Deník BIO okénko Jamieho Oliviera
Jak si nacpat pupek jídlem, ne chemikáliemi

Nemléčný příkrm, výživa do 1 roku

Do jednoho roku dítěte je výběr vhodných a hlavně bezpečných potravin poměrně chudý. Je velmi žádoucí se nesnažit příliš o chuťovou pestrost stravy a zavést jen asi 10 "bezpečných" potravin. Zdálo by se, že naprosto opomíjíme řadu doporučení o pestrosti stravy, šidíme miminko a bráníme maminkám pěkně si užít budování jídelníčku pro své dítě. Ze zkušeností víme, jak je těžké dodržet výše uvedené doporučení a "ustát" útoky okolí ("chudáček, nic mu nedopřejí!" "vždyť to dítě jí pořád to samé!") nebo chlouby ostatních maminek, "co ten náš už jí". Dítěti však toto "omezení" -na rozdíl od dospělých -nevadí (mateřské mléko je také -relativně -stále stejné). Snaha o zavedení pestrého jídelníčku bude naším úkolem až od 1. do 3. roku života dítěte. Na nové chuti je třeba dítě zvykat postupně, nejlépe metodou třístupňovébo zavádění příkrmu. Tento způsob se běžně užívá u alergiků a atopiků (tedy i v případě, kdy je alergikem jeden z rodičů) a stále více se doporučuje u dětí zdravých.

- První týden (možno i déle) podáváme vždy jen jednu potravinu, vždy nejprve tepelně upravenou (vařenou, dušenou).
- V dalším týdnu přidáváme další potravinu -nemléčný příkrm dítěte je tedy dvousložkový, v týdnu následujícím potravinu třetí.
- Pokud zavedení tří nových potravin během tří týdnů nevyvolá žádnou nežádoucí reakci, zavádíme další nové potraviny i v kratším intervalu (asi dvě za týden).
- Nové potraviny nezařazujeme na noc (v případě potíží se hůře shání pomoc) a ze stejného důvodu je zařazujeme raději doma než na cestách. Aspoň první měsíce podáváme všechny nové potraviny včetně ovoce a zeleniny tepelně upravené (týká se to i jablek, hrušek, a dokonce i banánu). V syrové formě je podáváme až poté, kdy bezpečně víme, že nepůsobí dítěti žádné obtíže. Tepelnou úpravou se totiž potraviny stávají stravitelnější a u mnohých klesá riziko vyvolání alergické reakce.
První nemléčnou potravinou bývá nejčastěji mrkev, pak obvykle následují brambory (pozor na jejich kvalitu koncem zimy a počátkem jara), rýže. Ze zelenin je vhodná loupaná cuketa a dýně, zelený hrášek, brokolice, kedluben, později salát, špenát. Z ovoce nejdříve podáváme dušené jablko, dále dušenou hrušku, po 10. měsíci meruňky, borůvky, maliny.
Po rýži další z bezlepkových obilnin -kukuřice (mouka, krupice), amarant (zrno, mouka), pohanka (krupice, mouka, zrno loupané), jáhly.

Po 10.-12. měsíci můžeme zařadit jogurt, libovou krůtí a telecí svalovinu, žloutek.
Rybí maso, červenou řepu a celer jako velmi agresivní spouštěč alergických reakcí zařadíme až po 15. měsíci života. Do jednoho roku příkrmy nepřisolujeme ani nepřislazujeme.

Vařit, nebo kupovat?
Na trhu se objevuje stále větší množství hotových pokrmů pro kojence a je poměrně obtížné se v nabídce orientovat. Navzdory výše uvedenému doporučení WHO bývají jedno- a dvousložkové příkrmy obvykle označeny výrazným nápisem "Od 4. měsíce". Tato informace je zavádějící, vychází ze starého doporučení, které předpokládalo, že nekojené děti potřebují nemléčný příkrm dříve. Bohužel se zatím nedaří přesvědčit o této skutečnosti výrobce -pro ty je samozřejmě podstatný rozdíl, zda získají zákazníka o 2 měsíce dříve.
Nespoléháme jen na název kupovaného příkrmu. Běžně se stává, že v názvu najdeme jednu až dvě složky a vzadu na obalu malými písmeny vypátráme dvě až tři další -obvykle takové, které zatím do stravy dítěte rozhodně zavést nechceme. Jako první se v seznamu použitých surovin uvádí vždy složka, které je v pokrmu nejvíc. Osvícenější výrobci pak uvádějí poměr použitých složek v procentech. Důkladně zkontrolujeme (zejména pro děti do 12 měsíců), zda hotový pokrm obsahuje cukr (sacharózu), sůl, lepek, vaječný bílek nebo bílkovinu kravského mléka. Jen sami rozhodujeme, co bude obsahovat jídlo našeho dítěte -a máme právo na všechny potřebné informace.

Přednosti kupování
- Suroviny vyhovují velmi přísným normám pro kojeneckou stravu.
- Výrazně ušetříme čas.
- Jsou okamžitě po ruce.
- Pokud dítě nesní příliš velký objem, jsou hotové pokrmy výhodné i finančně (počítáme-li také svůj čas a energii spotřebičů).

Zápory hotových pokrmů
- Nemůžeme ovlivnit složení pokrmu, resp. ovlivníme jen výběr v obchodě -a možná tomu budeme věnovat dost času (aspoň než najdete svou značku).
- U pokrmů, které obsahují více než tři složky, výrobce nabízí často kombinace potravin, které jsou minimálně sporné.
- Pokud dítě sní na posezení víc než jednu skleničku pokrmu, je tato varianta finančně dost náročná.

Kdy určitě vařit
- Známe-li přesně původ používaných surovin (vlastní nehnojená zahrada, vlastní přirozený chov, biopotraviny s certifikátem).
- Je-li dostatek času a chuť vařit.
- Když potřebujeme přesně kontrolovat složení pokrmů pro dítě (třeba v případě alergického nebo jiného onemocnění).
- Potřebujeme-li šetřit spíše peníze než čas. Ideální je vybrat si postup, který nám vyhovuje právě pro danou situaci a den. Tedy mám-li čas, chuť a vhodné suroviny, pak vařím. Chci-li trávit čas jinak nebo to nestíhám, kupuji. Většina maminek oba postupy kombinuje a určitě nelze říct jednoznačně a obecně, jak je to kdy vlastně správně. NEBO MŮŽEME NAVAŘIT NA VÍCE DNÍ vařící plníme do vypařených sklenic od dětské výživy nebo šroubovacích sklenic přiměřené velikosti, ihned zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Min. polovina víček se určitě chytí, zbylou polovinu uchováváme v lednici na nejchladnějším místě a postupně konzumujeme.

Od 4. měsíce, pokud už teda "musíte" .. zvolila bych striktní antialergický režim. Pouze Sinlac, Bio rýži od Hipp ze zeleniny mrkev, brokolici, cuketu z ovoce hrušku. A kojit, kojit, kojit co to dá.. i min. množství. Pokud to jde.. i upravené kojenecké mléko je pořád kráva.

Pokud je dítě těžký alergik, může vadit cokoliv z toho.. existuje i reakce na rýži a mrkev!!!!!!!!!!!!!!!! Buďte prosím opatrné při zavádění příkrmů, u těžké rodinné zátěže podávejte na chodbě ve špitálu. Beze srandy.. anafylaktický šok může být smrtelný.

Po 6. měsíci už se můžete rozšoupnout..ovšem stále bez lepku :-)) tedy obilninové kaše bez přidané chemie a pokud vámto svědomí dovolí tak i bez kravského mléka. Rozdělat jen do vody, pokud je nutno tak přichutit přesnídávkou, nejlíp bez cukru. Ali doporučuje Bio instatní kaše od Country Life. Kukuřice, pohanka, proso, rýže. Jsou jednodruhové i kombinované. Nebo Alnaturu Hirse/proso/. Klasické kaše od Hami a Sunaru jsou plné zbytečné chemie, nepovažuju to za extra dobré řešení. Z ovoce už cokoliv co roste tady, raději převařené a bez cukru. Ze zeleniny také.. pozor na brambory, bývají těžko stravitelné. Super jsou topinambury, tuřín, dýně Hokkaido... kdo chce tak může dávat skleničky.. BEZ MASA. Maso stačí 1x týdně, klidně ve skle, nebo biomaso. Existují bezlepkové kuku piškoty.. obsahují vejce, takže třeba zkusit. Většinou alergizuje syrový bílek, takže v tom vadit nemusí.

Po 9. měsíci už se můžete rozšoupnout s lepkem, pokud není široko daleko žádný alergik a dítě snášelo vaše experimenty bez ztráty květinky. Začala bych ovsem... obsahuje jinou bílkovinu než pšenice. A špaldou... bílou mouku bych teda do roka dítěti nedala. A celozrnnou až po 2. roce věku, je náročná na trávení..

Inishkea

Pokroky organické chemie v polovině 19.století osnovaly fantazii městské populace. V roce 1856 byl vynalezen „Liebigův masný extrakt“, nyní znám jako bujonové kostky.Mnozí měli za to, ýe nastává když ne celosvětová, tak alespoň panevpropská éra hojnosti potravin – hojnosti, která nepochází z polí a farem, nýbrž z chemických laboratoří a závodů. Ohromná množství jedlých tuků – rostlinných, rybích či jiných – se zdála být nejperspektivnější pro „vytváření“ nových, dosud nevídaných potravin. Jedním z takových produktů se stal pevný tuk. Byl vyroben v roce 1869 tak, že se tekutý rostlinný olej, zahřátý na vysokou teplotu napustil vodíkem. Tuk byl tak pevný, že se hodil k výrobě svíček i mýdla.

Proces sycení molekulových řetězců atomy vodíku byl nazván hydrogenací (ztužováním) a látku, která tím vznikla nazvali stearin (z řeckého stear – pevný tuk, sádlo). Pak si vyhrnuli rukávy a pokračovali v experimentech s tuky. Přesto teprve v roce 1902 Američan Norman dokázal vytvořit podmínky, při nichž hydrogenace nebyla úplně ukončena, následkem čehož byla tuková masa podobná pastě. Na první pohled se nic nezměnilo, kromě hustoty a vůně, které byly jiné, přesto však neméně odporné než u pevných tuků. Nebylo vše tak jednoduché, jak se zdálo: při hydrogenaci se totiž tříští a přetáčejí molekuly mastných kyselin a v důsledku toho vznikají znetvořené molekuly – trans-izomery mastných kyselin, zkrátka transfigurované tuky (trans fats, trans fatty acids).

Výsledný syntetický tuk „napumpovali“ barvivy, konzervanty, antioxydanty, emulgátory a veřejně prohlásili, že byl vyroben nový druh potraviny, jakási analogie mléčného másla – margarín (franc. margarine).

Transfigurované tuky se v přírodě vyskytují v nevelkém množství v masu a mléčných produktech. Tyto přirozené látky ale nepředstavují žádný problém.
Transfigurované tuky z regálů v obchodech s nimi ovšem nemají mnoho společného. Jsou vytvořené průmyslově částečnou hydrogenací rostliných olejů a živočišných tuků. Tento chemický proces byl vyvinut na počátku 19. století a první výrobek zpracovaný touto metodou poprvé přišel do prodeje v roku 1911 pod názvem Crisco.

Na rozdíl od přirozených nejsou transfigurované tuky potřebné, a také nejsou právě prospěšné zdraví. Konzumace transfigurovaných tuků pětkrát zvyšuje riziko koronární srdeční choroby. Zdravotníci proto celosvětově doporučují omezení spotřeby transfigurovaných tuků na stopová množství. Transfigurované tuky získané částečnou hydrogenací olejů jsou obecně považovány za mnohem horší než přirozené.

Značným problémem v této oblasti zůstává obsah trans mastných kyselin v nejrůznějších druzích trvanlivého pečiva, jemného pečiva, polev a dalších cukrářských výrobků. Při výrobě těchto produktů jsou částečně ztužené tuky stále používány a jejich konzumací je tedy možné snadno překročit maximální limit denního příjmu trans mastných kyselin (2 % z celkového množství přijaté energie za den). Proto by se pozornost spotřebitelů měla zaměřit spíše na potraviny tohoto typu.

Rostlinné tuky (neboli margaríny) jsou směsí kvalitních rostlinných tuků a olejů, kde výchozí surovinou je vždy přírodní produkt - rostlinný olej, ale rafinovaný:( . Výroba rostlinných tuků je založena na jednoduchých mechanizmech: intenzivním mícháním předem připravené směsi tukové a vodní složky vznikne homogenní směs, která se nechá krystalizovat na chlazených válcích a současně se mechanicky zpracovává hnětením. / a s přidáním emulgátoru/ Vlastní výroba rostlinných tuků je tedy, podobně jako výroba másla, založena pouze na fyzikálních procesech. Ostatně i klasické stloukání másla v máselnici na venkově je dnes nahrazeno průmyslovými technologiemi.

Když si uvědomíme současnou popularitu majonéz, musíme upřesnit: majonézou lze výrobek nazvat jen v případě, že obsahuje alespoň 15% tuku. Vše s menším obsahem tuku jsou omáčky, které mimochodem mají s „provensálskou omáčkou“ jen poměrně málo společného. Navíc by podle GOSTu neměla majonéza obsahovat konzervanty a antioxidanty.

V žádném případě bychom neměli kupovat majonézu v polyetylenových tubách a sáčcích, protože ocet a rostlinný olej, které obsahuje, reagují s polyetylénem a rozleptávají ho. Ještě jedno tajemství: Důležité údaje o složení majonézy lze vyčíst z informace o době její trvanlivosti, protože doba, během níž výrobek zůstává čerstvým závisí kromě podmínek uskladnění také na přítomnosti konzervantů a antioxydantů - optimální teplota uskladnění jakékoli majonézy je od 2 do 6 stupňů Celsia. Za těchto podmínek vydrží majonéza nízké kvality dva týdny, majonéza vysoké kvality dva měsíce a velmi kvalitní výrobek bez konzervantů pět měsíců; zatímco majonéza s konzervanty vydrží půl roku a déle.

Obvykle se soudí, že nenasycené tekuté tuky (rostlinné oleje) jsou velmi zdravé, na rozdíl od jejich ztužených cholesterolových sourozenců. Rostlinné oleje údajně brání vzniku aterosklerózy, onemocnění srdce atd. Přesto se ve všech seriózních vědeckých pracích po výčtu příznivých vlastností těchto olejů dočteme, že ještě nikdy nikoho nezbavilo aterosklerózy a že neexistují ani vědecké, ani statistické údaje, které by potvrzovaly jejich profylaktický účinek proti nejznámější civilizační chorobě. Přesto je spolehlivě zjištěno, že pravidelné používání rostlinného oleje vyvolává nemoci žaludku a střevního traktu, způsobuje vznik konkrementů (kamenů) ve žlučových cestách. Rafinované oleje kromě toho obsahují do 25% toxických trans-tuků, které někteří dietologové a jiní odborníci v oblasti výživy – díky nevzdělanosti neustále spojují s cholesterolem, jenž se, jak známo, nachází pouze v tucích živočišného původu. Takové jsou přednosti zejména rafinovaných rostlinných olejů, zatímco na nerafinované se již kladou jiné, poměrně zbytečné nároky.

O smažení  brambor /i zelených/ v rafinovaném tuku už ani nemluvím..

Jogurt je mléčný výrobek, při kterém se v mléce po 4-8 hodin nechávají při teplotě asi 40 °C vyvíjet bakterie, které procesem zvaným kysání přemění cukr (laktózu) na kyselinu mléčnou. Jde o nejrozšířenější funkční potravinu na světě. Nejběžnějšími bakteriálními kulturami, používanými pro výrobu jogurtů jsou Streptococcus salivarius a Lactobacillus bulgaricus.

Ve velkém množství pro spotřebitele se ve světě začal jogurt vyrábět teprve na začátku 20. století. Původně se nechávaly kysat přímo ve skleničkách, ve kterých se později prodávaly, ale postupem času se kysnutí přesunulo do obrovských nádržích v mlékárnách a do skleniček či kelímků se stáčel již zkysaný produkt. Obecně lze říci, že jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru člověka a je spolu s acidofilním mlékem nejvýznamnější probiotickou potravinou.

U nás se již tradičně vyrábí mnoho kysaných mléčných výrobků kefír, různé druhy zákysů, jogurt, acidofilní produkty, tvaroh, smetana atd. Technologie výroby těchto produktů mají společné to, že jsou vyráběny z mléka nebo smetany kvašením. Vše ostatní je již různé, v první řadě se jedná o to, že zákysy obsahují různé kultury mléčných bakterií (mléčné koky, mikroaerofilní tyčinky, acidofilní bakterie atd.) a kromě toho se mohou přidávat i kultury mléčných kvasinek.

Kyselý mléčný produkt má opravdu léčivé vlastnosti, ale pouze v tom případě, že na 1 cm³ neobsahuje menší než níže uvedené množství aktivních (živých) bakterií, O toto množství existují spory mezi největšími dodavateli jogurtů. Jde o to, že množství těchto bakterií je přímo úměrné době trvanlivosti, po jejímž uplynutí bakterie hynou a produkt se mění v nejlepším případě na bezcenný.

Výrobci se snaží zavést pojem "jogurt s prodlouženou trvanlivostí", avšak v tom případě nemůže obsah aktivních baktérií zůstat na úrovni, která zajišťuje léčebný a profylaktický účinek. Pokud spotřebitelé přijmou název "s prodlouženou trvanlivostí", umožní výrobcům používat silnější konzervanty a prodloužit dobu trvanlivosti na věčnou (a proč by ne?).

Kromě toho výrobci kyselých mléčných produktů aktivně udržují ve vědomí spotřebitelů mýtus o tom, že jogurt je velmi zdravý a potřebný. Například se tvrdí, že jogurt je schopen pokrýt deficit vitamínů. Přesto výzkumy dokazují, že kdybychom měli prostřednictvím jogurtu uspokojit potřebu vitamínů, museli bychom jej konzumovat v takovém množství, které by asi každý žaludek nesnesl.

Pozn.: Mléčné výrobky jsou bohaté na bílkoviny, vitaminy A, B2, B12 a D, kyselinu listovou, ale především jsou bohatým zdrojem vápníku.

Jogurt bezpochyby působí proti škodlivým mikroorganismům, protože vyvolává produkci kyseliny mléčné. Kysané mléčné produkty jsou ve všobecnosti velmi hodnotné díky živé mikroflóře, kterou obsahují a která aktivuje náš imunitní systém. Kyselé prostředí, jež se v produktu vytváří, však zdaleka není prospěšné všem. Specialisté na dětskou výživu doporučují podávat dětem pouze přírodní jogurt (kefír) bez jakýchkoliv přísad- Hollandia a Bio Olma.

Kefír neboli jogurt je velmi zdravý ve srovnání s jinými druhy jogurtů (aromatizovanými, s ovocnou složkou, atd.)., protože v něm nejsou součásti, které snižují obsah samotné jogurtové báze - živou mikroflóru. Módní pojmenování "jogurt" místo tradičního "kefír! dovoluje celý produkt prodávat dráže - pouze v tom spočívá jejich rozdíl. Kefír či "jogurt" však neznamená totéž - nesmí obsahovat škrob pro zahuštění a jiné "vylepšovače" na zvýraznění chuti, barvy nebo konzervanty k prodloužení trvanlivosti.

Do ovocného nebo zeleninového jogurtu je povoleno přidat 30 % chuťových přísad. Když si koupíte například jogurt s hruškovou příchutí, dostanete kyselý mléčný produkt, ve kterém žádné hrušky samozřejmě nikdy nebyly. Vlastní hruškovou esenci tvoří butylacetáty (butylové estery kyseliny octové). Máte právo věřit výrobcům, že butylacetáty nejsou škodlivé (o prospěšnosti nemůže být ani řeči), ale vězte, že jsou to rozpouštědla, která se používají například při výrobě nátěrových hmot.

Je lepší vyhnout se jogurtům s ovocnými přísadami - kousky ovoce nebo například celými bobulemi. "Kousky" totiž procházejí sterilizací bez tepelného zpracování. Ovoce či zelenina se chrání před zkažením zcela originálním způsobem: ozařováním atomovým zářením.

Kupujete-li jogurty, pamatujte, že mezi nimi jsou "živé" /ty, v nichž se nacházejí živé zákvasové kultury - mikroaerofilní tyčinky nebo termofilní streptokok) a pak ty, v nichž jsou tyto kultury usmrceny. Posledně jmenované se vyznačují neobvykle dlouhou dobou trvanlivosti, které se dosahuje tepelným zpracováním produktu, během něhož zákvasové kultury hynou. To už vůbec není jogurt, nýbrž nepotřebný, i když možná neškodný jogurtový výrobek.

Pozn: - České předpisy nejsou tak přísné jako třeba francouzské nebo belgické, kde jogurt nesmí obsahovat žádné přídavky, tedy žádné stabilizátory, ale ani vitaminy nebo jiné mléčné kultury. Je však přísnější než třeba v Německu nebo Velké Británii, kde může být za jogurt označen i výrobek, který byl tepelně ošetřen, a tím zbaven i blahodárných živých bakterií.

Opravdový "živý" jogurt má jenom krátkou dobu trvanlivosti a musí se skladovat pouze v chladničce při teplotě pod 8°C. Pokud výrobce na obalu uvádí měsíční dobu trvanlivosti, tento jogurt nestojí za vaši pozornost - je mrtvý a "bydlí" v něm pouze konzervanty, které jsou danému produktu cizí. Někdy bývá na obalu "dlouho žijícího" jogurtu zvláštní upozornění odkazující na obsah živé bakteriání kultury. Mikroflóra je možná i živá, ale máte kupovat jogurt, na jehož obalu se výrobce neobtěžuje uvést, jaký konzervant použil? Kromě toho se kvůli snížení výrobních nákladů (nikoli ceny) produktu cukr nahrazuje náhražkami, například aspartamem ...

Přirozeně, obsah škodlivých látek v jogurtu s kousky ovoce je nepatrný, ale sama přítomnost těchto kousků činí tento výrobek v nejlepším případě zbytečným.

Dobrý jogurt si vyrobíte doma bez zvláštní technologie a přístrojů..

Můj oblíbený obchod se zdravou výživou.. megasortiment, miniceny :)

http://www.u-slavika.cz/

RECEPT NA OBILNÉ MLÉKO

• 4 díly přírodní rýže (přednost mají kulatá zrna)
• 3 díly sladké rýže
• 1 díl ječmene

Obilné mléko se vaří převážně v tlakovém hrnci s poměrem vody 1:5. Je možné občas použít i další obilí - jáhly nebo oves. Pohanku, žito a pšenici nedoporučujeme používat. Obilí namáčíme přes noc, pokud je velká zima, namáčíme 24 hodin, dále přidáme kousek mořské řasy kombu. Na začátku varu sebereme pěnu, pak hrnec uzavřeme a vaříme pod tlakem 1,5 hodiny.
Při přípravě mléka v hrnku použijeme poměr vody 1:10, vaříme tak dlouho až se vyvaří polovina tekutiny. Vaříme na středním plameni.
Pro batolata kaši vymačkáme přes textil, popřípadě osladíme jeden šálek obilného mléka jednou čajovou lžičkou ječmenného nebo rýžového sladu. Oslazenou kaši před podáváním ještě jednou krátce povaříme.

I Jamie Olivier byl mimino :)

Jak začít - zelenina a obiloviny

Přikrmovat začínáme zpravidla mrkví a postupně přidáváme i jinou (z počátku sladkou) zeleninu (dýně, kedlubna, brokolice). Odstup mezi každou novou potravinou by měl být 3-5 dní, během kterých by se objevila případná alergická reakce na posledně přidanou. Zeleninu vaříme bez soli (až do 1roku) a pak ji rozmixujeme nebo umeleme na strojku na maso a přidáme kapku panenského oleje (např. slunečnicový, sezamový, řepkový). Jídlo mixujeme opravdu jen na začátku, než si dítě zvykne na nový způsob jedení a hlavně nové chutě. Po několika týdnech přecházíme na hrubší konzistenci - syrové před vařením jemně strouháme, uvařené pasírujeme přes cedník a později už jen mačkáme vidličkou.

Zeleninu můžeme kombinovat (podle toho, jestli chceme polévku nebo kaši) nejrůznějšími druhy obilovin. Do jednoho roku používáme pouze bezlepkové obiloviny - kukuřice, rýže, jáhly a amarant, pohanka, možno i oves- obsahuje jiný "lepek" jinou bílkovinu než pšenice.Naopak kukuřici děti milují ve všech jejích formách (polenta, kukuřičná kaše, křupky, lupínky). Obiloviny povaříme zvlášť a trochu pak rozmělníme se zeleninou nebo pro ulehčení práce můžeme použít instantní obilné kaše (např. od firmy Country Life nebo Alnatura), které se pouze vmíchají do horké vody a nechají nabobtnat.

Mořské řasy

Pokud vaříme zeleninu i obiloviny, můžeme k nim přidávat mořské řasy, které obsahují velké množství minerálů, vitaminy a jemnou vlákninu. Téměř bez vaření se dá použít mořská řasa Dulce. Je červená (obsahuje hodně železa) a velmi jemná. Do vody na vaření obilovin přidáváme řasu Wakame (asi velikosti poštovní známky), také nemá výrazné mořské aroma a společně s obilovinou ani chuť. Jemnou část, která se téměř rozvaří, dáváme dětem, pokrájený stvol sní maminka. Po 1,5 roce přidáváme do polévky také arame, na delší vaření obilovin a luštěnin kombu. Řasy seženeme v prodejnách zdravé výživy.

Ovoce a sladkosti

Děti milují sladkou chuť, vlastně je to normální potřeba pro všechny. Sladké chutě se snažíme uspokojovat podáváním ovoce - nastrouhaného, povařeného, rozmixovaného... záleží na dítěti, jak už je velké, co nejradši přijme. Ovoce konzumujeme v rozumném množství, aby nedocházelo k překyselení organismu, a nekombinujeme ho s obilovinami, protože při společném trávení vznikají ve střevech plísně. Vhodné jsou ale jen takové druhy, které rostou u nás, a konzumní zralosti nebo sušené (tj. přirozeně skladované) - například hrušky, jablka, švestky. Další chutě na sladké můžeme uspokojit dezerty a moučníky z obilovin a sušenkami bez cukru (a do 1roku také bez lepku), které upečeme nebo koupíme v prodejnách zdravé výživy. Můžeme také připravovat nejrůznější pudinky a krémy, péct moučníky. K přípravě používáme obilná mléka, slady a celozrnné mouky.

Není sladké jako sladké a není cukr jako cukr. Cukry jednoduché (glukóza, fruktóza, galaktóza) a cukry dvojité (sacharóza, laktóza, maltóza) se vstřebávají z organismu přímo do krve. Vede to k okamžitému nadbytku cukru v krvi a organismus musí uvolnit ke kompenzaci inzulin a minerály z vlastních zásob. Pokud se tak děje často, dochází k zatížení slinivky, což může vyústit v cukrovku. Oproti tomu cukry složené (škroby, dextrin, glykogen), obsaženy v celozrnných obilovinách, zelenině a luštěninách, jsou působením enzymů zažívacího traktu postupně rozkládány. Hladina cukru v krvi tedy nekolísá a tělo nepřichází o minerály, zejména vápník.

Ostružinový

Ostružiny důkladně propereme, osušíme a nasypeme do porcelánové nádoby, kde je rozmačkáme. Přilijeme 1/2 litru vody, ve které jsme rozpustili kyselinu citrónovou. Nádobu zakryjeme a dáme na tři dny do lednice.

Potom šťávu z ostružin přecedíme přes jemné plátýnko, odměříme její obsah, přidáme potřebné množství cukru a vaříme, dokud se cukr nerozpustí.

Ještě horký sirup nalijeme do umytých, vyhřátých lahví, uzavřeme a po vychladnutí uložíme na temném místě.

Jahodový

1 kg ovoce, pomačkáme do kýblu, přidáme,1 l vody, 1. pol. lžíci kys. citronové. Necháme 24 hod stát.
Pak dáme přes plínku překapat.

Na litr šťávy 1 kg cukru, necháme rozpustit varem, horké plníme do sklenic...

Bezový

1.

25 květenství bezu, sbíráme rovnou do nádoby ve které budem sirup dělat aby se nesetřásl aromatický pyl, zalijeme 2l převařené vody a necháme 24 hodin máčet. Můžeme přidat 2 citrony na kolečka. Poté předcedíme přes plenu , vymačkáme a zastudena rozmícháme s 2kg cukru a 50g kys. citronové. Slijeme do lahví. Sirup je zpočátku kalný, ale kal si sedne a bude čirý.

Proti plísním plníme vypařené ještě horké lahve cca 1-2 cm pod víčko a doléváme alkoholem.

Citronový

500g hnědého cukru svaříme ve vodě a přidáme přecezenou šťávu z 1kg citronů.

4 hrníčky BIO ovesných vloček,
100 g slunečnicových semínek (již vyloupaných),
100 g sezamových semínek,
150 g jablečného kompotu nebo pyré, nebo jakékoliv přesnídávky
2 lžičky mleté skořice,
1 lžička mletého zázvoru,
80 ml sladu, rostlinného sirupu
60 ml medu,
3/4 hrnečku tmavého cukru,
200 g celých neloupaných mandlí,
2 hrníčky rozinek
1 lžička soli,
2 lžíce slunečnicového oleje

Příprava:
1. Smíchejte všechno s výjimkou rozinek ve velké míse. Směs rozložte na dva široké mělké plechy a dejte do trouby vyhřáté na 150-160°C.

2. Pečte asi 20 minut, při pečení obraťte plechy a trochu promíchávejte, obracejte. Cílem je dosáhnout co nejrovnoměrnějšího propečení/vysušení.

3. Nechte vychladnout a smíchejte s rozinkami. Uchovávejte ve vzduchotěsné nádobě.

Letní verze : vypustíme skořici, přidáme nepražené kokosové lupínky (ty jsou po upečení naprosto fantastické) namísto sirupu dáme domácí bezový sirup, a rozinky nahradíme směsí sušeného ovoce - brusinek, papáji a ananasu.