| madrig | 
 |
(6.10.2011 10:42:47)
Dobrý den,
mám problém, který se se mnou vleče celý život. Nechci tu rozebírat dětsví, bylo pěkné a i kdyby se mé problémy odvíjely od dětsví, myslím, že není dobré vše svádět na dětství. Prostě mám problém, otravuje mi život, problém je teď a teď s ním chci bojovat. To jen na úvod 
Je 38 let, mám 2 děti (velmi hodné, řekla bych i citlivě vychované). Mám prestižní pracovní pozici, skvělý plat, ve svém oboru jsem uznávaný odborník. Pro muže jsem vzhledově atraktivní, v sexu prý velmi dobrá. Bydlím v rodinném domku, zajištěná jsem dobře. S rodiči a sourozenci mám pěkný vztah. Přátel mám dost, řekla bych, že mě často vyhledávají, jsou rádi v mé společnosti (jak muži tak i ženy), vím, že se dokážu nejen bavit, ale i poradit, umím se empaticky a nezávisle podívat na problém, s rozumem poradit a pokud je v mých silách i pomoci. Není to ale tak, že by mě využívali, umím říct ne, umím si užít samoty. Toto bych řekla, že je vyvážené. To jsou ta pozitiva. Nevychloubám se, píšu to jako fakta pro ucelení názoru.
Ovšem mé vztahy (2 nevydařená manželství) jsou katastrofa. Přestože vím, že jako "hospodyně" i přes pracovní vytížení jsem dobrá (úklid, vaření, teplo rodinného krbu ... , jako partner stojím za houby.
Snažím se na sobě makat, jsem vstřícná, empatická, nevyvolám malicherné spory, s mými ex vycházím dobře, a vlastně se všichni shodli, že jsem jejich velmi blízký, ne-li nejlepší přítel ALE.... vždycky všechno podělám. Šíleně se na dotyčného upnu a tou láskou jej udusím. Je to tím, že si absolutně nevěřím ve vztazích. Nedokážu si představit, že by mě někdo mohl milovat pro mě samou. ˇMám prostě podvědomý pocit, že si lásku musím hlídat a zasloužit. A že mě nakonec stejně dotyčný podvede a opustí. Já vím, je to šílený a i si uvědomuju, že všechno tímhle mým postojem kazím a jde to do kopru.. Tohle všechno si uvědomuju, přesto s tím nedokážu nic, ale vůbec nic dělat...
Současný vztah stojí taky za prd a já něm nesmyslně lpím a nedokážu jej ukončit. VÍM, že takového partnera do budoucna nechci (nemá žádné patologické chyby - je jen nevyzrálý a máme spoustu rozdílných názorů). Oč je on víc odmítavý, tím více na něm lpím, i když se za to velmi stydím a nechci to. Nedokážu překonat TO NĚCO, co mě takhle ovládá. Nedokážu to pořád přemoct, identifikovat.
Moje psaní je asi zmatené, taková jsem ale i já Prosím vás, nenapadá někoho něco? Možná mi bude stačit věta mezi řádky, možná pořádně sprdnout, nakopnout... Věřte, že s tímhle se žije hodně pekelně.
Děkuji, že jste dočely(i) až sem a děkuji za případné rady.
|
| Pocestný | •
|
(6.10.2011 10:47:31)
To je žena 
|
|
| 7kraska | •
|
(6.10.2011 11:04:22)
napred nam vysvetli, jak zvladnes zaroven byt atraktivni, mit dobre vychovane deti, delat narocnou praci a pritom byt vzorna hospodynka v rodinnem dome...a navic k tomu nemit chlapa, ktery by Ti pomohl
|
| madrig |
|
(6.10.2011 11:16:22)
Spím max 5 hodin denně. "atrkativitu" si uměle nepěstuju, možná jsem použila špatný slovo, prostě v tomto směru mě příroda obdařila. Práce kolem domácnosti mě baví. Čas strávený s dětmi mě taky baví a naplňuje. Pravda, jsem nyní s nim kolem 4-5 hodin denně, ale zato aktivně. Už jsou větší, jinak jsem s nimi byla na MD, nyní chodí do školy, nemusím se jim věnovat 24 denně.
Nevím jestli je toto vysvětlování ale podstatné pro můj problém. A možná mi to trošku přijde jako útok.
|
| 7kraska | •
|
(6.10.2011 12:16:56)
madrig, nezlob se, jen jsem zase ted na chvili ztratila sebeduveru ja a tise Ti zavidim, protoze sedim tlusta neatraktivni u pocitace nad svymi pracovnimi resty (pozici mam taky slusnou, ale spis badatelskou), kolem binec a za chvili pujdu pro sve zlobive dite do skoly....treba to je tim, ze mam doma chlapa
|
| 7kraska | •
|
(6.10.2011 12:18:13)
mam chlapa, ktery mne zdrzuje recmi o nicem a cely byt zakramari, aniz by s cimkoliv pomohl
|
| 7kraska | •
|
(6.10.2011 12:22:10)
madrig, taky si zvaz, jestli nahodou neni problem v tech chlapech.....mozna jo
mozna kdybys potkala nejakeho chlapa cizince, tak by zasnul, co vsechno zvladas ve srovnani se zahranicnimi zenami a obliznul by vsech 10
mela jsem jednu znamou, ktera mela vysokou pozici a male dite a problemy s byvalym manzelem, ktery ji v manzelstvi bil, a sebevedomi na nule, pravda, nebyla atraktivni, ale moc mila a hodna a schopna...a ta potkala v praci Americana, ktery ji bezmezne obdivoval, vzal si ji a ted zijou spokojene v Americe
ostatne viz spousta drivejsich diskusi zde o chlapech
|
| madrig |
|
(6.10.2011 12:30:06)
7krásko, problém je jistě v těch chlapech, ale opět, je to spíš v tom, jakýho chlapa si vyberu. Ano, já jsem si vždycky chlapa vybrala, mají problém mě oslovit. I mí kamarádi mi říkají, že by se vedle mě cítili jako nuly. Že vlastně toho chlapa ani nepotřebuju, že všechno zvládnu. Myslím, že se nad nikoho nevyvyšuju, nedávám chlapům sežrat, že vydělávají podstatně míň než já a i když to tak je, šla jsem na MD já, aby neměl pocit, že není opravdovej chlap... spoustu věcí předstírám, že neumím, že si nevím rady....nevím jestli mi rozumíš.
|
| Natascha | 
|
(6.10.2011 12:37:09)
"Ano, já jsem si vždycky chlapa vybrala, mají problém mě oslovit. I mí kamarádi mi říkají, že by se vedle mě cítili jako nuly. Že vlastně toho chlapa ani nepotřebuju, že všechno zvládnu. Myslím, že se nad nikoho nevyvyšuju, nedávám chlapům sežrat, že vydělávají podstatně míň než já"
Tak to je jako bys psala o mně.
Já sebedůvěru mám.
Ale zas nemám žádnýho chlapa.
|
| madrig |
|
(6.10.2011 12:43:11)
Natascho, já sice mám, ale "vrabce v hrsti"... Vypadá to jakobych jím pohrdala, to ne, on je fajn, a vím, že je chyba u mě, že ty problémy vytvářím a hledám já. Jsem schopná mu 6x denně volat a pak se užírám tím, že se mnou mluvil moc odměřeně. No bodejť by nemluvil, když ho takhle prudím....
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 12:54:30)
Madrig, asi se bojíš, že ho zase ztratíš, a zůstaneš sama..?
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 12:58:07)
Jinak já chápu tvoji nechuť chodit k odborníkovi, mám to taky tak.
S expartnerem jsme docházeli na partnerskou terapii, a bylo to k ničemu.
Myslím, že jsou dva druhy lidí. Jedni, co se rejpou v minulosti, a pomáhá jim to, a druzí, co se v ní nerejpou, a taky jim to pomáhá.
|
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:05:36)
Ne asi, určitě
|
| *Niki* | 
|
(6.10.2011 13:12:58)
Madrig, a proč mu voláš během dne?
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:18:16)
Žabátko, psala jsem, bojí se. I ze sebe kolikrát uměle dělám neschopnou, ale to není cesta...
Niki, nevím, asi proto, abych se "nenápadně" přesvědčila, že jsem pořád pro něj žádoucí a že mi bude vrkat do telefonu (proboha, to je šílený!!!)
|
| *Niki* |
|
(6.10.2011 13:23:02)
Madrig, já myslím, že u toho by jsi mohla začít. Ptát se sama sebe tak, aby jsi zjistila PROČ děláš to či ono. Proč potřebuješ ujišťování, že jsi žádoucí?
Já bych s tebou klidně trochu svého duševního klidu vyměnila za trochu tvých schopností v jiných oblastech života 
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:33:32)
Niki, protože se bojím, že když pro něj nebudu žádoucí, opustí mě. Tím odpovídám i Natashe...když jsem bez chlapa, moje výkonnost je nulová. Ležím, sedím, civím a NIC, fakt NIC nedělám. Jen se lituju. Potřebuju fungovat pro někoho.
Ano já vím, měla bych fungovat pro děti, uvědomuju si to, ale prostě mě ta samota úplně "požere". Vím, že to není normální, o tomhle jsem i mluvila s psycholožkou, vím, co dělat, ale prostě to tak necítím, jsem prostě emoční labil.
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 13:36:40)
Hm, takže odvozuješ svoji vlastní hodnotu od toho, jestli máš chlapa nebo ne.
Neporadím, co s tím, ale zkus si aspoň připustit tu představu, že i bez chlapa se dá dobře žít.
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:49:41)
Nat, asi jo. Myslím s tou hodnotou... To je fakt hrůza.
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 13:26:13)
No jo, chlapi mají mindrák z toho, že jsme skvělé… ale co jim brání v tom, být ještě lepší?
Taky nevím, jak z toho ven, jen vím, že dělat ze sebe neschopnou fakt není dlouhodobé řešení.
|
|
| Zasjaj. | 
|
(7.10.2011 4:03:24)
"asi proto, abych se "nenápadně" přesvědčila, že jsem pořád pro něj žádoucí a že mi bude vrkat do telefonu "
kdybys vedela, ze pro nej zadouci jsi, jako fakt vedela, hluboce, stoprocentne, ze i tlusta, i neupravena, i v teplakach a rozcuchana, ze i takovou te chce a tuzi po tobe, tak mu volat nebudes. To je moje zkusenost. Citis, ze to tak neni, proto mu volas ( si myslim, ja jsme to tak alespon zazila).
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 13:27:55)
No a proč se bojíš být sama? Na čas? Co tak hrozného by se stalo?
|
|
|
| Dalalmánek |
|
(6.10.2011 13:31:05)
TAk tohle jsem dělala v depresi a je to fakt sebezničující. Když nemáš praktický důvod, nevolej mu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 11:22:58)
7krasko
V tom je právě zakopaný pes - když tě chlap nezdržuje, to ostatní jde skoro samo od sebe.
|
|
|
| Maťa. | 
|
(6.10.2011 11:16:09)
Madrig, dám ti jednu radu - VYTISKNI SI, ČO SI TERAZ NAPÍSALA A OBJEDNAJ SA NA PSYCHOTERAPIU. Ver, jedine to Ti pomože a že máš šancu, keďže si inteligentná a schopná žena, na sebe za pomoci odborníka popracovať. Verím, že to časom zvládneš a oprostíš sa od týchto svojich vzťahových pocitov.
|
| Maťa. |
|
(6.10.2011 11:17:47)
Jo a..ja Ti verím, že to čo píšeš, je pravda. Naozaj je možné byť schopná v práci, inteligentná, atraktívna, doma sa snažiaca a pritom vo vzťahu byť upnutá chorobne na partnera. To sa navzájom nevylučuje.
|
|
| Maťa. |
|
(6.10.2011 11:18:58)
Opakuj si zatiaľ každé ráno do zrkadla jediné slovo - dovera v partnera.
|
|
| madrig |
|
(6.10.2011 11:19:30)
Maťo, k psycholožce jsem docházela. Myslím, že jsem s ní i otevřeně mluvila a věř, že to nebylo jednoduché, bohužel to nepřineslo žádný výsledek. Absolvovala jsem rodinné konstelace, nějaké víkendové terapie, odblokování...zkouším leccos.Jsem v tomhle směru asi poněkud natvrdlá
|
| Maťa. |
|
(6.10.2011 11:20:04)
Možno Ti len nesadol odborník (nie každý sadne každému). Nevzdávala by som to a hľadala.
|
| Maťa. |
|
(6.10.2011 11:21:26)
Jo a ešte jedna dobrá formulka "jsem tady a teď". Jakmile začnú byť úzkostné myšlienky na to, čo by bolo keby...tak sa zakotviť a myslieť len na "tady a teď" len na to, čo práve robíš. Nedovoliť myšlienkam "utekať" inam.
|
|
| madrig |
|
(6.10.2011 11:23:23)
Maťo, díky, ráno se zatím vždy "zrcadlím" s "mám se ráda", přidám ještě důvěru v partnera.
Víš já tu teorii mám zmáklou, vím, co je špatně, vidím svoje chyby, jsem si vědoma, že vztahy krachují díky mě a i vím, díky čemu. JEN si rpostě nemůžu pomoct a pořád používám stejný model chování, i přesto, že si to předtím 100x zakážu. Najdenou začnu panikařit, podezírat a už se v tom vezu...
|
|
|
| Dalalmánek |
|
(6.10.2011 12:11:02)
Choď k chlapovi, ne k ženské.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(6.10.2011 11:21:58)
mám to naopak. Jsem vztahově sebevědomá, ale ostatní věci pokulhávají (o nějakém dobrém postu bych si mohla nechat zdát
Vytvořily bysme jednu dokonalou ženu
A teď vážně... zkus to napřed sama, zapátrej ve své historii, jaké jsi byla dítě, jak se k sobě chovali matka s otcem, co ti předávali, jaký vzor muže a ženy v sobě nosíš, z čeho máš konkrétně strach, proč je samota horší než neuspokojiný partnerský život, proč máš potřebu vše a všechny kontrolovat, proč nenecháš něco plynout... chápu, že když jsi dobrá managerka, matka, hospodyňka a ono to funguje, myslíš, že to funguje všude. Partnerský vztah je ale odlišný.
Proč k sobě přitahuješ muže, které nadměrně opečováváš a oni jsou přitom jiní, nekompatibilní s tebou...
Těch otázek je dost, jsi mladá, máš čas si je odpovědět.
Pokud si nebudeš vědět rady, je na místě psycholog, třeba ...
|
| *Niki* |
|
(6.10.2011 11:24:09)
A Maťa má pravdu.
Žij tady a teď.
Do zrcadla si opakuju ale něco jiného, resp. to rozšiřuju... věřím sobě a proto věřím i tobě (muži)
|
| madrig |
|
(6.10.2011 11:28:44)
Jak vidím, budu ráno u zrcadla hooodně dlouho se seznamem ;-)
Zlehčuju, protože bych se z toho zbláznila a tenhle týden je opravdu výživnej. Přijdu si jako absolutní životní ztroskotanec.
|
|
|
| madrig |
|
(6.10.2011 11:26:09)
Niki, ty jsi se mnou nějakou dobu žila? Jak víš, že...? Uf.
Natascho, jj, nikdo mě moc nezdržuje
|
| Daniella17 | 
|
(6.10.2011 12:32:00)
Magrid, vrať se opravdu ke svému dětství, i když si myslíš, že bylo jakkoli pěkné. Já si navenek taky nemohla nijak "objektivně" stěžovat na dětství, jinak jsem taky vcelku normální :), přesto jsem byla na svého partnera a vztah jako takový nezdravě upnutá. Z nějakého důvodu jsi v dětství získala pocit, že lásku si musíš zasloužit, ale to je blbost. Rodiče nebo okolí to z největší pravděpodobností nedělali vědomě, ale ty jsi to z něčeho musela vycítit. Co sourozenci? Já začala psychoterapií, pak jsem přidala i kineziologii, teorii mám taky zmáknutou a někdy se mi už dokonce začíná rozsvěcet :), takže to nevzdávej. Životní ztroskotanci vypadají úplně jinak. I když už jsi docházela k odborníkovi a nepomohlo, nevadí, zkus jinde, podle toho, co píšeš, máš velkou naději, že teorii proměníš do praxe. Já taky bojuju neustále.
A do zrcadla si říkej hlavně, že důvěřuješ sama sobě. To je nejdůležitější. To ostatní pak už jen navazuje.
|
| madrig |
|
(6.10.2011 12:39:22)
Danielo, já ale nechápu, co se změní na tom, když přijdu na to, že jsem třeba musela bojovat v dětství o přízeň někoho. Přijdu na to a co? Myslím, co se stane? Smířím se s tím. .. nevím
Na kinezce jsem byla, i na nějaký regresi a absolutně nic, prostě ze mě dostali asi to, co chtěli slyšet...já fakt nevím, neuvědomuju si, že by to šlo z dětství.
Rodiče lékaři, my 4 děti, já nejmaldší a hýčkaná. Ovšem tak nějak normálně, musela jsem dodržovat samozřejmě nějaká pravidla, i když jsme jako děti měly velkou volnost a důvěru rodičů. Spoustu společných aktivit, dovolené (nejen v zahraničí), sjíždění řek, lyžování... dodnes tenhle vztah nás všech trvá.
Možná, jediný, co mě napadá, že můj táta je přesně to, co bych od partnera očekávala, ale nevěřím tomu, že bych ho někde potkala.
|
| Daniella17 |
|
(6.10.2011 12:54:19)
Možná by byla cesta třeba si napsat na kartičky - nebudu volat, nebudu tohle, nebudu tamto, dát si je na telefon, nebo kamkoli jinam, nevím, jen mě to napadlo, prostě sama sobě být strážcem a pak se za to pochválit a hooodně.
Já, nejmladší ze tří dětí, hýčkaná, ale samo tak nějak normálně, pravidla jsem dodržovat musela. Jestli ty taky nehledáš ideál, který sis vypěstovala o otci. Třeba. U psychologa můžeš zjistit cokoli, co si z toho vyvodíš, je na něm a na tobě, co s tím zjištěním uděláš, je taky na tobě, prostě tě to může obyčejně trknout. To ale zjistíš jenom když to zkusíš. Možná v sobě potřebuješ jenom zmobilizovat vůli ke změně svého chování. Jenom vědět nestačí, musíš i chtít to změnit, opravdu chtít. Mě opravdu pomáhá si třeba vědomě připomínat, co je dobré udělat a neudělat, prostě se sama plácat přes pusu a přes ruce. Příjemný pocit, že jsem to dokázala se pak záhy dostaví. Časem to má vliv i na mé okolí.
|
|
| Daniella17 |
|
(6.10.2011 13:01:51)
Danielo, já ale nechápu, co se změní na tom, když přijdu na to, že jsem třeba musela bojovat v dětství o přízeň někoho. Přijdu na to a co? Myslím, co se stane? Smířím se s tím. .. nevím
Samo se nezmění nic, musíš s tím ty pracovat, na vědomé bázi. Sama to nastavení změnit. Jde to. Pomalu, ale jde. Musíš si dát cíl - chci změnit to a to, cesta je k tomu taková a taková. Snadno se napíše, hůře udělá, to jo. Jestli jsi musela bojovat o něčí přízeň, tak můžeš zjistit, že v té době sis to myslela, že musíš, ale teď jsi dospělá, nemusíš už bojovat o něčí přízeň a podle toho změnit své chování. Zjistíš, že už to dělat nemusíš, může to být cokoli, to je celé. Ale změnit to můžeš opravdu jenom pouze ty, to za tebe neudělá ani psycholog, ani kineze, ani rodinné konstelace apod.
Ale je to boj.
|
|
|
|
|
|
| janna001 | 
|
(6.10.2011 12:54:41)
Ty si nezasloužíš sprdnout, zasloužíš si, aby tě měl někdo opravdu rád. A nejvíc by ses měla mít ráda sama. Mívala jsem to do jisté míry podobně, jednoznačně doporučuju objednat se u psychologa. Je to běh na dlouhou trať, sama jsem docházela 2 roky 1x týdně, ale výsledný efekt naprosto nepopsatelný, úžasný. Neumím si představit, kde bych se pořád plácala, kdybych se tenkrát neodhodlala.
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:15:28)
Moc vám holky děkuju! Kopíruju si tu vaše rady, a ještě několikrát se večer jimi prolouskám. najdu si nového psychologa...To bude taky problém, žiju v takovém zastrčeném městečku v horách, do hlavního města daleko ..
|
|
| Káťa | •
|
(6.10.2011 13:18:24)
Jano, to mě zajímá. Jaké konkrétně používal ten psycholog postupy, aby tě naučil mít se ráda? Mě přijde, že tohle sice člověk může pochopit, že se rád nemá, ale jak si do toho podvědomí nacpat ne racionální "mám se ráda", ale skutečnou emoci?
podle mě to je zakopaný pes většiny terapií, že to ten dotyčný nezačne skutečně cítit - teda tu lásku k sobě třeba
|
| madrig |
|
(6.10.2011 13:28:53)
Káťo, vyjádřila jsi to přesně! Já na tomhle m problému aktivně makám cca 8 let. Z toho 4 roky s psychologem a i přesto, že vím, co bych měla cítit, přirozeně mi to prostě nejde...
|
|
|
|
| x x |
|
(6.10.2011 13:09:07)
Tak abych to shrnula, postrádám takřka vše, co máš v odstavci o svých pozitivech, naopak ale mám perfektního chlapa a vztah. Jestli oni se ti chlapi trošku nebojí tvé dokonalosti.
Ty jo, atraktivní, dobrá v sexu, dokáže se postarat o rodinu, dobrá práce, dobrý plat, dobrý dům, no na mě leze depka.
|
|
| Palac + 1 | 
|
(6.10.2011 14:06:10)
a podle mě trefně.
Už ten úvod - kdy popisuješ, co všechno zvládáš, umníš, že jsi pěkná (to ti vůbec nevyčítám, jen konstatuju, a zároveň uznale přikyvuju, že jsi dobrá ) - už to, že se takhle dokážeš kvantifikovat, sebedefinovat - skrz ty kvality - to je podle mě částečně diagnóza.
Ty to píšeš pak dál i sama - že máš pocit, že si pozornost, lásku atd. partnera musíš zasloužit. Já myslím, že tím trpí hodně lidí. Že se sebedefinují skrz "body", skrz to, co umí, co mají za práci, co dokázali, co čtou, jaké mají znáímé, jaké mají auto, kde všdude byli atd. - prostě že jsou zajímaví - nějak. Tu zajímavost pak dokazují skrtz všechny ty "body". Pro mě je třeba ukazal to, že se někdo dokáže sebe sama "kvantifikovat" do "vytůněného" profilu na FB, že mu nedělá problém si tam vytvořit komplexnější image a ztotižnit ses tím.
Z mojeho pohledu je to děsná otročina. Člověk nemůže nikdy vydechnout, prootže pořád musí ten svůj image, tu svou "atraktivitu", "zajímavost" udržovat. Nemůže být jen tak, obyčejnej, protože si připadá nezajímavej, nijakej...
Někteří z těhcto lidí mají to štěstí, že si najsou partnera, kterej tím netrpí a má toho člověka rád jen tak, bezpodmínečně. Ti se pak můžou uvolnit apsoň doma, protože cítí, že tam nic dokazovat nemusejí....
Bohužel jsem si ale všimla, že tento typ lidí má tendeci vybírat si spíš partnery, kteří tento jejich rys ještě posilují. Kteří mají partnera něco jako "ukazatel statusu", sami jsou nejistí atd.
Takže si myslím, že u tebe jsou dva problémy - to vnímání sebe sama + volba partnera.
Osobně si myslím, že při troše sebekázně se i ta první věc dá překonat bez psychologa - i kdyby byly problémy zakořeněné někde z dětství. Protože tohle je v tvé moci. Jde o změnu vnímání sebe sama. Jde o to nesnažit se být zajímavá, nesnažit se být oblíbená, nesažit se dělat věci na efekt. Jde o to být co nejpodstivější sama k sobě, nesnažit se sama sebe obelhat, nesnažit se dělat dojem. Já měla v mládí tyhle tendence celkem silný myslým, ale kolem 20. roku života (po jednom rozhcodu) jsem provedla důkladnou sebeanalýzu, snažila jsem se vypátrak kořen toho, proč se často sama se sebou necítím komfortně a zistila jsem, že to je hlavně ve chvílích, kdy se snažím honit image, kdy se jakoby zpronevěřuju sama sobě, dělám věci, který mi nejsou vlastní, jen proto, abych dosáhla nějakýho vnějšího efektu... Začla jsem se na to zaměřovat a zjistila jsme, že to vlastně není žádná věda. Akorát to chce, aby k sobě byl člověk maximálně upřímnej.
--
Amen
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 14:11:33)
Palac, to máš velkou pravdu. Nejlepší lék na tohle je fakt potkat někoho, kdo tě bude brát takovou, jaká seš, bez výhrad. Jenže to se neděje moc často. A být taková jen sama pro sebe, to je zas trochu málo. Mně to taky přijde trochu jako začarovaný kruh. Až to vše zvládneme, stejně umřeme, pardon za skepsi.
|
| Palac + 1 |
|
(6.10.2011 14:17:55)
zakladem je prave delat to pro sebe.
zakladem je byt smaa se sebou v souladu a nehrat divadlo.
|
| madrig |
|
(6.10.2011 14:29:49)
Palac, já si tohle zas až tak nemyslím.
To že jsem se popsala (ta pozitiva) jsem napsala proto, aby byl obrázek ucelený. Já si nerochním ve své úspěšnosti. Jsou to nezbytnosti, věř, že kdybych měla někoho, kdo by nás živil (tím nemyslím udržoval v přepychu), moc ráda budu doma kvočnit kolem plotny. Na MD mě to bavilo, byla jsem spokojená bez toho shonu, bez zodpovědnosti (pracovní). Hýčkala jsem si zahradu, děti, kuchyň...A bavilo mě to moc. Doma jsem byla s oběma dětma 2,5 roku - s každým.
Nelíčím se, to jen výjimečně, nepotrpím si na vybrané oblečení. Klidně nakupuji i u Vietnamců, tohle mě vcelku míjí. Mám jen štěští, že vypadám tak jak vypadám.
Věř mi, že bych měnila....
|
| Bosorka2 | 
|
(6.10.2011 14:45:19)
Madrig:
jen mě tak napadlo- rodiče doktoři-tj. byli vychovaní "na výkon"...
Dokážeš být spokojená i jinak, než že "něco zvládneš"?
Dokážeš někdy něco vypustit- třeba i něco, co bys udělat měla- a trochu se "flákat" užívat si tu ukradenou chvilku klidu a říct si "já si to zasloužím? "stojím sama sobě za to, abych si ten čas našla a udělala si radost?"
Není v tom, že sama sebe nemáš ráda taky trochu to, že sama sebe hodnotíš podle výkonu- a to měřítko máš moc vysoko?
|
| madrig |
|
(6.10.2011 14:50:31)
Bosorko, měřítko mám vysoko, to vím, ale opět - jen k sobě. Na druhou stranu se umím i flákat, nehlídám se, i když to tak možná vypadá.
Klidně si jdu na pivo tak jak odskočím od plotny, pokecám s kámošema (klidně do rána), žehlička počká ;-) Nejsem plánovač a škaltukovač. Mám to tak, že jsem prostě výkonná, mám dobrou organizaci práce, tím pádem mám všechno rychle hotový. Ale jsem schopná se celou neděli proválet...bez výčitek
|
|
|
| madrig |
|
(6.10.2011 15:48:38)
palac, ale netrdím, že jsi úplně mimo, to bych kecala
|
|
|
| Natascha |
|
(6.10.2011 15:15:23)
To já vím, že to musíš dělat primárně pro sebe.
Ale když nepřichází potvrzení, že seš skvělá, od nikoho jiného, tak je to trochu málo, být soustředěná jen sama na sebe.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(6.10.2011 14:20:09)
Palac, amen
|
|
| Kudla2 | 
|
(6.10.2011 14:21:11)
Palac, to je moc hezký 
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(7.10.2011 3:41:49)
Madrig,
ze vseho, co jsi rikala, mam dojem, ze jsi nic zasadniho nezanedbala a udelala""s, co""s mohla.
Je usmevne, ze jsme se naucili hledat pro vsechno reseni a pokud neco neni tak, jak chceme, tak vychytavat chyby. A co kdyz nikde zadna chyba neni? Co kdyz je to tak, jak to byt ma? Co kdyz je tohle tvuj zivot? Lisi se od jinych, ale tim je unikatni, neses nakou bolest, ale to mu dava hloubku, neni vsechno perfektni, neco ti nebylo dano, ale ve spouste jinych veci te priroda, jak pises, obdarila. Ono se to nenosi pripustit, ze na vsecho neni reseni a vychytavka a vule, ze jsme bezmocni a mali, to se nerika a je to veliky a pravdivy, tahle zkusenost.
Preju ti moc stesti, jednou tady Jalinka psala, a to se mi moc libilo, ze clovek musi mit duveru v zivot, ze mu zase prinese neco krasneho. Tak ti preji, at ti privede do zivota nekoho, kdo se k tobe bude hodit a nebude v tobe vzbuzovat pocity uzkosti.
|
| adelaide k. | 
|
(7.10.2011 6:34:33)
Zasjaj, cýt z chudé rodiny a třeba se svépomocí vypracovat, je nesení údělu. Mítž postižené dítě a snažit se to nějak zvládnout, je nesení údělu. Být slepá/hluchá/fyzicky postižená a bojovat s osudem, je nesení údělu.
Natvrdlý chlap, bydlení s tchýní, nebo autoškola jsou věci které se řešit dají a není třeba tomu dávat filosofický rámec.
|
| Kudla2 |
|
(7.10.2011 10:33:51)
Adelaide, přesně... mě u těch změnitelných věcí vždycky až iracionálně naštve, když tomu někdo říká úděl a tiše trpí 
|
|
| Zasjaj. |
|
(7.10.2011 17:42:06)
Adel
muj dojem je, ze zakladatelka dela, co muze, a ze obvinuje jen sebe.
myslim si jen, ze nepotkala toho praveho, a to neni jen otazka vyberu, vybira se, kdyz je z ceho.
|
|
|
| Natascha |
|
(7.10.2011 10:31:47)
Zasjaj
|
| Katka | •
|
(8.10.2011 12:36:43)
tak u těch partnerů je to markantní, protože fakt spousta lidí nikdy ani nepotká nikoho ideálně kompatibilního, nebo ho mine
to, že jde změnit natvrdlý partner - no jistě, ale uvědomte si, že jinak se mění partner třeba zajištěné lékařce a jinak prodavačce, co si vydělá 9000 netto, bydlení je manželovo, mají třeba už dvě děti - jo, může se sofort rozvést, ale co dál? bude na tom líp, než s natvrdlým manželem? takže to je možná důvod, proč snáší "úděl" než aby aktivně konala
ona ta pravda je někde mezi - mezi "úděl" a "za všechno si můžeme sami"
je spousta lidí, co jim vysloveně osud hází klacky pod nohy, že se snaží nějak vyhrabat a ono jim to nejde, ta startovní pozice z původní rodiny je taky důležitá
je důležité něco zkusit, ale taky se nebičovat pocitem, že jsem nutně idiot, když se mi nedaří, ono to, že si budu pak říkat, že je to moje vina, že se nedokážu vyhrabat mi nepomůže, ještě mě to uvrhne do deprese
|
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)