Ahoj, být tebou, asi bych zkusila mít aspoň toho bakaláře, klidně můžeš státnicovat s pupíkem, já jsem to tak měla, státnice minulý rok v květnu a malý se mi narodil v říjnu.... (musím říct, že u poroty jsem měla trošku pochopení a skákali kolem mě s vodou a jestli něco nepotřebuju - takže nálada byla "odlehčená")
Teď dělám 4.rok, zvládám zatím OK, známky už nejsou co bývaly, ale to je teď už úplně jedno. Na přednášky chodím málo, i když jsem denní student - záleží, jaké máš "kontakty" mezi lidmi v ročníku a zda jsou ochotni ti poskytnout své zápisky... já z toho docela těžím. Na oplátku jsem se uvázala chodit na přednášky z jednoho předmětu zase já a posílám zápisky ostatním. Takhle to máme hezky rozdělené a nikdo se nepředře.

Ale pozor, opravdu musíš mít oporu v příteli, rodině... protože bez občasného pohlídání aby se člověk mohl soustředit na učení, se to prostě nedá. A taky štěstí na pohodové miminko jako mám třeba já.

Hlavně si ale srovnej priority... dítě, škola, budoucnost. Já v tvém věku jsem byla ještě úplné tele, nevěděla jsem co chci (čímž ovšem nechci říct, že to nevíš ) Možná by taky bylo lepší probrat to se všemi zúčastněnými a rozebrat si, jak se k tomu staví a tak.

No, jsem se nějak rozepsala.... hodně štěstí při rozhodování a za mě bych doporučila aspoň ten rok počkat, to už není taková hrůza a třeba se ti spousta věcí ještě srovná. Ale každopádně studovat s mimčem jde, když se chce....