Deník Švédsko

Nemůžu věřit tomu, že uplynul víc než měsíc od minulého zápisu. Zrovna jsem chtěl napsat, že se v poslední době nic moc nestalo, ale to by přece nebyla pravda. Co se tedy přihodilo od osmého října? Potkali jsme nové kamarády, Slováky Martina s Katarínou a jejich dvěma malými dětmi. Zatím jsme se viděli jen jednou (v téhle sestavě, já se jinak s Martinem tu a tam potkávám v práci), ale doufám, že si to brzy zopakujem. Slavili jsme narozeniny našich holčiček, Zuzančiny osmé, Markétčiny páté. Obě dostaly spousty dárků od rodičů i prarodičů a taky nové šaty a kabelky a Haník upekl dva dorty. Letos jsme to spáchali bez oslavy pro kamarádstvo, ale místo toho si děti mohly vymyslet, co budeme spolu celý den dělat. Na oběd si přály burger s hranolky, pak jsme vyrazili hrát bowling a poslední přání bylo jít do Busfabriken (to je jedno z těch hrozných míst s klouzačkami a žíněnkami, které děti tolik milují). V týdnu, kdy byly podzimní prázdniny proběhl Haloween, který ve Švédsku už taky má svoji tradici. V podstatě to probíhá podobně jako v Anglii. Děti se převlečou do strašidelných kostýmů a obcházejí sousedy v naději, že dostanou sladkosti (v opačném případě by provedly nějakou zlomyslnost). Haník byl v těch dnech v ČR na pohřbu, takže naše děti chodily do družiny/školky. V družině, kam chodila Zuzanka, bylo haloweenské strašidelné disco, Zuzi šla oblečená za čarodějnici (oblek ke spatření ve fotogalerii z doby před dvěma lety - stále populárni). Markétka k její lítosti ostrouhala - ve školce nic neproběhlo, ale po haníkově návratu se jí nálada zlepšila, protože dostala taky hrůzostrašný čarodějkový šat. Poprvé jsme šli pouštět draka do Valla a lítal vysoko; tak jako sahají vrcholky těch nejvyšších stromů, které tam u cesty stojí. Tak si to umíte představit. Určitě toho bylo víc, co se přihodilo, ale pro dnešek to ukončím, nic by se nemělo přehánět. Ještě přidám nějaké fotky do fotoalba.

Noční teploty se už zabydlely v modře zbarvené části teploměru a místo ranního slunce nás zahřívá ústřední topení. Co se tedy přihodilo od léta? Markétčina školka opustila provizorní prostory unimo buněk a přestěhovala se do nádherné nové budovy, která vyrostla vedle Zuzančiny školy. Děti mají víc prostoru vevnitř, vlastní kuchyň a jídelnu a venku pěkné a protorné hřiště. Sen každého předškoláka. Zuzanka chodí v pátek odpoledne na koníky, už jezdí bez naší asistence - někdy dokonce ani nemusíme koně nazdobit, ve stájí se pohybují nadšená děvčata, která za nás ráda koně pro Zuzanku přichystají. K půlhodině jízdy přibyla i půlhodina teorie, kde se děti dozvídají o koních a péči o ně. Obě děti už mají švédštinu jako druhý jazyk, angličtina je takřka zapomenuta. I spolu už komunikují více švédsky než česky, ale na nás si ještě moc nedovolí. Filmy v angličtině jim nevadí a poslouchají i pohádky v angličtině. Ve Švédsku má každé dítě právo na výuku rodného jazyka (hemspråk - jazyk, kterým se mluví doma). A tak i Zuzanka s Markétkou využívají svého práva a jednou za čtrnáct dní docházejí na hodinu češtiny, vedenou paní Evou. Jak jsem pochopil, nejde o diktáty a zkoušení, zatím je to spíš hra; například Markétka maluje a potom popisuje obrázek a Zuzanka má za úkol číst z Dášeňky. Není to sice tak intenzívní kurz, jaký navštěvuje Haník, ale i to je dobrý doplněk k našim snahám o udržení češtiny u našich dětí. Haník dále pokračuje ve studiu švédštiny na gymnaziální úrovni, zatímco mně se podařilo úspěšně uzavřít kurz na úrovni základky a teď si dopřávám kurz švédštiny v práci neb zaměstnavatel nám zaplatil další kolo úspěšného programu jazykové školy Berlitz. Během měsíce jsem u Berlitz vystřídal tři studijní skupiny - od úrovně 3 do úrovně 5. Pozítří jdu do pětky, snad už to konečně bude ta správná. V posledních týdnech jsme se vzepjali k nebývalé aktivitě a zapracovali jsme na interiéru našeho příbytku. Hlavně kuchyň doznala výrazných barevných změn, taky jsme upgradovali osvětlení a některé kusy nábytku. Mám pocit, že jsem měl v úmyslu toho napsat víc, když jsem tenhle zápis asi před třemi dny započal. Jestli si vzpomenu, připíšu.. Zaplaťpánbu za to málo :-)

Minulý víkend jsme byli na nenaplánovaném výletě ve Stockholmu. Krásné město, pěkný výlet - fotky jsou ve fotoalbu.

Švédské léto se s námi za zvuků deště loučí, za dva dny dětem začne škola, a tak by se slušelo pár slovy zrekapitulovat uplynulé týdny, jak jsme je prožili. Na začátku července jsme navštívili zoologickou zahradu v Kolmården, to je asi 50 km od Linköping. Výlet byl sponzorován Haníkem, neboť se jí podařilo spořádat SFI kurs v krátké době, takže dosáhla na bonus pro šikovné studenty. ZOO je moc pěkná, přenocovali jsme v hotelu, který je v areálu; ve fotoalbu můžete popatřit fotky děvčátek, kterak je pomalovala teta v hotelové herně. Největším zážitkem pro nás bylo nejspíš safari, nad kterým se projíždí v kabinové lanovce, místy jen pár metrů nad lvi, medvědy a žirafami. Tak se nám safari líbilo, že jsme je projeli třikrát. Krátce nato jsme se vydali na výlet autem do exotické České republiky. Netušili jsme, že nás tam první dva týdny čeká taková výheň. Zuzanka si znatelně vylepšila svůj plavecký styl a Markétka se na Hnačově zbavila dlahy na ruce, která je už docela zahojená. Vzali jsme děti na procházku z pražského hlavního nádraží přes Staroměstské náměstí nahoru na Pražský hrad. O dva nebo tři dny později jsme se vypravili do Liberce navštívit Haníkovu tetu a taky naše kamarády, kteří tam provozují skvělou palačinkárnu. Před návštěvou jsme vyjeli lanovkou na Ještěd, poobědvali v restauraci na vysílači, a pak to vzali dolů po modré. Nakonec jsme v Liberci zůstali přes noc, abychom si kamarádů užili trochu víc. Nebudu zastírat, že jsme se výborně užili čas, kdy byly děti na Hnačově a my jsme zůstali v Černošicích sami. To byla ta odpočinkovější část dovolené. V Rožnově, už opět s dětmi, jsme se pak dlouho nezdrželi a vyrazili jsme s rožnovskými babi a dědou a s Kačenkou do Jeseníků, kde jsme strávili poslední týden - to už za snesitelného počasí. Ponavštěvovali jsme stará známá (chaloupka, Javorník) i méně známá (lázně Jeseník, Mechové jezírko) místa, každý den jsme se osvěžili v hotelovém bazénu, potkali se s rodinou (strejda, Alča, Kačka) i přáteli (Zuzka) a na konci týdne jsme se vmáčkli do zcela zaplněného auta a zamířili zpět na sever. Návrat byl ještě ve znamení letního počasí, ale to už začalo nabírat nový směr - ke dnům kratším, chladnějším, větrným a občas i deštivým. Minulý víkend jsme se tedy ještě vzepjali k dvoudennímu výletu do kempu, vyzkoušet náš nový rodinný stan. Poodjeli jsme asi sedmdesát kilometrů k jezeru Vättern, což je druhé největší jezero ve Švédsku, údajně s první nejčistší vodou ve Švédsku. Plavání v jezeře bylo báječné, voda měla příjemných jednadvacet stupňů (odhadem), písečná pláž potěšila děti, v kempu jsme vztyčili náš mobilní příbytek a testování dopadlo na výbornou. Nedaleké město Askersund nás mile překvapilo nabídkou míst pro odpočinek, hry i občerstvení. Ačkoliv jsme mohli zůstat do neděle, rozhodli jsme se sbalit saky paky už v sobotu večer, protože na neděli byla předpověď spíš pochmurná (skutečně téměř celou neděli pak pršelo a lilo). Mně už začal večerní kurz švédštiny, Haník jde zítra poprvé. Děti budou následovat s jejich rozvrhem. V pátek začnou Zuzance opět koníci. Pro Markétku stále nic extra nemáme, ale kdoví, co se vynoří....

Dočista jsem se nezmínil o Markétčině velkém úspěchu. Už jsou to aspoň tři týdny, co Markétka odhodila pomocná kolečka a jezdí na kole, sama a bez berliček! Osedlala původní Zuzančino mini-horské kolo a zdatně šněruje zdejší cyklostezky. Na cesty delší a do provozu bereme na pomoc tažné zařízení, ale Maka je cyklistikou nadšená a ráda jezdí sama. Zuzanka jezdí na kole bezvadně, ačkoliv většině jízd předchází protažený obličej: "A musíme tam jet na kole?" Ještě jedna čerstvá zpráva okolo Markétky: dneska měla nehodu a spadla z klouzačky doma na zahradě. Bohužel si při tom poranila ruku, má naštíplou kost (radius) a dostala sádrovou dlahu. Jen na tři týdny a bez další kontroly, takže to není velmi dramatické, jako to bylo třeba se Zuzankou před dvěma lety (?). Po nehodě byla dost rozhozená a plakala až v autě cestou na pohotovost usnula, ale v nemocnici už byla statečná. Dostala přes sádru modrý obvaz a Zuzančin plyšový pes si vysloužil červený obvaz na zlomený ocas.

Léto je v plném proudu, dovolené začínají, pročež se Švédsko ukládá do letního polospánku, kdy všechno funguje na půl plynu. Hromadná doprava, otevírací hodiny - život v zemi se zpomalil a přizpůsobil se skutečnosti, že Švédové si užívají svých několikatýdenních dovolených. Narozdíl od Angličanů, kteří vesměs dovolenou tráví v zahraničí nebo v nějakém campu či resortu v UK, Švédové jsou vášniví chataři, a co jsem tak slyšel od kolegů, mnoho jich stráví aspoň dva týdny na chatě u vody nebo v lese. Školní rok skončil v půlce června, Zuzanka zakončila i semestr jízdy na konících (pokračování po prázdninách) a poté, co i Haník zdárně absolvoval kurz švédštiny (pokračování po prázdninách), nemají děti nárok na družinu a jsou teď naplno s Haníkem. A se mnou, když to přijde. Minulý týden jsme oslavili svátek slunovratu Midsommar - jeden z nejpopulárnějších svátků ve švédském kalendáři. Dostali jsme pozvání na chatu mého kolegy a kamaráda Magnuse, které jsme vděčně přijali. Chata je asi třicet kilometrů od nás a stojí jen kousek od velkého jezera. Magnus a já jsme na chatu šli pěšky a následující den dojely i Haník s dětmi (naše koťata + Mangeho dcera Tilde). Počasí nebylo úžasné, ale dost dobré na koupání v jezeře a oslavu svátku léta. Obzvlášť to koupání byl hodně příjemný zážitek - voda měla přijatelných dvaadvacet stupňů a byla nádherně čistá a bez pachuti. Před příjezdem dětí jsme s Magnusem smontovali obrovskou trampolínu, na které děti strávily mnoho skákavých chvil. Na oslavu Midsommar jsme se byli podívat v městečku Rimforsa, kde na stráni u jezera vztyčili velkou zelenou májku, kolem které tančili dospělí i děti za doprovodu harmonikáře a okrojované lidové zpěvačky. Večer jsme pogrilovali a víno popili. Haníkovi chirurgicky odstranili další zub moudrosti; tentokrát to naštěstí proběhlo bez komplikací, které ji tak potrápily předtím. Ještě dva týdny zvývají do začátku naší dovolené.

Od chirurgického zákroku na zubu moudrosti si Haník moc radostí nevyskakuje. Léčba antibiotiky zabrala a bolest o pár kroků ustoupila, ale místo toho přinesla Markétka nějaký "dárek" ze školky, který Haníka poslal do postele. To ještě včera Haník podstoupil ústní test ze švédštiny; výsledek zatím neznáme. V pondělí odpoledne jsme se byli podívat ve školce, kam chodí Markétka,abychom s ostatními dětmi a rodiči přivítali jaro. Děti na zahradě před školkou zapěly pár písní a následovala volná zábava. Té jsem se neúčastnil, protože jsem odcválal na kurz švédštiny do centra, ale ze spolehlivého zdroje vím, že si rodiče grilovali uzené masné výrobky na společném grilu a společně či méně je pak i s dětmi snědli. V pátek nás čeká podobná taškařice, tentokrát v podání Zuzanky a jejího spolužactva. Doufám, že Haník bude v pořádku, určitě by ji moc mrzelo, kdyby jí to uteklo. Zuzanka si dneska vytrhla poprvé sama jeden z rozviklaných zubů - očekává za to víc penízků od zubní víly, protože byla statečná, když si hrála na zubaře. Markétka prochází dost vzdorovitým obdobím a domluvit se s ní je často hodně namáhavé - bohužel nezřídka ve chvílích, kdy jsme ve spěchu. Ale, co nás nezabije, to nás posílí.. aspoň na chvíli.

Jaro nezadržitelně postupuje a jestli ho nikdo nezastaví, budeme tu mít zakrátko léto. Za poslední týden okolní rostlinstvo neuvěřitenlně pokročilo v procesu rašení, bujení, zelenání a barevného květení. Tento týden byl pracovní jen do středy a od čtvrtka začal prodloužený víkend, díky státnímu svátku a dnu volna navíc od mého zaměstnavatele, takže jsme nezaháleli a pustili se do rekonstrukce dlážděného plácku na zadní zahradě. V uplynulých dnech jsme úspěšně překopali a přebudovali celou tu rozvlněnou parádu. Až nás ve středu přiletí navštívit babička s dědou z Rožnova, bude gril stát pevně na svých nohou, ani jedna nebude viset ve vzduchu. Markétce se rozjel atopický ekzém, museli jsme povolat do boje kortikoidovou mastičku. K tomu měla alergickou reakci na něco, dost možná nějaké jídlo ve školce, osypal se jí krk až na bradu takže s ní Haník raději zašel v pátek k doktorovi, ale nic převratného se nekonalo. Všechna nebezpečí jsou již zažehnána.

Dneska pisu na tabletu, na kterem se mi nepohodlne pisi pismenka s diakritikou, takze to po dlouhe dobe (pochybuji, ze by to bylo poprve) zvladneme bez toho smeti nad pismeny. Nejdulezitejsi zpravou posledni doby je bezpochyby Hanikuv uspech v jazykovem kurzu. Po pouhem mesici ve skole prosla testem, ktery nejen ze ji posune na vyssi uroven v kurzu svedstiny, ale take je spojen s financni odmenou od krale Karla Gustava. Vypada to, ze zima uz to definitivne zabalila a mame tu svedske jaro. Sice pod mrakem, zato prijemne teply vzduch. Uz jsme dvakrat grilovali, minulou nedelj dokonce na novem, velkem grilu. Zuzanka pokracuje ve skole a u koniku, oboji k jeji radosti, takze i nasi spokojenosti. Mluvi velmi slusne svedsky, ani ne po roce stravenem v te pro nias nove zemi. I Marketka si smele osvojuje novy jazyk, ackoliv si myslim, ze jeste porad preferuje anglictinu a cestinu. Jen ja jsem takovy pomalejsi s tou svedskou reci, ale taky uz jsem se par slovicek naucil. Pred dvema tydny jsme meli u nas na navsteve Jirku s Misou ze St. Albans, zitra prileti Ruda s Dasou a Barcou a za mesic babicka s dedou z Roznova. Veci se deji.

Co se za uplynulý měsíc událo u Koníkových? Nemálo se událo, a o tom Vám teď v krátkosti napíšu. Zuzanka přestoupila do Slestad skolan, tedy do zdejší základní školy takzvaně za rohem. Přestup probíhal za okolností, kdy jedna škola nevěděla, co dělá ta druhá, takže ten přestup v podstatě zorganizovala Hanka a bylo. Zuzanka je šťastně uhnízděná v nové třídě, už nemusí ráno vyčkávat na taxi a odpoledne strpět rozvoz důchodců po městě. Markétka nadále navštěvuje školku, i když teď je to intenzívnější, protože Haníkovi začal každodenní kurz švédštiny v jazykové škole v Linköping, takže Mačice je teď ve školce každý den. Zima se nám pomalu chýlí ke konci a my jsme přidali k bruslení další sportovní aktivitu - lyžování. Pořídili jsme nám všem lyžařskou výbavu a posledních několik víkendů jeden den věnujeme tréninku mládeže. Holčičkám jde lyžování z kopce moc dobře a baví je to. Po začátcích na místních pidikopečcích v Lambohov a ve Valla jsme minulý víkend a dnes strávili půlden na sjezdovce Ombergsliden - to je kopec asi 60 km od nás, kde je jeden velký vlek a jeden malý pro děti. Zuzanka jezdí sama, zvládne i velký kopec.. Markétka s podporou zvládá ten dětský. Ve fotogalerii je fotka z dnešního výcviku na Ombergsliden.