| vrabečci |
 |
(17.4.2011 14:55:39)
Sestra má roční dítě,včera jsme vedli debatu jak by se mělo mluvit na děti aby se naučili dobře mluvit.Mluvit na ně jako "ty",takže třeba "Pepíčku pojď se napapat?"Nebo "Pepíček půjde papat?"A jen označovat názvy věcí jedním nebo dvěma slovama,nebo ke všemu rozvíjet přednášku a popsat jednu věc deseti větama?Mluvíte na děti v množném čísle,jako "tak,až se vyspinkáme a napapáme,půjdeme ven",i když spát a jíst bude jenom dítě?Mluvíte zdrobněle,nebo říkáte místo papat jíst?Opakujete jednu větu víckrát po sobě pro lepší vštípení?Jak ideálně mluvit na malé děti?
|
| Andel+2 dablici | 
|
(17.4.2011 15:01:35)
Nesnasim zdrobneliny a "mykani", takze ja bych rekla:"Az se najis a vyspis, pujdeme ven." Jist a spat pujde jen on, ven pujdeme oba. Na rocni dite uz muze clovek mluvit "normalne", myslim, ze zadne zdrobneliny nejsou treba. Jsme 3-jazycna rodina a deti mluvi dobre, primerene jejich veku a situaci.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(17.4.2011 15:05:02)
  tak to mě nikdo nerozumí,když s malou mluvím.
,,ták a elťje pelťje kotrmeltě pude pinánkovat pininat. a az se hypiná,tak bude papinánkovat papinat.
|
|
|
| Claire4891 | 
|
(17.4.2011 15:02:58)
Ja micham vsechno dohromady, nekdy reknu "pojd jist" nekdy "Sarinka pujde papat", veci pojmenovavam ruzne (nekdy normalne, nekdy zdrobnele, nekdy "nasim" vyrazem - treba pit je u nas "brmbat") a do toho tatinek cizinec na ni mluvi jeste anglicky....to jsem ti asi moc nepomohla Ale mala teda reaguje na vsechno, pozna zdrobneliny atd. Jo a je ji 21m.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(17.4.2011 15:06:20)
Mluvit na ně tak, aby ti postupně lépe a lépe rozuměli. Neprznit výslovnost. Jinak je to úplně putna.
|
|
| Federika | 
|
(17.4.2011 15:13:21)
 mluvím na ně normálně-a myslím, že nejlepší je mluvit na ně normálně
Zdrobnělinu u njmenších dětí samozřejmě někdy použiju, ae rohodně neříkám cosi jako:" Jižíčku, pojď, uděláme brm brm, uklidíme tůtů a potom hají.."
|
| Tenna /2 | 
|
(17.4.2011 15:17:29)
Přesně tak.
|
|
| Hilly. |
|
(17.4.2011 17:47:29)
Tak ono to používání lehce vyslovitelných slov jako bubo, tůtů, hají, má svůj význam.S dítětem se líp dorozumíš a až se naučí vyslovovat tohle, tak se mu budou zase lépe vyslovovat složitější slova, na které postupně přejdeš. Já některé knihy dítěti četla tak, že jsem je, tak od toho roka do dvou, převykládávala do této hatmatilky..Jak byly věty moc košaté, s velkou slovní zásobou, tak tomu nerozuměla. Myslím, že nám to říkala i logopedka na jedné přednášce. Rodiče se diví, že děti nemluví a potom zjistí, že používají celkem složitá slova. Dcerka umí odjakživa r, jediný co ještě nevysloví je ř. Má velkou slovní zásobu, takže asi jsem to blbě nedělala
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(17.4.2011 17:58:43)
Hilly, na tři děti jsem mluvila prakticky stejně. Prostřední mluvila v roce a půl, výborná výslovost, velká slovní zásoba poměrně brzy. První a třetí se rozmluvily až kolem dvou a půl let, první výborná výslovnost, třetí patlá a šlape si na jazyk. Co z toho plyne fakt nevím, asi že to dělám dobře i mizerně zároveň
|
|
|
|
| bravad |
|
(17.4.2011 15:13:30)
Myslím, že to jak dítě oslovuješ, jestli mykáš, vykáš, onikáš, mluvíš zdrobnělinama atd., je úplně JEDNO. Důležité pro rozvoj řeči myslím je:
1) Nešišlat.
2) S dítětem mluvit - hodně a tak nějak podle citu, podle toho, na co dítě reaguje. (Zajímaj ho auta, teď právě, okomentuj to, zajímaj ho teď právě stromy, zase). Výhodná jsou jednoduchá slova, která může dítě napodobit (Jak dělá pejsek? Haf, haf. Kočička? Mňau. Kravička? Bú... Udělej pá pá. Na! Dej!. Ham! Udělej hají.)
3) Pokud už dítě něco samo řekne, je dobré to po něm zopakovat. Event. k tomu slovu ještě jedno dvě slova připojit. (Pá pá - Děláš pá pá, viď.) A je dobré, pokud to tak budou dělat všichni, kteří jsou s dítětem v kontaktu.
4) Myslím, že každá matka se zachová instinktivně úplně správně. Pokud je tedy normální a se svým dítětem mluví. Takže netřeba o tom vést akademické diskuze (si teda skromně myslím).
|
| VR | •
|
(17.4.2011 15:16:44)
Bravad, líp bych to nenapsala. Souhlas
|
|
| wer | 
|
(17.4.2011 16:56:50)
ještě k 2. a 3. jak jen to jde mluvím o barvách - pojď obleču ti modrou bundu.....jede červené auto....kytička,,zelená.....(no je fakt že na dospělé tak nemluvím)
|
|
|
| Prostě Anna | 
|
(17.4.2011 15:14:58)
Nevím, proč bych neměla používat drobněliny, u takového mrněte je na to ideální příležitost.
V angličtině řeknu strom nebo malý strom.
V češtině řeknu strom, malý strom, stromek, malý stromek, stromeček, malý stromeček.
Já mám češtinu ráda , nechápu, proč nevyužívat možnosti, které nám nabízí..
Budu se opakovat, ale podle známého psychiatra je mykání "psychické", nevidí na tom nic špatného. My doma třeba normálně onkáme nebo onikáme. Normálně mluvíme všichni.
|
| Prostě Anna |
|
(17.4.2011 15:15:55)
A jinak platí - mluvit, mluvit, mluvit!
|
|
| wer |
|
(17.4.2011 17:05:49)
Ono je ale "mykání" a "mykání" nevidím nic divného na třeba - oblečeme čepičku - nakonec toho se účastníme oba, ale když mi kamarádka řekne "už hačáme, roste nám duhý zoubek"  a nedávný zážitek, lékařka mykala na moji dvanáctiletou dceu " tak copak nám je, nebudeme se ničeho bát, tady si lehneme, maminka nás podrží za ručičku" jsem fakt přemýšlela jestli nemám duhou rukou chytit i tu Dr.
|
| Elíláma | 
|
(17.4.2011 17:11:40)
Zemík:
S tou doktorkou ![]("http://www.soulfulplanet.com/forum/uploads/animated%20laughing%20mouse.gif")
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:16:48)
Co si ale myslím je důležité pro rozvoj řeči v nejranějším věku:
hlavně s ním mluvit, hodně a taky ho podporovat v mluvení, reagovat na jeho řeč
snížit se i k tomu po něm opakovat brm brrrrm atd.
opakovat básničky, říkanky (jak já začnu na malého paci paci, už skáče radostí do stropu... přitom taková blbost!)
mluvit jasně a stručně (pá-pá, papat, pít, táta, máma, bác, haf-haf a pes), melodicky
používat citoslovce
V pozdějším věku:
nemluvit na dítě jako na debila (občas mě děsí dětské pořady, jak na mě mluví jako na blbečky)
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:17:44)
Náš 11 měsíční Petřík miluje, když říkám Ricpicpicbum a kalamajka mik mik mik někdy mám pocit, že mě odvezou do polstrované cely 
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(17.4.2011 17:17:52)
pokud je dítě zdravé, není potřeba žádný speciální přístup, mozek se vyvíjí a dítě začne mluvit, až k tomu mozek dozraje...
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:23:45)
Esssi: přesně tak.
Stačí prostě komunikovat. Jakkoliv. Nikdy nikomu slovo papat mozek nevycuclo.
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(17.4.2011 17:25:25)
Elí
|
|
| wer |
|
(17.4.2011 17:31:16)
zdobněliny a citoslovce, taky ke zdravému vývoji patří, si myslím
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:34:08)
Zemík:
|
|
| Hilly. |
|
(17.4.2011 17:50:58)
Zemík, přesně tak. Musí se přece postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, jako ve všem, když se něco učíme. Rodiče, co používají neustále slova jako iritovat, altruistický, regresivní se potom diví,že mají skoro němé děti
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:54:59)
Připomíná mi to nádherné video s chlapečkem, co říká jen NO (ne)
http://www.youtube.com/watch?v=wQ_eXKyfIho&feature=related
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tenna /2 |
|
(17.4.2011 15:16:22)
No já tedy nevím, ale nikdy by mne nenapadlo mluvit na děti nějak jinak, než na jiné osoby. Děti nejsou retardované, jsou jen malé. Slyší i chápou velice dobře, i když se ještě samy neumí vyjádřit. Můj syn ještě před druhými narozeninami znal všechna zvířata, barvy, písmena a já nevím, co všechno, přestože neuměl mluvit, měl jen své zvuky, kterým jsem rozuměla jen já. Když jsem ho ale vyzvala, aby ukázal to či ono, bezpečně to zvládl. A na všechno se ptal (i když po svém), všechno chtěl vědět a všechno bedlivě poslouchal. Pak téměř ze dne na den začal mluvit úplně normálně ve větách. Dcera to samé, ale ta už v roce. Nevidím důvod, proč dětem ukládat do hlavičky nějakou jinou řeč, než tu, kterou běžně používáme. Žádné přihlouplé pazvuky místo českých slov nejsou podle mne potřeba.
|
|
| Epepe | 
|
(17.4.2011 15:16:29)
Jak ti zobák narost. Pokud je dítě zdravé, tak se to naučí tak jako tak.
|
|
| Nivea | 
|
(17.4.2011 15:17:35)
Já si myslím, že tohle je uplně zbytečná diskuze:) Poněvadž jsme rodiče a děti se učí od nás, tak na děti mluvit naprosto normálně. Já na dcerku mluvím normálně od narození a začala se mnou komunikovat sama taky hodně brzo, je to šikulka.
takže nějaký půjde se Pepíček napapat - proč ne, ale spíš se ptám normálně: "Pepíčku, půjdeš jíst?? Budeš papat?"
|
| hokkaid |
|
(17.4.2011 15:56:12)
Myslím, že není
Ale spíš se rodiče trápí, že dítě JEŠTĚ nemluví. Můžu podepsat všechno, co psala bravad, jen bych ještě zdůraznila to ZOPAKOVAT po dítěti, ne ho nutit ŘEKNI ještě tohle a řekni tamto -znám pár dětí, které se po tomhle nabádání zaseklo a přestalo mluvit úplně...
Zdrobnělinky a mykání už je věc každé rodiny...
|
|
|
| johana, 4 děti a miminko | 
|
(17.4.2011 15:29:56)
Mluvím na děti normálně dospělou řečí, nemykám, to mi rve uši. Občas použiju zdrobnělinu, ale spíš ne. U prvního jsem měla tendence "učit po dětsku" věci jako "udělej pápá" a podobně, pochopil až "zamávej":) Ale určitě i děti, na který se šišlá apod., pak mluví normálně. Takže je to jedno. Mluvím s dětmi tak, jak je to mně nejbližší, tzn. úplně normálně.
|
|
| *Niki* | 
|
(17.4.2011 15:43:37)
V první řadě - nemluvím NA dítě, mluvím S ním.
Nešišlám, nežvatlám a zdrobněliny užívám s mírou. Nemykám, ani jednou s ani jedním mým dítětem se mi to nepovedlo
Jinak je to jedno, já o tom moc nepřemýšlela. Ani jsem moc toho doma nenamluvila, bývalo u nás dost ticho. Popis toho, co dělám a co dělat budeme, občas zazněl.
Mluvily všichni brzo, dobře a mají velkou slovní zásobu.
Všimla jsem si, že když se dá dětem prostor, mluví lépe, než když maminky pořád žvaní a vše komentují, to pak to dítě nemá ani motivaci se ozvat samo.
Já to asi s prostorem přehnala, mám děsně ukecané děti
|
|
| Shisha | 
|
(17.4.2011 16:09:42)
Tak já si myslim, že nejvíc dělá to, že lidi s dítětem komunikujou... Mám spolužačku ze základky z asociální rodiny, strávila u mě měsíc se svojí 3 letou skoro nemluvící dcerkou.
Za ten měsíc se mi povedlo spontánně parádně rozmluvit zanedbaný (ve všech oblastech, bohužel) dítě jenom tim, že jsem neustále komentovala dění, zatimco její matka seděla u pc nebo knížky a dítě ignorovala, případně pokus o dialog ze strany holčičky shazovala slovy "co chceš, stejně ti nerozumim, řekni to pořádně".
Takže podle mě dělá hodně taková ta běžná denní komunikace, pokud dítě nemá problém, troufám si tvrdit, že to stačí.
Tzv. "mykání" nesnášim a mám z něho osypky, stejně tak nechápu používání přiblblých zdrobnělin a patvarů, ono se jí, pije a sedí, ne papá, bumbá a hačá. Děti nejsou blbci. Zrovna tak mi přijde, že ruka, noha, pták... se jim řiká líp než ručička, nožička a ptáček, takže ani tohle moc nepobírám.
Zrovna tak mi přijde ujetý mluvit o dítěti v 3. osobě ve stylu "Pepíček se půjde koupat"...
|
|
| Janinka a Terynka | •
|
(17.4.2011 16:13:04)
Hodně už bylo řečeno. Já sama jsme na dceru mluvila normálně a hodně (opravdu hodně) jsme četli a čteme doteď. Začala mluvit ve 13m. v 18 celé věty. Nikdy mi z pusy nevyšlo ham, jdeme ee, nebo bumbat. Papat používám. Vždycky jsme to nazývala jak se to opravdu jmenuje. Ne cíleně ale přirozeně. Přiznám se že slovo pít mi i připadá jednodušší než chceš "bumbat"?
Zdrobněliny používám u věcí typu stromeček, jak tu někdo psal, jsi šikulka a tak.
Jednou jsem kamarádku slyšela jak říká své dceři jdeme dělat čityčity - mělo to znamenat číst. No koukala jsme jak blázen.
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(17.4.2011 16:21:49)
Mluvím na děti jako na chlapy
Takže krátké, jednoduché věty. V případě pokynů pěkně postupně, po jednom.
Zdrobněliny občas používám, ale málo, na děti mluvím normálně v 2.os. j.č. Nesnáším to množné číslování matka+dítě.
Obecně pomáhají krátké říkanky v obrázkových knihách, opakující se pořád dokola. Děti to i vyžadují.
děti mají jinou paměť než dospělí, učí se jako když nahráváš na magnetofon, to znamená pořád dokola opakovat od jednoduchého ke složitějšímu.
Taky se má cvičit jazyk a mluvidla pomocí různých gest a grimas. takže mluvit na děti tak, aby ti viděly do obličeje, špulit rty, foukat, vyplazovat jazyk apod.
|
| 1.3Magráta13 |
|
(17.4.2011 16:23:50)
A ještě, neustále mluvit na dítě. Komentovat to, co dělám, děláme.
Např. Maminka teď myje nádobí, abychom ho měli pěkně čisté. Teď půjdeme do koupelny a vyčistíme si spolu zuby. Jdu se vyčůrat a potom si přečteme pohádku.....
Jak zpravodaj-komentátor 
|
|
|
|
| červík + V. 6/03 + L. 5/08 | 
|
(17.4.2011 16:51:27)
žádné zdrobněliny nepoužíváme
prostě: Pepo pojď jíst
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(17.4.2011 17:03:41)
Zdrobněliny používám takové ty běžné, nešišlám, mluvím hodně (ale to odjakživa )
Na dítě mluvím stylem "Pepíčku pojď půjdem spinkat" takže vlastně občas mykám ... ale zas jen v určitých situacích.
|
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 17:09:39)
Podle mě to chce zdravý rozum a cit.
Nemám ráda zdrobnělinky jednou jsem viděla instruktáž koupání a bylo to stylem: sthýnka miminka omyjeme vodičkou a mýdýlkem, očistíme špínečku pod ramínky... 
ale nedokážu si představit, že říkám kojenci: "Otec se s tebou půjde na-jíst!" Táta je táta, papáme, kakáme a malý je naše mimi, ale mluvíme tak na něj, ne na dospělé, aby nám rozuměl, naučil se základní slabiky. Přijde mi to jako jediné přirozené. "Kakinkat" už význam nemá.
A mykám! Ne vždy, ale já to ze začátku nenáviděla! Ale pak my došlo, že spoustu činností děláme MY! My papáme! Petřík v 11 měsících sám jetě nepapá, já ho krmím, on papá, dohromady papáme. To samé koupeme. On se nekoupe, my se koupeme. Jsem součástí jeho činnosti. Zatím jenom nekakáme, to kaká sám (pro ty, co nesnáší zdrobněliny, defekuje, tvoří stolici , sere), spinká (spí), hraje si (většinou, když si zrovna nehrajeme). Čím dál víc bude věci dělat on a méně my.
|
| Shisha |
|
(17.4.2011 18:58:35)
Elííí,
musim si rejpnout
Pokud ty krmíš a Petřík papá, tak ty přece NEPAPÁŠ, ale KRMÍŠ, takže "papáme" není ospravedlněný mykání
Stejně s koupáním, pokud ve vaně nejste spolu, tak ty KOUPEŠ a on SE KOUPE, ale nekoupete se přece oba
|
| *Niki* |
|
(17.4.2011 19:07:20)
Já MYkám, jen když říkám, že si jdeme lehnout. Což vlastně není mykání, ale prostě realita, bo si skutečně jdu lehnout taky - a někdy i usnu, takže jsme se s holkou pěkně vyspinkaly
|
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 21:49:09)
Shisho, to bys koukala, když se malej koupe, jak se koupu taky! Často se pak musím jít převlíknout, papáme taky spolu, jinak to malého nebaví, taky si musím ochutnat, případně aspoň ochutnat, jak to má teplé, zeleninu i dojídám. V nejlepším případě jsem aspoň taky celá od jídla. takže fakt PAPÁME!!!! A když pláče, tak mě to bolí, takže by se dalo říct i, že pláčeme, i když ne, že bych opravdu bulila, ale to už neříkám, jen to, čeho se účastním. Tak jako jdeme na procházku....
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 22:20:02)
Jak tady čtu, většina z vás mluví na dítě jako na dospělého. Tak já vás trochu nadzvihnu, malému říkám a oslovuju:
houžvičko, srdéčko, hadimrško, puténko, kůžičko, joudanánku, korouhvičko, paprčko, pane noho, božátko, miminečko moje, a když pláče, plakavson.
|
| Elíláma |
|
(17.4.2011 22:22:56)
A nejraději má ukolébavku:
háájééj můj andílku, hajej a spi, matička koléba děťátko svý, hajej...
to byste zpívaly:
spi můj anděli, spi a spi, matka kolébá dítě svý, spi...
trochu tututu, ne?
|
|
| bravad |
|
(18.4.2011 12:20:01)
V klidu, holky to už jenom pozamněly (anebo si toho nevšimly, když to bylo aktuální) a věří tomu, že se svým ročním batoletem kdysi mluvily jako s dospělým a to je dost nepravděpodobný, že jo... Nenech se vyvést z míry...
A vůbec, všimni si, kolik holek uvedlo, že s dítětem se má mluvit "normálně". To jenom svědčí o tom, že se chovají intuitivně a nepřemýšlejí o tom. A kdyby si pustily videa, jak se svými dětmi mluví a trochu se pozorovaly, tak by si všimly, že: Přehnaně intonují, vlastně skoro zpívají. Mluví jednoduše, krátká slova, často opakují a možná i ty zavilé nemykačky sem tam myknou..
|
|
|
|
|
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(17.4.2011 17:16:31)
normálně jak člověku zobák narost, ona si to ta hlavička malá přebere
|
| Hilly. |
|
(17.4.2011 17:53:58)
Essi, a nebo nepřebere a návštěva logopeda je celkem jistá
|
| *Niki* |
|
(17.4.2011 18:10:08)
Ale tak jasně, že jsem používala slova od nejjednodušímu ke složitějšímu, ostatně já ani s dospělýma nemluvím většinou tak, jak píšu. Mluvím stručně, jasně, a myslím že srozumitelně
Ano, kravička dělá Buuuuu, ovečka Beeeee, Kočka leze dírou a podobně. S dětmi (první a třetí) jsem hodně četla a ukazovala v knížkách, bavilo je to - dcera je stejná jak prvorozený, prostě knížky a knížky, a ve 2,5 letech už neumí jen R a Ř, umí spoustu básniček, písniček, složité věty i souvětí, je velmi lingvisticky zdatná. Jako byl brácha.
Prostředního syna knížky nezajímaly, leda na trhání, vždy byl jiný, a i mluvení měl a má trošku horší.
Mluvím s nimi všemi stejně. Takže u nás ten rozdíl udělaly dětské knížky - ti, kteří chtěli číst, i krásně mluví, ten, co trhal, tak dobře nemluví
Jinak pjdeme papat jsem používala taky, i zdrobnělým jménem jim někdy říkám.
Obecně ale mluvím v jednoduchých větách a tehdy, kdy je to nutné. Nemluvím a nikdy jsem nekomentovala vše, co dělám, negativní důsledek na jejich mluvení to nemělo, spíš naopak.
|
|
|
|
| Inka | •
|
(17.4.2011 18:20:37)
Myslím, že je to úplně jedno. Neznám nikoho kdo by v patnácti šišlal nebo mykal, protože tak na něj doma mluvili.
|
| *Niki* |
|
(17.4.2011 18:24:12)
Inko, nešišlají, a rozdíly v mluvení jsou obrovské.
Jako mezi velkými dětmi i mezi dospělými.
|
|
|
| Maci1 | 
|
(17.4.2011 18:50:10)
Mluvím s dcerou odjakživa úplně normálně, "mykání", nahrazování podstatných jmen citoslovci a zdrobněliny mi prostě nejdou z pusy. Neměla jsem nikdy pocit, že by mi nerozuměla. Teď jsou jí 2 a 3/4, mluví v souvětích a docela slušně vyslovuje.
|
|
| Simeona+3 | 
|
(17.4.2011 19:28:16)
Osobně si myslím že je to fuk, že se dítě naučí mluvit tak jako tak, ale od a toho roka a kousek mi zdrobněliny ve velké většině nejdou z pusy, takže nezdrobňuju, normálně řeknu "A., vylez si na židli a pojď se najíst". Malé jsou dva roky, někdy o sobě mluví ještě ve třetí osobě ("A. dostala bonbon"), jindy používá první osobu (tady bydlím já).
|
|
| Fous&fousek | 
|
(17.4.2011 20:48:58)
Já mluvím na dcerku (28m) normálně, jen trochu jednodušeji (jak psala Margata, jako na chlapy - to je výstižné). Taky opakuju pořád stejně věty u stejných činností - pojď se najíst z mističky s Káťou a Škubánkem, umyjeme si ruce, dám ti Kostíka apod. Malá už to opakuje. Osvědčily se mi také písničky. Malá už je sama zpívá - Já mám koně, Šla Nanynka apod. Ale to už je pro větší.
Maminkovský slovník nemám, nemykám, to nesnáším. samozřejmě, že občas hodím zdrobnělinu typu ručička, nožky apod., ale to je podle mě na místě, jsou přeci opravdu malé, tak proč nezdrobnit.
|
|
| Denča7 | 
|
(17.4.2011 21:17:06)
Ahoj, určitě na dítě nemluvte ve třetí osobě - "Pepíček se napapá", papá možná kojenec, ale podle mě od jednoho roku by dítě mělo jíst. A taky neříkejte: "My jsme nemocní" jako vy oba? nebo jen Pepíček? dítě je samostatná bytost.
Abyste rozvíjely jeho rozum, pokládejte otevřené otázky, tak aby nemohlo odpovídat ano ne. Taky otázka jak bylo ve školce...dobře. Ale lepší je se zeptat. Co se Ti dnes ve školce líbilo? Co Tě potěšilo? Čemu si se zasmála? apod. Rozvíjejte své otázky.
Hodně čěte, klidně dokola stejné pohádky, říkanky, děti to milují a taky trpělivě na vše odpovídejte. POkudmožno po pravdě.
|
|
| pearl | 
|
(17.4.2011 22:13:58)
Jsem zastáncem toho, aby se na děti mluvilo normálně. My se synem odmalička komunikovali skoro jako s dospělým partnerem.
Tedy žádné šišlání, papání, brmbání, hajání apod. Možná občas jsem prohodila HAM, nebo HAJÍ, když byl malinký, ale to je tak všechno.
Mluvil asi od 1,5 roku ostošest, cca od 2 všechny hlásky. Nikdy jsme "nemykali". Ale před cca od 2 - 2,5 let jsme měli problém, že syn přehazoval osoby, tzn. že mi podával hračku a říkal "Dáš." místo "Dám". Když chtěl napít, tak říkal "Chceš napít". Ustálilo se to samo v cca 2,5 letech. Teď je mu skoro 6, od 4 si sám čte, naučil se sám. Kolikrát se mě zeptá na slova, že žasnu Např. co je to ultrazvuk apod.
Nechápu, proč by děti třeba do roku měly papat a pak najednou začít jíst. Podle mě je to pro ně matoucí. Stejně tak třeba názvy zvířat, pták je prostě pták, pes je pes. Vždycky se musím smát, když vidím rodiče, jak ukazují dětem kosa a říkají "Koukni, pipinka", pak to samé u labutě a dál u papouška)
To samozřejmě předpokládám u "normálního" dítěte. Pokud má dítě nějaký komunikační nebo psychický problém, pak je asi třeba jednat s ním a mluvit na něj adekvátně, to samozřejmě beru.
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(18.4.2011 10:32:01)
Nemám ráda šišlání,takže na malýho jsme mluvili a mluvíme normálně,ale hodně,hodně s ním čteme,prohlížíme.Mluví dobře,hodně a dobře vyslovuje,mluvil brzy.Ale ségry děti taky mluvily brzy a dobře,takže myslím,že se rozmluví až přijde jeho čas,každý dítě je jiný.
|
| Lillu+B&J |
|
(18.4.2011 10:34:03)
Ale jasně,že mu taky říkáme různě a zdrobněle a když byl menší tak chodil hajat,ale nemám ráda takový to-maminetka namazá pudelinku a chapešek bude papiškat-to je pro mě šišlání.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)