Rozsypal se mně můj svět pod rukama.
Manžel chce rozvod, má jinou. Naše soužití teda nebylo moc idylické, ale máme tři nezletilé děti, tak jsem podobné myšlenky hned zavrhla.
Dětem tuhle zlou novinu povíme zítra.
Já si hledám bydlení, naštěstí nejsme nemajetní, tak na to mám nějaké prostředky. Otázka zní, jak se nesesypat a být dětem oporou - bude to komplikace, ale my to zvládnem. Bydlení si hledám ve vedlejším městečku (6 km), aby mohly kdykoliv za každým z nás. U koho chtějí být necháme na nich, sice je lituju, že jim naložíme na hrb takové osudové rozhodnutí, ale zase v jejich věku (12, 13,16), to jinak nepůjde. Aspoň jsme zajedno, že nebudeme striktně řešit, jeden víkend tam, jeden tam, ve středu nutně za otcem, jindy za otcem nelze... Jak dokázat říct dítěti, které se rozhodne být u toho druhého, že se nezlobím a že ho ráda kdykliv uvidím... Jak se z toho nezbláznit