ale já se nezlobím, že máš jiný názor, naopak, velmi si cením i názorů jiných, ať je to jak je to, a nejspíš stejně udělám něco, kdy sama budu mít pocit, že jsem se snažila a děti to budou vnímat po svém, nejsou identičtí, ani jednovaječná dvojčata nebývají, krom vzhledu, NAOPAK JSEM RÁDA, a OPRAVDU SI CENÍM POCITU KOHOKOLIV A DÍKY, OPRAVDU VELKÉ. Nečekala jsem tak zajímavou a velkou odezvu a věřte, že se k ní vrátím, vlastně cokoliv jste napsali (s měkkým, ač jsem četla vše, myslím, že jsem zahlédla i mužskou reakci, nebo se už pletu), bylo prostě podnětné a zajímavé.

Jen se to obdarovávání a odměny u dvojčat docela stírají - právě v tom, že narozky mají společně - Mikuláš, Velikonoce, Vánoce, to mají společné i děti rozlišené věkem, ale dvojčata mají stejná ještě očkování, růst, třídu (nebo ne, ale rozhodně třídní stupeň), na to nemusejí být dvojčata, ani jednovaječná, stačí mít prcky blízko sebe. ...


V tom je to asi složitější a v základu? No vlastně dost stejné. Nikdo z nás, kdo má víc dětí, které nechápou hodnotu finanční nechce velké dítě obdarovat drahýma ponožkama (ač je potřebuje a i chce) nebo hodnotnýma knihama - který potřebuje a asi chce. Všichni rodiče chtějí dělat dětem radost a dát dárek, co potěší. No a někoho potěší to švihadlo, a někoho holt brusle... nejlépe za velké peníze, protože jinak je to hodnoceno jako šunt. ALE TO UŽ SE MOTÁME JINDE.


doufám, že tahle kapitola je za námi, a taky je pravda, že čím jsem starší, či opotřebovanější, nebo dozvuky depresí, tohle prostě zvládám hůř a hůř a hůř... A moc všem znovu děkuju.