| Andurina |
 |
(20.5.2009 14:49:00)
Ahoj,
je mi 21, studuji prvním ročníkem VŠ, ale přišla na mě touha mít miminko. Přítel se myšlence vysloveně nebrání, ale stejně jako celá moje rodina lpí na faktu, že bych měla dostudovat a nechat si to až na pak...jenže je mezi námi 12-ti letý věkový rozdíl - mnoho lidí říká, ať na to nehledím, ale já nechci aby naše děti měly starého tatínka!
Mohl by mi někdo poradit, zda se dá zvládnout studium a mateřství?
Díky
|
| Nivea | 
|
(20.5.2009 14:57:03)
když s epodíváš do dřívějších diskuzí, asi tak o deset zpátky, tak přesně tohle už se tady dneska řeší
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 15:00:14)
Njn jenže to co jsem četla, řešily holky ve třeťáku a výš, řešily státnice apod. já eď končím první ročník
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 15:09:28)
A kam jinam psáT? o mimčo se pokoušíme, resp. snažíme, jen chci radu, jestli se to dá zvládnout...:-(
|
|
|
|
| Jordana | 
|
(20.5.2009 15:10:05)
To hodně záleží na tobě-jestli ti nebude vadit,že budeš vyřazená z kolektivu,nebudeš moci pařit a vůbec tak nějak si užívat volnoti mládí-jsi ještě mladinká...
že můžeš mít miminko,které může mít nějaké problémy a pak jde vše stranou-musíš s ním třeba 5x denně cvičit,jezdit k lékaři-ale to starším..Ale i tak,když je dzravé dítě,pár měsíců(někdy roků) se nevyspíš-lítáš jen kolem něj-neumím si představit učit na zkoušky a tipuju,že i semináře budeš mít povinné...Všechno už vždy budeš podřizovat dítku,volný čas-spíš nebude,dovolená-jedině s dítkem,učení-pokud budeš studovat bude to chtít hlídání,doma se se řvoucím dítkem učit nedá-potřebuje tě 24h denně....
Mám vejšku-vystudovala jsem jí ještě jako bezdětná a neumím si to s dítětem,které už také mám a vím,co to obnáší fakt představit....Ale sámo,jsou případy,kteréto zvládly! Jen mi přijde brzy si pořizovat dítě,když zatím nemusíš,máš plány,jsi mladá a můžeš si užívat-ale vidím to ze svého pohledu.
Držím palce ikdyž se rozhodneš opačně!Hlavně ať je kdyžtak mimčo zdravé-náš synek nám první rok a půl dal zabrat a to měl sice vrozenou vadu,ale prkotinku oproti jiným věcem,co vidím,slyším....pa
|
|
|
|
| Liv a Matyášek 14.10.06 | 
|
(20.5.2009 15:16:30)
Andur...
Ja otehotnela ve druhaku na VS a absolutne toho nelituju. Tak jen do toho!! A ten muj je starsi o 13
Jo a statnice jsem resila, ale vloni udelala) Sice s rocnim odkladem, ale udelala...
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 15:28:24)
Tak jsem ráda, že to jde
Chapu, že jsem mladá, ale možná právě proto potřebuju slyšet i názory ostatních.
Fakt je, že mám v baráku tchýni a přítel pracuje doma, a ne že bych jeho práci chtěla zlehčovat, ale moc se nenadře , takž bych měla jistou dalo by se říct ,,nadstandartní" podporu navíc naproti baráku máme školku Ve škole dokonce není problém přejít na kombinovanou formu, nebo na dálkový s tím, že titul pak budeme mit všichni stejně ,,plnohodnotnej" :-.
Prostě to tak cítím, a potřebuju si o tom s někým promluvit. Moje sestra děti kategoricky odmítá a tvrdí, že jsem moc mladá a moc inteligentní, abych se uvázala doma u sporáku s harantama, jak s oblibou říká, a mamina zase studium s dítětem zažila, ale byla z toho dost na nervy...
|
|
|
| karkulka+2 /08+11/ | 
|
(20.5.2009 15:24:50)
Andurino,
já plánovaně otěhotněla v předposledním semestru, všechny zkoušky jsme zvládla,jen státnice mám teprve před sebou. Plánovala jsem si,jak v červnu skončím školu.. Jenže jsem měla v těhu problémy, od 25.tt jsem musela ležet doma a Dr. mi jakýkoliv stresy nedoporučovala. Takže jsem si přerušila studium, teď dodělávám diplomku a o prázdninách se budu učit na zářijový státnice.
Kdybych věděla, jak MOC se mi nebude chtít do učení a podobných věcí, snažení bych posunula...
Malá je nespavec,spí hodinu denně a když konečně usne, nejradši bych si dala nohy na stůl a relaxovala...
Nedokážu si představit, že bych chodila na přednášky, učila se na zkoušky.atd. I když hlídání mám,tchýně je v důchodu. Prostě radši trávím čas s malou než učením.
Ono taky záleží, jak seš cílevědomá... Já evidentně vůbec..
Přeju hodně štěstí při rozhodování 
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 15:34:38)
No cílevědomá moc nejsem, to je fakt. Bejt to na mě, tak nestuduju, ale dostala jsem se na školu, pro kterou by pár lidí i vraždilo (nedělám si legraci - kamarádka se mnou přestala mluvit protože jí nevzali a mě, která se nikdy neučila jo)..ale zatím to tam vedu tak, že na zkoušky se učím večer před a všechno zvládám levou zadní...jsem lenoch líná
Pravda, kamarádce se tedˇ narodila dcera a při porodu se jí nějak skřípla nožička a už čtvrtý měsíc po porodu má sádru, kterou jí každý týden mění, a no to snad ani není pláč, to je bolestnej jekot od rána do rána...
|
|
| helča+ | 
|
(20.5.2009 18:24:00)
Já se taky připojuji. Jsem v 5. ročníku na VŠ a mám 5-ti měsíční holčičku. A myslim si taky, že to je o cílevědomosti, kterou já bohužel nemám. Taky si nedokážu představit, že bych se učila a nevěnovala se malé. Takže jestli školu dodělám nebo ne je ve hvězdách... I když si řikám, že bych to měla dodělat aspoň kvůli rodičům...
|
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(20.5.2009 15:38:35)
no, asi takhle, dítka jsou prima, ale vychovat dítě není zábava, je to docela brutální úkol chvílema nad lidské síly, už pár let dálkově studuju,bc jsem končila dva měsíce před porodem druhého syna a po pravdě, byla by nádhera moct jen studovat, denně, a nemít starosti s dětičkama..i když jsou to krásné starosti, mít děti a studovat je sezení na dvou židlích...
|
| karkulka+2 /08+11/ |
|
(20.5.2009 15:52:41)
Jojo,souhlasím s Essi..
Prostě ani jedno nebudeš dělat 100%..
Já budu ráda, když to teď doklepu,na magistra se rozhodně nechystám!
Ale měla jsem spolužačku, která udělala s dítětem celou Vš v pohodě. Ale je pravda, že si malýho moc neužila, naše škola nejde studovat jinak než prezenčně a navíc byla ve škole skoro celej týden. A na to já nemám povahu, je mi po malé smutno,jen když je 2h na hlídání...
|
| StepanaR + Bára a Mareček | 
|
(20.5.2009 15:58:24)
Mě to přijde škoda, pokud je příteli 33, nepřijde mi, že by jste museli někam spěchat, přeci pro chlapa mít dítě v 38 je v pohodě,ne?
Já si užila vejšku na sto procent, bylo to super, kolektiv, o prázdninách cestování, pařby, paráda.
A teď si užívám být máma na sto procent, je to taky paráda, ale přijde mi, že ty dvě věci dohromady nejdou, když se otěhotní neplánovaně tak asi jo, ale takhle mi přijde že není kam spěchat
Ono mateřství není zase taková pohodička jak to vypadá, první rok jsem se od dcery skoro nehla, protože potřebovala prso, spousta nocí kdy jsme se nevyspali, a né že ne je to v životě dost velký omezení, stojí to teda za to, ale nespěchej, nic ti neuteče
|
|
|
|
| StepanaR + Bára a Mareček |
|
(20.5.2009 16:06:12)
jinak odpověď je že se to zvládnout určitě dá, ale za jakou cenu???
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 16:16:04)
Jasné, rozumím, že je toho na jednoho moc...ale fakt je, že jsem celý život provázena hrůzou, že moje děti nepoznají tátu - můj táta zemřel když mu bylo 38..a životní styl se shodoval s životním stylem mého přítele..
Pravda taky je, že školu studuju spíš ležící spící než snažící a bdící mám výhodu, že když si něco přečtu dvakrát, tak pak u zkoušky za tři stoprocentně dostanu
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 16:20:23)
Jo taky je důležitý připomenout, že ve škole mě kolektiv moc nebere, bo s nima nechodim nikam pařit, v lete sice cestujeme to je pravda, ale to spis kvuli priteli (nesnasim moře a vubec vedro kvuli tlaku, a po horach zase nemuzu kvuli revmatu), protoze chce, abych se podivala do sveta Mam pocit, ze po tehle strance by se muj zivot moc nezmenil - jen bych se snad konecne dockala vytoužene dovolene na machaci misto trmaceni se nekde po chorvatsku
|
|
| StepanaR + Bára a Mareček |
|
(20.5.2009 16:21:49)
To je přeci ale blbost, stát se může kdykoliv cokoliv, tomu ničím nepředejdeš.
A je jedno kolik ti škola zabere, ale dítě je na plnej úvazek, a myslím že by ti bylo líto že se mu nemůžeš věnovat na sto procent, a možná ti časem přijde i líto, že nemůžeš žít život jako tvoji spolužáci.
Asi bych si na tvém místě řekla, že třeba ještě rok nebo dva vydržím a pokud to budeš vidět za tu dobu stejně tak pak do toho třeba jít
|
|
| karkulka+2 /08+11/ |
|
(20.5.2009 16:25:05)
Andur, já taky nebyla nikdy hujer, drtivou většinu zkoušek mám za 3, u školy jsem pracovala na částečnej úvazek, škola mě nebaví,ale dodělat ji chci!!!!
Prostě si musíš sama ujasnit,co chceš. Jestli tu školu dodělat nebo se na ni vykašlat...
Pokud už teď máš problémy s dokopáním se k učení, s dítětem to bude horší /aspoň já to tak mám/.
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 16:36:08)
Fakt je, ze kdybych pockala do bakalare..alespon se na to lip pripravime (minimalne nam mezitim odejdou potkani, ktere mame v byte..) a mozna je to jen jarni poblaznenei co ja vim
Stejne to jeste budeme doma probirat sem a tam par mesicu, pak uz budu ve druhaku...ono to nakonec dopadne tak, ze stihnu vystudovat, nez mimco prijde no a kdyby prislo ted nebo za rok - vsak se to nejak zvladne. Fakt je, ze ve skole mame statnice uz od druhaku, takze to mame pekne rozlozeny, a ze tam toho casu skutecne tolik netravime..kdyz to porovnam s kamaradkou co je na veterine, tak to bych ani nemela cas nad tim premejslet
|
| vojtami | 
|
(20.5.2009 17:53:10)
nebudu odpovídat na otázku dítě a vejška. ale dítě v 21 letech.
mě bylo necelých 22 když jsem porodila vojtíka. manžel je o 6 let starší. a taky jsem nechtěla, aby měl první dítě po 30, nedejbože po 35 letech.
byli jsme s mužem spolu už 5 let, když se syn narodil. ve 21 letech mi všichni říkali, proč se vdáváš, proč chceš dítě ( svatba byla před otěhu ), užívej si. a čeho jsem si jako měla užívat? na dovolenou jsem dodnes za celých 9 let muže k moři nevytáhla, dovolená proběhla párkrát. cestovat jsem neměla s kým. chodit po barech mě nebavilo a střídat chlapy už vůbec ne. škudlili jsme akorát peníze a chodili do práce.
tak jsem fakt nechápala, co to znamená užívat si. a vlastně to moc nechápu ani teď.
já pracovala 2 roky ( zdravotní sestra ), měla jsem pocit, že nic nestíhám, jsem pořád v poklusu ( na vlak, na tramvaj, v práci, doma ). říkala jsem, že buď změním práci a nebo se vrhneme na mimčo. a protože já už měla myšlenky na mimčo delší dobu, tak jsme nakonec s mužem usoudili, že to zkusíme a ono se zadařilo hnedle druhý měsíc po vysazení HAK.
první rok jsem si užívala s mimčem v kočáru. byli jsme věčně na cestách ( k našim do je asi 4km pěšky jedna cesta a to jsem klidně chodila denně ). druhý rok jsem si užívala na kole s mladým v sedačce. hrozně jsme se nablbli. pořád jsem ale měla pocit, že mi to nicnedělání leze na budku a začala jsem podnikat. jednu chvíli mi lezlo na budku zase podnikání... ale zvládla jsem to.
být "jen" matkou mě ale nestačilo.
mám hodně tolerantního manžela. pomáhá, podporuje mě v tom co dělám. má velmi dobrý vztah se synkem. našla jsem si koníčky, babičky s dědou taky hlídají ( ne že bych se bez nich neobešla, ale prostě dělají na raní směnu a víkendy jsou doma a berou si ho fakt často a rádi. a navíc mají zahradu a my jsme ve městě v bytě, tak jsem ráda když může řádit u nich než ve městě na hřišti ). stíhám s kamarádkou klábosit u sklenky vína, 1x za 3 měsíce nás to chytne a jdem na disko a pak zase zpět k dětem.
teď mi bylo 26, manželovi bude 32. on už rok mluví o dalším miminku, mě už se to letos celkem taky zamlouvá, ale rádi bychom přivedli druhé miminko do svého domečku, který ale letos rozhodně nebude.
ale jsem ráda, že jsme tehdy do prvního dítěte šli. teď mám pořád pocit, že nemám odzvoníno, že když se mimi nebude dařit, tak že si počkáme bez velkých stresů. že se mi podaří zpět rozchodit podnikání i s mimčem a že pořád ještě nebudu stará na to, aby třeba přišlo po 30 3.dítě.
moje švagrová měla první ve 25, teď je klukovi 2 a čtvrt a přibylo další dítě. první strašně zlobí, takže ho věčně hlídá babička, neb ona nemá ten čas řešit jeho extempore s miminem za zadkem. je uhoněná, nervní, má výčitky že se nevěnuje prvnímu... tohle ale nepotrvá měsíc. takhle to bude minimálně rok. oni nám věčně vnucovali myšlenku na druhé dítě, a že vojta je chudák když si nemá s kým hrát.... a bla bla....
na hraní máme kamarády. a já si v duchu říkám, že teď alespoň švagrová vidí, proč jsem nechtěla děti blízko po sobě. oni mají pocit, že všechny děti musejí stihnout v intervalu 2 let a delší časový interval se nepřipoušt....
takže já jsem zvolila užít si dítěte v klidu a pak přestože vím, že ten klid na dítě nebude takový, druhé dítě opět přijde do relativní pohody a bude zbývat čas věnovat se i jemu i vojtovi. 
takhle jsme to měli s mužem v plánu, takhle nám to vyhovuje. ale říkám na rovinu, že bych bez dítěte byla velmi nespokojená, protože opravdu pro mě ten čas nadešel a neměla jsem nikdy pocit, že jsem měla počkat.
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 19:19:52)
No vidíš a takhle nějak to vidím i já...fakt je, že studium mě moc nebaví...nikdy jsem nebyla typický studijní typ. výhodou je, že máme vlastní dům se zahradou a vedle domu ještě penzion - můj sen je dát ho do kupy a znovuotevřít cukrárnu , z čehož moje mami úplně šílí Ale pořád máme nějakou jistotu. jak už jsem psala výš, přítel pracuje doma (a to jen když se mu chce), defakto mě teď na studiích živí. musím se sama sobě smát, jelikož ještě před dvěma lety bych o dětech nemohla ani slyšet, ale teď, když cítím tu pevnou půdu pod nohama, když vím, že mám po svém boku too nejlepšího chlapa pod sluncem (samozřejmě kromě těch ostatních báječných manželů a přítelů jiných slečen a dam) mám chuť založit rodinu a dávat tu radost a lásku ktrá ze mě teď vyloženě prýští, taky někomu jinému.
Několikrát mě i napadlo, že by se vůbec nic nestalo, kdybych se na školu vyprdla a žila si tak jak cítím, ne tak jak myslím...
|
| Šešule | 
|
(20.5.2009 19:49:12)
Když čtu tenhle příspěvek, napadlo mě, co chvíli počkat, až opadne zamilovanozt a nebudeš na to koukat tak růžově? Tím nemyslím nic zlého, ale zamilovanost je dost špatný rádce.
|
| Šešule |
|
(20.5.2009 20:03:28)
zamilovanost samozřemně
|
|
|
| vojtami |
|
(20.5.2009 21:42:44)
ještě ale jedna možná věcná poznámka. netuším, jestli budeš mít nárok na mateřskou dovolenou. mám pocit, že musíš mít odpracováno nějakou dobu aby ti vznikl nárok.
jinak tuším pobíráš pouze rodičovský příspěvek.
s tímhle ale nevím jak to přesně chodí, takže trošku mysli i na finance. fakt nevím kolik bys měla, ale v té nejhorší variantě co je bys měla 4 roky 3800,- a to je pěkný kulový.
takže pokud půjdete do mimča, zjisti raději jak by to bylo. ono nebudem si nalhávat, ale děti jsou finančně nejnáročnější cca do těch 3 let.
teď už jen kupuji sem tam oblečení, kupuji tedy pořádnou obuv, ale jinak jídlo jíme už všichni stejné.
tohle je situace, kterou si musí nastávající potenciální rodiče rozhodnout sami. já jsem jen chtěla říct, že v těch 21 jsem se cítila být natolik vyspělá a jistá, že miminko už chci a nikdo ( krom manžela ) by mi to nevymluvil.
|
| Aja, dve děti | •
|
(20.5.2009 21:55:49)
Ahoj, ja koncim prvni rocnik dalkoveho studia. Mam dve deti 5+2, babicky hlidaji, ale jen kdyz jsem jednou za ctrnact dni ve skole. Na uceni mi nikdo nehlida, ucim se po vecerech. A jen po vecerech, po nocich ani nahodou, ja jsem velky spac a bez aspon 7 hodinoveho spanku nemuzu slusne existovat. A zatim to jde. Obcas se jeste snazim ucit venku na zahrade, tzn. chvili si neco stavim na pisku s detmi, chvili je necham hrat si samotne a pritom obcas nakouknu do papiru, ale to moc k nicemu neni, jen takove rychle zopakovani. Na denni studium bych si ale netroufla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gerberka1 | 
|
(20.5.2009 17:07:26)
Ahoj Andurino,
když jsem to četla, tak jako bych četla sama o sobě asi před 15 lety
Byla jsem v naprosto stejné situaci jako ty - bylo mi 21 let, ale - byla jsem na začátku čtvťáku, seznámila jsem se s manželem, chodili jsme spolu, a on je dokonce o 17 let starší!!! Na mě vyloženě tak brzo ještě nepřicházela ta touha o mimčo, ale kolikrát mě napadlo to stejné jako tebe - aby naše děti jednou neměly "starého" tatínka apodobně....¨
Ale do mimča při VŠ jsem jít nechtěla, dodělat VŠ, diplomku a to všechno okolo byl záběr a byla jsem ráda, že jsem nemusela řešit do toho mimčo, i když kolikrát jsem už taky s tím chtěla "seknout" a věnovat se maximálně partnerovi, ale říkám - už jsem byla ve čtvrťáku, tak jsem ty 2 roky dodělala - a jsem teda zpětně moc ráda, že i partner mě netlačil, abychom se vzali, měli dítě apodobně a nechal mě v klidu študýrovat - i když je o tolik let starší.
No, tak ti můžu s odstupem let napsat, jak to dopadlo u nás - řekla bych tak naprosto v klidu. Dostudovala jsem, našla si práci, pak jsme se vzali, nejdřív jsme si trochu spravili bydlení a teprve potom šli do prvního mimča - první syn se narodil v mých 27 letech, manželovi už bylo 43. Měli jsme štěstí - otěhotněla jsem asi po 4 měsících snažení, takže pohoda - krásná tříletá první mateřská.
Pak jsem se vrátila zpět do práce, drželi mi místo, no a po dalších asi 3 letech v práci jsme pořídili pro prvního synka brášku - a to hned napoprvé!! a to mi bylo "už" 34 a manželovi 50, když se druhý narodil a teď jsem s ním opět na mateřské. Ale nemám nějak pocit ohledně příliš "starého" tatínka, myslím, že někdy to vyjde nastejno s těmi dětmi
Těžko ti poradit - říkáš, že seš teprve v prváku....já osobně (opravdu pouze osobně) - bych počkala, dodělala vysokou, u toho užívala prázdnin, partnera, dovolenou, cesty.....ono jak pak přijdou děti, tak to hned nejde, než se vypiplou....aspoň teda tak to vnímám já.
Vím, že člověk si x-krát klade otázku - "jestli se mi podaří otěhotnět, když počkám x-let", "nebude lepší sehnat si nejdřív práci", "a co nejdřív vyřešit bydlení" atakdále...., to všechno jsem si kladla x-krát já, když jsme spolu chodili, ale potom jsem to prostě nechala plynout, nic neuspěchávala, a ono se to vyřešilo samo.
Nečetla jsem ostatní, ale určitě jsou holky, které při VŠ mimčo zvládly (ono to jinak ani nejde, když to přijde, že....) a některé taky počkaly, až dostudují.
Hlavně aby ti to vyšlo, jak si přeješ a bylas se svým životem spokojená - to ti přeju ze všeho nejvíc
|
|
| Červená řepa | 
|
(20.5.2009 17:29:51)
Ahoj,
Studuji teď kombinovaně (při dětech jsem dodělávala střední) a musím říct že já osobně, kdybych už to plánovala bych ještě na tvém místě třeba dva roky počkala. Když studuji při dětech, cítím, že nemám dost času studovat plnohodnotně (tj. věnovat se tomu, moci si načíst literaturu atd)a i když titul je plnohodnodný, vadí mi to, nejsem dostatečně v obraze a snažím se jen uhnat zkoušky a zápočty bez jasnějšího vhledu a tomu všemu ostatnímu co ke studování patří. A hlavně samozřejmě dělím čas mezi děti a školu. Nelituji toho, protože bych se jinak sedmým rokem na mateřské asi zbláznila, ale když bych ted měla volit, tak bych ráda bud jen studovala, nebo byla na mateřské se vším všudy (a za rok zřejmě bych se ráda zas vrátila do školy ) . ťed je to takový kočkopes . Končit školu s dětma - tak bych si to dokázala představit že by to bylo fajn, ale studovat 4 roky ještě, to je dost . Ale jsou to jen mé pocity, to se nedá zobecnit. Co se týče samotného těhotenství, to není problém vůbec. Ten začíná až narozením mimina (žádné přednášky, zkoušky s uzlíčkem na klíně nebo manželem za zadkem, příprava na zkoušky v 15ti minutových přestávkách mezi plněním potřeb dítěte...)
Přeji ti at ti vše vyjde co nejlíp
|
| Ála+3 | 
|
(20.5.2009 17:56:24)
Těhotenství není problém, pokud je vše v pořádku, což dost často taky není 
Já bych na tvém místě počkala aspoň rok nebo dva a rodila až jako bakalářka. Měla bys aspoň něco jistého pro případ, že by se ti pak už nechtělo vrátit nebo že by dítko bylo náročnější, než si teď představuješ.
Já jsem otěhotněla v předposledním semestru a byl to záběr obrovský - během půlroku jsem musela udělat asi 11 zkoušek, napsat DP a naučit se na SZ... No a pak se mi narodilo neskutečně nespavé dítko - do 1,5 roku jsem často vstávala i 10x za noc, byla jsem chodící mrtvola. Představa, že bych do toho ještě studovala, je hrozná.
A taky je něco jiného učit se na normální zkoušky - ty jsem taky zvládla po dvojím přečtení - a něco jiného na státnice, na ty jsem musela dřít měsíc. DP se taky moc ošidit nedá...
Naprosto tvé touze rozumím, měla jsem ji v prváku taky, ale jsem moc ráda, že jsem odolala. A děti mám s někým úplně jiným
|
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(20.5.2009 19:28:17)
Tos mi dala - ja mela prvni ve 33 a manzel ve 37 a neciti se jako stary tatinek
Osobne bych pockala, ani nejde o studia, ale dite zmeni zivot o 180 stupnu a ochudila by jsi se o veci, ktere 21 leta holka delat muzu a ve 40 to nedohoni ... a bude se ji styskat ... juuuuu, je mi 36, kez by mi bylo 21 .... ta svoboda, mit odpovednost jen za sebe, netrapit se starim rodicu, vyvojem sveho ditete apod. ... no v 21 bych nesla do ditete.
Je to fakt, ze vse ma svuj cas a zlata stredni cesta - v 21 je na dite brzy (ho vedome pocit) a v 31 si myslim, ze na prvni je zase uz pozde. Neco mezi - idealne 25-30 let.
|
|
| Šešule |
|
(20.5.2009 19:45:55)
Ahoj, záleží na tom, co studuješ a jestli by ti mohl někdo hlídat. Nedokážu si představit, že bych měla miminko první dva roky v bakaláři. Měli jsme spoustu povinných cvičení, časově náročná diplomka. Teď mám taky denní studium, ale povinných mám pár hodin týdně. Stejně by to bez občasného hlídání šlo o dost hůř.
Taky záleží, jestli máš školu v místě bydliště. Je lepší, když se můžeš ve škole kdykoli zastavit si něco zařídit, než když je škola na druhém konci republiky.
Když si člověk pořídí dítě na VŠ, je docela blbej ten přechod studentský život- péče o dítě. Mnohem milosrdnější je podle mě přechod ze zaměstnání na MD.
Hodně štěstí při rozhodování.
|
| Andurina |
|
(20.5.2009 19:56:11)
Inu školu mam od baraku 15 minut městskou, a narocna je ta škola no...jak se to vezme je to policejní akademie takže od všeho trochu a dohromady nic, ale statnici mam jednu ve 3. semestru, další ve 4. a pak jeste dve ve tretaku...mozna skutecne počkam..a co se tyce zamilovanosti..jak bych to vysvetlila...ja ani nevim, jestli to můžu definovat jako zamilovanost, ta se me drzela prvni dva mesice znamosti..pak sme spolu zacali bydlet a ted je to spis tak, ze tu zijou dvojcata se stejnyma navykama a zalibama. Ja mam ve svym priteli predevsim kamarada, pak az milence..a on to tak ma se mnou taky (nacuhuje mi pres rameno divizna jedna )
|
| Šešule |
|
(20.5.2009 20:02:14)
Být tebou, zkusila bych dokončit Bc a pak se vrhnout na plození Některé holky okolo plánují jít ke státnicím už těhotné, aby rovnou nastoupily na MD. Ovšem nesmí se nic pokazit (diplomka, nevyjde první pokus u státnic atd). když má člověk aspoň Bc, je klidnější a dál se studuje s lehčím srdcem
|
| Nerfka+2 | 
|
(20.5.2009 20:49:19)
Ahoj, být tebou, asi bych zkusila mít aspoň toho bakaláře, klidně můžeš státnicovat s pupíkem, já jsem to tak měla, státnice minulý rok v květnu a malý se mi narodil v říjnu.... (musím říct, že u poroty jsem měla trošku pochopení a skákali kolem mě s vodou a jestli něco nepotřebuju - takže nálada byla "odlehčená")
Teď dělám 4.rok, zvládám zatím OK, známky už nejsou co bývaly, ale to je teď už úplně jedno. Na přednášky chodím málo, i když jsem denní student - záleží, jaké máš "kontakty" mezi lidmi v ročníku a zda jsou ochotni ti poskytnout své zápisky... já z toho docela těžím. Na oplátku jsem se uvázala chodit na přednášky z jednoho předmětu zase já a posílám zápisky ostatním. Takhle to máme hezky rozdělené a nikdo se nepředře.
Ale pozor, opravdu musíš mít oporu v příteli, rodině... protože bez občasného pohlídání aby se člověk mohl soustředit na učení, se to prostě nedá. A taky štěstí na pohodové miminko jako mám třeba já.
Hlavně si ale srovnej priority... dítě, škola, budoucnost. Já v tvém věku jsem byla ještě úplné tele, nevěděla jsem co chci (čímž ovšem nechci říct, že to nevíš ) Možná by taky bylo lepší probrat to se všemi zúčastněnými a rozebrat si, jak se k tomu staví a tak.
No, jsem se nějak rozepsala.... hodně štěstí při rozhodování a za mě bych doporučila aspoň ten rok počkat, to už není taková hrůza a třeba se ti spousta věcí ještě srovná. Ale každopádně studovat s mimčem jde, když se chce....
|
|
|
|
|
| Helena | •
|
(20.5.2009 20:49:36)
Ale jo, dá se to zvládnout. Studovala jsem prezenčně s jedním dítětem a absolutně jsem neměla hlídání. Ve škole byli docela chápající a musím se přiznat, že jsem měla oproti studentům bez dětí spoustu výhod. Byl to sice stres, ale zase jsem měla i jiné věci na mysli než jen plínky a dudlíky, takže mě to nakonec celkem vyhovovalo. Končila jsem, když byly malé tři.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)