Magrid, vrať se opravdu ke svému dětství, i když si myslíš, že bylo jakkoli pěkné. Já si navenek taky nemohla nijak "objektivně" stěžovat na dětství, jinak jsem taky vcelku normální :), přesto jsem byla na svého partnera a vztah jako takový nezdravě upnutá. Z nějakého důvodu jsi v dětství získala pocit, že lásku si musíš zasloužit, ale to je blbost. Rodiče nebo okolí to z největší pravděpodobností nedělali vědomě, ale ty jsi to z něčeho musela vycítit. Co sourozenci? Já začala psychoterapií, pak jsem přidala i kineziologii, teorii mám taky zmáknutou a někdy se mi už dokonce začíná rozsvěcet :), takže to nevzdávej. Životní ztroskotanci vypadají úplně jinak. I když už jsi docházela k odborníkovi a nepomohlo, nevadí, zkus jinde, podle toho, co píšeš, máš velkou naději, že teorii proměníš do praxe. Já taky bojuju neustále.

A do zrcadla si říkej hlavně, že důvěřuješ sama sobě. To je nejdůležitější. To ostatní pak už jen navazuje.