Máte potíže s učením a chováním?

? 6648

LMD  ( 7.9.2001 19:34:29 Mirka, 1 dítě )  Děkuji Vám za odpověď - opravdu se v našem případě vyslovovala celá řada odborníků. První hodnocení bylo hned v prvním roce věku - byla jsem upozorněna, že neurologie je v normě, ale zůstávají "neohebné" ručičky a tedy je pravděpodobné, že se u syna objeví potíže s jemnou motorikou - pokud jsem dokázala pochopit, jde o problém s neuvolněným zápěstím mechanický(?), nikoliv o klasické nepoznání písmen nebo neschopnost nakreslit daný tvar (syn píše "zjednodušené" podoby - ale bez chyb). V poradně nás viděl pokaždé jiný psycholog - i to mě dost vadilo, ale čekací doba je několik měsíců... Syn je nadprůměrně nadaný a myslím si, že hodně u něj dělá i fobická porucha - psaní se mění podle stavu těchto obtíží. Jemná neurologie se nikdy nedělala, ostatní nálezy jsou negativní. Na socioterapii jsem se právě od speciální pedagožky dozvěděla, že se jí celá dyslexie, dyspraxie, dysortografie atd. nezdá - že rozsah vad není tak výrazný a navíc se velmi výrazně mění po fyzické zátěži...Konstatovala pouze nápadně neúhledné písmo, ovšem bez chyb. Navíc přistupuje i fakt, že syn až do pololetí první třídy mluvil krásně, dokonce přednášel na besídkách. Teprve později začal zadrhávat a mumlat. Jinak jako pedagog bych u něj viděla spíš hyperaktivitu, ovšem pouze u výtvarných činností, a kratší dobu soustředění - tady bych ovšem ráda podotkla, že na předchozí škole byly neustále stížnosti, že syn je výrazně rychlejší než ostatní děti a navíc bez chyb (většinou měl jedničky). Myslím tedy, že delší koncentraci prostě nepotřeboval - s přechodem na zřejmě náročnější školu se tato věc mění - k lepšímu. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6419

Jak odstranit strach 9 letého dítěte  ( 15.8.2001 8:31:49 Radka, neteř 9 let )  Dobrý den. Nevím jestli tento problém patří na tyto stránky, ale rozhodla jsem se Vám napsat o radu. Moje sestra má devítiletou dceru Kristýnku. Je velice hodná, dobře se učí a nikdy s ní neměli se švagrem žádné problémy. Ale minulý rok začala trpět pocitem, že jí chce někdo ublížit. Nechtěla jíst, protože se bála, že jídlo je otrávené. Moje sestra musela jídlo z jejího talíře prvně ochutnat a pak se teprve Kristýnka odhodlala začít jíst. Trvalo to asi dva měsíce. Ale za tu dobu hodně zhubla. Ale ten problém neskončil. Nyní se jí to vrátilo. Zase se bojí, že jídlo je otrávené. Moje sestra ( s manželem) se jí snaží vysvětlit, že jí nikdo ublížit nechce, ale nic nepomáhá. Jeden týden to je dobré, ale druhý týden se to zase vrátí. V noci se pořád probouzí a chodí na záchod ( třeba každou půl hodinu).K tomu s přidalo neustále mýtí (drhnutí) rukou. Minulý týden, když jí chtěla moje sestra mazat tělo olejíčkem, protože má utopický ekzém, tak začala brečet, že to není olej, ale kyselina. Mojí sestře řekla, že je ze všeho vystrašená, ale důvod proč, to nedokázala říct. Prosím o Vaší radu. Předem děkuji za Vaši odpověď. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Jak odstranit strach devítiletého dítěte? (Jana) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6374

Agresivní chování  ( 12.8.2001 21:19:57 Dany, 2 letý chlapec )  Mám dvouletého chlapce, jedináčka. Již od 1 roku se u něj začalo projevovat agresivní chování vůči ostatním dětem. Snažila jsem se s ním k chodit mezi stejně staré děti na pískoviště, ale průběh komunikace byl vždy stejný. Syn si začne hrát se svými hračkami, ale jakmile se k němu někdo přiblíží, at z důvodu, že si chce s ním hrát, nebo že si chce půjčit hračku, syn okamžitě zautočí bud na obličej nebo ho chytí kolem krku a spolu se svalí, nebo se ho snaží kousnout, štípnout, škrábnout. Myslela jsem že to přejde, ale s přibývajícím věkem mi připadá, že je to spíše častější. I když se tomu snažím předcházet, což znamená , že jsem mu neustále nablízku tak se mnohdy stane, že dítě poškrábe nebo pokouše. Jsem z toho už poněkud zničená a začínáme se raději dětem vyhýbat, což asi také není nejsprávnější řešení. Stává se nám, že se vrhne i na dítě co jde naproti po chodníku, nebo sedící na lavičce. Chová se tak i k stejně starému bratranci, kterého výdává poměrně často a je na něj zvyklí. Připadá mi ale, že to spíš dělá s radostí (usmívá se přitom) než s úmyslem ublížit.Jelikož jsem na jeho výchovu sama, manžel je hodně pracovně vytížen a prarodiče bydlí v jiném ¨městě - připadá mi že je to vina mé výchovy, ale bohužel si s tím nevím rady. Stejně se chová i ke své babičce, kterou vidí velice zřídka, nechá se od ní pochovat, ale najednou ji škrábne do obličeje nebo kousne. Jakým zbůsobem s takovým dítětem jednat? Děkuji za odpoved Dany Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Agresivní chování - co s tím? (Heňa, 2 letý chlapec) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6311

Výběr školy  ( 6.8.2001 15:33:38 Jarmila Kováčová, dvě malé dcerky )  Dobrý den, máme sedmiletou dcerku Sáru, které jsme na doporučení dětské psycholožky odložili školní docházku. Teď má nastoupit do školy a my bychom potřebovali radu. Můžeme volit mezi školou velkou, spádově dostupnou, dle referencí hodně anonymní se spoustou a spoustou dětí nebo školu malou, v trošku vzdálenější čtvrti avšak známou přístupem k dětem, téměř venkovským rázem. Přitom vybavení mají jako jiné školy (počítačová učebna,...). Znám pana ředitele a je to člověk, který má děti moc rád a ony jeho. Manželova maminka se domnívá, že dcerka by docházkou na vzdálenou školu ztratila kontakt s dětmi z okolí bydliště a neměla by kamarádky, že bude vožení do školy příliš náročné a tak dále. My však myslíme hlavně na to, aby se Sára cítila ve škole "domácky" a pro tento důvod se nám vzdálenější škola jeví vhodnější. Navíc tam už některé děti a učitele zná z kroužků pro předškoláky. Je mi jasné, že z mého dotazu vycítíte, že jsme se již v podstatě rozhodli. Prosím však ještě Vás o cenný názor. S díky maminka Sáry (7) a Gabriely (5) Jarmila Kováčová Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6277

Učení o prázdninách  ( 3.8.2001 7:38:27 Helena )  Dobry den.Muj dvanactilety syn je na statnim gymnaziu .Ted pujde do sekundy a na konci roku mel jednu ctyrku /z matematiky./ V pololeti mel z matematiky trojku .Vsichni ucitele i ja se shodujeme v tom,ze je velmi chytry a uceni by mu nedelalo zadne problemy,kdyby ovsem daval pozor, a nosil domaci ukoly a neodporoval ucitelum za kazdou cenu./Podotykam,ze s uciteli,kteri ho zvladnou,nema zadne problemy a treba z nejobavanejsiho skolniho dejepisu ma jednicku/. Dostal reditelskou dutku za nenoseni domacich ukolu a nevhodne chovani k ucitelce / matikarce/.Muj nazor je,ze se nema rad s matikarkou,a hlavne jeste se nesmiril s prechodem na stredni skolu,i kdyz se mu tam moc chtelo, a system,kdy studenty doslova hodili do vody a nechali je,at sami pochopi svoji odpovednost,mu nevyhovuje./ Ve skole treba nemaji vubec zadny "sesitek", ani zakovskou knizku, pokud doma neoznami znamku,nebo stiznost ucitelu,nedovim se ji/.Vypracovani domacich ukolu kontroluje pouze jeden ucitel,ostatni jsou presvedceni,ze dite vi,ze je to pro jeho dobro a ukoly si vypracuje samo.A muj syn v predchozi skole / a priznam ze i v rodine/ mnoho opravdove odpovedne samostatnosti nepobral,a tak mu to cini znacne problemy. Na zacatku prazdnin,po vysvedceni,kdy jsem ocekavala trojky/ a muj drahousek se tvaril, ze o ctyrce z matiky nemuze byt ani rec/,jsem rozhodla,ze aby zvladnul ucivo v sedmicce,musime si tu matiku pres leto nejak vysvetlit.Prvni tri tydny byl na tabore,ale pak tyden se mnou kazdy den projizdel ucebnici a "objevoval" matematicke postupy.Ted je s tatou , ale pristi tydne chci zase pokracovat. Do konce prazdnin to v pohode stihneme. Pochopitelne se mu nechce , a znacne ho tlacim, ale doufam ze takto malinko neprijemne chvile o prazdninach ho snad probudi a bude si davat lepsi pozor,aby si znamky pohlidal sam a aby pristi rok o prazdninach nedopadl stejne. Podotykam,ze mu nedela nejmensi problemy cokoliv si napoprve pamatovat,a kdyz nad matematikou konecne sedime,bajecne se bavi. Ale nez se k ni dostane! Neexistuje nejaky figl,jak tyhle deti, oznacovane " chytry, ale lempl " vzbudit? Nebo opravdu musim pockat, az to pochopi sam? Kdyz jde do tuheho, vetsinou ztratim nervy a k uceni ho dotlacim? Co je pro zivot lepsi? Nechat ho plavat, a modlit se,aby pochopil vcas ,ze ho ze skoly vyhodi,kdyz nebude pracovat? Nebo ho "tlacit" a hlidat,nez snad dostane rozum? Zdravim vas a preju prijemny srpen.Marsalkova Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6092

Živé dítě  ( 15.7.2001 22:27:48 Jiřina, syn Víťa 17 měsíců )  Vážená paní magistro, můj syn patří k velmi živým dětem. Téměř vůbec se nestydí, když někam přijdeme, neohroženě se pustí do průzkumu území (skříňky, šuplíky)a zůstává za ním spoušť. Na zákazy, občas doprovázené lehkým plácnutím, nereaguje. Naprosto mu chybí pud sebezáchovy, ke schodům se rozbíhá tryskem a děsím se chvíle, kdy ho jednou nedoženu. Kolem 15 měsíců se naučil, že je má slézat zadečkem napřed, ale teď to již dělat nechce - chodí obličejem napřed a drží se mě za ruku. Ovšem i tak sestup zvládá jen s obtížemi. Tak před měsícem začal provozovat horolezectví - vyleze na židli, ze židle na stůl (což bez valného výsledku zakazujeme). Také už se umí pěkně vztekat. Nevím, jestli je to jen větší temperament (byla jsem prý něco podobného)nebo se jedná o LMD - narodil se plánovaným císařským řezem lehce předčasně (36-38. týden) a po porodu měl kyslík. Podle tchýně je chyba v naší výchově - prý mu vše dovolíme a proto je to takový divoch. A že je to pro něj nebezpečné. Snažím se mu vysvětlovat, že některé věci nesmí dělat, zakazuji, občas plácnu, ovšem je to jako by hrách na stěnu házel. Maximálně, když se hodně zlobím, tak se srdceryvně rozbrečí. Je takové chování normální a odpovídající věku? Chystáme se na půlroční prohlídku, takže chci s paní doktorkou konzultovat možnost vyšetření na LMD či návštěvu psychologa (spíše pod vlivem okolí). Můžete mi doporučit nějakou publikaci o výchově živějších batolat - v knihách co mám spíš řeší úzkostné a plačtivé děti, at skutečně není náš případ. Předem děkuji za odpověď Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6088

Motivace k soustředění  ( 15.7.2001 16:54:51 Ivana, roční syn )  Vážená paní magistro, mému synovci Martinovi bylo v únoru šest let, měl by jít tedy od září do školy. Po dlouhém rozmýšlení rodiče požádali o odklad, protože je nesoustředěný, hravý. Podle mého názoru rozhodli správně. Pro ně je ale odkladem vše vyřízeno. Myslí si, že si dítě ve školce ještě užije, zklidní se a za rok bude víc poslouchat. Nevím, jak jim vysvětlit, že by měli synovi nějak pomoci. Už záležitost s odkladem byla dost složitá, jsou z malého městečka a prarodiče, se kterými bydlí, to nějak nedokážou vstřebat ("co tomu řeknou lidi.."). Do žádné poradny by tedy asi nešli. Možná mám zbytečné obavy, aby synovec zvládl přechod do školy, ale chci se raději zeptat dřív, než bude pozdě. Martin je bystrý, nedokáže ale u žádné činnosti dlouho vydržet. Dělá jen to, co ho baví, odmítá se zabývat čímkoli jiným, na co zrovna nemá chuť. Když už něco musí udělat, všechno odbyde a nesnaží se. Je dost čilý, potřebuje víc fyzických aktivit než jeho vrstevníci. Kreslení mu moc nejde, čáry jsou kostrbaté, postavu nakreslí jako hlavonožce (někdy s očima a pusou). Od malinka používal obě ruce, teď to vypadá, že začíná upřednostňovat levou. Umí se podepsat velkými tiskacími písmeny (s malou pomocí), sám se podepíše zrcadlově obráceně. Tkaničky si zavazuje neobratně, raději nosí boty na suchý zip. Umí říct nějaké básničky, ale nesoustředí se a říká je s chybami. Nejde s ním hrát žádné společenské hry (např. pexeso nebo člověče nezlob se), nerespektuje pravidla a švindluje, jen aby vyhrál. Je pro něj důležité být první, nejrychlejší, nejlepší, ale nehodlá se držet pravidel, vytváří si svoje. Ani slovní komunikace s ním není jednoduchá. Má spoustu otázek, někdy mi ale připadá, že se ptá jen proto, aby na sebe upozornil, aby si ho někdo všiml, nezajímá ho totiž odpověď (rodiče se mu moc nevěnují, většinou si hraje sám). Sám nedovede např. vyprávět, co viděl v zoo nebo o čem byla pohádka. Ráda bych věděla, jestli je vše v normálu nebo je nutné se mu více věnovat. Jakými cviky nebo úkoly ho naučit soustředit se na nějakou činnost? Děkuji moc za odpověď. Ještě bych chtěla dodat, že má nálepku zlobivého neposlušného dítěte. Výchova probíhá ve smyslu výhrůžek a výprasků, výhrůžky (nedostaneš bonbóny, nebudeš se dívat na televizi,..) ale rodiče nedodržují. Chlapec ze sebe dělá navenek hrdinu (aby nezklamal otce, který chce, aby byl samostatný), jinak se ale dost bojí. Když něco nezvládne, otec ho shazuje ("ty seš hloupej kluk"), často i před lidmi. Pravda je, že Martin zlobí a neposlouchá. Podle mě se jen snaží na sebe upozornit. Když byl týden u nás bez rodičů, nebyly s ním žádné problémy, byl velice způsobný a choval se vzorně (to mu bylo pět let). Jenomže to se "vybil" na hřišti, kam jsme s ním chodili, hráli jsme si s ním,... Doma na něj "nemají" čas. Myslím, že to je hlavně jejich chyba, jak se chlapec chová, ale jak jim to mám říct? Hlavní slovo má otec, ode mě by si poradit nenechal(podle něj je "každá ženská slepice"). Moje sestra je přesvědčená, že má kluk prostě takovou povahu a druhého syna začala vychovávat stejně. Poraďte prosím, jak jim vysvětlit, že nestačí děti jenom nakrmit, umýt a obléknout, ale že se jim musí víc věnovat. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Jak pomoci dítěti naučit se soustředit a jak říci rodičům, aby se dítěti víc věnovali? (Radka, dva kluci (3,5 a 1,5)) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6085

Jak odnaučit spaní s rodiči  ( 15.7.2001 11:52:04 Hana Kokšteinová, syn Richard (1,5 roku) )  Vážená paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám 14-ti měsíčního syna, který přišel na svět plánovaným císařským řezem. Až do jednoho roku měl v dokumentaci poznámku - fyziologický kojenec s rizikovým OA. I přes mé nesčetné dotazy na jeho pediatra dodnes přesně nevím, co tento pojem znamená. Syn byl od narození náročný. Neustále plakal, měl silné novorozenecké koliky, byl stále nervózní, neklidný, v noci se nesčetněkrát budil a toto, dnes již v poněkud menší míře, přetrvává dodnes. U lékaře jsme byli víc než doma, ale ten to vždy shrnul do jednoho termínu - "je to osobnost" či "malý tyran". Ale přejdu k věci. Syna jsem kojila do jednoho roku, v noci kupříkladu i 6-7x. Byla jsem z něj neustále vyčerpaná a unavená, tudíž to došlo tak daleko, že jsem si ho z toho důvodu nechávala celou noc u sebe, i když jsem věděla, že dělám chybu. Dnes už nekojím a ráda bych ho naučila spát opět v jeho postýlce. A to je právě onen kámen úrazu. Zkoušeli jsme to s manželem již několikrát. Obrnili jsme se trpělivostí a uspávali, přemlouvali, vysvětlovali, ale nic naplat. Chlapec dokáže třeba i 2 hodiny v kuse (déle jsme to nevydrželi my) stát v postýlce a usedavě plakat. Neusne ani vyčerpáním. Zkoušeli jsme ho samozřejmě uspat v naší posteli a následně přenést (postýlka stojí hned vedle našeho lože), ale celé představení se opakovalo po jeho probuzení, která jsou velmi častá. A proto se ptám: Existuje nějaká reálná možnost, jak ho naučit spát opět ve své posteli, aniž by to pro něj byla těžká psychická újma, či je na to již pozdě? Předem jsem Vám vděčná za každou radu a jsem s pozdravem Kokšteinová. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6045

Nechce být sama ani minutku  ( 11.7.2001 0:42:43 Irene Dub (10měsíční a 11letá dcera) )  Vázena pani doktorko, je mi 35 let a mam dve dcery - 11 letou a 10mesicni. S tou mladsi si v posledni dobe nevim rady - zacina to byt andilek s moci absolutniho diktatota. Vubec nechce zustat sama v pokoji, byt je v ohradce plne hracek, ani minutku. Nemohu si pomalu ani odskocit na WC - ihned spusti huronsky rev. Musim si ji tedy brat s sebou. Zatim to jde, vazi neco kolem 8 kg, ale co az vyroste? Se starsi dcerkou jsëm tento problem nemela - muzete mi poradit, co s tim? Dekuji mnohokrát Irene, Praha Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 6034

Změna školy  ( 10.7.2001 15:54:30 Svobodova Olga )  Prosim, čtěte. Vzhledem k onemocnění Mgr.Nedvědové nestačíme nyní včas odpovídat. Všechny dotazy budou postupně zodpovězeny, ale omluvte nás, pokud se někdy nestihne dodržet lhůta 7 dnů. Kromě toho bude poslední dva týdny v červenci a pravděpodobně první dva týdny v srpnu na dovolené. Mám dceru ve třetí třídě. Na konci školního roku měla na vysvědčení dvojku z matematiky. Má dignostikovanou LMD, diskalkulii. Je motoricky lehce opožděná, jinak se jedná o normální, zdravé dítě. Máme se stěhovat, což obnáší také případnou změnu školy. Dcera nechce z důvodu ztráty kolektivu kamarádek ze školy domovské. Mám nyní dilema, zda zůstat ve škole původní, což by obnášelo dojíždění hromadnou dopravou po frekventované trase nebo máme raději změnit školu. Byla bych ráda,pokud dostanu vyjádření od odborníka, jaký má na věc názor. Děkuji Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.