a najdeme něco, co funguje. Odmítla jsem ustoupit malému dítku, které si zarputile tlačilo svou - nebudu dělat nic, co se po mně chce, budu vše, co budu dělat dělat blbě však ono je to rychle přejde, aby po mně něco chtěli a u všeho budu řvát jako tarzan... řvaní zkouší stále, motivovat ji musíme především do učení se, ale myslím, že už začíná chápat.