Myslím, že to jak dítě oslovuješ, jestli mykáš, vykáš, onikáš, mluvíš zdrobnělinama atd., je úplně JEDNO. Důležité pro rozvoj řeči myslím je:
1) Nešišlat.
2) S dítětem mluvit - hodně a tak nějak podle citu, podle toho, na co dítě reaguje. (Zajímaj ho auta, teď právě, okomentuj to, zajímaj ho teď právě stromy, zase). Výhodná jsou jednoduchá slova, která může dítě napodobit (Jak dělá pejsek? Haf, haf. Kočička? Mňau. Kravička? Bú... Udělej pá pá. Na! Dej!. Ham! Udělej hají.)
3) Pokud už dítě něco samo řekne, je dobré to po něm zopakovat. Event. k tomu slovu ještě jedno dvě slova připojit. (Pá pá - Děláš pá pá, viď.) A je dobré, pokud to tak budou dělat všichni, kteří jsou s dítětem v kontaktu.
4) Myslím, že každá matka se zachová instinktivně úplně správně. Pokud je tedy normální a se svým dítětem mluví. Takže netřeba o tom vést akademické diskuze (si teda skromně myslím).