Jako na chlapa

Mluvím na děti jako na chlapy
Takže krátké, jednoduché věty. V případě pokynů pěkně postupně, po jednom.
Zdrobněliny občas používám, ale málo, na děti mluvím normálně v 2.os. j.č. Nesnáším to množné číslování matka+dítě.
Obecně pomáhají krátké říkanky v obrázkových knihách, opakující se pořád dokola. Děti to i vyžadují.
děti mají jinou paměť než dospělí, učí se jako když nahráváš na magnetofon, to znamená pořád dokola opakovat od jednoduchého ke složitějšímu.
Taky se má cvičit jazyk a mluvidla pomocí různých gest a grimas. takže mluvit na děti tak, aby ti viděly do obličeje, špulit rty, foukat, vyplazovat jazyk apod.