| Maryl | 
 |
(19.9.2010 19:20:05)
Už jsem sem párkrát psala.V osmém měsíci těhotenství jsem začala brát antidepresiva,cítila jsem se hrozně,neměla jsem chuť žít,přemýšlela,kdo se po mé smrti postará o mé dítě,neustále v napětí.Po porodu mi bylo nějaký čas ještě hodně mizerně,ale pak se to pomalu lepšilo.Nyní 2 a půl roku po porodu se to pomalu plíživě vrací zpátky.AD beru stále a ještě asi dlouho budu,jenže zas je tu ten strach ze všeho okolo,napětí téměř celý den bez možnosti se jakkoli uklidnit,v úterý jdu na kontrolu,pokud to řeknu psychiatře,přidá mi léky,ty mě utlumí,ale příčina dále zůstává,paní doktorka je skvělá,jenže na psychoterapie toho má tolik,že bere jen těžké případy,koupila jsem si knížku,ale bohužel zatím výsledek žádný.Brzy mám nastoupit zpět do zaměstnání,každou velkou změnu hrozně těžce nesu,přestanu okamžitě spát a zas jsou tu ty sebevražedné myšlenky.Mám hodného partnera,krásného syna,chtěla bych normálně žít,nebát se tolik všeho.Nemohl by mi někdo,kdo to prožil či prožívá malinko poradit,co se sebou?Paní doktorka napíše léky,ale čas na povídání nemá,jsme malinké město a pacientů je moc.Psycholot je tu jeden,chodila jsem k němu a bohužel nepomohl.Byl to takový starý hodný pán,ale to bylo vše.Děkuju moc.
|
| remus | 
|
(19.9.2010 19:23:23)
Asi jsi to vystihla sama, zřejmě to bude tím, že máš nastoupit do práce a máš strach ze změny, před tím jsi to nikdy neměla? Pak je možná šance, že se to po nástupu do práce srovná, až zase přijdeš mezi lidi.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 19:30:45)
Ale jo,Tinus,právě že to trvá už dlouho,jen to přicházelo pozvolna a postupně se toho nabaluje jakoby víc a víc.Ten nástup do práce je až cca od ledna,ale dík.
|
| remus |
|
(19.9.2010 19:36:28)
Já na to naštěstí v takovéhle míře netrpím, to musí být dost děsný, já mám jen takové občasné návaly a to pak jsem taky nepoužitelná , ale jako ty to nemám, abych mi to neustále vrčelo v hlavě.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 19:46:32)
Tinus,stejně dík.
|
|
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 19:36:04)
Broučku, Zlatíčko, Meryl, nejsi sama, ovšem jen málokdo je ochoten to zveřejnit. Nejsi blbá ty, je to divnej svět. Tvá rozpolcenost a strach svědčí o zdravém rozumu.
Přežiješ všechno, pokud budeš sama chtít. Přežiješ i fatálnější věci, než společenskou krizi.
Hlavně, když budeš mít suimyšlenky, říkej si, ještě chvíli počkám...
Hlavně nereaguj impulzivně, ale se zralou úvahou.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 19:41:51)
Nel,dík moc.
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 19:57:13)
Maryl, co kdybychom se to pokusily vzít pragnmaticky - z čeho strach?? Věř mi, že formulace vlastního strachu je to nejtěžší. Takže v klidu piš blbosti, který tě napadají. Výsledkem bude , pokud na to přistoupíš, podstata.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 20:02:15)
Maryl, vím jaké to je, bez příčiny nervozita až panika ,bylo to děs.Když jsem měla jít do práce, bylo to šílené každé změny ,hruza.Mohla by jsem vyprávět romány.Ale věř, že až budeš v práci vše se změní a budeš ráda ,že jsi mezi lidma vše pomalu odezní.
|
|
| SISI |
|
(19.9.2010 20:02:41)
Maryl, vím jaké to je, bez příčiny nervozita až panika ,bylo to děs.Když jsem měla jít do práce, bylo to šílené každé změny ,hruza.Mohla by jsem vyprávět romány.Ale věř, že až budeš v práci vše se změní a budeš ráda ,že jsi mezi lidma vše pomalu odezní.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:06:54)
Sisi,dík,mám slzy v očích,jak jste skvělý.Moc a moc vám holky,děkuju.Víš,je mi už přes 30,máma od dítěte a místo abych chránila své mládě,sama bych potřebovala chránit,někdy si připadám jako malý vystrašený dítě.Zní to směšně,ale bojím se,že třeba na mě budou kolegyně hnusný,třeba to tak ani nebude,ale v hlavě se rodí neuvěřitelné scénáře.Dík moc.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 20:12:57)
Maryl, víš to je na delší povídání, ale řeknu ti kdo to neprožil neporozumí.Nepomohlo mi nikdy ,když mi někdo řekne nenervuj se.Třeba by ti pomohlo, kdyby jsme to probrali.Jsem ted na mailu, jestli chceš mužem to probrat.Muj mail je PanaSync1@seznam.czpřesně opiš malé a velké .pa
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:29:43)
Sisi,moc děkuju.Budu končit,mužskej už nadává,že furt sedím tady,jdu mu udělat sváču a uložit mládě.Mohla bych ti napsat zítra?Jinak si se mnou nedělej vůbec starosti,když odpovíš klidně až za týden,tak ti budu také vděčná a moc děkuju.Ulevilo se mi.Vážně.
|
|
|
|
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:04:01)
Nel,máš svých starostí sama dost dle tvých příspěvků,nechci tě otravovat.Když je mi blbě,mám strach z lidí,zdá se mi,že se po mně všichni zle dívají,mám strach z toho,že nezvládnu najednou práci,dítě,domácnost,mám strach,že přijdu o vlasy(zní to směšně,vím),strach,že mě opustí partner(je skvělej),nemůžu to sem ani všechno psát,neb pro druhé to bude znít směšně,ten strach není pořád,jen když je mi hodně špatně,ale to napětí,vnitřní třes,nevím,jak to popsat,až se člověku špatně dýchá,motá hlava.Děkuju ti Nel,víš,já vím,že léky jen utlumí,ale pomoci si musím sama,vyřešit své obavy,jenže jde to těžce,nevím,kde začít a hlavně jak.Mám skvělé přátelé i rodinu,řeknou:"Nesmíš si to tak brát".Myslí to dobře,ale neznají to,a tak nechápou a já jim rozumím.
|
| remus |
|
(19.9.2010 20:12:18)
Buší ti u toho srdce a bolí hlava?
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 20:57:59)
Broučku, především si uvědom, že nezažíváš nic neobvyklého = nejsi divná.
V druhé řadě je důležité uvědomit si to, že pokud nějakou situaci nezvládáš, neznamená to, že nejsi cenná.
Podle Starého zákona je strach HŘÍCH. To je jen taková filozofická úvaha na závěr.
Máš otevření vědomí, bylo by vesmírná škoda, kdybys tu nebyla.
|
|
|
|
| Katla | 
|
(19.9.2010 20:13:57)
já mám takovýhle ataky poslední dobou v noci, a pro zmenu z myšlenky, že budu bez práce a jinou nebudu s to najít. katastrofické scénáře, nespavost a úzkosti, trnutí nohou a další věci poslední dobou témeř každou noc. ach jo.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:20:17)
To mě mrzí,Hroudo,působíš jako vyrovnaná osobnost,myslím,že hodně lidí se špatně smiřuje s uspěchaným tempem života,kdy člověk a život je až na posledním místě.přeji ti,ať to zvládneš a je ti brzy dobře.
|
| Katla |
|
(19.9.2010 20:24:43)
No v tvojích grádech nejedu, to fakt ne. Tak vážné to se mnou opravdu není, například vůbec nemám suicidální myšlenky. Jen jsem te chtela utěšit, že v různé míře to má mnoho lidí a málokdo je tak vyrovnaný, jak působí.
Já úzkostná opravdu jsem.
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:06:33)
Hroudo? To jako fakt? No tak potěš.
Holky, byla jsem bez práce půl roku, dvě děti na krku. Dá se to zvládnout.
My to prostě přežijeme a basta.
A všichni Kalouskové a Paroubkové, ať jdou do kopru i s tímhle státem.
Ženský to přežijí a zachrání své děti. Howg.
|
| Katla |
|
(19.9.2010 22:28:41)
ale možná je to jen zástupnej problém momentálně
protožekdyž jsem mela v práci svý jistý, chytala sjem úzkosti kvůli jinejm vecem zase
takže možná to taky není ten pravý důvod, ale aktuálne h jako pryvý prožívám
|
|
|
|
| fisperanda | 
|
(19.9.2010 20:14:30)
Maryl, mě po přečtení tvýho příspěvku naštvalo, že je to taková zoufalá situace, že ti nikdo odborně nepomůže. Fakt su z toho vzteklá. Chápu, že najít opravdu odborníka je těžká věc, sama jsem byla u psychiatričky, která mi akorát napsala antidepresiva, a nijak se se mnou nepárala. Naštěstí mi problém brzo odezněl, nebo teda odplížil se do takové podoby, kde je zvladatelný. Ale neumím si představit situaci, kdy zoufale voláš po pomoci a ta nepřichází. Je mi to moc líto, moc ti přeju aby si našla někoho, kdo ti pomůže. Jenom ti můžu napsat, že vím jak se cítíš, a pokud si můžu dovolit malou analýzu, tak na mě se to takle nabalilo všechno když sem neřešila základní problém, kterej to všechno způsobil. Ale byl zakuklenej. Dycky sem si sedla a sepsala sem si, co bych změnila, kdybych mohla, jak bych chtěla žít. A na tom papíře se to všechno objevilo, to co vadí nejvíc, z čeho mám strach, a co na sebe nabaluje zdánlivě nepodstatný maličkosti, který vygradujou do velký úzkosti. Přeju ti, ať se ti to brzo vyřeší a seš šťastná
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:18:41)
Fisperando,moc děkuju,zkusím si to psát,je to,jak píšeš.Někde je nějaký velký problém a ten je třeba vyřešit,na to žádné léky nejsou,psychiatra je fakt moc hodná,ale pokaždé se zeptá,jak se mi daří,jednou jsem jí řekla,že je mi hůř a přidala mi léky,ale to prostě nechci,neb pak by to byly další a další a bude ze mě člověk zralej na invaldní důchod a tohle nechci,beru jen ta AD a chci se s tím poprat.Moc a moc ti děkuju.
|
| Katla |
|
(19.9.2010 20:19:28)
kdy ti to začalo?
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:23:00)
hroudo,v podstatě už hodně dávno,ale začalo se to nabalovat pomalinku,před pěti lety po smrti mé milované maminky se to hodně zhoršilo,pak zas v těhotenství a po porodu,ale vždy se to na krátký čas zlepší a pak to dostane zas trošku jinou podobu,něco se na to nabalí,prostě nemohu přijít na tu pravou příčinu.
|
| Katla |
|
(19.9.2010 20:27:52)
v noci se u mne úzkosti projevují nespavostí, trnutím nohou a celého těla, nutkavým přehazováním tela z boku na bok, pocitem, že v místnosti není kyslík atd. Ve dne se to projevuje hyperaktivitou, zvýšenou výmluvností, zbytečnými pohyby, hektyčnost¨í....nemám to furt a nemám takovéty paralyzující stavy, že se človek nemůže ani pohnout, to nemám.
Já nevím, jakpu že máš tu knihu?
|
|
| Katla |
|
(19.9.2010 20:29:50)
už si myslím , že poznám lidi, co jsou taky z nadměrné úzkosti hektičtí .....jinak tuhle jsem zase na schůzkách ve školce pozorovala maminku ,co "tikala" - taky působila, že je ve velkém napětí .....bud vidím trávu růst, nebo má tenze a úzkosto kde kdo.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:31:49)
Hroudo,může být,věřím tomu,že to má hodně lidí.Knížka se jmenuje Úzkost a obavy od Jána Praška.
|
| Katla |
|
(19.9.2010 20:34:44)
aha.
Praško mne moc nebere.
|
|
|
|
|
|
| fisperanda |
|
(19.9.2010 20:25:51)
Mně se to osvědčilo, pokud sem na ten problém přišla, a uvědomila sem si, že to chci řešit, většinou to řešení přišlo tak nějak samo. Moc ti držím pěsti. Zkus prostě napsat, co bys všechno udělala, kdybys uměla kouzlit, to pomáhá. Fantazii se meze nekladou. Pak to tam uvidíš.
|
|
|
|
| Jana, 2 | 
|
(19.9.2010 20:16:25)
Co znamena TEZKE pripady??? Myslenky na sebevrazdu neni tezky pripad????
Myslim si, ze psychoterapie s terapeutem,ktery ti "sedne" je velice dulezita. Drzim palce,at je lip 
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:23:44)
Jani,dík.
|
|
|
| Graace | 
|
(19.9.2010 20:23:36)
Ahoj Maryl,
vidím název diskuze a říkám si, že to asi budeš Ty... Já bych se navýšení léku, případně výměně za jiné nebránila, vždyť by to nemuselo být na pořád. Já mám taky každou chvíli - dle aktuálních potřeb - různé léky (AD, na spaní, Lexáč). Když jsem s AD začínala, říkala jsem si, že je dlouhodobě brát nebudu a taky jsem nikdy extra dlouho nevydržela. Pořád jsem měla pocit, že zas takový "magor" nejsem. Jenže tím jsem si vůbec nepomohla. Mít možnost docházet k opravdu dobrému psychologovi, který by dokázal pomoci by pro nás bylo to pravé ořechové. Ale kde ho sehnat, že? Třeba u nás je psychologů dost, pár jsem jich zkusila, ale spokojená jsem tedy nebyla ani s jedním, tak mám trochu strach jít k němu dalšímu.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:26:59)
Graace,tys mě poznala,kočko moje.Tyhle bludy píšu jen já,viď?Budu to muset dr říct a uvidím.Dík moc,ty jsi moje dobrá dušička.Můžem třeba někdy pokecat přes skype přes web kameru?To psaní je hrozný.A jak je u vás?Malej už spinká?
|
| Graace |
|
(19.9.2010 20:30:24)
Maryl, JJ, malej chrupe. Ještě aby ne, když vstávala v 6 a v noci jsme byli asi milionkrát vzhůru.  Jsem dnes totálně grogy, takže se už chystám zapadnout někam do pelechu, nejdřív možná rozespat k telce a pak do postele. Kdyžtak písni mail.
|
| Maryl |
|
(19.9.2010 20:32:26)
Písnu Graace.pa a dík.
|
| Nana*81 | 
|
(19.9.2010 22:34:59)
Ahoj ahoj, nepíšeš bludy, popisuješ příznaky své nemoci, která je skutečně silně rozšířená (vítej v klubu, mám tam skoro deset let rezervaci). Za a) neobviňuj se že jsi nemocná. Když přijde stav úzkosti, pomáhalo mi uvědomit si, že to vždycky po nějaké době pomine.
Že léky tlumí říct obecně je trochu zavádějící. Léky tlumí tvou nemoc a tím pádem bez nemoci mohou rozvíjet tebe. Jestli ti nevyhovují a máš pocit utlumenosti, která je ti silně na obtíž, přístup psychiatry, která ti jen navýší dávku, není košer. Být tebou za každou cenu bych se snažila najít lékaře, který ti bude vyhovovat - i za tu cenu, že bys musela dojíždět. Kvůli tělesným chorobám se také jezdí za specialisty tak co a panická porucha je vážná nemoc (ze zkušenosti). To že lidé nechtějí brát léky aby si nepřipadali jako magor to je vliv předsudků společnosti. když s nemocí nebudeš nic nebo příliš málo dělat, bude z tebe magor teprve, nemoc se může prohlubovat či neodborně řečeno mutovat. když máš strach aby se něco nestalo tvému dítěti tak ten srach využij a pořádně svůj stav řeš.
Ještě se ohrazuji vůči výroku Nel (zdravím mladou paní), která to mylsí dobře a laskavě, ale považovat příznaky nemoci za projev zdravého rozumu může být zavádějící nebo přímo poškozující. Nejde o to jestli jsi magor, jestli jsi normální, jestli připadáš lidem divná, ale o to, jestli se cítíš v pohodě a zdráva. Depresivní myšlení považovat za zdravý rozum prosím nee, neosvědčilo se mi to 
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:37:41)
Nano, píšeš to dobře ,mě když to jednou za čas přepadne ,pomáhá mi jen myšlenka ,že to přejde
|
| Nana*81 |
|
(19.9.2010 22:54:26)
Sisi přesně. že to pomine a že to zřejmě vydržím jako jsem to vždycky vydržela tak proč ne teď. jo, taky existují uvolňovací cviky, zatínání a uvolnění postupně všech svalů od obličejových po prsty na nohou spolu s dýcháním. samoléčba jsou taky dechová cvičení ale spíš preventivně. když to na mě sedne tak vzhledem k tomu vnitřnímu třesu si ani nevzpomínám že můžu dýchat trochu jinak než přerývaně jak pražský krysařík.
Fakt nechápu proč se za to lidi stydí že musí brát ATD. že josu blázni? no a co? nejsem Rambo abych si sama zašívala rameno, tak nevim proč mam machrovat, že to zvládnu sama, abych se náhodou necítila ponížená že jsem blázen. když člověk při atace nemůže chodit tak by měla jít blbá hrdost stranou. rozumné není ani snažit se co nejdřív léky přestat brát. znáš cukrovkáře, kterří se snad holedbají tím, že teď když se cítí dobře tak to snad bez inzulínu zvládnou?
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:56:08)
Nano, taky do lesa... 
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(19.9.2010 22:45:09)
Jo a každopádně vyhledat psychoterapii, v jiném městě, kde je dostupná, která ti vyhovuje. člověk nechce obtěžovat ostatní tím jak mu je a dusí v sobě své obavy, čímž je vlastně pěkně přiživuje. Ty obavy je nutné vyplavovat pravidelně mluvením, také pomáhá psát si deník. taky pravidelná minimálně jednou týdně vážně braná zájmová činnost, ve které se člověk realizuje a má na tebe uvolňující účinek. takovou činnost musíš zvolit dle toho co ti je milé a výhodou je právě pravidelné uvolnění a to že jsi pravidelně mezi lidmi (tanec, malování, modelování, sport). já třeba začala jezdit na koni v rámci terapie.
snad je to celé tím že léčba dševních poruch je u nás na tak mizerné úrovni, lékař má tolik pacientů, že se ti nestihne věnovat slušnou dobu ěnkdy ani kdyby chtěl. možná by se vyplatilo hradit si terapeuta, pokud na to máš..
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:46:04)
No vidíš, já třeba psát nemůžu... není to univerzální.
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 8:49:49)
Nano,ten deník vyzkouším.
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 22:50:13)
Nano, zas máš za pět - starou pani, jo ?
Deprese není znak nemoci, ale neklidu duše. To je tak všechno, co s tím můžeš kromě logotomie dělat.
|
| Nana*81 |
|
(19.9.2010 22:56:04)
nel ty stará bréco když teda chceš řiká se lobotomie voe
nebo myslíš nějakou mutaci logopedie a lobotomie? 
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:56:37)
No, některej logoped i díru do hlavy udělá
|
|
| Nana*81 |
|
(19.9.2010 22:59:47)
jako rozebírat depresi filozoficky neni zrovna pro lidi v atace vhodný.
vnímat ale svou úzkost jako zapříčiněnou tím, že svět není normální, všichni jsou blázni (jen já jsem letadlo) není podle mě přínosné. svět byl vždycky stejný, sdělovat nemocnému že svět je postaven na hlavu a odrazovat ho od návratu do společnosti - prostě nekonstruktivní přístup.
|
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 8:47:54)
Nano,děkuju moc.Zkusím se poohlédnout i někde dál po nějakém odborníkovi.Děkuju.
|
|
|
|
|
|
|
| Slunce+3 | 
|
(19.9.2010 20:39:29)
Ahojky,přesně jak to tu už někdo psal,nikdo se k léčbě antidebresivy nechce přiznat,já už sem se o tom kdysi tady zmínila,taky beru Zoloft na uzkostnou poruhu,ted je to ok,ale ty šílené stavy co sem měla nikomu nepřeju,kdo nezažil nepochopí.
Drž se a léků se neboj,já jsem ráda,že jsem se k psychiatričce dokopala,sama jsem tam zašla.Je potřeba aby člověk s dětma a rodinou fungoval tak jak má .
Chi se ještě zeptat,nepřibray jste někdo po AD?? Já je beru od prosince a už sem přibraa 4kg ,doktorka mě ujistovala,že je to z toho,že to není tak hrozné,hlavně,že je líp.Ale znáte ty otázky tipu,jej tys přibrala no o na to říct
Držim palečky at je ti líp a bude si piš
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 20:40:37)
teda ale mám tam překlepů já to po sobě nečtu 
|
| remus |
|
(19.9.2010 20:47:30)
Kamarádka po nich přibrala, tak dostla od dr. jiný a dobrý, zase to v pohodě zhubla.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 20:54:55)
Holky a už vám některé návštěva u psych.pomohla ,mě se zdá ,že nás jen dopují léky a pořádně problém neproberou nemají na to čas.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 20:58:36)
Hoky tak já se musim mojí doktorky zastat,vždyky čeká co všechno jí povím a pak když si potřebuje něco ujasnit se mě sama vyptává.Na vánoce jsme spolu probíraly i pečení vánočky
Jen už se mě jednou stalo,že na mě nějaká paní která opravdu nevim jak to napsat byla mimo na mě vyjela,já se bála že mě i zbije,sestřička hned zareagovala,no byla sem z toho v šoku.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 21:01:32)
Nenapsala jsem ,že v čekárni .
Jinak k tomu přibírání,bojim se ty léky změnit jen kvůli tomu,že přibírám,když tak zabírají.První jsem měla Citalex a ten byl nanic.
|
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:04:34)
Třeba máš dobrou doktorku i moje probírá ruzné věci .Nejvíc jsem ale nervozní z toho čekání v než mě veme,jsem objednaná třeba na 10 a bere mě o pul 12.To pak chytám nerva.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 21:07:09)
Tak s tím čekáním je to stejné i dvě hodky než dojdu na řadu.
Už jsem si četla minulou diskuzi o přibírání po AD ,ale začínám s holkama cvičit zumbu tak snad to pomůže trochu zhubnout
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:10:51)
Vidíš a já přibrala 5 kg a zdá se mě že tolik nejím ,že by z toho.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 21:12:00)
No právě já jim stejně,jak jsem to ted doktorce vzpoměla,tak hned řekla,ano je to z AD
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:17:00)
Lentilko, to jsem si oddychla, já myslela ,že je to tím, že vyžírám lednici.Tak to mužu a klidným srdcem pokračovat.Mám to na co svést.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 21:56:22)
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:59:40)
To budem teda partička v tom lese
|
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 8:52:55)
lentilko,tu diskuzi o přibírání po AD jsem také založila já,bohužel jsem se dostala z 55 kg na 65 kg a rozhodně nejím víc než předtím,ale také musím zkusit nějaký sport,jinak ze mě za chvíli bude kulička.
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:18:32)
Bych neřešila 5 kg, pokud jde o přežití. Není to na tebe, moc se omlouvám, pokud to tak vyznělo.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 22:00:40)
V poho ,já jsem celkem pohodář,aspon to o mě všichni říkají,ale nikdo nevěděl co jsem si za strachy prožila.Budme rádi,že AD jsou a dokáží pomoct.
Užívala jsem dvě tabletky denně a dvě tabletky frontinu na uklidnění,ted skoro po roce užívám jen jednu ráno Zoloftu.
Mě doktorka říkala,že to bylo tím,že jsem po 8letech mateřské nastoupila do práce,navíc malá astmatička a je pořád nemocná.
Musíme s tím holky bojovat a nenechat se sežrat,já to na potkání nikomu taky neříkám co mě trápí,ví to jen nejlepší kámoška a rodina
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lenčí +4 berušky | 
|
(19.9.2010 22:02:32)
JJ taky beru AD pořád jenom žeru a žeru už mám 4kg hore a to je beru teprve 2 měsíc, ale zato krásně spím mám co dělat, abych se vůbec ráno vzbudila, ale když Vás mimčo začne píchat dudákem do oka, tak Vám nic jinýho nezbyde než se z těch mrákot probrat 
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 22:03:41)
hlavně že tě probudí a nehajáš dál
|
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:04:36)
Dej dítěti do postýlky skleněnou lahev- kdyby dudan někdy nezabral.
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 22:06:55)
Dík, ale letět s rozbitou palicí k doktorovi, tak to s mojí fobií raději vykrvácím
|
|
|
|
|
| maaf |
|
(19.9.2010 21:11:35)
Maryl, tak zkus meditaci. Něco úplně základního plus pozorování vlastních myšlenek. Já teda netrpím ničím takovým jako Ty, ale jsem úzkostná a všechno si moc beru a hlavně mám úplně nulové sebevědomí. Stačí mi, aby se na mě někdo nepřívětivě podíval a už mi v hlavě šrotuje, že jsem špatná a nemožná. Takže rozhodně nic nezkazíš, když budeš podporovat svoje sebevědomí. Když si každý den večer srovnáš (třeba v posteli před usnutím) myšlenky, řekneš si, co vlastně chceš, co čekáš a uvědomíš si, že spousta věcí se prostě musí vydržet, je normálních, i když jsou nepříjemné a zneklidňující, že sice nejsi všemocná, ale něco ovlivníš a něco vydržíš, když budeš znát smysl toho nepříjemna. Ony ty večerní a ranní motlidby u věřících (jak já je znám od své babi, a z knih a filmů) měly svůj význam. Podle mě dávají nesmírnou sílu v tom, že přijmeš svoje omezení a objevíš svoji sílu, byť jen v tom, že zůstaneš sama sebou a budeš dávat to, co máš a umíš. Postupně třeba přijdeš na to, co Tě zneklidňuje. Kdo si dá večer před spaním otázku a usne s ní, třeba opakovaně, tak na ni dostane odpověď (to mám z těch chytrých knih o podvědomí a nevědomí). U mě to funguje. přeju hodně štěstí a sil.
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:16:45)
Ha, Pilar, co děláš, já už tě dlouho neviděla.
|
| maaf |
|
(19.9.2010 21:21:28)
Nel, pracuju a pomalu doháním tu šestiletou pauzu. Moje nejčastější věta je teď. Ano, byla jsem šest doma. Ne nelituju. Ano, hodně jsem toho zapomněla, i když jsem doma pracovala.
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:25:02)
Takže noumální stav, Úďo? No zaplať pánbů. A zvládáš to bez postranních myšlenek? Věřím, že jo.
|
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(19.9.2010 21:15:21)
mně pomohla KBT, není to sice ze dne na den, ale léky jsam nikdy nebrala a tohle mi fakt pomohlo...
měla jsem úzkostnou poruchu po přepadení... jenže se to neobjevilo hned, jako posttraumatická, ale až za rok, ale zase ve velkém... léky podle mě neřeší příčinu, zkus někde najít, kdo se zabývá KBT a chodit na terapii
hodně štěstí... je to hnus
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:22:29)
Maryl, prášky jsou dobrý k překonání stavu, aby sis něco ujasnila.
Tak mi nějak začíná připadat, že všechny zajímavé nicky na R.cz beou ATD.
Vrána k vráně...
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 22:04:42)
Mě to taky moc překvapuje kolik mamin bere AD
|
|
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:23:48)
Kdy jdeme do toho lesa?
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:25:38)
Teď.
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:26:21)
Nel, ty jdeš taky, jo? Sakra, to bude výprava.
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:27:09)
Njn, už sem obutá.
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:28:12)
Nel, co tam teď? Plašit zvěř?
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:29:52)
Njn, to mě nenapadlo, les je fajn, aLE KDYŽ NENÍ VIDĚT NA HOUBY, JE TO NA HOUBY.
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:31:27)
Moc mě ne*erte nebo spáchám nějaký celorepublikový sraz bláznů v lese.
|
| Slunce+3 |
|
(19.9.2010 22:06:02)
hlásím se do klubu
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 22:18:52)
Já taky, kdy vyrazíme
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 8:54:50)
Lali,.
|
|
|
|
|
|
| nicnic |
|
(19.9.2010 21:27:57)
Lali, neboj, sem fakt hodná . Les neles.
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(19.9.2010 21:27:20)
Když tě tak čtu, tak mám pocit, že tím trpím také Pořád mám z něčeho strach. Až odrodím a odkojím děti, tak si asi taky někam zajdu.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:29:56)
Holky až pujdete do toho lesa ,nezapomente si vzít taky prášek sebou.
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:30:45)
SISI??
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:40:29)
Holky nepřeju vám ty stavy z nervu ani jedné ,ale vždy si říkám, že jsem na tom špatně jen já,ale vidím že takových je nás tu na rodince moc,že by to o něčem vypovídalo
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:41:46)
SISI, takových lidí je... a kolik lidí má závislost na nosních kapkách... Nakonec jsme všichni stejní, tam úplně uvnitř.
|
|
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:42:30)
Já jdu s vámi ,ktery les to bude, povinná vybava baterka a prášek.
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 21:45:18)
To promyslíme... Chce to nějaký hluboký, kde to nikdo nezná.
|
|
|
|
|
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 21:43:25)
Ano znám tu hrůzu bezmocnosti paniky a jiných psychických projevů, který se projeví obvykle když se mám vzdálit mimo domov, ale uplně nejhorší je, když mám jít někam mezi lidi to trpím, jak pes, to jsou takový sttavy, kdy se bojím i o můj život, ale nechápu proč  když jsem nad tím vším tak přemýšlela, tak jsem došla k závěru, že mám strach že někde omdlím něco se mě stane třeba klepne pepka, (někdo tady nad tím vůbec nepřemýšlí, že by se mu mohlo něco stát, proč taky že jo ) ale takový ti psychicky labilnější osoby ten život berou příliš vážně a o tom to asi je Já jsem došla k takovýmu závěru, a ten je "strach z ostudy a z nejapně čumících lidí~"q~
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:49:32)
Lenčí, to znám ,vykašli se na to pojd s námi do lesa ,tam pujdem po tmě a neuvidíš nás tam.
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 21:55:10)
Fakt? To by šlo Je pravda, že se potmě nebojím, ale to bude asi z toho důvodu, že na nikoho nevidím,proto já, když mám někam jít ,tak čekám až bude tma Blázinec hadr Jdu s Váma holky, ale jestli se některá přiblížíte tak se asi po....
|
| SISI |
|
(19.9.2010 21:58:04)
Lenčí ale vážně ty stavy znám ,bylo psych jít mezi lidi ,bylo to pro mě utrpení ,ale už to přešlo.Já snad měla od nervu vše ,co se dá.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:03:18)
Holky, to budem partička k pohledání v tom lese.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:05:46)
Lenčí, u mě to teda není dudák co mě píchá po ránu
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 22:07:57)
To máš dobrý Dudák ten poznám i poslepu
|
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:10:26)
SISI a taky do oka?
|
|
|
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 22:05:46)
Sisi jak si to dokázala? Já když mám někam jít tak mám pocit, že si roztrhnu nozdry
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:11:00)
My už jsme z dudáku vyrostli už dávno,já měla třeba dlouho hrozný strach jezdit autobusem ,že se mi tam udělá špatně od nervu, vlastně kamkoliv vystrčit nos z domu.
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 22:12:49)
Autobusem už jsem nejela aspoň sto let, tam bych zdechla, možná ještě tak kdyby měl za jízdy otevřený dveře, abych mohla, když se mi udělá blbě pláchnout
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:15:56)
Lenčí, když tak přemýšlím ,mě už potkalo od nervu snad vše ,že už by sem byla tak stará .
|
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:21:11)
Za jízdy se vyskakuje výborně, no...
|
|
|
|
|
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:05:33)
Uděláme na tebe bububu
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:13:13)
Lalial ty potvurko i to se někdy podařilo, ale to už bylo o jiné formě sexu
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:22:07)
SISI, tak oko jsme ještě nezkoušeli...
Mmch, chudáka Maryl ráno trefí, až tady najde naše hemžení.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:25:36)
Co se divíš ,po tmě houby víš kam co pícháš
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:26:39)
Tak dobrý, takovou prostorovou deformací ještě netrpíme.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:28:01)
Se děláš hloupá ,já myslela ten otvor blíž k oku
|
| hrúda |
|
(19.9.2010 22:30:24)
Nos?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| macčí,Matyáš04,Richard08 | 
|
(19.9.2010 22:28:13)
Maryl nemám dgn úzkostnou poruchu,ale panickou nevím přesně jak velký rozdíl to je,ale stavy jsou pravděpodobně velmi podobné.U mě to vycházelo z celkového přepětí organismu,které vyústilo ve fyzické problémy,jako závratě,bolesti zad(tedy bez tradičního bušení srdce)... prošla jsem běžná vyšetření neuro,MR,rehabilitace ... pak mi nějakou dobu trvalo než jsem si zvykla na fakt,že všechny mé problémy už pramení pouze z psychiky. K psychiatře jsem se dostala od neurologa již s AD.Projevy se nezlepšovaly,nemohla jsem řídit,jezdit MHD,být sama s dětmi ... nejhorší měsíce mého života,ten pocit bezmoci,neustálý strach co bude zítra - bude to horší nebo lepší ... jak už tu bylo napsáno,kdo nezažil nemůže pochopit.Psych. navrhla zvýšení dávek a případně změnu.Musím dodat,že AD jsem se hodně bránila,když jsem je začala brát úleva se nedostavila,prošla jsem si všechny popsané vedlejší účinky - do té doby jsem nikdy pravou panickou ataku nezažila a přišla i deprese (doteď nechápu jak může někdo s depresí žít celý život).
Teď vím jedno - budu psát ze svého pohledu - moc mi pomáhalo o tom co cítím mluvit/i když jsem časem pochopila,že mi to dlouhodobě nepomůže pokud se nepokusím najít příčinu a nepostavím se jí.Ono také najít osobu ochotnou a schopnou delší dobu poslouchat co nemůže pochopit je velmi těžké,moji maminku to velmi zatěžovalo,i když mi to nikdy nedala znát. Pomohlo mi najít sílu k pokusu si zase věřit (ta otřesená sebedůvěra je příšerná věc,hlavně pro mě,jsem zvyklá se spoléhat především sama na sebe).každý pokus o běžnou činnost byl hrozně vyčerpávající a hlavně na začátku jsem si musela pomáhat léky,abych se vůbec odhodlala to zkusit (naštěstí mi k uklidnění stačila 1/4 lexaurinu).Další věc která mi pomohla,bylo že jsem se pokusila najít co mám ráda/ co mě baví ( se dvěma dětmi - starší má težkou poruchu porozumění- se moje radosti/koníčky a čas jenom pro mě kamsi vytratily) a pokusila se to zase začít dělat.Hledala jsem co zpúsobuje moje strachy a zda je ten strach opravdu reálný a opodstatněný ( strach z nemoci - vyšetření byla v pořádku,anémii léčím,vyčerpání též, postižení syna - dělá pokroky,strach o existenční věci apod.).Ve strachu z komunikace s lidmi pomohlo jít mezi ně a mluvit s nimi.
Prostě jsem se rozebrala a dělala věci z kterých jsem měla strach... je pravda nikdy jsem nebyla zcela paralizovaná,ale když jsem měla jet po 3měs metrem a máma mě viděla (jela se mnou) jak se klepu, myslela jsem že nevyjdeme z domu.
Nakonec jsem léky nezměnila,dávku jsem naopak zachovala na původní výši - zkoušeli jsme 14dní navýšit na dvě tbl./den a já se pak ze své vůle vrátila zpět na jednu a hrozně se mi ulevilo.Psych. se divila,řekla,že je netradiční,ale pokud mi to pomohlo,tak proč ne.
AD beru dál,určitě mi v první fázi pomohla,ale teď vím,že se jich chci zbavit co nejdříve. Z celé situace zdaleka nejsem venku,bojuji stále - stojí to spoustu sil,ale překvapivě zase mám chuť a sílu žít dál,i když je stále stejné jako dřív (byla doba,kdy jsem v tom žádný smysl neviděla) - naprosto netuším,kde se změna stala.Možná jsem našla zase ty drobné radosti (oblíbená písnička,spokojené hrající si děti,radost z podařeného dílka,milý rozhovor s přáteli,vonící květiny co jsem přehlížela).Jsou to paradoxně prkotiny,které mě drží nad vodou.
Je strašně těžké mé pocity a prožitky vypsat srozumitelně v jednom příspěvku,pokud budeš chtít napiš mi na mail,ráda odpovím na cokoliv,
Držím palce a chápu Tvou situaci,i když jsme jistě každá jiná a prožíváme věci jinak.
|
| SISI |
|
(19.9.2010 22:35:16)
Macčí i já jsem trpěla snad vším počínaje tou jízdou autobusem,strachem jít mezi lidi,když jsem četla knihu o nemocech, měla jsem snad všechny druhy nemocí, co sou snad i nejsou
|
| macčí,Matyáš04,Richard08 |
|
(19.9.2010 23:01:00)
SISI já jsem trpěla především tím ( stále se z toho nemohu vzpamatovat) že se mi něco podobného stalo a já to nedokážu zvládnout.Nikdy v životě mě nenapadlo,že by bylo něco podobného možné.Třeba hypochondrii jako takovou dokážu pochopit,jak se člověk babrá v nějaké bolesti a cítí příznaky,ale ta svíravá panika to je hrůza...sešněrovaný krk,neschopnost se nadechnout, reálná závrať,podlamující se kolena,návaly horka ...fuj ,už nikdy více.
|
| Nana*81 |
|
(19.9.2010 23:04:05)
du preventivně meditovat - loučí se s vámi letadlo
|
|
|
|
| Lenčí +4 berušky |
|
(19.9.2010 23:39:07)
Ano kdo nezažil nepochopí  Nemá cenu se o tom bavit s normálně fungujícím člověkem stejně Tě bude poslouchat jen tak napůl ucha, já jsem s manželem 15 let a nechápe to vidí v tom lenost, no prostě raději mu nic neříkám stejně by to nepochopil a mlel si pořád tu svou, takže raději zobu prášky mlčím a držím krok, věřím, že třeba někdy bude i lépe hlavně to chce ty expedice trénovat a trénovat je to fuška, ale věřím, že se zase někdy zadaří a mozeček si usmyslí fungovat dle lidských pravidel
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 8:59:45)
Macčí,moc ti děkuju za milý příspěvek i tvůj čas,a že jsi to takhle krásně napsala,možná troška terapie i pro tebe.Moc ti držím palečky,ať je již jen a jen dobře.Mmch.mám také synka Richarda 08,napíšu ti mejlíka.Moc a moc ještě jednou děkuju.
|
|
|
| Vokounka | 
|
(19.9.2010 22:57:55)
Ahoj Maryl, taky se přidávám do klubu.
Já příčinu svých úzkostí bohužel znám.
AD neberu, měla jsem po nich nepříjemné stavy, vnímání jakoby přefiltrované. Ale nezatracuju, určitě jiným pomáhají.
Tak nějak jsem měla pocit, že ty své běsy musím vidět s čistým pohledem, abych se jim mohla postavit. Zatím to jde.
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 9:02:47)
Vokounko,kočko moje,dík.Já tušila,že něco také máš,jen matně tuším,čím to je.Něco malinko jsem vyčetla v diskuzi.Děkuju,a ať je dobře.
|
|
|
| Kivík | 
|
(19.9.2010 23:37:40)
Zkus regresní terapii, já byla 3x a pomohlo mi to hodně. Ještě bych moc ráda zkusila hypnózu (jen tak pro zajímavost), ale neznám nikoho kdo jí dělá - taky jestli jste někdo byl tak by mě zajímaly zkušenosti. Nicméně tímhle by se dala určit příčina a pak bys s ní mohla pracovat pomocí regrese nebo hypnózy. Nejsem si ale jistá jestli je to pro tebe vhodné, to bys musela konzultovat s tím,kdo to dělá - když je úzkost moc silná, tak se tyhle metody nedoporučují,ale to záleží konkrétně jak jsi na tom. Já měla jen takovou slabší úzkost,když jsem šla na regresi, i když subjektivně mi to přišlo teda příšerný. No každopádně hlavně přeju hodně sil a taky abys věděla, že to může bejt lepší nebo i úplně dobrý P.S. možná by pomohla aspoň trochu i meditace
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(20.9.2010 5:19:32)
Kočičko normálně to dr. Řekni. Tohle je těžké a když ti hlavou pořád dokola jdou myšlenky,které nejdou zastavit, ať se snažíš sebevíc, je to hrozně vyčerpávající. Mám to taky,i když nepřemýšlím nad sebevraždou,spíš jako jestli by jim beze mě nebylo líp,že bych jim nebyla na obtíž a pod. Je to ismy těžké.
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(20.9.2010 5:24:26)
Víš já se nenávidím za to,že jsem hnusná na děti,za to že jsem hnusná na manžela,ale dokud ve mě nepovolí to napětí tak prostě nemůžu být klidná. Mám problém se podívat na vlastní dítě,když spí,protože mi dělá zle jak strašně moc v něm vydím moji sestru. Mám období kdy ji prostě vidím na tom pitevním stole a v rakvi,
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(20.9.2010 5:32:42)
Ačkoli jsem ji ani na jednom z těch míst neviděla. V hlavě slyším neustále písně z pohřbu, kristýnku a ještě že tě lásko mám. Někdy si tu pouštím cokoli nahlas jen abych to v té hlavě neměla,abych nepřemýšlela nad tím jak komplikují rodině život,jak jsem sama,ačkoli nejsem. V noci se mi zdají takové sny,které bych fakt nikomu nepřála.
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(20.9.2010 5:37:10)
Já jsem sem už psala co mám za problémy několikrát. Tohle je jen část. Jsou věci,které nikdo neví. To co jsem ti sem teď napsala,jsem si musela přiznat a uvědomit teď po porodu. Jestli chceš tak mi písni mail. neříkám,že tě toho zbavím,ale třeba ti pomůže to s někým probrat. Drž se. Uvidíš,že jednou bude líp.
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 9:16:32)
Misch,můžem si písnout,třeba si pomůžem navzájem,ale matku od třech dětí bych si netroufla obtěžovat,sama nevíš,kam dřív skočit.Mysli hlavně na sebe.
|
| claca+Dominik12/05+Matěj07/10 | 
|
(21.9.2010 19:33:40)
ahoj Maryl,vím jak ti je sama mam také depresivní a úzkostnou poruchu,moc jsem se trápila úzkostma,v podstatě úplně ze všeho,jeden čas byl i "problém"si vyčistit zuby,každý pohyb byl násilný a uvědomělý a to moc vyčerpávalo,s přestávkami je to lepší a horší,hodně se to zhoršilo po prvnim porodu,pak zlepšilo po změně léků,pak následovalo 2.těhotenství,v pohodě,po porodu zase mírné zhoršení,léčim se už 12 let a tak nějak znam už své tělo,vím co od sebe můžu čekat a naučila jsem se s tím žít,když je napjetí nesnesitelné,nebo stresová situace,použiju neurol,ten na chvíli uleví,jinak prostě tak jak jiní žijí s bolestmi zad nebo kloubů a jinými nemocemi tak já žiju z úskostí,pochopila jsem že zahánět ji nebo se snažit vědomě ji nemít to jen zhoršuje,tak jsem ji nechala volný průběh a ono to zabírá,je mnihem méně intenzivnější,žádný terapeut mě nikdy nepomohl,naopak to po terapiích bylo vždy ještě horší,svým terapeutem si jsem jen já sama,protože se znam nejlépe a vím už co na mě zabírá,je to ale boj a běh na dlouhou trať než se člověk toto naučí a přijme svůj stav takový,jaký je,přeji ti hodně zdaru a štěstí
|
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 9:15:04)
Misch,moc ti rozumím,mně zemřela maminka před pěti lety,byla pro mě vším,bylo jí 52,byla jsem na dně,tvá sestra byla moc mlaďounká,nedalo by se to zpracovat také v nějaké psychoterapii,to co se ti díky tomu děje,je hrozné.Držím palečky,ať je líp.Mrzí mě to,že se tak trápíš.Já už jsem s maminky smrtí srovnaná,chybí mi pořád strašně moc,ale vím,že se zas jednou setkáme,a že je vlastně pořád se mnou a teď mám syna a partnera.Misch,drž se.
|
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 9:10:45)
Mischaczku,děkuju,taky to nemáš lehký.
|
|
|
| Maryl |
|
(20.9.2010 9:18:38)
Holky,ženský,maminky.Všem vám strašně moc děkuju za milá slova pochopení,útěchy,vaše vlastní příběhy.Ulevilo se mi,děkuju za vaše nabídky emailů,prostě jste skvělé,opravdu.Myslím na nás všechny,ať je líp.Děkuju.
|
| nicnic |
|
(20.9.2010 22:08:14)
Maryl, jak je dnes? Diskuzi jsem ještě nečetla, tak se omlouvám, pokud někoho dupluju.
|
| Maryl |
|
(21.9.2010 8:48:56)
Nel,moc ti děkuju,včera to bylo již o něco lepší.Dnes jdu na kontrolu k psychiatře,tak uvidíme.Moc a moc děkuju.Nel,a jak se daří tobě?Všimla jsem si,že jsi moc hodná osůbka,ale také máš svých problémů dost a dost.Klidně mi napiš i na mejla,když si budeš chtít popovídat,u mě to zůstane jako ve vrbě.;o)).Budu ráda,kdykoli.měj se pěkně
|
|
|
|
|
V její náručí
Břevnovské posvíceníPraha 6 
Biskup Tobiáš z BenešovaBenešov 
Floria podzimKroměříž 
Krása Smetanovy hudbyMělník 
Pocta Zuzaně NavarovéPraha 2 
Břevnovské posvícení
Biskup Tobiáš z Benešova
Floria podzim
Krása Smetanovy hudby
Pocta Zuzaně Navarové
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)