Patejle,

přemýšlím o tom, že bych nikomu nic nehlásila a ničeho si radši nevšímala.

Ještě před "nýrskou kauzou" jsem si říkala, že je to přece každého povinnost atd., ale když to to tak čtu, tak si říkám - a proč vlastně?

Proč se angažovat pro cizí dítě, když ti pak kdejakej chytrák, co ani pořádně neví, jakej by měl být správnej postup, cítí potřebu vpálit, žes to udělal úplně blbě? Že jsi se tím chtěl jen zviditelnit a hrát si na hrdinu? Že ty jsi tu rodinu zničil, že máš všecko podplacený, že ovlivňuješ svědky? Když se okamžitě ví, žes to napráskal ty, rodina toho postiženýho ti přijde rozbít hubu, lidi, co tě ani neznaj, budou vyhrožovat tobě i tvý rodině, je dost možný, že budeš v místě bydliště znemožněnej tak, že se budeš muset odstěhovat... stojí to fakt za to, kvůli cizímu dítěti, u kterýho si ani nejsi jistej, jestli se nepleteš?

Nebylo by logický, když vidíš takovýhle reakce, aby si člověk v tomhle okamžiku řekl, že bližší košile nežli kabát? A že než by vystavil svou rodinu a sebe takovýmu stresu, že se na to radši vykašle, protože za to, že nic neřek a ničeho si nevšim, mu na rozdíl od toho obvinění nikdo nemůže říct ani půl slova?