štěpánka | •
|
(16.3.2010 20:40:39) Terezo, já bych dala dárek oběma. Tomu co trpěl možná větší. Mám taky dvojčata. měli jsme úplně stejný problém, jeden syn - problém otevřít pusu u zubaře, na ORL, kdekoli, slíbila jsem hory doly (bylo jim asi 8 let). Už jsem zapomněla co si přál, dostal to, brácha si vybral jiný dárek (u stejné příležitosti - překonání strahu bratra ze zubaře). Úplně stejný dárek si už často nepřejí - ale každý dostane co si přeje cca ve stejné hodnotě. Některé dárky si přejí stejné (třeba lyže, florbalku, apod.). Je to fakt těžké - jeden kluk bezproblémový, druhý se musí hodně překonávat. Časem se to srovnalo, už se nebojí.
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 20:52:20) Moc díky, budu doufat, že se to taky srovná.
Ono to dřív bylo tak snadné. Narozeniny spolu. Svátky - větší dárek pro toho, co svátek měl a ptákovinu pro druhého a naopak. Mikuláš, Vysvědčení mají FAKT STEJNÁ - CO SE POČTU DVOJEK TÝČE.
To, že jednomu to hezky maluje - to je koníček a baví, druhý je lepší v Judu, tam neodměňujeme. Vánoce spolu - tam - u dětí vždycky řešíme velikost dárku a účel - 1 velký, 2-3 malé rozměrově a snažíme se i o podobnost v ceně, pak pár takových nanic, jakože mikiny.
Prostě žádné mimořádné výkony, ani nutnost mimořádných slibů. Jsou dvojčata rostou vlastně skoro stejně, takže kola kupujeme, jsou-li potřeba, většinou na jaře, kdy se nic neděje, to je sportovní potřeba, ač spousta dětí touží a nejde to tak snadno.
Lyže - alá bazar na zimu a vyměňujeme, pro mnoho lidí luxus, vzhledem k tomu, že celá rodina je z hor, něco jako malá nutnost, ale důvod, proč je dostat se najde (osobně mám pocit, že by přežili bez kol a lyží, ale na krku playstation a za zadkem počítač), takže sportovní potřeby moc jako dárek nevnímáme, ač sami s manželem jsme si kola koupili k výročí a radost z nich máme už třetí rok )
Asi fakt vychováváme zpovykanost samu, ale zase toho tolik nemají v běžných hračkách - počítač mají oba - repase z naší práce, to je moc nezajímá, co to stojí, při jednom byly bitky nesnesitelné, mobil taky - jiné koníčky a jiné časy, kdy končí a jiná místa jejich pohybování se - kola a lyže, tím neobhajuju nic, sami se domníváme, že mají - syčáci - toho docela dost, zvlášť oproti nám jako dětem.
A tak mne dneska naštval, že mu příště nechám tu pusu snad shnít... což neudělám a slíbím ... nevím co a zase se to bude opakovat.
Upřímně? Docela nás to šokovalo. Mne i manžela. Dokonce i babí a dědu a všechny (bydlíme tu v domě a je nás moc...)
|
štěpánka | •
|
(16.3.2010 20:56:15) Terezo, teď jsem se ztratila. Co vás šokovalo? To vyvádění u zubaře, nebo jeho reakce na to, že by bratr dostal stejný dárek? Pokud to druhé, tak to prostě v klidu rozeberete, až se z toho "marod" vyspí. A věř mi, je to všude stejné (jen třeba v jiných rodinách mají jiné priority)..... Musíš toho mít po dnešku taky dost. Já vždy byla na .
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 20:59:47) Reakce... no mám, po decce jsem našrot ) p.s. Veltlín....
dneska jsem moc nespala z hrůzy co bude a že to nedá, dal... a pak těch pár hodin a pak zase klid a teď extemporuje, že - jsou všichni včetně manžela ) v posteli, po večeři, zuby jsme vyčistili kolektivně, za stopek....
snad bude ráno klid.
|
štěpánka | •
|
(16.3.2010 21:10:27) Tak už jdi spát, jestli usneš? Zítra bude lépe. Syn pochopí, že odměna není jen za velký "hrdinský" výkon, ale i za malá průběžná hrdinství, která podává bratr. Vydržet!!! Přece je neumlátíšDržte se
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 21:34:37) štěpánko, už je to lepší teď. Šla jsem zkontrolovat věci do školy, zbytek hygieny, pusu na dobrou a tak... a v posteli na mne čekalo rozzářené sluníčko, co se k tématu nevrátilo ani slovem. V mé posteli o místnost dál čekal dárek - vrácený. S dopisem, že si ho nezaslouží - jak vyváděl dnešní odpoledne - a že si přijde, až bude mít pocit, že si ho zaslouží.
Dělala jsem jakože nic, popřála dobrou noc, pohlazení, pomazlení.
a najednou ťukání na dveře v modrém pyžamu... omluva, vysvětlení, zase mne prevít, rozbrečel... ale UUUUUUŽ MU TO SNAD DOŠLO...
p.s. potenciální snaše to jednou opravdu vysvětlím, jak to s ním je. Pytel emocí, moc miluje nebo moc nenávidí, směje se, nebo brečí. Doufám, že tohle přežijeme do té doby, než ji potká.... bývala jsem stejná a jsem. Emotivní, a možná právě proto se snažím vysvětlit co se dá. Ale někdy je to fakt únavné. Často si říkám, že kdybychom chovali rybičky.... ))
|
štěpánka | •
|
(16.3.2010 21:37:50) Terezo, Jé, ten je sladkej Ale kdo to má vydržet což? Máma přece! V tom mám se svými puberťáky celkem problém - moc neumějí uznat chybu a omluvit se, jen opravdu ve výjímečné chvíli se to stane. Takže nebréééééč a šupem spát! Zasloužíš si to
|
Kapradina |
|
(16.3.2010 21:42:22) Terezo, myslím, že se vám s tím dopisem na vysvětlenou bude všem o moc líp dnes usínat. Úplně mě to rozněžnilo! Neboj, vychováváte moc príma kluky!
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 21:53:08) no nemyslím, že moc príma kluky, prostě děti, ale tohle dítě - tenhle příval emocí (p.s. chápu, ale ..... to už je tak dávno za mnou) ... ufff.
no a vidíte... syčák jeden, pak zahraje na city. Ne úmyslně a vyčůraně, on opravdu prozřel, došlo mu to, ale i zprostředkovaně dostal i Vás.
Chtěly byste tohle doma??? Manžela, přítele, dítě?? No, tak budu dělat cambus a pak kajícně uznám chybu? A vyrychtuju půl rodiny )
No já ne ) pro život, fakt vysvětlujeme při excesech horem dolem, rozloží celou rodinu během pár minut.
Kdyby vám chybělo v životě vzrůšo, fakt pošlu, tohle se opakuje tak jednou za 1/4 roku, ale fakt to stojí za to poznat.
|
|
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 22:34:23) máš prima syna, neboj se o něj, on se srovná, když ne emočně, tak rozumově to zvládne a i snacha bude radši vidět chlapal který se přizná k chybě, než rádobytvrdďáka, který bručí na celý svět, ale on nic.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 22:38:11) ta večerní reakce se mi fakt líbila, došlo mu to, a ty jsi poučenáí pro příště
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 22:40:41) šmoulata - to jsem si myslela, když něco podobného projelo poprvé. žádné dárky, zásluhy - výtka. "máte bráchu radši než mně, balím"
"no tak bal"
Sbalil, prásknul dveřmi a odešel.... no a přišel, ale trvalo to a fakt jsme hlídkovali (za záclonou s dalekohledem)
ASI JSEM NEPREZENTOVALA DOSTATEČNĚ VŠECHNO, ale ono to ve zkratce fakt nelze a číst stránku románu, to se nedá, už i tohle bývá dlouhé.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 22:46:09) víš, mám dojem, žes blbě zvolila nadpis, to není o obdarovávání, ale o odměně dárek musí dostat každý stejně, ale odměnu jen poz zásluze, a to se dá učit od miminka nebo hodně těžko později
mám starší kluky o 2 roky a 4 měsíce od sebe, a trvalo to hodně dlouho, než jsem své mamce vysvětlila, že když má narozeniny jeden, není to důvod k dárku pro druhýho, že to pochopí i v roce a půl (v půl roce to fakt neřešil) a že nemá nic dostávat, není důvod tam, kde toto dělají, znám takový případ, se toho nemůžou zbavit, protože je zvyklá na dárek při bráchových narozeninách a vlastně při každí příležitosti, kdy brácha něco dostane, no a opačně tky
takjsem si myslela, že je to podobný případ, proto to píšu od začátku - dva samostatní jedinci a každý zaslouží pochvalu nebo bolestný jindy
ale jestli do teĎka byli zvyklí stejně ,tak asi dozráli k tomu, že to tak už nebude, a to je fajn :) pro ně i pro tebe
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 23:05:18) ale já se nezlobím, že máš jiný názor, naopak, velmi si cením i názorů jiných, ať je to jak je to, a nejspíš stejně udělám něco, kdy sama budu mít pocit, že jsem se snažila a děti to budou vnímat po svém, nejsou identičtí, ani jednovaječná dvojčata nebývají, krom vzhledu, NAOPAK JSEM RÁDA, a OPRAVDU SI CENÍM POCITU KOHOKOLIV A DÍKY, OPRAVDU VELKÉ. Nečekala jsem tak zajímavou a velkou odezvu a věřte, že se k ní vrátím, vlastně cokoliv jste napsali (s měkkým, ač jsem četla vše, myslím, že jsem zahlédla i mužskou reakci, nebo se už pletu), bylo prostě podnětné a zajímavé.
Jen se to obdarovávání a odměny u dvojčat docela stírají - právě v tom, že narozky mají společně - Mikuláš, Velikonoce, Vánoce, to mají společné i děti rozlišené věkem, ale dvojčata mají stejná ještě očkování, růst, třídu (nebo ne, ale rozhodně třídní stupeň), na to nemusejí být dvojčata, ani jednovaječná, stačí mít prcky blízko sebe. ...
V tom je to asi složitější a v základu? No vlastně dost stejné. Nikdo z nás, kdo má víc dětí, které nechápou hodnotu finanční nechce velké dítě obdarovat drahýma ponožkama (ač je potřebuje a i chce) nebo hodnotnýma knihama - který potřebuje a asi chce. Všichni rodiče chtějí dělat dětem radost a dát dárek, co potěší. No a někoho potěší to švihadlo, a někoho holt brusle... nejlépe za velké peníze, protože jinak je to hodnoceno jako šunt. ALE TO UŽ SE MOTÁME JINDE.
doufám, že tahle kapitola je za námi, a taky je pravda, že čím jsem starší, či opotřebovanější, nebo dozvuky depresí, tohle prostě zvládám hůř a hůř a hůř... A moc všem znovu děkuju.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 23:11:19) jj, já vím, že dvojčata mají spoustu společnýho všeho, ale viděla jsem to u bratranců, do nějakých 5 let všechno stejně, a pak se začalo jinak, každý potřeboval jinou věc, jindy, a takto jsem to myslela
je to jedno, jestli šlo o pitomost za tisíce nebo o čokoládu za pár kaček, jde o princip, ale zdá se, že máš kloučka rozumnýho, vyřešil to nejlíp jak mohl
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 23:17:53) díky. Jste fakt hodný.
Pořád si sice nemyslím, že mám synka rozumnýho. - resp. chová se normálně emocionálně vytřískaný, tzn. vyplakán, vyvztekán, vybuzen, rozkopáno okolí... a áááááž páááák - když tohle vydržíte, budu sladkej jak nemluvně.
ale asi to tak má geneticky hozený. To neznamená, že ho nemám chuť přizabít, a do toho ještě chápu, že to jsou geny a soucítím a sdílím ty vášně....
vážně tu není nikdo, kdo by se nudil natolik, že by přivítal emočně exponovaného jedince v krizových situacích?? P.S. bude se mi stýskat, ale statečně vydržím. Případně uvítám, když někdo na pár dní implantuje mne, peču, vařím, uklízím, držím děti na zubařských křeslech, děsně toho nakecám (ale umím potichu a pro sebe), dbám na vlastní hygienu.... a umím posílat poštu - na poště. Aktuálně řeším vodoměrnou šachtu... ale to zvládnu než odjedu )
Jsem zralá na výměnu manželek?? Nebo jen to dnešní vyšťavení ))
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 23:25:56) můj nejstarší neumí zvládat emoce, vůbec nezvládá ty kladný, jak má radost, nebo se na něco těší, něco se mu povede - vždycky musí odstat, protože se to nikdy neobejde bez nějaké pitomosti z jeho strany, někoho z radosti praští (taky to nechápu), něco pokazí
prostřední zase nezvládá jakoukoliv kritiku, cokoilv mu člověk vytkne, tak řeší tím, že sehne hlavu (typický beran) a odchází, cestou bručí, že ho nemáme rádi, nedávno měl svátek, všechny dárečky si dal do jedné tašky a při posledním tomto výbuchu tu tašku donesl do kuchyně, že to nehce. Než jsem si uvědomila co dělám, popadla jsem tu tašku a házela ji do koše, naprosto v klidu :)) až mě to samotnou překvapilo, jako byhc to ani nebyla já. Došlo mu, co chtěl udělat, a honem si ji bral zpátky :)) (ale ono je mu teprve 7) a ten nejmldší zase nezvládá emoce žádný, neumí plakat, neumí se smát, teda umí, když ho lechtáme, jinak moc ne, i když se to lepší každou blbost, kdy má jiný názor, řeší neksutečným řevem a vztekáním, kdekoliv a kdykoliv, naposledy spustil neskutečnou sirénu v budově ZUŠky, protože jsem mu nechtěla dát bonbón, na kerý právě dostal chuť. Bylo mi sice trapně a rudo až na zadku, ale jediný co dostal, bylo přes plínku:) pak jsem ho popadla a odnesla
ještě chceš měnit?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
-Tia- |
|
(16.3.2010 21:24:26) Terko.. já určitě oboum,nemám dvojčata,ale kluci jsou blízko od sebe a každej úplně jinej a Filípek i kdybych mu koupila modrý z nebe tak by nešel ... je hysterickej .. bojí se hodně Ale nemyslím si,že by bylo na škodu,že je každej jinej i to jak zvládají tyhle krizový situace .. to jim může jen prospět do života.
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 21:37:36) Tio, i tobě moc díky
A VŮBEC VŠEM. Myslím, že většinový názor - nebo jsem to tak vnímala, snad ne chybně, byl odměnit, ale neznevýhodňovat hysterické emoce vůči statečnosti tak, aby to škodilo.
Velmi si vážím názorů všech, i těch, co mi nešly přímo po srsti )) o diskuzi jsem stála. Opravdu moc, moc díky za Váš čas, ochotu a chuť pomoci.
Prostě se snažíme, aby děti byly spokojené, o to asi jde všem, ale fakt netoužíme po spratkovství.
|
Teri | •
|
(16.3.2010 21:47:09) Terezko, hlavně, ať se z toho dobře všichni vyspíte. P.S. Ta reakce s dárkem by mě odrovnala, bulila bych ještě zejtra ))
|
Teraza Horáková |
|
(16.3.2010 21:55:41) nebulila, protože to prostě není poprvé, i když v jiných dimenzích.
Taky jsem nebulila, jen ukrápla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|