...j.a.s... |
|
(21.1.2013 11:30:48) Zajímalo by mne, zda jste měly strach z početí. S manželem jsme na počátku snažení. Nijak dramaticky. Sem tam ochranu máme, sem tam ne. Přistihla jsem se, že místy právě ochranu vyžaduju. Přitom dítě bychom i chtěli. Jen nedokážu vždy potlačit ten strach typu: "neuspěchali jsme to? chci teď hned plodit?" Je to velké rozhodnutí. Ano, částečně se rozhoduji i rozumem, a proto se bojím, abych nelitovala, že jsem ještě chvíli nepočkala. Jak jste to měly vy? Zahodily jste bez "výčitek" ochranu a byly připravené? Váhaly jste? Nebo mateřský pud přebil všechno? Dá se vůbec váhat a přesto do toho jít? Nebo je lepší počkat, až obavy pominou? Ale pominou někdy? Děkuji.
|
Svynka |
|
(21.1.2013 11:35:33) Také pocity som nemala, práve naopak - už roky predtým som bola pripravená na materstvo (no, neviem, či "pripravená" je ten správny výraz.. Prosto som po tom túžila a hotovo), čakali sme však, až nám to dovolia bytové podmienky.
|
Katka | •
|
(21.1.2013 11:40:19) Jako kdyz pises o me. Je mi 39, mam 2 deti, treti jsem vzdycky chtela, manzel ne, protoze se bal, jak to zvladneme. Deti odrostly a manzel najednou zacal chtit treti. Ja uz jsem nechtela, protoze jsem si pripadala stara. Ale pak jsem si to srovnala v hlave a to treti chci. Jenomze, vzdy kdyz na to ma dojit, tak zpanikarim, zvitezi rozum a vyzaduji ochranu.
|
...j.a.s... |
|
(21.1.2013 11:47:22) Katko, cítím se taky tak. Zkusím ještě počkat, ale třicet už mi bylo...
|
Foxy |
|
(21.1.2013 11:52:27) Jasněnko, pozor na to! Já, čekat na biologické hodiny, umřu bez dětí. Prostě jsem se musela rozhodnout, že už není důvod mateřství odkládat,navíc kolem mě těhotněly všechny kamarádky. Ale nijak extra jistá jsem si nebyla. Pak to pár měsíců nešlo a najednou jsem byla těhotněním úplně posedlá. V tu chvíli ale jen těhotěnstvím, ne dítětem, na to jsem se nijak extra netěšila, spíš jsem měla strach, jak to zvládnu.
S odstupem času musím říct, že ta počáteční nejistota a nětěšení se neměly pražádý vliv "na funkci", dnes svoje děti zbožňuju a dala bych za ně život.
|
...j.a.s... |
|
(21.1.2013 11:56:42) Foxy, pěkně popsáno. Díky.
|
|
|
|
Olí | •
|
(21.1.2013 11:54:35) A na co chceš čekat? Kde je jistota, že se to hned povede? Možná budete rok zkoušet a nic...
|
|
Natali | •
|
(21.1.2013 11:56:06) Měla jsem to podobně, bylo mi 30 a celá léta jsme dávali pozor, aby se nic nestalo, a pak se najednou stát mohlo a bylo to divné...:)To překonáš časem, neboj
|
|
|
Justýna |
|
(21.1.2013 12:58:45) Tak to je tvoje věc ale já bych už do třetího nešla,raději si budu spořit na důchod.
|
Katka | •
|
(21.1.2013 14:30:49) na duchod si sporim, s tim nemam problem.
|
Justýna |
|
(21.1.2013 16:37:23) Když spořit tak spořit,třeba i 3000kč měsíčně 20let,to bych s děckem nedala.
|
|
|
|
Lamela |
|
(21.1.2013 18:59:31) Je mi 35, dítě plánuji tak za 2-3 roky. A přesně tenhle moment mám v hlavě už teď. Neumím si přdstavit, že po každém sexu budu moci být těhotná. Asi se k tomu nikdy neodhodlám....je to hrozně divná představa....
|
Lamela |
|
(21.1.2013 19:02:55) Píše to tu několik z Vás...já taky dítě nechci. Myslím, že bych se k tomu pocitu chtít dítě doplazila tak za 10-15 let. Takže mi už pomalu nezbyde, než si ho pořídit, protože buď teď nebo nikdy...nevím, zda je to ta správná motivace....
|
Simeona+3 |
|
(21.1.2013 19:28:51) No, jen rozmysli, jestli dítě ano nebo ne. Mám teď ve svém okolí jeden odstrašující příklad- mají jedno dítě, jsou jí necelé tři roky. Oba rodiče pracují na plný úvazek, dítko má chůvu teď už chodí do školky. Potom je s chůvou, rodiče přijdou ze zaměstnání a jdou spolu na drink, do posilovny, s přáteli. Dítko je s chůvou.
|
|
|
|
|
|