Breb, máš sice z racionálního hlediska naprostou pravdu.
Ale obávám se, že to naráží na to, že sice situace zraje, zraje, ale člověk si to (přirozeně a logicky) dlouho nepřipouští. Nebo si připouští, že tedy jaksi máme nějaké problémy, ale zvládneme je, krize jsou ve všech manželstvích atd atd atd atd... až přijde den, kdy ti spadnou klapky a uvidíš situaci v celý nahotě. Ale až pak jsi schopná myslet na tvorbu ústupovejch cest. Dokud to v tobě nedozraje, dokud nedojdeš do tohohle bodu, tak si myslím, že člověka prostě nenapadne - ani kdyby teď četl tvůj příspěvek - že se to týká právě jeho.