Filip Tesař |
|
(15.9.2017 14:41:59) Včera proběhlo diskusí o P. Paroubkový, že čím kdo zachází, tím taky schází a k tomu, že Boží mlejny tentokrát nemlely pomalu.
V obou případech se to ale míjí s významem rčení. Ono "zacházet" znamenalo něco dělat ve smyslu s něčím pracovat (typicky kdo s mečem zachází, mečem zajde). Přeneseno do dnešní doby by to platilo na profesionálního řidiče, co zahynul pri autonehodě (na Paroubkovou, původním povoláním tlumočnici, kdyby jí srazil vaztěžkej slovník).
Ale to pořád dává smysl. Boží mlejny jsou většinovýmu dnešnímu pohledu na svět podstatně vzdálenější. Boží mlejny totiž melou za člověkova života a domelou po smrti, kdy se všem dostane spravedlivýho soudu za všechno, co v životě udělali: pánovi i chudákovi, Paroubkový i Paroubkovi, Babišovi i Kalouskovi. Zkrátka, Boží trest není nikdy z tohoto světa. Rychle by P. Paroubkový domlely, kdyby na nedávnou mozkovou příhodu umřela, ale to by už asi nešlo tak snadno přes pysky...
Dodávám, že mě to nijak zvlášť nedere. Přijde mi škoda, že se význam ztrácí, ale víc je mi líto, že se konkrétně tyhle dvě rčení používaj v posunutým smyslu takovým "kiš kiš" způsobem, kterej pak žije vlastním životem. Ale vzal to ďas. Místo toho se zeptám: setkali jste se s posunutým významem starejch rčení? Jakejch? Vadí vám to nebo nevadí? Má smysl posunutýmu použití nějak bránit, nebo je lepší zvyknout si na novej smysl?
|
Lady V. |
|
(15.9.2017 14:49:01) To je sakra těžký téma takhle po obědě.
|
|
Monika |
|
(15.9.2017 14:53:50) Nečetla jsem diskusi o Paroubkových, takže reaguju jen na Tvůj příspěvek. Podle mého se ta rčení používají přeneseně jestli ne od počátku (do toho nevidím), tak určitě už dávno. Kdo s čím zachází, tím taky schází se rozhodně nepoužívá jen pro nějaké "výrobní prostředky", jak ty to prezentuješ. Ale úplně běžně spíš pro způsob chování nebo života. A boží mlýny ve smyslu tohoto přísloví rozhodně nemusí mlít až po smrti, používá se to pro "tresty", které přišly sice po dlouhé době, ale za života "hříšníka" - o tom, co komu stalo po smrti máme přeci jen celkem málo informací ...
|
|
Filip Tesař |
|
(15.9.2017 15:27:01) Moniko, ano, ty Boží mlejny se používaj ve smyslu ještě za života hříšníka, buď jako povzdechnutí, že jim to tak trvá, nebo jako naděje, že zadlouho, ale přece.
Ale to už je právě ten posunutej význam. Žijeme ve světě, kdy na posmrtnej život věří málokdo. "Co komu stalo po smrti máme přeci jen celkem málo informací" - to je trefný. Většina naší dnešní společností o tom přemejšlí nanejvejší v intencích "života po životě" a la Moody, poměrně často ještě v rámci tohohle světa, ve formě nějaký energie atd.
Proto jsem psal, že dnešnímu myšlení je to už hodně vzdálený. V minulosti, a není zas tak dávná, se v posmrtnej život obecně asi fakt pevně věřilo a spolu s tím v myšlenku spravedlivýho soudu. Třeba gotický stavby a obrazy jsou plný smrtek, nesloužej ale jako morbidnost, nýbrž jako memento: "Kaj se, dokud je čas, nevíš dne ani hodiny, kdy přijdu a odvedu tě k soudci."
|
Monika |
|
(15.9.2017 19:23:51) No, já nejsem žádný jazykovědec, ale řekla bych, že ten posunutý význam ustálených rčení oproti doslovnému významu jejich slov je právě pro taková rčení typický. Např. "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" taky asi nevymysleli lovci mamutů a "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne" taky asi nesouvisí s tím, jak se dopravovala/dopravuje voda do domácnosti
|
|
|
|