Kafe |
|
(11.11.2014 16:27:58) Toto povstání je dost známé a bylo i zvěčněno v knize Ohněm a mečem (a též zfilmováno). Tedy stručně:
"Protipolské povstání ukrajinských kozáků v čele s hetmanem Bohdanem Chmelnickým (1648–1654). Na počátku dosáhli kozáci úspěchů, které vedly 18.8.1649 k uzavření zborovské dohody. Polský král Jan II. Kazimír zde uznal Chmelnického kozáckým hetmanem, byla obnovena práva kozáků. Rozpory mezi kozáckými vůdci však posléze umožnily Polákům přejít do protiútoku, roku 1651 byly Chmelnického jednotky zatlačeny za Dněpr. Kozácká rada poté začala jednat s ruským carem o pomoci, vyvrcholením bylo jednání Perejaslavské rady. Ta 18.1.1654 rozhodla o spojení tzv. Levobřežní Ukrajiny s Ruskem."
Kozáci v té době žili v tzv. okrajině (z toho název Ukrajina), nárazníkovým pásmem mezi polsko-litevskou unií (Rzecspospolita = "společná řeč") a tatarskými nájezdníky z Krymu. Měli status svobodných lidí, pokud byli zapsáni v tzv. rejistru (registru). Kvůli majetkovým sporům (snad i ukradené ženě) došlo ke vzpouře Chmelnického, který na svoji stranu získal kozáky a podařilo se mu polsko-litevskou armádu několikrát porazit (spojil se kvůli tomu s Tatary). Zajímavý moment je to připojení k Rusku části dnešní Ukrajiny. Za Chmelnického také došlo k pogromům na židovské obyvatelstvo, jemuž padlo za oběť tisíce lidí.
|
Filip Tesař |
|
(12.11.2014 9:51:43) Ukrajina znamená v tehdejším slovníku zhruba totéž, co hranice, pohraničí, pohraniční pásmo, Ukrajinci (nebo možná spíš "ukrajinci" s malým "u" na začátku) byli hraničáři. Výměnou za vojenskou službu (na vlastní náklady si obstarávali i výzbroj a koně) nepodléhali feudálním pánům a platili tuším jen nízkou shrnující daň (daň z hlavy). Volili si i vlastní nižší důstojníky, jen vyšší velení bylo v rukou polsko-litevské (etnicky hlavně polské) šlechty. Tehdejší Ukrajina byla víceméně totožná s lesostepním pásmem za západ a na východ od Dněpru, zhruba mezi Dněstem a Donem, na sever a na jih kolem dněperských peřejí ("prahů"); oblast se nazývala také Záporoží (podle ústřední pevnosti, jež ležela za zmíněnými prahy). Sílící moc polské šlechty vyvěrající z nedávné expanze na východ a postupná konsolidace feudálního pořádku na území dnešní Ukrajiny severně od lesostepí, s centrem v Kyjevě, provázená postupným zatlačením stepních chanátů do defenzívy (osmanští sultáni, spojenci krymského chanátu, byli plně vytíženi válkou s Habsburky) přinášela i tlak na to, aby se i z hraničářů stali regulérní poddaní. Tento tlak vyústil v povstání, ve kterém se střetávali i kozáci navzájem: na jedné straně stoupenci nezávislé u/Ukrajiny, jakési kozácké "republiky", na druhé straně pragmatici, hledající oporu u ruských carů, kteří slibovali zachovat kozácká privilegia. Ti také převážili, Rusko tato privilegia v zásadě zachovala, výměnou za to, že u/Ukrajinci sloužili jako vojáci i mimo vlastní území; v něčem podobně se Rusko zachovalo k některým stepním společenstvím mezi Donem, Volhou a Kavkazem: Čerkesům, povolžským Tatarům, donským (kubáňským) kozákům. V 18. století Rusko přemohlo stepní chanáty, především krymský, a kolonizací tu vznikala v podstatě nová „hranice“, osídlení zajišťovaly pevnosti a sami kolonisté, kteří byli opět vyjmuti z většiny feudálních povinností. Ti rozhodujícím způsobem přispěli k formování etnické identity dnešních Ukrajinců.
Ještě pár slov ke kozákům a u/Ukrajincům. Kozáci byli společenstva nepodléhající státům a pánům, žijící v širokém pásmu od Kaspického moře až téměř po Dunaj, slovo má tentýž kořen (turecký) jako „Kazach“, jeho význam je nejasný, výkladů je víc. Společnou charakteristikou bylo to, že nepodléhali plně ani stepním říším, ani zemědělským státům na severu. Poměrně pravděpodobně v jejich utváření hrály prvky zaniklých stepních říší (Chazarů, Kumánů-Polovců a dalších), jejich etnický původ byl vrstevnatý a mísily se v něm íránské a turecké prvky spolu se slovanskými, které tam vnášeli slovanští rolníci hledající mezi nimi útočiště před feudálním útiskem. To a fakt, že kolem přelomu středověku a novověku převážily politické vazby na severní sousedy (polsko-litevskou unii a Rusko), kteří jim výměnou za to slibovali zachování tradičního způsobu života, vojenskou podporu a právo na kořist, nejspíš vedlo k definitivnímu jazykovému poslovanštění. Jinak na dnešní Ukrajině, zhruba v oblasti mezi Kyjevem a dněperskými prahy, nejspíš existovalo nárazníkové-pohraniční pásmo proti stepním společenstvím už v době Kyjevské Rusi, jak je to zčásti zachyceno v ruských bylinách a snad i podepřeno určitými archeologickými nálezy - tehdy hraničáři sloužili jako stráž hlavně proti Kumánům, kteří se zřejmě později sami podíleli na utváření záporožských kozáků a pozdějších Ukrajinců.
|
Kafe |
|
(12.11.2014 13:56:49) Jo jo. Je to zajímavá historie. Viděl jsi či četl Ohněm a mečem? Já o té oblasti ráda čtu. Neznáš nějaké knihy, které se tou olbastí zaobírají? Jedno jaká doba.
|
Filip Tesař |
|
(12.11.2014 15:20:41) Třeba Taras Bulba od Gogola - zfilmovaný několikrát, ani jednou tedy ne úplně v duchu předlohy, podle mně na koukání je nejlepší americko-jugošská verze. Ohněm a mečem jsem jako kluk hltal, na film se těšil, ale nudil mě tak, že jsem vydržel asi čtvrt hodiny.
Ještě me napadá, sice odjinud, ale rovněž pohraničí, podobná doba i téma (benátská Dalmácie x osmanská Bosna): chorvatský film Konjanik (Jezdec) podle stejnojmennýho románu Ivana Aralici, ale obojí bude asi jenom v chorvatštině...
|
Kafe |
|
(12.11.2014 16:29:09) Tarase Bulbu někde mám doma. Začala jsem ho číst, někam na chvíli odložila a zmizel. I když Gogolův styl se mi moc nelíbí.
|
Filip Tesař |
|
(13.11.2014 9:13:04) Už moc nevím. Dva současný ruský filmy, 1619 a Sluha jeho veličenstva, první před a druhej po Chmelnickýho povstání, první snad hlavně Povolží, druhej Ukrajina a Rusko. Řemeslně docela dobrý, dějově taky, ale čekej spíš nenáročný pokoukání, navíc spíš chlapský (proložený šermovačkama, střílečkama, bitvama, ženský role se vyznačujou hlavně tradiční ženskou rolí a fyzickýma atributama, výjimky jsou nepravděpodobný Amazonky). Tolstoj napsal román Kozáci, ale z Kavkazu, z 19. století, ale čte se to dobře, je to trochu jako Hadži Murat nebo Kavkazský zajatec, reálie velmi dobře vykreslený, ale prostě jiná doba, jinej kraj. Znáš novodobej film Kavkazský zajatec? Vynikající, i ty reálie (filmaři chtěli prej původně natočit historickej film podle Tolstýho předlohy, ale mezitím začala válka v Čečensku, tak to zasadili do aktuálních podmínek; točili teda například v napohled těch nejvíc za oko beroucích dagestánských vesnicích, ne v čečenských, ale to je jedno).
|
Kafe |
|
(13.11.2014 16:00:38) O natáčení Kavkazského zajatce jsem četla, jak se z nich téměř stali skuteční zajatci.
1619 jsem někde viděla, ve výloze. Musím se po tom podívat.
O kozácích jsem ještě četla Donské povídky a Tichý Don (což je geniální četba). Donské povídky nic moc - docela ploché, až je divné, že je to od stejného autora.
|
|
|
|
|
|
|
|