díky. Jste fakt hodný.

Pořád si sice nemyslím, že mám synka rozumnýho. - resp. chová se normálně emocionálně vytřískaný, tzn. vyplakán, vyvztekán, vybuzen, rozkopáno okolí... a áááááž páááák - když tohle vydržíte, budu sladkej jak nemluvně.


ale asi to tak má geneticky hozený. To neznamená, že ho nemám chuť přizabít, a do toho ještě chápu, že to jsou geny a soucítím a sdílím ty vášně....

vážně tu není nikdo, kdo by se nudil natolik, že by přivítal emočně exponovaného jedince v krizových situacích?? P.S. bude se mi stýskat, ale statečně vydržím.
Případně uvítám, když někdo na pár dní implantuje mne, peču, vařím, uklízím, držím děti na zubařských křeslech, děsně toho nakecám (ale umím potichu a pro sebe), dbám na vlastní hygienu.... a umím posílat poštu - na poště. Aktuálně řeším vodoměrnou šachtu... ale to zvládnu než odjedu )

Jsem zralá na výměnu manželek?? Nebo jen to dnešní vyšťavení ))