Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:13:19) Chci si nechat poradit, jak zvládat záchvaty vzteku 6letého dítěte. Bohužel se opakují pravidelně, většinou večer, když je syn unavený, a stále dost často - několikrát do týdne ale nejen večer, někdy i přes den.
Vždycky to začne něčím, že není po jeho, že si něco vymyslí a pokud to nedostane tak se začne vztekat a začne brečet a brečí a brečí, minuty, hodinu... Snažíme se to utnout v začátku, někdy se to podaří - převést pozornost jinam a v nestřeženém okamžiku to kvůli čemu vztek začal - např. že se nebude sám převlékat, tak vyřešit, prostě tak aby věděl, že není po jeho - že si něco umane a on se začne vztekat a ono se mu vyhoví. Ale jsou taky situace, kdy se to nepodaří, navíc když je v takovémto rozpoložení, tak jeden důvod k breku a vztekání brzo vystřídá jiný. A jsou situace, že mu nevyhovíme - např. že mu musíme "dělat lžičky" u večeře, aby se najedl, není k tomu žádný důvod, jíst umí, ale prostě to chce, a začne kvůli tomu brečet a vztekat se a vydrží mu to dvě hodiny a samozřejmě že ten večer už nevečeří. Je velmi umanutý a nic s ním nehne. Z takovéto situace jsme pak psychicky zdeptaní všichni, vadí to i staršímu sourozenci jak hrozně při brácha při záchvatu řve, nerozumí tomu, proč se tak chová... A samotný syn je samozřejmě vynervovaný a uklidní se většinou jenom spánkem. Nevíme, jak z toho ven, rozhodně nepomáhá to, že by se řeklo, že si vezme zkušenost z toho, že si nic nevyřve, situaci se opakuju, i na stejné situace. Stává se mu to se mnou i s manželem, takže to není o tom, že by se takto vynervoval jenom s jedním s rodičů. Jinak je syn veselé a klidné povahy, vím, že to zní divně, ale tak to je. I když se nakonec uklidní, tak je zase dobře, jakoby o tom ani nevěděl. Máte někdo radu, jak v této konkrétní situaci se zachovat? Ustoupit a tím, zklidnit situaci nebo trvat a svém i s tím, co bude následovat? Samozřejmě vždy se snažíme zachytit možností výběru z více možností, alternativy, domluvy něco za něco, slibem když ty to tak já to, ale pokud se něco takto umane a jde do vývrtky, tak žádné tyhle řeči už jsou kolem něj.
Chtěla bych poradit i s ohledem na to, že má tohle vztekání bohužel asi dědičné, protože jsem to prožívala jako dítě taky. A ráda bych mu pomohla, aby to neměl taky tak těžké jako jsem to měla já. Dokázala jsem se takto vztek někdy i z úplných blbin někdy do 18 let, až pak mě to přešlo a už se nevztekám a hodiny neřvu. A nikdy to nebylo tak, že by mi rodiče v tom kvůli čemu hádka vznikla ustoupili, povolili. A stejně se to stále opakovalo, byla jsem hrozně paličatá a neústupná
Díky rady jak tento vztek řešit.
|
Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:19:51) Po obědě spí ve školce. Dneska taky spal. Ale byl u babi, tam dostává dost sladkostí a možná se i víc unaví, není tam denně, ale vzteká se i když u babi není.
|
Anni&Annika |
|
(13.2.2014 23:22:03) a tak sladkosti /cukr mu snad spis doda energii. to by nemel byt unaveny
|
Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:25:05) to jo, ale jestli nepůsobí na jeho nervovou soustavu jako jitřivý element.
|
Tragika |
|
(13.2.2014 23:28:57) Přesně, na některé děti opravdu takhle sladkosti působí. Zdá se mi, že je syn přetažený. Nebo se takto vzteká v kteroukoliv denní hodinu?
|
Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:33:57) Večer a později odpoledne je to nejčastěji, ale někdy o víkendu když jsme všichni doma to může být i přes den, ale to méně často, spíše navečer.
Jak teda reagovat?
|
sabrina20 |
|
(14.2.2014 8:49:02) Hanko, já jsem u své dcery vypozorovala, ze je vztekla, ubrecena, jen když je unavena, vždy, když mi to dojde, tak si kleknu k ni a objimam ji, hladim a říkám ji-"ja vím, ze jsi unavena, tak ti pomuzu". A vůbec toho nezneuziva. Když je v poho, tak udělá vše bez problému. Jo a taky někdy na působi "dnes není můj den" a jelikož ty změny prožívám i ja, snažím se byt v klidu a moc toho po ni nevyzadovat. Skoro každy večer ke mne chodí a ze se chce obejmout, a sama mi někdy rekne, ze je unavená. Teď vím, ze zatím nemá cenu dávat ji pozadavky večer.
|
Lassiesevrací |
|
(14.2.2014 8:52:23) To si taky myslím, že nkěkteré dítě potřebuje obejmout, spíš než odstrčit do jiné místnosti. Ale někomu třeba ten klid o samotě pomůže, neříkám, že ne.
|
|
|
|
Tragika |
|
(13.2.2014 23:34:58) Dítě obtížně ovládá své emoce. Nemá cenu jej v takové situaci uklidňovat, či něco vysvětlovat. To ho ještě víc vytočí. Pokud mého syna něco podobného ,,přepadne,, , je vykázán do jiné místnosti. Tam se sám zklidní. Někdy za chvíli, jindy třeba za 20 minut. Rozhodně ale vytrvat a nechodit tam, protože pak začíná záchvat nanovo. Většinou mu klidným hlasem řeknu, aby se šel uklidnit vedle. Občas odmítá odejít, takže ho vezmu za ruku a odvedu ho sama. postupuju klidně, nezvyšuju hlas..... Dítě si zkrátka potřebuje v klidu se svými emocemi poradit.
|
Tragika |
|
(13.2.2014 23:40:01) Odchází s tím, že mu říkám:,,Až se uklidníš, rádi tě uvidíme." Nejde o žádný trest. Prostě potřebuje v klidu zpracovat to, co dospělý zvládne zkousnout i v kolektivu a bez řevu. Když bylo synovi 7 let, tak jsme si v autě povídali o emocích. Všichni je máme, ale musíme s nimi umět pracovat. Někdy se nám to holt daří lépe, někdy hůř. Dávala jsem mu i různé příklady ze svého života, jak jsem se jako malé dítě vztekala apod. Evidentně to na něj zanechalo dojem.
|
Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:41:47) To je dobrý nápad, to bych mohla zkusit, i něco přečíst mu, mají rádi odborné knížky.
|
|
Etea |
|
(14.2.2014 5:50:09) Děláme to stejně jako Tragika, lepší řešení jsem zatím nenašla. U nás se to stává, jen když je opravdu přetažený - takže většinou večer, o víkendu někdy výjimečně během dne, ale to připisuji únavě z předchozích dnů. naštěstí je to dost výjimečné.
|
|
|
Hanka36 |
|
(13.2.2014 23:40:02) To se snažíme uplatňovat taky. Ale syn se "vykázat" nenechá, neodejde sám a když ho odvedeme sami, tak tam nezůstane ani chvíli, to odvedení ho ještě víc podráždí. Když by jsme ho zavřeli, tak je schopný rukou rozbít sklo ve výplni dveří (odzkoušeno).
Manža když si neví rady a situaci nezvládne tak jde a strčí ho pod studenou vodu, ale to nic neřeší. A z toho zase šílím já.
|
Tragika |
|
(13.2.2014 23:47:01) Já tento přístup praktikuju od synových dvou let. To měl období vzdoru a vztekal se o 106. Teď už ho to přepadá maximálně jednou za tři měsíce a odchází sám. Ze začátku s ním do jiné místnosti musí někdo odejít a klidně tam být s ním. Sedla bych si klidně zády ke dveřím ( do stejné místnosti) a vzala si do ruky knihu. Prostě z místnosti neodejdeme, dokud se neuklidní. Jde jen o to, aby jsi byla důsledná a i když máš chuť zařvat, nenechej se vyprovokovat.
|
|
|
Edysha |
|
(14.2.2014 3:26:46) Moc hezky napsane. Bude to asi u vas chtit hodne pevne nervy a velkou odhodlanost, kdyz to zacnes aplikovat "az" ted. Ale vydrz, driv nebo pozdeji, si zvykne a zabere to. Jen to chce se fakt nenechat vytocit, coz byva ne kdy hodne moc tezke. U nas jeste mame pravidlo (jiz od mala), kdyz kvuli necemu rves, tak to nebude/nedostanes. Velmi usnadnuje situaci, pokud mas argumentacne schopne dite ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|