avokádo |
|
(26.10.2012 11:08:18) Asi nejlepší rada je to co ti napsala Tutenstein. Zatla bych zuby a snažila se udělat si co největší rezervu do začátku. Pak vyřešit tu školku a práci. Po mé vlastní zkušenosti s alimenty ti můžu říct, že to táhlo více jak rok než mi je soud přiklepl. Neustálé urgence u soudu kde jsem slyšela jen výmluvy. Po 8 měsících začali manželovi exekučně stahovat min. částku, kterou jsem ovšem zase nedostávala já ale byla zadržována úřadem. Manžel se totiž odvolal proti výši alimentů
Nikoho nezajímalo že žiju se synem který studuje z 10000 z toho nájem skoro 6000, měsíčníky 600, moje léky 800 škola 600 atd. Kdyby mně nepodporoval starší syn tak jsem pod mostem. Ono se řekne máš na to nárok, ale vymoci si to není opravdu snadné.Stačí mít pár vlivných přátel a spravedlnost je v háji. Držím ti palce ať vše dobře dopadne
|
MaTaTa |
|
(26.10.2012 13:01:54) děkuji za rady,tak nějak jsem si to myslela,že v dnešní době bez nijaké finanční pomoci nemůžu s dětma jen tak odejít pod most,prostě musím zatnout zuby a vydržet co se dá než bude pořešená školka a má práce a pak si snad seženu nějaký podnájem či zkusím ten azylák,škoda,že nežijí rodiče-to bych věděla,kam se obrátit děkuji a všem přeji,aby nepotkalo to,co mě
|
CPO |
|
(26.10.2012 13:30:26) Ono je to těžký. Situace JE nesnadná a všechno se to tak nějak nahromadilo. Ale upřímně, "máme spolu 2děti,spíše žijeme vedle sebe už 3rokem", to znamená, že to nebyl "blesk z čistého nebe", jako třeba nevěra a nutnost vyklidit pozici novému objevu. Na to, aby člověk mohl hrdě říct, "že bude lepší jít každý svou cestou", by byl musel postupně alternativně myslet právě po to období, co se to s.re, a postupně si připravovat tu ústupovou cestu. "Byt je manžela" je vždycky debilní výchozí situace, takže tím spíš. Jak nemá člověk vlastní střechu nad hlavou, nikdy nesmí usnout na vavřínech. Zvlášť v dnešní době... To se teď nechci strefovat do zakladatelky, ale spíš apelovat na podobné ostatní, co se pak "najednou" ocitají v situaci, která už nějaký čas zrála.
|
Líza |
|
(26.10.2012 13:33:01) Breb, máš sice z racionálního hlediska naprostou pravdu. Ale obávám se, že to naráží na to, že sice situace zraje, zraje, ale člověk si to (přirozeně a logicky) dlouho nepřipouští. Nebo si připouští, že tedy jaksi máme nějaké problémy, ale zvládneme je, krize jsou ve všech manželstvích atd atd atd atd... až přijde den, kdy ti spadnou klapky a uvidíš situaci v celý nahotě. Ale až pak jsi schopná myslet na tvorbu ústupovejch cest. Dokud to v tobě nedozraje, dokud nedojdeš do tohohle bodu, tak si myslím, že člověka prostě nenapadne - ani kdyby teď četl tvůj příspěvek - že se to týká právě jeho.
|
CPO |
|
(26.10.2012 14:50:19) Lízo, i ty máš samozřejmě pravdu - já jsem jen chtěla upozornit, proč "mně se to tenkrát odcházelo", a ostatní vidí svoji situaci jako mnohem složitější. Já jsem prostě souběžně řešila jak záchranu manželství, tak jsem se paralelně dostatečně věcně zaobírala myšlenkami, jak by to vypadalo, kdyby to teda zachránit nešlo.
|
Líza |
|
(26.10.2012 14:52:32) Jj, to je jasný a je to rozumný.
|
|
|
|
|
|
|