Moniko, ano, ty Boží mlejny se používaj ve smyslu ještě za života hříšníka, buď jako povzdechnutí, že jim to tak trvá, nebo jako naděje, že zadlouho, ale přece.

Ale to už je právě ten posunutej význam. Žijeme ve světě, kdy na posmrtnej život věří málokdo. "Co komu stalo po smrti máme přeci jen celkem málo informací" - to je trefný. Většina naší dnešní společností o tom přemejšlí nanejvejší v intencích "života po životě" a la Moody, poměrně často ještě v rámci tohohle světa, ve formě nějaký energie atd.

Proto jsem psal, že dnešnímu myšlení je to už hodně vzdálený. V minulosti, a není zas tak dávná, se v posmrtnej život obecně asi fakt pevně věřilo a spolu s tím v myšlenku spravedlivýho soudu. Třeba gotický stavby a obrazy jsou plný smrtek, nesloužej ale jako morbidnost, nýbrž jako memento: "Kaj se, dokud je čas, nevíš dne ani hodiny, kdy přijdu a odvedu tě k soudci."