Jasné, rozumím, že je toho na jednoho moc...ale fakt je, že jsem celý život provázena hrůzou, že moje děti nepoznají tátu - můj táta zemřel když mu bylo 38..a životní styl se shodoval s životním stylem mého přítele..
Pravda taky je, že školu studuju spíš ležící spící než snažící a bdící mám výhodu, že když si něco přečtu dvakrát, tak pak u zkoušky za tři stoprocentně dostanu