Ukrajina znamená v tehdejším slovníku zhruba totéž, co hranice, pohraničí, pohraniční pásmo, Ukrajinci (nebo možná spíš "ukrajinci" s malým "u" na začátku) byli hraničáři. Výměnou za vojenskou službu (na vlastní náklady si obstarávali i výzbroj a koně) nepodléhali feudálním pánům a platili tuším jen nízkou shrnující daň (daň z hlavy). Volili si i vlastní nižší důstojníky, jen vyšší velení bylo v rukou polsko-litevské (etnicky hlavně polské) šlechty. Tehdejší Ukrajina byla víceméně totožná s lesostepním pásmem za západ a na východ od Dněpru, zhruba mezi Dněstem a Donem, na sever a na jih kolem dněperských peřejí ("prahů"); oblast se nazývala také Záporoží (podle ústřední pevnosti, jež ležela za zmíněnými prahy). Sílící moc polské šlechty vyvěrající z nedávné expanze na východ a postupná konsolidace feudálního pořádku na území dnešní Ukrajiny severně od lesostepí, s centrem v Kyjevě, provázená postupným zatlačením stepních chanátů do defenzívy (osmanští sultáni, spojenci krymského chanátu, byli plně vytíženi válkou s Habsburky) přinášela i tlak na to, aby se i z hraničářů stali regulérní poddaní. Tento tlak vyústil v povstání, ve kterém se střetávali i kozáci navzájem: na jedné straně stoupenci nezávislé u/Ukrajiny, jakési kozácké "republiky", na druhé straně pragmatici, hledající oporu u ruských carů, kteří slibovali zachovat kozácká privilegia. Ti také převážili, Rusko tato privilegia v zásadě zachovala, výměnou za to, že u/Ukrajinci sloužili jako vojáci i mimo vlastní území; v něčem podobně se Rusko zachovalo k některým stepním společenstvím mezi Donem, Volhou a Kavkazem: Čerkesům, povolžským Tatarům, donským (kubáňským) kozákům. V 18. století Rusko přemohlo stepní chanáty, především krymský, a kolonizací tu vznikala v podstatě nová „hranice“, osídlení zajišťovaly pevnosti a sami kolonisté, kteří byli opět vyjmuti z většiny feudálních povinností. Ti rozhodujícím způsobem přispěli k formování etnické identity dnešních Ukrajinců.

Ještě pár slov ke kozákům a u/Ukrajincům. Kozáci byli společenstva nepodléhající státům a pánům, žijící v širokém pásmu od Kaspického moře až téměř po Dunaj, slovo má tentýž kořen (turecký) jako „Kazach“, jeho význam je nejasný, výkladů je víc. Společnou charakteristikou bylo to, že nepodléhali plně ani stepním říším, ani zemědělským státům na severu. Poměrně pravděpodobně v jejich utváření hrály prvky zaniklých stepních říší (Chazarů, Kumánů-Polovců a dalších), jejich etnický původ byl vrstevnatý a mísily se v něm íránské a turecké prvky spolu se slovanskými, které tam vnášeli slovanští rolníci hledající mezi nimi útočiště před feudálním útiskem. To a fakt, že kolem přelomu středověku a novověku převážily politické vazby na severní sousedy (polsko-litevskou unii a Rusko), kteří jim výměnou za to slibovali zachování tradičního způsobu života, vojenskou podporu a právo na kořist, nejspíš vedlo k definitivnímu jazykovému poslovanštění. Jinak na dnešní Ukrajině, zhruba v oblasti mezi Kyjevem a dněperskými prahy, nejspíš existovalo nárazníkové-pohraniční pásmo proti stepním společenstvím už v době Kyjevské Rusi, jak je to zčásti zachyceno v ruských bylinách a snad i podepřeno určitými archeologickými nálezy - tehdy hraničáři sloužili jako stráž hlavně proti Kumánům, kteří se zřejmě později sami podíleli na utváření záporožských kozáků a pozdějších Ukrajinců.