| kosatka2 | 
 |
(30.1.2013 11:04:48)
Jsem v podobné situaci, moc tě chápu, taky jsem zvědavá jak zvládnu to druhé. Taky jsem asi nebyla na mateřství zralá, ale spíš myslím, že nejsem prostě správnej mateřskej typ všeobecně - je pro mě vyčerpávající dělat víc věcí najednou, jsem samotářka což s dítětem není možné....
Kojila jsem jenom rok, ale zdravotně mě to dost zruinovalo, půlrok jsem kojila každé 2 hodiny. Takže jsem kojila na každym patníku, v dešti na lavičce, v autobuse, za chůze. Protože jsem nezvládala tu sociální izolaci, nejsem moc domácká. ale taky nejsem dost drsná na to, abych dítě nechala hodinu vkuse řvát nebo mu dávala sunar. z doby kojení si nepamatuju skoro nic, mám pocit, že jsem byla asi stále ve stresu. spustilo mi to řadu zdravotních problémů, ale chci kojit zase. přijde mi to dobré. začínám si pomalu zjišťovat něco o výživě při kojení, aby mě to tentokrát tolik nezruinovalo. psychicky to snad tak náročný už nebude, předpokládám.
|
| x x |
|
(30.1.2013 11:28:41)
Kosatko a jak to jde dohromady, být samotářka a přitom trpět sociální izolací? Já naopak jsem ráda, že jsem s děckama doma, společnost moc nevyhledávám a určitá míra izolace je pro mě fakt darem z nebes, protože se věnuji jen své rodině a nemusím denně mluvit s desítkami nebo i více lidmi (prráce, kterou jsem dělala, to vyžadovala, neustále telefonáty, klienti, prostě mě to vyčerpávalo víc než to mateřství)...
Neumím si moc předtsavit toho společenského samotáře. 
|
| Žžena |
|
(30.1.2013 11:30:54)
Žubko,
já si to představit umím velmi dobře. Taky to tak mám.
|
| x x |
|
(30.1.2013 11:31:37)
A jak to vypadá v praxi?
|
| Žžena |
|
(30.1.2013 11:45:16)
Jsem samotář, ale ne proto, že by mi lidi vadili, nýbrž proto, že jsem introvert. Jsem nejradši sama pro sebe, umím být sama se sebou, ale lidi mám ráda. Prostě to ber jako koníček. Může bejt samotář, co rád jezdí na běžkách, samotář, co rád vyšívá, a já jsem samotář, co občas rád pobude s jinýma lidma.
|
| Žžena |
|
(30.1.2013 11:46:31)
Jo a ve společnosti funguju hodně jako pozorovatel. Nemám potřebu být ve středu dění, spíš mne baví koukat kolem sebe.
|
| x x |
|
(30.1.2013 11:49:54)
No to já vlastně taky, ale spíš z titulu své povahy, než že by mě to bavilo. Já nemám třeba ráda různé plesy a další, kde se schází plno cizích lidí, víc je mi milejší když jdeme na návštěvu k někomu, koho mám ráda, třeba se tam sejde pár lidí a to je v pohodě, ale jinak...
|
|
|
| x x |
|
(30.1.2013 11:48:23)
Jako to chápu, jsem taky introvert jak vystřiženej, ale že bych, jak psala kosatka, měla ráda koukání na lidi na nádraží, tak to nemusí. Ale je fakt, že dlouho sama bych být nemohla, ale nepotřebuju cizí lidi kolem sebe,jako davy v obchoďácích atd. mě vysloveně znervózňují. Uzavřená malá společnost lidí co mám ráda mi dělá naopak dobře, ale to asi i nejskalnějšímu itrovertovi. Nikdo není rád sám bezvýhradně.
|
| Žžena |
|
(30.1.2013 11:55:47)
Tak já nevyhledávám davy v obchoďácích nebo na nádraží. Ale zase mi tam ti lidé nevadí - hlavně proto, žže vůbec nejsem nucena s nimi nějak socializovat 
Ale já třeba svůj koníček "setkávání s lidma" saturuju několikrát ročně, kdy mám pracovní akce - učím. To jsou vždycky tři dny (první den super, třetí den už se zas těším do své ulity  ) a pak zas pokoj. Výhoda toho je, že lidi, které takto potkávám, jsou fajn. Pojí nás společný zájem a ne povinnost být spolu. A taky je to učení "jeden na jednoho".
Já třeba nemám ráda přátelské sešlosti a skupinové akce. V podstatě deset let už jsem na žádné nebyla a nechybí mi to. Tyhle vztahy radši provozuju stylem "jeden na jednoho". Tj. nepůjdu se skupinou kamarádek do kavárny, to je mi prostě nepříjemný. Radši se postupně domluvím s každou jednou z nich na soukromém setkání.
|
| x x |
|
(30.1.2013 12:02:21)
No tak já to mám prakticky nějak mezi. Třeba bych ráda na setkání Klubu sběratelek, kterého jsem členkou, ale nemám odvahu se vidět se 40 lidmi které znám jen z mejlů a pár osobně, v tomto bych raději opravdu každou tu holku potkala osobně u nás nebo u ních, to je mi milejší. Kdybych byla v té celé společnosti, tak budu spíš někde v koutku sedět a pozorovat, to je fakt. A nebylo by mi to příjemné, proto nevyhledávám ty velké sešlosti.
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(30.1.2013 11:35:21)
no já ráda chodím mezi lidi, třeba na výstavy, vernisáže, koncerty, na trhy, mám ráda i sedět na přecpaném nádraží a koukat okolo sebe, i ráda sama posedím v kavárně, i mám ráda nakupování kvůli lidem okolo, pokud do mě nikdo nestrká a nemusím se s nimi povinně bavit.
a když jsem s kamarády v hospodě, nepatřím k nejukecanějším umím docela naslouchat.
když jsem mezi svejma nejbližšíma, dovedu být i docela společenská a vtipná, mám-li na to náladu
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(30.1.2013 11:54:05)
Žubko, také se považuji za společenského samotáře 
V práci mám lidi ráda, baví mě komunikace, potřebuji ji. Zrovna tak jdu ráda na společenskou akci a bavím se tam.
Ale úplně stejně potřebuji své samotářství doma ve svém soukromí, potřebuji trávit dostatečně času sama se sebou. Potřebuji svou bublinu, kam se z té společnosti vracím, a vyloženě by mi vadilo, kdyby mi do tohoto prostoru někdo vstupoval.
Kdybych si musela vybrat, tak stálou samotu bych asi snášela lépe, než stálou společnost, ale v přiměřeném rozsahu mám společnost moc ráda.
|
|
|
|
Nebo myslíte, že budu tentokrát už připravená a takový rozdíl to nebude? Že ta deprese byla způsobená tou velkou změnou z nezávislé holky na vdanou maminku, nebo to byly spíš hormony a kojení? Nebo kombinace obojího (můj názor).
Dcera prisla uplne neplanovane. Pred porodem jsem s ni zustala sama. Prvniho ctvrt roku si prakticky nepamatuju. Ale zvladla jsem to. Deprese jsem nemela, starani jsem zvladala. Domacnost jsem zvladala spatne. Do toho byly problemy s ex a jeho rodici a hlidala jsem deti jeste sestre. Byl to nater. Docela mi v te dobe hrablo a udelala jsem spoustu hlouposti, ale peci o dceru jsem zvladala dobre. Ted se mi narodil syn..... Dcera byla hodne a spokojene miminko. Syn je ujeceny, ale priserne ujeceny. Zvladala jsem to spatne, vratily se mi deprese. Uz se tesim, az bude mit syn aspon rok. Takze pokazde to je podle me uplne jine. Nekomu je blbe po prvnim, nekomu po druhem. Jinak ja jsem dceru prvni dva mesice kojila, ale syna jsem nekojila vubec.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)