zwedavka |
|
(6.6.2013 15:06:10) Rozsypal se mně můj svět pod rukama. Manžel chce rozvod, má jinou. Naše soužití teda nebylo moc idylické, ale máme tři nezletilé děti, tak jsem podobné myšlenky hned zavrhla. Dětem tuhle zlou novinu povíme zítra. Já si hledám bydlení, naštěstí nejsme nemajetní, tak na to mám nějaké prostředky. Otázka zní, jak se nesesypat a být dětem oporou - bude to komplikace, ale my to zvládnem. Bydlení si hledám ve vedlejším městečku (6 km), aby mohly kdykoliv za každým z nás. U koho chtějí být necháme na nich, sice je lituju, že jim naložíme na hrb takové osudové rozhodnutí, ale zase v jejich věku (12, 13,16), to jinak nepůjde. Aspoň jsme zajedno, že nebudeme striktně řešit, jeden víkend tam, jeden tam, ve středu nutně za otcem, jindy za otcem nelze... Jak dokázat říct dítěti, které se rozhodne být u toho druhého, že se nezlobím a že ho ráda kdykliv uvidím... Jak se z toho nezbláznit
|
Ivka3 |
|
(6.6.2013 15:10:51) Tak jak jsi to napsala...nehádat se před nimi, ukázat jim, že svět nekončí, jen bude jiný...hodně sil
|
CPO |
|
(6.6.2013 15:45:13) "že svět nekončí, jen bude jiný..."
No, je třeba to asi brát takhle, ale že by to bylo snadné...vysvětlovat to dětem, když s tím má člověk sám co dělat...
|
Ivka3 |
|
(6.6.2013 16:24:07) vím, prošla jsem si tím....i děti...u nich pomohlo mluvit, vysvětlovat, mluvit... a být s jejich otce v zásadních věcech za jedno, nepodrážet se
|
|
|
|
Dari79 |
|
(6.6.2013 18:23:58) No, ono by podle mě hlavně bylo lepší, kdyby ty jsi zůstala s dětmi v dosavadním domově a nový byt aby si hledal nevěrný tatínek. On chce odejít od rodiny, tak ať si důsledky nese hlavně sám. Pro děti je rozvod vždy velký stres a líp ho samozřejmě snáší, když se ostatních věcí mění co nejméně. Děti také často se zlobí na odcházejícího rodiče, drží spíš s opouštěným rodičem, tj. spíš budou chtít zůstat s tebou a nevím, proč by za jeho nevěru ony měly platit nuceným stěhováním (pokud to tedy nebude stěhování do vyloženě lepšího). Hlavně byste měli mít ujasněné, jak budete fungovat, než se bydlení rozdělí a to také dětem vysvětlit.
Jinak se drž, pár měsíců do bude drsný, postupně čím dál lepší a nakonec ještě zjistíš, že za rok -za dva, prožiješ nejlepší léta svého života , to tak často bývá.
|
Pam-pela |
|
(6.6.2013 18:31:57) No, já třeba bych enchtěla jen se dětmi žít tam, kde jsme spokojeně žili jako rodina - vzpomínky a tak. Jinak jo, tahle doba okolo rozchodu je drsná, chlap má "oporu" v té druhé, ty s dětmi budeš muset být oporou jim....strašně těžké to je, ale musí se to přežít a pak, až se člověk koukne zpátky, je na sebe hrdý, co zvládnul, přijde mu to jako velká zkušenost a opravdu "po" bývá často spokojenější...paradox, ale bývá to tak často. Hodně sil.
|
Pam-pela |
|
(6.6.2013 18:33:12) Hlavně - nevím, často ty věci dopadnou jinak, než se původně zdá...co bych si hlídala, - abyste si neříkali nic zraňujícího, žádné velké výčitky, nenávist a tak. protože kdoví, co se bude dít dál
|
|
|
Okolík |
|
(6.6.2013 18:38:06) jak víš, že děti zůstanou se zakladatelkou? Jasně napsala, že děti se ROZHODNOU s kým budou žít. Já bych třeba na místě svého "starého" a šťastného života zůstávat nechtěla a když to pro mě bylo aktuální, tak jsme se odstěhovala jinam. i do jiného města
|
|
zwedavka |
|
(6.6.2013 21:03:20) bydlíme ve velikánském domě a stále není dodělaná rekonstrukce = na to nemám sílu, peníze, šikovnost, energii.
|
Agatha Ch. |
|
(6.6.2013 21:05:46) co dům prodat a zbavit se pro tebe dalšího břímě?
|
zwedavka |
|
(6.6.2013 21:32:05) před mnoha lety (1998) jsme začali společně makat na opravě krásného domu, ovšem v příšerném stavu, peněz málo, spoustu věcí si dělal chlap sám. (Já na p*deli neseděla, makala jsem na pomocných pracech, údržbě již opraveného, podej, podrž, zajeď, starala se o děti a velkou zahradu.) A fakt nemám na to to sama dodělat a ani jeden z nás to prodat nechceme. On si troufá vzít hypotéku na půlku ceny tohohle "hradu" a za ni si pořídím svoje bydlení. Nechce se mně pryč, nemám chuť se znovu zařizovat atd., ale to není to hlavní, co mně drtí. Hlavní jsou teď pro mně děti a začátek života bez něj. Jak přežít, že některé z dětí řekne, že bude s ním, a jak mu dokázat říct, že to akceptuju, nezlobím se a může za mnou kdykoliv přijít. Děkuju moc za větu: život nekončí, jenom bude jiný. Spolu s hláškou: hlavně se z toho neposrat bude mottem mých příštích dnů. Děkuju za vyslechnutí
|
Petr | •
|
(12.6.2013 22:15:38) Ahoj Taky se mi zhroutil svet.Zili jsme spolu 13let vse se zdalo ze klape.Zacal jsem vlastnimy rukama stavet dum pobliz mych rodicu,vzali jsme si hypoteku.Nejaky cas po narozeni prvni dcery jsem neudrzel nervy a vyjel jsem na manzelku ze ji dam pres usta.Upozornuji ze jsem nikdy nikoho neuhodil a ani ji bych neuhodil a jsem velmi mirne povahy,chtel jsem ji jen vystrasit.Jak ona tvdri od tohoto okamziku si me prestala vazit a asi i milovat nasledovalo chatovani s jinymi na netu pozdeji schuzky a i kdyz tvrdila ze mne nikdy nepodvedla pokazde kdyz jsem ji to vycetl byl jsem ten spatny ja protoze je to prece jeji vec.Potom se odstehovala do podnajmu presvedcoval jsem ji ze ji stale miluji at se vrati coz nakonec udelala jen kvuli detem a ze se casem uvidi.Dalsi vec je ze si totalne nesedli s moji matkou cemuz se vubec nedivim a snazim se stat za ni bohuzel pokazde to nejde.Nynejsi stav je takovy ze si porad nekde trajda o deti se vice mene staram ja.Spi casto mimo domeov u kamaradek.To ze nemame navarino naklizino ani nakoupeno uz prestavam resit to nebylo nikdy.Vsechny ucty platim ja.Nevim co dal porad mi predhazuje ze se rozvedem.Chtel bych si nechat deti.. nevim jestli je vubec schopna se o ne sama postarat.Vim ze by to bylo tezke a asi uz budu navzdy sam jen s detma a to bych nerad.Co poradite?
|
Líza |
|
(13.6.2013 17:40:05) Chtěl jsem ji jen vystrašit.
Jakej šel, takovou potkal? Na co si vlastně stěžuješ?
|
Petr | •
|
(13.6.2013 21:15:51) Nechapu vasi odpoved.
|
|
|
|
|
|
|
|
|