Tante Ema |
|
(22.6.2010 23:10:21) Ahoj! Zajímavá otázka, ale myslím, že univerzální odpověď nejspíš nebude existovat. Jiná bude pro muže primitiva a jiná pro intelektuála, jiná pro cosmodívku a jiná pro babičku šesti vnoučat. Já bych řekla, že kromě šarmu (nesouvisí se vzhledem) je důležitá velkorysost a určitá důstojnost (sebeúcta), která nemumožní sebeponižující chování, které je podle mně u našich žen patologicky časté.
|
Ananta |
|
(23.6.2010 10:53:34) Ahoj (často si na tebe vzpomenu)
četla jsem hodně starých knih a jedna byla o vdané ženě, která odpouštěla, hodně let, byla od muže ponižována a to velmi, spal s jinými ženami, odmítal ji a ona trpěla, šla vždycky do kostela a odpustila, šla v tom vztahu dál. Nakonec toho muže zlomila svou láskou, ten muž ji pak velmi miloval, pochopil, že spoustu těch věcí, které si užíval bylo jen pozlátko, marnost nad marnost...
Píšu to, protože často přemýšlím co to je vlastně ta "sebeúcta" a kde jsou ty hranice, ztrácí žena která odpouští a miluje sebeúctu? Skoro bych to dala jako samostatné téma, často tu píšou ženy, které milují a je jim ubližováno.
|
|
Jana a Petra |
|
(23.6.2010 16:59:00) Ananto, ale to musel být příběh z červené knihovny, tak to v životě spíš nechodí. Žena, která odpouští a miluje, sebeúctu neztrácí, ale žena, které se nechá ponižovat ano. Především si jí neváží ten, kdo jí ponižuje, a to se obvykle nezlepší, spíš se to v čase zhoršuje.
Určitě na tebe někde čeká ten pravý, pro kterého budeš ženou s velkým Ž a bude tě brát takovou jaká jsi. Ber to tak, že jsi volná a můžeš poznávat nové muže.
|
Ananta |
|
(23.6.2010 21:31:12) Mě to téma zajímá obecně, s mým vztahem to souvisí jen tak, že jsem se dala na tu cestu odpouštění, ale ne proto abych si dotyčného udržela. Ten vztah končí, vlastně už skončil. Je fakt, že pokud se nám něco děje ve vztahové oblasti, řešíme přirozeně víc vztahové téma, jinak děkuju
|
Tante Ema |
|
(23.6.2010 21:39:25) Cesta odpouštění? Myšleno v takovém tom křesťanském smyslu?
|
Ananta |
|
(23.6.2010 22:02:32) Křesťanském, budhistickém... říká se, že jsou guruové a upaguruové... guru je učitel, průvodce, pomocník na cestě a upaguru je tvůj nepřítel, nebo bolestná situace, která tě v životě taky učí. To jak je na tom člověk duchovně pozná nejlépe na těch těžkých situacích. Odpuštění je vlastně součást způsobu, jak vyčistit karmu, přijetí toho co je a odžití s pochopením toho proč se to děje bez cíleného negativního postoje k tomu kdo ti bolest způsobuje. Ale tento přístup už vylučuje jako motiv strach nebo závislost a míru toho kolik si člověk naloží a jestli to zvládne odžít v tomto hlubším významu si určuje každý sám. Chci tím říct, že asi nemá žádný hlubší význam z hlediska karmy nechat se zabít nebo utýrat, tak to myšleno není. I když i tohle možné je.
|
Tante Ema |
|
(23.6.2010 22:17:29) Jj, rozumím. I v judaismu je to stejné. Ale tohle je opravdu velmi těžké. A dlouho to trvá. Pokud se pro to člověk rozhodne a nemá kvalitní vedení,myslím, že to častěji skončí v lepším případě pózou, v horším nemocí. Mám pocit, že "svépomocně" to nejde. Ale samozřejmě se mohu plést. Taky bych si přála tohle umět, ale často mi to nejde. Můžu se s tou situací nějak porovnat, daří se mi třeba přestat na tu křivdu myslet, ale ne srdcem odpustit.
|
|
Tante Ema |
|
(24.6.2010 8:15:26) Já jsem se asi špatrně vyjádřila, samozřejmě si taky myslím, že by se člověk vždycky měl snažit a že to má cenu. Může se to podařit a jak člověk zraje, tak si myslím, že pokud o to usiluje, jde to asi čím dál lépe. Moudří staří lidé jsou, i když jich není moc. Ale fakt si myslím, že aby člověk do tohohle způsobu lásky (nebo jak to nazvat) pronikl skutečně hluboko a stala se jeho organickou součástí, potřebuje vedení. Ani teď nevím, jak to říct, aby bylo jasné, co mám na mysli. Jsem lehce přituplá, nebo možnmá těžce, každopádně musím teď do práce, tak zatím.
|
Ananta |
|
(24.6.2010 8:34:33) Emo a co máš na mysli tím vedením?
|
Tante Ema |
|
(24.6.2010 9:37:18) No kromě přízně vyšších mocností myslím hlavně toho, kdo už té schopnosti dosáhl a pomáhá dalším. Kdo má tu zkušenost kompletní. Učitel. Samozřejmě je možné i něco na způsob náhlého osvícení, ale myslím, že je to spíš výjimka.
|
Ananta |
|
(24.6.2010 9:45:12) Jo... ale ono je dost problém potkat nějakého učitele, osobně mě zaujali kdysi jen manželé Tomášovi a tím to konkrétně v ČR končí, ti už nežijí. Těch různých příběhů a zkušeností s guruy znám dost, nebyla bych schopna někoho jakkoliv následovat. Většina duchovních autorit se kterými se ztotožňuju je mrtvá
|
Tante Ema |
|
(24.6.2010 12:26:23) To je právě ten problém. Je jich moc málo, kromě toho ne každý, kdo se považuje za gurua, jím doopravdy je a i z těch skutečných není zdaleka každý vhodný pro jakéhokoliv "žáka". V tomhle je obrovská výhoda být žid, protože mezi rabíny je jich i dneska r e l a t i v n ě hodně, ale stejně je moc těžké někoho najít, protože to relativně je v absolutní hodnotě jen pár.
|
Tante Ema |
|
(24.6.2010 19:34:02) Setkala jsem se s jedním, o kterém s myslím, že takový je. Ale nejsem s ním v pravidelnm kontaktu, je velmi starý a žije v Německu (!). Ostatní, co píšeš, zase souhlasím a mám dost stejný názor, taky to považuju za cestu. Učit se může člověk skutečně od každého. Jen si myslím, že rozhodnout se dát se na cestu odpuštění, je právě ta cesta, co by měla mít na konci dokonalost, a to je, podle mně riskantní, když je na to člověk sám.
|
|
|
|
|
Tante Ema |
|
(24.6.2010 19:24:30) Jojo, s tím nejde než souhlasit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|