Klarisanek |
|
(21.10.2013 21:20:43) Ja vim, ze tu dostanu nakladacku. Predesilam hlavne, ze jsem samozrejme moc rada, ze mam uzasne a zdrave deti, parecek, 6 let kluk a 3 roky dcera. A taky predesilam, ze jsem byla vzdy proti fyzickym trestum u deti. Ale zacnu jim na zadek davat, protoze to po dobrem nejde, a po zlem (neboli zvysenym hlasem) take ne. Chapu, ze me moje kamoska odsuzuje, protoze jeji dve holcicky 6 a 5 roku jsou tak hodne, poslechnou skoro vzdy, nervou se apod. Mame na vychovu stejny nazor, pouzivame stejne postupy, ale jeji deti se proste chovaji jinak. A i ja jsem na to mela stejny nahled donedavna, protoze prvni syn byl donedavna velmi hodne dite a bylo s nim docela snadne vyjit. My jako deti dostavali na zadek, proto si moc dobre pamatuju, jak jsem to nesnasela a vzdycky jsem rikala, ze ja tohle delat svym detem rozhodne nebudu. Na druhou stranu z nas vyrostli normalni lide, neuvrhlo nas to do pasti drog, depresi ci jinych nasledku. Jak jsem k tomu dospela, ze uz proste na zadek dostanou, to je tezke popsat, urcite na neco zapomenu, nebo nepresne vylicim a hned me nekdo bude tahat za slovicko. Vim ze sveho okoli a stiznosti znamych, ze tato sourozenecka a vekova konstalace je desna v tom, ze deti se neustale hasteri, rvou a jsou v sobe. Jenze ja uz to proste "nedavam". Mladsi nevzali do skolky, takze resim cely den jeji obdobi vzdoru, coz je dost narocne, ale beru to jako normalni. Ovsem potom uz mi nezbyva psychickych sil na tech nekolik hodin co jsou spolu. Dneska strcil jeden druheho do vozovky, pak pri postuchovani oba spadli na chodnik do louze, na hristi se porvali, doma jeci a rvou porad, skacou nebezpecne z gauce, topi se vzajemne ve vane atd. Kdyz jsem videla jak ostatnim detem matky na hristi vysvetlily, ze je tma a je treba jit domu, tak deti jednou, dvakrat odmlouvali, brblali, ale pak sli. Ja je premlouvala, vysvetlovala, prosila, pote vyhrozovala, nenasilne odvadela atd. asi hodinu, uplne me ignorovali. Uz me nebavi vsechno rikat 100x, kdyz me neposlouchaji, vysvetlovat kdyz me totalne ignoruji, resit neustale (ale velice opravnene stiznosti) sousedu na hluk, nespat strachy jestli to neni otres mozku kdyz spadne tam ci onam, jezdit na siti trznych ran do nemocnice a strachovat se, co horsiho si zpusobi. Jasne je, ze stisneny panelak tomu nenapomaha, neni moc dobre mozne je oddelit a u me se stupnuje stres z obtezovani sousedu. Podotykam, ze pomoc manzela i semtam babicek mam, ze to neni jen o moji momentalni vycerpanosti. Spis je to nasranost z toho, kde jsme pri vychove udelali chybu. Nehodlam jim davat na zadek za kdejakou ptakovinu, ale nechci aby jeden druheho strkali pod auto, pochopi me nekdo?
|
Mili+2 |
|
(21.10.2013 21:26:47) Ja te uplne chapu, ale asi te zklamu- ono to nezabira. Taky je placnu, ale efekt se nedostavil. Zabere spis vydirani psychicke, zacnu si balit kufr jakoze pojedu k babicce, my mamince ktera zije dost daleko. to pak jsou chvily hodni.
|
Klarisanek |
|
(21.10.2013 21:37:56) Ja take takove to psychicke vydirani deti nesnasim. Male dite nevi jak to ta mama mysli, kdyz rekne "vy me dostanete do hrobu", "ja z vas zesilim", "ja skocim z okna". To bych nikdy neudelala. Ale je pravda, ze uz me parkrat tak dostali, ze jsem se pred nima rozbrecela. A co myslis ze udelali, chvilku zirali a pak zlobili jeste vic. Vyciti, ze maminka je oslabena, takze je to znameni, ze muzeme vyvadet vic nez jindy.
|
daba+holčička |
|
(21.10.2013 21:40:22) A ono když je to vyjímečně, tak to má i patřičný efekt. Mladá dostala pár přes zadní část, že vběhla do silnice a dones si to pamatuje. Kdyby dostala kázání, bude vědět prd.
|
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 22:33:02) Deniso, ale děti prostě "zlobí"...a je na rodiči, jak se rozhodnou jim zlobení "zatrhnout". V žti a 3 letech je to poměrně jednoduché, bude rozhodně hůř. Jo a podle mě to MUSÍ být z pozice síly - by´t třeba psychické. protože rodič by měl být pevný jako skála - aspoň by se tak měl jevit v očích dětí. měl by to být vzor, někdo, na koho se dítě může spolehnout, někdo, kdo dítě s láskou, ale PEVNĚ usměrní. Pláč rodiče nad chováním děcka do výchovy taky nepatří...děti budou překračovat hranice, budou se o to aspoň snažit, protože to jsou děti.
Výchova by měla být laskavá, ale taky pevná. Dneska se rodiče bojí vyvinou před dítětem sílu...ale KDO jiný by měl dítě usměrnit, když ne rodič? Tím, že dítěti nestanovíme hranice, anebo je nenutíme je dodržovat strašně dítěti škodíme...protože se bude cítit nejisté. Dítě potřebuje autority - a výchovu.
Když přijde na střet vůle mezi dítětem a rodičem, tak pokud uznáme občas za vhodné, že "vyhraje" vůle dítěte, nic se nestane. Pokud bude ve střetu rodič x dítě vítězit dítě, my ho budeme přemlouvat, budeme nad ním plakat, budeme se bát, jak bude zase reagovat příště, nic dobrého mu tím do života nedáme. Jen ho to znejistí a jeho jistoty budou nabourány.
je zvláštní, kolik žen tu ví, jak vychovávat svého partnera, ale na svoje dítět tuhle dovednost nepraktikují. Slabý rodič se silným dítětem není výhrou do života pro dítě.
není dobrá autoritářská výchova, ale každé dítě by mělo mít svou autoritu, svou jistotu, svého rádce, svůj přístav, kde se bude cítit bezpečně...a to je uprostřed daných mantinelů. Ty se pak samozřejmě mění podle věku dítěte.
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 22:39:23) Jo a pošťuchování dětí neberu jako podstatné zlobení nebo neposlušnost, prostě je to pro dospělého nepříjemná věc, když to má snášet. běžně mi to vůbec nevadí. Ovšem i tohle má hranice přece. Nenechám děti pošťuchovat se v autě, když řídím, protože hrozí bouračka, nebo je nenechám pošťuchovat se na chodníku, když kolem jezdí auta. Když budu praktikovat výchovu s mantinely, budou děti vědět, kdy už je jejich chování přes čáru a kdy bude následovat trest. Děti budou vědět, proč trest přišel a příště většinou zareagují už na varování. Chce to teda i důslednost, v těch věcech, které jsou rizikové pro ně, jsem důsledná velmi.
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 22:52:29) Mandelinko, já děti nemlátím , fyzický trest může být plácnutí (ono to překvapení dělá svoje), jak jsem psala, chycení za rameno, za zápěstí, zatřepání...nic, co by doopravdy ublížilo. A pán, který krade děti nebo obrázky nehody? No, nevím, není to pak příčina zbytečných úzkostí a strachů, špatných snů a nočních můr? A vůbec, proč se bránit tomu, co už tu bylo po generace vyzkoušeno jako funkční - prostě a jednoduše stanovení hranic? jak si je kdo anstaví, tak je bude mít.
Jo a máš děti ještě hodně malé...4 a 7 - zlatíčka v nejhezčím věku
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 23:00:41) No však, mandelinko, příčina a důsledek...páč když překročí mou hranici tolerance jejich brajglu, přesně vědí, že budu řádit a budou mít problém. Příčina a důsledek...taky naprosto přirozená . A s těmi plyšáky je to normální, dyť jsou to děti...
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 23:11:37) Mandelinko, ale dyť jo, já to přece nemyslím ve zlým . Jako každej se snaží vychovávat, jak umí nejlíp. Někdo si bere vzor ze svojí rodiny a kopíruje, někdo se snaží o opak...stejně ukáže až čas, jak jsme byli úspěšní. Je to hodně i o vlastnostech toho dítěte, protože třeba některé děti z ústavu jsou "líp" vychovaní a fajn lidi, než ty milované děti z úplných rodin. A výchova je holt taky pokus x omyl....
|
|
|
Agatha Ch. |
|
(21.10.2013 23:04:00) tolerane brajglu... hm, dneska jsme večeřely až okolo osmé, doma byl letečák... ale jestli jsou zlatíčka dokonalou kopií maminky a navíc jsou stejně škodolibé, tak mám co dělat, páč mi vyklidí pracovní stůl... sice mi tam dneska kočka nablila, ale mimo papíry, takže jsem uklízela jen to okolo mé obří hromady restů
|
|
|
|
|
|
|
Klarisanek |
|
(21.10.2013 22:41:07) No, Pam-pelo, uprimne, pred tim nez jsem se vdala, vedela jsem jak zachazet s muzi. Pred tim nez jsem porodila, vedela jsem jak vychovavat dite. O nastavovani hranic, pevnem rodici a nastavenych mantinelech, jsem mela jasnou predstavu. Jen ta praxe trochu pokulhava. A dobre mi tak, to je trest za to, ze jsem si myslela, ze je to jednoduchy a zvladnu to levou zadni.
|
Pam-pela |
|
(21.10.2013 22:47:44) Ale jasně, každý dítě je jiný, každý reaguje jinak...ale ty máš děti v poměrně slušném věku na to, abys pro ně byla autoritou...bude opravdu hůř kolem puberty a dál ... jde o ten princip těch hranic a stanovení nějakých pravidel...vždy´t stejně to tak dělají i zvířátka - žádoucí a nežádoucí chování. Kočka taky svoje děti hlídá a když vidí, že jim hrozí nebezpečí, zakročí...a klidně tvrdě, prostě je to pro ně instinktivní a přirozené.
A lehký fyzický trest - u mě fungovalo třeba zatřepání s děckem, pevné chycení za zápěstí nebo chycení za rameno - dítě prostě probere nežádoucí činnosti...neublíží a je to lepší, než nějaké dlouhatánské vysvětlování třeba i s pláčem. To je, myslím, pro dítě silně zmateční, protože neví, proč se to děje. A eventuální vysvětlení, proč trest přišel, by mělo být taky krátké a úderné .
Jo a mám dva kluky a dvě holky.
|
TaJ |
|
(21.10.2013 23:43:04) Pam-pelo, tak na mého teď 5,5 letého syna odjakživa zabíralo právě hlavně to vysvětlování...z plácnutí přes ručičku, přes zadek, chycení za ruku apod. si už jako batole nedělal vůbec nic, buď se mi vykroutil a pokračoval v nežádoucí činnosti dál, nebo mě začal plácat taky...což mě vedlo k tomu, že jsem s těmito tresty přestala...on je obrazně řečeno takové to dítě, že i kdybys ho umlátila, tak prostě nepřestane. Nezabírá ani vyhrožování, že mu zabavím nějakou oblíbenou hračku nebo věc, prostě pohodí hlavou a vezme si jinou...a tak je to se vším, byl vždycky prakticky nepotrestatelný...Takže prostě vysvětluju, vysvětluju a informuju co se stane, nebo naopak nestane, když...absolutně neexistuje říct, že něco bude proto, že jsem to řekla, ke všemu musí mít pádný a rozumný důvod, pak není problém...chvilku mi trvalo, než jsem na to přišla a vůbec netuším, co budu dělat, jestli jednou to vysvětlování přestane fungovat, ale prostě vím, že přes fyzické tresty u nás fakt cesta nevede, protože to bych se jednou mohla dočkat toho, že by mlátil on mě - a jak mu jako mám vysvětlovat, že nesmí jiné uhodit, když já jeho můžu? Jediné, co výjimečně používám je, že ho chytnu za ruce a řeknu mu, že ho budu držet tak dlouho, dokud nepřestane...ale to už je v podstatě neposlednější stupeň, když už fakt nezabere nic jiného...a potom to celkem i pomůže, na rozdíl od plácnutí přes zadek nebo ruce, které mi okamžitě vrací...
|
|
|
|
|