Arien+2 | •
|
(10.1.2014 23:52:39) No mně ty pokojíky přijdou po rozdělení už dost krcálky, spíš vhodné pro dospívající ale tyto děti si ještě přece jen hrají. Ale tak já jsem zastáncem "společné sourozenecké" výchovy, ne separace, tu bych event. volila až v dospívání kolem cca 11-12 let. Pro sociální trénink není nad výchovu se sourozenci. . Ale tak pokud spolu moc nevychází, tak bych to nejspíš brala v úvahu.
Já mám doma řešení něco mezi, otevřené případným situacím do budoucna. Mám taky kluka a holku 6 a 4 roky, ale tak oni bez sebe nedají ránu. A ani jeden nechce spát sám. Večer se spolu ještě dívají na pohádku, špitají si, kecají. Mají společný velký pokoj, rozdělený sice příčkou a s velkými spojovacími dveřmi. Nyní je mají stále otevřené, a mají tak jeden velikánský pokoj. Jednu část něco jako ložnici ve které mají každý "svůj" kout s postelí a druhý jako společnou hernu. Ale pro pozdější věk bude možné rozdělit, nebo bude možná separace aby se nerušili třeba v době nemoci, nebo později učení. I teď, když třeba ještě jeden spí, tak druhý se zavře v herně a hraje si. Nedovedu si představit že by každý vyrůstali sám ve svém pokojíčku.
|
sally |
|
(11.1.2014 7:57:37) Arien, aby ses nedivila... ve čtyřech a šesti moje děti taky bez sebe ani ránu, neusnuli by, pokud by ten druhý nebyl v pokojíčku atd... ale pak to prostě přišlo a poměrně nekompromisně. Nakonec jsem i byla ráda, protože oni měli pokojíček jako ložnici (moc se tam toho nevešlo, postele a skříň na oblečení a nějaká polička na knížky), takže třeba psací stoly měli v obýváku - vedle sebe - a u psaní úkolů se neustále pošťuchovali, "kradli" si tužky (ale i třeba staršák mladší dělal úkoly, což by neměl). Rozdělení, byť do krcálků, poměrně uklidnilo rušné psaní úkolů, zmizely hádky o úklid ("to já ne, to on/a") - a přitom pořád mají spoustu prostoru být spolu. Nicméně ta potřeba osobního prostoru přišla kolem těch osmi let, ne až v pubertě.
|
|
|