| libik | 
 |
(16.12.2016 9:26:07)
To nevím, u nás na vsi měl podporující rodiče jenom Zdeněk, co ho rodiče vozili na výtvarku a snad i na něco fidlal,my, co nás rodiče vykopli za humna, aniž by cokoliv četli o tom, jak respektovat dítě, jsme na něj koukali docela soucitně
|
| Monty | 
|
(16.12.2016 9:32:45)
Libiku,
tak já ani nevím, jestli někdo nějaké podporující rodiče měl. V tom smyslu, jak se to chápe dneska. Nicméně vozit někoho někam nebylo vůbec zvykem, i těch pár kroužků, co jsme měli, jsme si museli "objet" autobusem. Kdyby někoho vozil rodič a to dítě by nebylo nemocný, tak bychom na něj koukali jako na divnýho rozmazlence. Určitě by to nikomu nepřidalo na oblibě. Vůbec rodičovský intervence tehdy byly krajně nežádoucí. Spolužačka byla dcera školního inspektora a i když to byla milá holka a vcelku oblíbená, řekla bych, tak dost lidí neslo nelibě, když za stejný počet chyb třeba v diktátu měla lepší známku než ostatní. Byť za to nemohla a ani jí to otec nezařídil, byl to ryze osobní vlezdoprdelismus naší třídní.
|
| libik |
|
(16.12.2016 9:36:36)
To je pravda, Zděnda jezdil busem..
Ale je fakt, že naši rodiče dali hlavy dohromady a po vzoru Zděndových nás začali houfně vysílat na němčinu do Klatov , nic extra podpůrnýho v tom tedy nebylo.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(16.12.2016 15:44:50)
Mě táta vozil na soukromé hodiny kytary, v sedmdesátých letech, ještě jsem chodila na angličtinu, sousedka na klavír a němčinu, asi jsme předběhly dobu
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.12.2016 15:57:52)
S kytarou jsem začínala v 9 letech, to byla větší než já.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.12.2016 16:12:40)
Po klavíru jsme toužila, ale naši neměli vlastní byt, jak to tak za socíku chodilo a často jsme se stěhovali.
|
|
|
|
| Monty |
|
(16.12.2016 16:08:13)
Val,
začínám mít pomalu pocit, že jsem žila ve skanzenu. Nebo naopak mimo něj. Hvězdnost nebo "prestiž" dětí nijak nesouvisela s tím, do jakýho chodí kroužku. Chodilo se, ne v takové míře jako dnes, ale bylo to brané čistě jako zábava.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(16.12.2016 16:11:33)
tak za nás se za prestižní "kroužek" považoval snad tak tenis, jinak to byla normálka někam chodit.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.12.2016 16:14:46)
Na tenis v sedmdesátkách děti u nás taky chodily, ale to by mě unudilo k smrti
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(16.12.2016 16:24:12)
no, mě taky 
|
|
|
| Monty |
|
(16.12.2016 16:20:26)
Ráchel,
tenis snad u nás nikdo nedělal. Leda stolní. Bylo normální někam chodit, ovšem v úplně jiný míře než dnes, a byla to volnočasová zábava. Nic prestižního. Stejně normální bylo nechodit nikam, zvlášť na druhém stupni, to už kroužkovala jen hrstka nadšenců a holky chodily cvičit do Sokola, i když to Sokol nebyl, ale říkalo se tomu tak, kvůli figuře a kvůli tomu, že tam chodili starší kluci očumovat cvičitelky zvenku ze střechy vedlejšího baráku.
|
| Monty |
|
(16.12.2016 16:39:40)
Val,
ale jak vynikal, v čem?
My měli ve třídě takovou partu holek, složení mírně proměnlivý, občas někdo s někým nemluvil, nicméně nový lidi nepřibývali, jen se lišil počet "nás děvčat, co spolu chodíme". A opravdu v té partě nikdo kvůli nějakým dovednostem nevynikal, bylo nám to u zadele, jestli Anička umí hvězdu a Maruška hezky zpívá, to byl fakt, patřilo to k ní, ale že by z toho někdo padal na prdel a obdivoval je? Jak jsem psala předtím, obdivovaly se jen hadry z Tuzexu nebo od tetiček na Západě.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.12.2016 16:58:07)
Valkýro, a nepřipadalo to tak jenom tobě, protože jsi byla sociálně neobratná a nedružná?
Já jsem chodila do obyčejné sídlištní školy, ve třídě probíhalo ledacos - rivalita, závist, zlomyslnosti, šikana, ale nevzpomínám si, že by byly mezi dětmi takové rozdíly, jaké popisuješ.
|
| Kafe | 
|
(16.12.2016 17:06:55)
Anett - mám na Vylkýřiny postřehy stejný názor.
|
| Kudla2 | 
|
(16.12.2016 17:15:27)
I já si myslím, že to je aspoň částečně možné - jako bývalému sociálně značně neobratnému tvorovi mi to tak taky připadalo, ale vlastně nevím, jestli i někomu jinému.
|
|
|
| Monty |
|
(16.12.2016 17:08:27)
Anett,
taky mi to tak přijde. Kdybych to brala z pohledu těch spolužaček, které "nikam nepatřily" a neměly kamarádky, možná by to viděly stejně jako Val. Ale ve skutečnosti vůbec nešlo o to, co kdo uměl nebo neuměl. Šlo o to, jak se choval - kdo pořád mlčel a jen seděl v lavici, tak kamarády neměl, nebyl šikanovaný, ale byl přehlížený. A pak mu snadno mohl ten, kdo běhal po třídě a pištěl nebo vykřikoval vtipy připadat jako "hvězda", i když třeba byl v danou chvíli pro ostatní jen trapák, protože uměl NĚJAK vzbudit zájem.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 17:19:03)
Monty, u nás byly děti přehlížené i děti šikanované, ale nesouviselo to s oblečením, vzhledem nebo dokonce docházkou na kroužky.
Šikanované byly kupodivu hezké, chytré, pěkně oblékané dívky, protože mezi nimi panovala závist a rivalita (a role šikanovaných a šikanujících se i všelijak přelévaly).
Přehlížené byly nejčastěji děti tiché a nevýrazné, které nejevily zájem o komunikaci. Oblečené mohly být klidně z Tuzexu.
|
| Monty |
|
(16.12.2016 17:34:27)
Anett,
u nás se zas tak moc nešikanovalo. Spíš přehlíželo. Vlastně šikanovaná byla jen jedna holka, která chodila pořád ve stejném oblečení, měla nějaký chronický zánět spojivek či co a byla tichá, zakřiknutá a navíc "přespolní". Ta byla chudák, ne že by ji někdo bil, ale stávala se občas terčem blbých vtipů. Nicméně to byly spíš výjimečné případy, ty projevy šikany, většinou byla jen ignorovaná.
|
| Monty |
|
(16.12.2016 17:44:43)
Val,
u nás žádné hvězdy nebyly, srandu jsme si dělali tak nějak průběžně všichni ze všech, ale vnímám jako rozdíl dělání srandy z někoho, koho normálně "bereš", než z někoho, s kým se nikdo nebaví a kdo za celej den ve škole nepromluví, pokud není vyvolanej k tabuli.
|
|
|
|
|
|
| Kafe |
|
(16.12.2016 18:55:15)
Valkýro - no vidíš. U nás na srazu dle mého nebyl přehlížen nikdo, kdo se aktivně zapojoval do komunikace. Pokud se tam někdo sedne ála "a teď mě bavte", tak holt má smůlu a může se cítit přehlížený. 
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 19:04:24)
Liško, na to máme u nás v rodině přísloví "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."
Někdy si samozřejmě lidé nesednou, může se sejít kolektiv, kam člověk nezapadne, to se stává.
Ale když má někdo problémy v podstatě s každým a na všech lidech vidí hlavně negativní stránky, bude pravděpodobně zádrhel v jeho přístupu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 19:35:06)
Valkýro, těžko soudit na dálku, navíc ze zdejšího subjektivního popisu, ale obecně si myslím, že člověk může být i trochu podivínský a může i v klidu spokojeně stát stranou a lidé jsou schopní to akceptovat. Záleží ovšem na tom, jak ten dotyčný vystupuje, jak komunikuje, co vysílá do okolí za signály.
Ty tu o všech lidech ze svého okolí píšeš hodně kriticky až posměšně, může to být tak, že toto tvé smýšlení lidé cítí a logicky to nevnímají pozitivně. Ale jak píši, nevím, jaká je realita, toto jsou jen dohady.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 22:49:25)
Mandelinko, "nesnášet" je silné slovo, ale souhlasím s Valkýrou v tom, že někteří lidé mohou nekomunikativnost vnímat nesympaticky. Na venkově nebo v ustálených sousedských komunitách se na to bete zřetel více, než ve městě v paneláku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 23:21:58)
No mně to vysvětlovat nemusíš, mně je to velmi jedno, jestli je někdo družný nebo není, ale život mě poučil, že v určitých situacích je radno dát si záležet na hlasitém pozdravu a širokém úsměvu a přidat nějakou tu frázi, protože jiným lidem to jedno není.
|
| Kudla2 |
|
(16.12.2016 23:37:18)
Mandelinko,
tak já bych si řekla, že ta osoba je asi trochu zvláštní (kdyby nereagovala ani na pár zdvořilostních slov), ale jinak bych neměla důvod se na ni zlobit, spíš bych to brala, že nemá zájem, tak nemá cenu se o ni zajímat.
Ale na druhou stranu nemám zkušenosti s uzavřenou komunitou, kde se lidi znají po několik generací a uznávám, že to tam může být asi jiné.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.12.2016 23:41:00)
Mandelinko, ale já to chápu, já to mám stejně.
Jen jsem se během života naučila rozpoznávat situace, kdy je radno vystrčit nos z ulity a přátelsky se projevit, protože někteří lidé to tak potřebují.
|
| Kudla2 |
|
(16.12.2016 23:57:46)
Mandelinko,
někdo to má od přírody, někdo se to holt musí učit (třeba já nebo tedy asi taky Anett).
|
| Kudla2 |
|
(17.12.2016 0:12:28)
Mandelinko, nasraná vůbec, ale byly doby, kdy jsem s lidma neuměla komunikovat a nevěděla jsem tu míru, jaká je potřeba, aby to nebylo moc ani málo, a v podstatě jsem se jich bála - že udělám něco blbě a že to na mně poznaj, že to neumím.
A taky mě teda vcelku nezajímali a bála jsem se, co když se budou chtít nějak moc družit.
Teď už to mám srovnaný, říkám to jen pro ilustraci, že ne každej to umí s lehkostí od samýho začátku.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.12.2016 9:20:52)
Mandelinko no a jiní lidé holt takhle celý život nežijí a lidi automaticky nemilují resp. se k nim neumí automaticky láskyplně projevovat.
Nevěřím ti, že ti to není jasné.
Někdo holt pochopí až časem, že vesnickou samoobsluhou nemůže zamyšleně proletět, aniž by vůbec registroval, že jsou tam nějací lidé. Tedy může, ale bude za morouse, nezdvořáka nebo podivína, což třeba zase nechce.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.12.2016 9:56:50)
"si potrpí na soudržnost a řekněme vztahovou čistotu dané komunity "
Já bych řekla, že tento typ lidí si prostě neumí představit, že někdo může chtít žít a fungovat jinak než oni a přitom nebýt nepřítel.
Myslím, že to je vnímání zděděné po pradávných generacích, kdy mohl být důvod bát se jinakosti.
Ve městech už se od toho lidé oprostili a myslím, že mladí všeobecně, ale v těch malých starousedlických komunitách se to mezi staršími lidmi pořád drží.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.12.2016 9:50:37)
Mandelinko, někomu je to jistě jedno, třeba mně nebo tobě, ale někomu to jedno není, obvykle malým komunitám na venkově nebo někde ve starousedlické čtvrti, jak píše Valkýra.
Kterých je většina, to netuším, ale umím si představit, že člověku může být nepříjemné, když někde působí na lidi negativně, aniž by chtěl.
Chápu Valkýru tak, že ona se prostě chce držet stranou a mít klid, ale ráda by, aby ji lidé vnímali neutrálně, což se asi nedaří, protože jejími sousedkami nejsou samé Mandelinky.
Samozřejmě nevíme, jestli ji OPRAVDU všichni vnímají tak negativně, nebo se jí to jen zdá, umím si představit obě varianty jako reálné.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.12.2016 10:44:02)
Valkýro, ano, a tohle lidé z města neznají, protože někde v paneláku, kde se partaje průběžně pořád mění, žádná pravidla neexistují - kdo je družný, začne se družit, kdo není, chodí si domů a ven a nikoho nezajímá, max. kdyby výrazně rušil klid a pořádek.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.12.2016 11:40:07)
Valkýro, ono asi záleží na povaze jednotlivce, jak se k tomu postaví - někdo se snaží přizpůsobit, jiný se snaží před tím utéct a zárověň ho trápí vyloučenost a splachovací jedinec si půjde po svém a nic ho trápit nebude.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
))
Pro mne byl hvězdou největší vtipálek a průserář třídy. Seděli jsme spolu v lavici. 
V její náručí
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)