| Patejl1 | 
 |
(3.2.2015 13:23:00)
Jak tak pročítám diskuze, speciálně ke kauze Nýrsko, zaujalo mně velké množství závádějících informací, jak jako laik poznat rizikové dítě z hlediska výše uvedených rizik.
Bez toho, že by jste nejprve četli další příspěvky pod tímto tématem, zkuste nejdřív každý sám za sebe napsat, které příznaky by jste považovali za natolik signifikantní, že by jste jednali ve syslu kontaktu s úřady které mají tuto problematiku na starost.
|
| Epepe | 
|
(3.2.2015 13:32:17)
Více děr, více syslů, více očí, více smyslů.
Nejsem tak úplně laik, ale jako laik bych u SZ reagovala asi jen na otevřené přiznání, případně silný náznak.
U týrání v okolí, které jsem nahlásila jako laik, mně zaujalo napřed to, že mně dotyčná paní-agresorka několikrát zastavovala a zdůrazňovala mi, relativně bez souvislosti, že ona děti nikdy nebije. Vzhledem k tomu, že jsme se v té době znaly asi půl roku, mi asi při třetím takovém rozhovoru začalo připadat něco divného. Pak měl ten chlapeček zlomenou ruku a ukázalo se, že jí má zlomenou už potřetí za sebou. Tak mně to začalo zajímat ...
Další indicie psát nebudu, protože jsou moc osobní, ale byly.
|
|
| Filip Tesař |
|
(3.2.2015 13:35:45)
Čistě hypoteticky: něco by mi asi zablikalo, pokud by dítě reagovalo na fyzickej kontakt tak, že je mu dotek nepříjemnej, kdybych viděl výraznou neochotu k odhalování nebo odhalování určitejch částí těla, nebo nápadný odmlky v hovoru, když přijde na určitý témata, výrazný modřiny na takových místech nebo takovýho tvaru, že těžko můžou bejt způsobený třeba pádem.
Naopak třeba výrazná uzavřenost může mít i zcela jiný příčiny, takže tu bych asi vnímal jako závažnou v kombinaci s nějakýma dalšíma příznakama.
Ale všechno jsou to hypotetický úvahy.
|
| Grainne | 
|
(3.2.2015 13:41:17)
Filipe, odjakziva uhybam jakymkoliv pokusum cizich, nebo i jen ne uplne blizkych lidi o fyzicky kontakt. Takze zkuste me nekdo pohladit, ci pratelsky poplacat, vyskocim metr do vysky, uskocim a podobne. Mam to uz od detstvi a mam co delat, zvladnout bezne vysetreni u lekare.
|
| Grainne |
|
(3.2.2015 13:43:56)
Jo, tim chci rici, prosim nesnazte se pokusne dotykat cizich deti, ktere skutecne dobre neznate.
Jako nahle se objevivsi priznak to muze byt voditko, ale jinak opravdu samo o sobe ne.
|
| Ivatema | 
|
(3.2.2015 17:21:09)
Tak to si dnes naše učitelka klavíru musela myslet, že je dcera týraná. Chtěla, aby dcerka uvolnila ručičky-snažila se, aby volně mávala rukama-a ona najednou prostě nespolupracovala, odtáhla se a dala ruce za záda.
|
|
| Mili+2 | 
|
(3.2.2015 23:01:08)
Muj syn na sebe nenecha sahnout.
Jinak nevim...modriny...ale ty treba nekdo ma furt.
|
|
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 13:47:09)
To budou ty potlačené vzpomínky  Pardon.
|
|
| Filip Tesař |
|
(3.2.2015 13:55:24)
Vidíš. No, já se odchýlil od žádaný odpovědi, záměrně jsem napsal, že by mi zablikalo. Nakonec i ta neochota k odhalování může mít jiný příčiny. Každopádně díky za doplnění, jednotlivej příznak je spornej, a jak jsi psala, na zavažnosti můžou získat opakující se příznaky.
Co jsem napsal, bylo to, co mě napadlo, samotnýho mě zajímá, co napíšou (i co už napsali) další, doufám, že to bude věcnější debata než ty předcházející... Protože na rozdíl od nich se v týhletý debatě můžem třeba dozvědět i něco praktickýho, co třeba v životě nemusímě využít, ale co se aspoň drobet může někdy třeba hodit? Zatímco nikoho z Nýrska většina asi v životě nepotká.
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 13:58:18)
No zatím to tady vypadá tak, že v nýrském případě všichni věděli co měl a neměl kdo dělat, tak teď když mají napsat co mají dělat samy tak mlčí.
Já bych řekl, že je to dost typické.
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 14:28:50)
Chápu co se snažíš říct.
To co jsem chtěl já vyprovokovat je, aby si lidi uměli v sobě definovat kdy už je opravdu potřeba zasáhnout (tím myslím kontaktovat odpovědné úřady).
Když uvedu příklad mimo. Když si dají na ulici dva lidi facku a pak každý odchází živě vypadající každý na jinou stranu, tak otočím hlavu stranou. Když uvidím jak se dva rvou jako psi nebo jeden kope do druhého na zemi neváhám vteřinu a volám MP, PČR.
A stejně bychom si měli aspoň v hrubých obrazech definovat hranici kdy už je na čase kontaktovat úřady v těchto případech.
|
| Grainne |
|
(3.2.2015 14:39:20)
Patejl, ano, proto to tema pivazuji za dulezite, jdyz uz se stalo, co se neda odestat v Nyrsku, takbje dobre pouzit to prave k pouceni a uvedomneni si,bco nebylo uplne dobre, co se, alespon vbtech hrubych, moznych obecnych obrysech, delat nema a co naopak ma.
Dovolim si navrhnout, jdyz uz ma nekdo obavy, neni si jisty, nechce sebe, nebo svou rodinu vystavit nebezpeci, je vhodne klidne i anonymne kontaktovat nejake krizove linky a ptat se tam. Casto pomuzou i ve zdanlive neresitelnych situacich a je to menebinvazivni, nez rovnou policie i OSPOD.
Samozrejme neplati, kdyz jde bezprostrednebo zivot, ci zdravi. Kdyz uslysim krik, plac, rev, rozbijeni nabytku v byte nade mnou, pokicii volam, to je jasny priznak bezprostredniho nasili. Kdyz se v tu chvili nic nevyresi a nevysetri, minimalne se prerusi ten ohrozujici stav.
|
|
|
|
|
|
|
| Binturongg | 
|
(3.2.2015 13:51:25)
Zefýr - já měla dětství velmi pohodové a také mám hypertrofovanou osobní bublinu a nejsem nijak extra kontaktní, v tom je víc faktorů...
|
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 13:52:42)
Kolega na toto tvrdí, že to bývají potlačené vzpomínky se kterými se člověk nemůže vyrovnat protože jsou potlačené.
Já se tomu zatím zdráhám uvěřit, i když se musím přiznat že trošku mně některými věcmi nahlodal celkem dost.
|
| Tizi | 
|
(3.2.2015 15:10:24)
Patejl, moc tomu nerozumím. Když se nechci na potkání objímat a líbat, tak mám potlačené vzpomínky? Na co? Na nějaké zneužívání? To mi přijde jako blbost, lidé mají jiné povahy, jiný temperament. Já se s cizími objímám a líbám málo, byla jsem vždycky introvert, jako dítě se to projevovalo ještě silněji, a zneužíváním ani týráním to fakt není, měla jsem hezké dětství.
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 15:36:24)
teď necituji sebe, ale velmi volně kolegu: v principu mají někteří lidé problém v komunikaci, v intimitě nebo jen fyzickém kontaktu z důvodů potlačených vzpomínek, které nedokázali zpracovat a tak je potlačili. Takovým příznakem bývá, že nemají žádné vzpomínky na velmi rané dětské období aspoň jako záblesky (1-2-3 roky). On to pak ještě rozvádí do té míry, že zdaleka nemusí jít o nějaké zneužití nebo násilí v našem slova smyslu. Z oblibou uvádí (třeba s tím má sám nějaký problém), že u kluků může být takovým traumatickým zdrojem násilné přetahovaní předkožky ať už rodiči nebo zdravotníky a klidně v roce dvou, jak se to za totáče dělalo.
Můj osobní pocit z toho je, že něco na tom bude. I v dospělosti člověk vytlačí negativní pocity, ale aspoň je schopen je zpracovat - když budu hovořit sám za sebe před x lety jsme si za vědomí jen s lokálem nechal trhat krční mandle, první pocit nic to nebylo, ale když jdu sám sobě do nitra měl jsme pocit že tam chcípnu.
|
| Tizi |
|
(3.2.2015 16:13:03)
Tak všeobecně to chápu, že člověk vytlačí negativní vzpomínky, já si vůbec nepamatuji, jak jsem se ve dvou letech opařila, i když otázkou je, kolik si toho člověk z toho věku pamatuje vůbec... Na druhou stranu bych předpokládala, že nějaké negativní a tudíž potlačené vzpomínky z batolecího věku musí mít snad každý, tedy i dítě, které žije v úplně normální a fungující rodině.
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 16:19:07)
Ono asi jde o to jak moc byly traumatizující.
Teď vařím z vody - ale jak si sama napsala tvoje trauma může být i to opaření. Lidé se tě v rámci ošetřovaní popáleniny dotýkali a bolelo to . Zatlačeno do nevědomí z toho dělá celkový strach z jakéhokoliv kontaktu.
On právě tvrdí, že skoro vždy se něco takového dá najít. Přiskřípnutý prst do výtahových dveří ve dvou letech a potlačený jako zdroj klaustrofobie apod.
Jak říkám můj pocit zatím je, že tomu nepřikládám nulovou váhu ani tak zásadní jako on.
|
| Monty | 
|
(3.2.2015 16:24:53)
"On právě tvrdí, že skoro vždy se něco takového dá najít. Přiskřípnutý prst do výtahových dveří ve dvou letech a potlačený jako zdroj klaustrofobie apod."
Právě proto píšu, jak je to potenciálně nebezpečný - VŽDYCKY se totiž dá něco najít.
Otázkou je, proč to řešit, pokud to dotyčnému člověku samotnému nevadí a nemá dojem, že by to ho jakkoli a v čemkoli omezovalo nebo handicapovalo.
Já třeba ve dvou letech spadla z ulice do sklepa takovým tím sklepním okýnkem. Nepamatuju se na to, ale matka si to zapsala do deníčku. Když se budu hodně snažit, tak z toho můžu vydedukovat prakticky cokoli. 
|
| Patejl1 |
|
(3.2.2015 16:26:51)
Právě proto říkám, že já osobně tomu velkou váhu nedávám, ale ani to úplně nezatracuji.
Ale někdy si lidé ani neuvědomují, že mají nějaký blok který jim podkopává cestu za štěstím.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(3.2.2015 18:03:46)
Patejle, člověče, to je zajímavá teorie.
A může na ní něco být, ve věku 2 let jsem zažila traumatické věci (bolestivější než skřípnutý prst), na které si vůbec nepamatuji, rodiče mi to vyprávěli až v dospělosti. Mám různé vzpomínky z té doby, i z ještě mladšího věku, ale to zlé jsem zcela vytěsnila.
A bublinu mám kolem sebe celý život obrovskou.
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(3.2.2015 13:57:41)
taky je mi protivný líbání a objímání, teda s vlastním mužem a dětma se můžeme umačkat a umuchlat a upusinkovat, ale cizí na mě nenají co chytat a syn to dovedl k takové dokonalosti, že mu vyhovuje sedět sám v lavici, nesnáší metr od sebe nikoho, fakt mu nikdo neubližuje - ale taky snese jinak všechny doma, je to maximazel, ale jen se svýma lidma
takže taky bych viděla problém spíš ve změně z kontaktního na nekontaktní
|
|
| Jita111 | 
|
(3.2.2015 15:59:47)
Na tom není nic zvlášť divnýho, buď v klidu. Taky jsem "nekontaktní", k tomu nemám moc ráda návštěvy, a tak. Nerada si pouštím lidi moc blízko. Někdy mě to štve, a říkám si, že bych se měla trochu uvolnit. Ale každý je jiný, a nemusí mě otlapkávat každý na potkání. Možná je to tím, že se s námi mamka moc nemazlila, já nevím. Tak já to svým dětem vynahrazuju, mazlíme se pořád, a pořád jim říkám, že je miluju. I když to určitě ví
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)