Miroslav v úterý 22. čer 2010 15:40:54

Žena s velkým "Ž" má mnoho společného s mužem s velkým "M". Jediné, co je odlišuje, je to, že jedno z toho je žena a druhé muž.

A co tedy mají společného?
Hodně se toho "naučili" a dále se učí.

A co je skutečné učení se?
Odnaučování se.
Odnaučování se navyklých instinktivních reakcí, závislostí všeho druhu a všeho, co deformuje naši prapůvodní přirozenost.
Naše přirozenost je odrazem nejvyšší inteligence Boží, naše přirozenost je odrazem ryzího srdce Božího, naše přirozenost je odrazem Boží neomezené svobody a tvorby.
Hloupost, závislost, omezenost, agresivnost, slabost, sebestřednost, izolovanost atd. a z toho pramenící motivace, myšlení mluvení a jednání jsou jen výsledkem propletence rozporných návyků, které naši prapůvodní přirozenost deformují, paralyzují, omezují, zaslepují. Lepícím prvkem tohoto propletence je víra. Víra, že tento stav je pevný a skutečný a že je ho třeba zachovávat, obhajovat, respektovat, atd.

A co nám může pomoci se toho hodně odnaučit?
Opravdovost, odhodlání skončit s nevědomostí, bdělost, přiměřené sebeovládání (přibrzdění), které umožní bdělosti uvědomit si co se v nás děje a odkud to pramení. Dále trpělivost. Velkou pomocí je pomoc druhých - těch pokročilejších i těch méně pokročilých, jejich zrcadlení a učení se z jejich chyb.
A práce pro druhé, pro zmírnění jejich utrpení, pro jejich uzdravení, bez nároku na jakoukoliv psychologickou odměnu - vděčnost, pochvalu, uznání, sebeuspokojení - cesta jak zapomenout sebe a přetrhnout cyklus chybných návyků zaměřených výhradně na sebe a své pocity.

"ÓM namo sarvah Tathágata
Buď pozdraveni všichni takto jdoucí ..."