ahoj Maryl,vím jak ti je sama mam také depresivní a úzkostnou poruchu,moc jsem se trápila úzkostma,v podstatě úplně ze všeho,jeden čas byl i "problém"si vyčistit zuby,každý pohyb byl násilný a uvědomělý a to moc vyčerpávalo,s přestávkami je to lepší a horší,hodně se to zhoršilo po prvnim porodu,pak zlepšilo po změně léků,pak následovalo 2.těhotenství,v pohodě,po porodu zase mírné zhoršení,léčim se už 12 let a tak nějak znam už své tělo,vím co od sebe můžu čekat a naučila jsem se s tím žít,když je napjetí nesnesitelné,nebo stresová situace,použiju neurol,ten na chvíli uleví,jinak prostě tak jak jiní žijí s bolestmi zad nebo kloubů a jinými nemocemi tak já žiju z úskostí,pochopila jsem že zahánět ji nebo se snažit vědomě ji nemít to jen zhoršuje,tak jsem ji nechala volný průběh a ono to zabírá,je mnihem méně intenzivnější,žádný terapeut mě nikdy nepomohl,naopak to po terapiích bylo vždy ještě horší,svým terapeutem si jsem jen já sama,protože se znam nejlépe a vím už co na mě zabírá,je to ale boj a běh na dlouhou trať než se člověk toto naučí a přijme svůj stav takový,jaký je,přeji ti hodně zdaru a štěstí