Deník Meggie
O Markétce

datum narození:

21.10.2008

Dnes, tedy na konci šestinedělí, byla Markétka kontrolována a vážena; nadále trhá kojenecké rekordy poté, co se se jazýček váhy zastavil na číslici 5. Pět kilo, přátelé! A to většinou v noci nevstává, takže pauza mezi posledním nočním a prvním ranním krmením bývá 5-7 hodin. Tak má asi těžké kosti. Celkově byla kontrola veleúspěšná, Haník dokonce domluvil, že Markétku pozvou na vyšetření kyčlí ultrazvukem. Normálně to tady nedělají, prohlídka kyčlí probíhá upřeným lékařským pohledem do inkriminované oblasti. Také se snažili Haníkovi nakukat, že pro Meggie nemají v dohledné době místo na očkování zdejší verze české trojkombinace (ve zdejší variantě se očkuje proti více nemocem), ale Haník je přesvědčil a dohodl očkování na 17. prosince. Bravo, Haníku! Markétka nijak nevybočuje z režimu, který jsem popsal minule, jen se na nás čím dál víc směje. Dnes dorazila poštou roztomilá hrací podložka s hrazdičkou a oběšenci, ale hlavně přišlo také stoupátko ke kočárku, na kterém se bude vozit princezna Zuzanka, takže odpadne tahání se se dvěma kočáry. Zítra proběhne testování, ideálně v podmínkách Uxbridge vzdálených - počasí by mělo být docela pěkné, i když velmi chladné, jak je tady v posledních dnech obvyklé.

Když už tedy od posledního zápisu víme, že se Koníkovi v zajetí zdárně množí, podívejme se, co se dělo od noci 21. října , kdy se Markétka narodila. Z nemocnice odcházely Haník s Markétkou už druhý den v poledne. Všechno probíhalo v nejlepším pořádku, Markétka sála jako by něco takového dělala celý život; to nám předvedla sotva dvacet minut po porodu. Při kontrole se sice sestrám nepodařilo změřit sluch v jednom uchu, ale dostalo se nám ujištění, že se to běžně stává a příslibu pozvání na dodatečné měření. Haníka s Markétkou jsem odvezl z nemocnice domů a jel jsem vyzvednout Zuzanku, která strávila onu noc u Vasky. Zuzanka reagovala na šťastnou zprávu s nadšením čerstvě probuzeného dítěte, které už chce domů, ale přece jen deklarovala spokojenost se skutečností, že má sestřičku. Už plánovala, jak si spolu budou hrát a byla trošku zklamaná, že Markétka bude potřebovat nějaký čas než se zapojí do sourozeneckých her a bojůvek. V následujících čtrnácti dnech se u nás doma střídaly dvě poporodní asistentky, které chodily kontrolovat dítě i maminku, zda v mé péči nestrádají. Markétce se postupem času rozjela novorozenecká žloutenka, ale ve vcelku mírné formě, takže bylo doporučeno ji vystavovat zdejšímu slaboučkému slunci a pravidelně kojit. S kojením nebyl problém, v Markétce má Haník vděčnou klientku, která si váží kvalitní stravy. Před poslední návštěvou midwife za námi přiletěly babička Jana s tetou Libou a čtrnáct dní nám pomáhali s dětmi, chodem domácnosti a rozmělňovaly poporodní splíny. Vřelé díky, byla to neocenitelná pomoc! Pozvání na kontrolu nezměřeného ucha skutečně pošťák vhodil do naší schránky a brzy jsme se dozvěděli, že Markétka má sluch v obou jejích malých uších dobrý. Asi tak ve třech týdnech jsme Markétku začali pokládat na břicho, aby si zacvičila a ejhle! Pěkně začala zvedat hlavičku a modrýma očima mžourat z výšek, kterých jí její síly umožnily dosáhnout. I denní rytmus miminka se změnil: zpočátku převážně spala a v noci, někdy, se probudila s tlačením doprovázeným křikem; posléze se dostavila přetrvávající fáze, kdy Markétka přes den po třech hodinách spánku dostane najíst v mléčném baru, aby pak zase ve svém kočárku spící nasávala čerstvý podzimní londýnský vzduch, a vpodvečer už je s námi radostná a častořvoucí, až do nočních hodin. Jedenáctá večer bývá tak přibližně doba, kdy je dostatečně sociálně nakojena a šťastná a plná mlíčka je odnesena do svého klecového lůžka - tedy krásné dřevěné postýlky u nás v ložnici, chtěl jsem napsat. A jak se k té velké změně v naší rodině staví Zuzanka? V prvních dnech bylo poznat, že potřebuje větší ujištění o tom, že s ní stále počítáme - častěji za námi chodila pro pohlazení nebo pusu, chtěla se nosit, ale netrvalo to déle než pár dní, kdy zjistila, že není v ohrožení a vrátila se ke svým hrám a občasnému vzdorovitému chování tříleté holčičky. K Markétce se stále chová moc hezky a ohleduplně, dostává možnosti pomáhat při přebalování a pomáhá ráda, také se zanícením pozoruje, když Markétku koupeme (a několikrát se rozbrečela, když to propásla), snaží se tišit své hurónské projevy, když je v blízkosti sestra. Zkrátka nám Zuzanka dělá radost a v žádném případě nám situaci neztěžuje.

Aniž jsem to plánoval, začínám psát první příspěvek do Markétčina deníku se stejným datem, jako první článek o Zuzance - jen o tři roky později. Začnu technicko-taktickými údaji, aby si příští generace mohly představit, jak asi takový novorozenec na sklonku roku 2008 mohl vypadat. Příběh začíná v prostorách londýnské nemocnice - Hilligdon Hospital, pouhé dva kilometry od našeho současného bydliště. Přeskočím těch několik hodin bolestí a příprav a skočím rovnou do času 23:03 GMT, dne 21. 10. 2008. V té době se rukama anglo-africké porodní babky narodila naše Markétka aka Meggie. Proč Meggie? To jméno je domáckou verzí jména Margaret, anglické podoby naší Markéty. Navíc kdo zná seriál The Simpsons, ten si také vybaví Maggie, žluté mimino s dudlíkem. Naše Markétka Meggie se rozezpívala hned jak jí došlo, že nic není jak bývalo za jejích mladých časů. Pro ni šok, pro nás obrovská radost - jest ten svět plný kontrastů. Váha, obtěžkaná tělíčkem čestvě narozeného miminka, ukázala 3,63 kila - Markétka dokázala přijít na svět v kratším porodním čase a s vyšší porodní váhou než Zuzanka. Dá se v tom najít nějaká úměrnost? Nevím. Sledujte dále tento deník, brzy se dozvíte, co následovalo.....