Deník England
Konikovi v Anglii

Konec května a první červnový den v Anglii je ve znamení letního počasí s teplotami kolem 25 stupňů, krásné počasí po návratů z našich výletů. Nejdřív týdenní zájezd do Čech a na Moravu, kde jsme si hlavně my s Haníkem trochu oddáchli, když Zuzanku měly v péči babičky, dědečkové, tety a všichni ostatní kromě nás. Není to určitě jenom můj pocit, že po návratu je Zuzanka více otevřená lidem a hýří sebevědomím. V letadle žádné potíže nebyly ani s jednou cérkou. Markétka byla hodná a statečná cestovatelka; pravda, strávila většinu letů přisátá, ale i tak.. Svatba v osadě na Sázavě byla vydařená a dneska nám babička Dáša říkala, že Zuzanka se těšila široké přízní přítomných, hlavně za její neutuchající taneční elán. Bohužel se nám nepodařilo Zuzančiny tanečky zvěčnit - přijeli jsme se tam přece dosyta najíst a napít. V Rožnově se dědovi podařilo dát dohromady elektrickou motorku a Zuzanka ji testovala. Zkrátka a dobře jsme se v Čechách měli dobře a nutno říct, že cestování mezi Prahou a Rožnovem příště zase vlakem - je to pohodlné a bezproblémové. Po přiletu jsme se doma dlouho neohřáli, vlastně jen jeden den jsme strávili v Uxbridge a další ráno už jsme byli zase na cestě, tentokrát autem na sever, na farmu v oblasti Lake District. Po úspěchu výletu do Cornwall jsme si řekli, že budeme obrážet farmy ve Velké Británii a další cíl byla právě jezera. Vydařilo se všechno, počasí, ubytování i místa a lidi; podle mě jednoznačně jeden z nejlepších výletů tady. Děti byly opět hodné. Markétka si užívala nošení v krosně, Zuzanka na farmě nakrmila z láhve s mlékem jehňátko Charlotte a v restauraci snědla dinosauří řízky. Farma byla menší než u přechozího výletu, ale bylo to příjemné místo, s farmářem a jeho ženou jsme si večer dopřávali čaj a sušenky, ráno pak u snídaní excelovala Zuzanka - zvlášť když pak přibyli i další hosté. Do Lake District je to kus cesty, zvlášť když máte smůlu na dopravní špičku a kolony, jako se to povedlo nám, ale výsledný efekt za to stojí. Hory, jezera, úzké křivolaké silnice, zatím jsem v Anglii nepoznal pěknějšího místa.

Minulý týden jsme do toho praštili, sbalili svých osmsetosmdesátosm švestek, zamkli naše nemoci do skříně a klíče spolkli, zapnuli Tom-Toma a vyrazili na třídenní výlet do jihozápadní oblasti Anglie, kterou na mapě najdete pod jménem Cornwall. Neměli jsme akci nijak naplánovanou, ubytování také nebylo domluvené, prostě jsme vyjeli naslepo, vyzbrojeni poctivým odhodláním utéct na pár dní z Uxbridge. Štěstí nám přálo a třetí den jsme se vrátili, plni pěkných dojmů a zážitků, jen škoda, že jsme se nemohli zdržet déle. Do Cornwallu je to kus cesty; zhruba 260 mil, tedy něco málo přes 400 kilometrů. S několika delšími přestávkami jsme dorazili do cíle asi za šest hodin. Není to málo, ale když jsme nakonec vystoupili z auta u farmy, kde jsme si na místě domluvili ubytování, bylo jasné, že to stálo za všechny ty mravence v nohou. Čistý vzduch, kopcovitá krajina s pasoucími se ovcemi, dobytkem a koňmi, všechno co mohlo, kvetlo - jak příjemná změna proti zaprášenému předměstí Londýna. Navíc i počasí se ten den vydařilo, takže jsme se ještě v podvečer vydali do blízkého městečka Truro, s hlavním úmyslem dobře se najíst. I toho nám bylo dopřáno k naší ohromné spokojenosti, paní farmářka nám doporučila skutečně výbornou restauraci s velice nápaditým kuchařem a milou obsluhou. Druhý den se pokazilo počasí a ze šedého nebe tu a tam sprchlo, ale nás to neodradilo, abychom se po vydatné anglické snídani vydali do přímořského města St. Ives, kde jsme strávili půlden, na pláži i v ulicích. Cestou zpátky na farmu jsme se zastavili v Truro, kde jsme vzali Markétku poprvé do plaveckého bazénu (spíš tedy do toho neplaveckého, abych byl přesný). Markétka byla trošku vykulená, ale rychle si zvykla a ve velké vodě se jí líbilo. Nebyla tam ale dlouho, Haník s ní pak seděl na břehu, zatímco my se Zuzankou jsme dál blbli v dětském bazénku. Třetí den ráno jsme se rozloučili s farmářkou, ovečkami a koníky a odvezli se do DairyLand Farm, nedaleké atrakce pro nás, městské tvory - veliké farmy plné průlezek, houpaček, pískovišť, traktorů, klouzaček, trampolín, ale hlavně koziček, pávů, poníků, prasátek, oveček, morčat, papoušků a dalších zvířátek, které naše děti znají pouze z knížek. Zuzance se na farmě moc líbilo, nejvíc v obrovské hale s klouzačkami a pak na pískovišti, kde bagrovala s bagrem. Zvířátka ji zajímala též, ale nebyla to taková vášeň jako třeba jezdit na koberečku po dlouhé hrbolaté klouzačce. Tak jsme tam protrajdali kus dne, ani jednou nezapršelo, až cestou zpátky do Uxbridge se spustil liják. Skutečně pěkný výlet, bydlení na farmě je bezvadné a zjistili jsme, že v celé Velké Británii je dobrá tisícovka takových farem, kde si člověk může zaplatit bed&breakfast a pobýt v příjemném prostředí v přírodě. Pro rodiny s dětmi ideální ubytování. Tak příště Skotsko!

K velké radosti všech zúčastněných chodí Zuzanka od pondělí zase do školek. Hned první den ukazovala v obou školkách neštovičí ďobance; první věc po příchodu. Tento měsíc bude posledním, kdy Zuzanka bude chodit do TLC, do staré školky. Od května už jen do státní - dvě školky jsou pro ni velký záběr. Dlužno říct, že je škoda, že padne ta soukromá, protože státní školka není přesně to, co je naším snem, ale nic lepšího teď k dispozici nemáme. Markétka neštovice nejspíš nechytla; rozhodně se zatím neopupínkovala. Haník jí byl dneska vážit, ale bylo zavřeno, tak koblihu zváží při nejbližší příležitosti.

Zdá se, že si na Zuzanku došláply neštovice, minulý týden kvůli tomu byla ve školce jen jeden den. Nakazila se pravděpodobně v jedné ze školek - v TLC visí na dveřích varování, že tam neštovice řádí. V první řadě jsme rádi, že si Zuzanka odbyde neštovice v útlém věku, než aby jimi trpěla ve třicítce. V řadě druhé se Zuzančiny neštovice projevily mírně zvláštním způsobem: objevilo se jí na zadečku pět pupínků, které během pár dnů dozrály, změnily se v puchýře a tak nějak vyšuměly. V pátek jsme Zuzanku poslali do školek a večer při sprchování se ukázalo, že se jí vyrojily na zadečku pupínky nové, a k tomu ještě dva na obličeji. Kočka aby se v tom vyznala. Je otázka, jestli se nakazí i Markétka nebo se jí tentokrát neštovice vyhnou. Zuzanka nám minulý týden řekla, že nechce mluvit česky - angličtina jí jde čím dál líp, má přízvuk rodilé mluvčí (hlavně když říká "Oh my God!" nebo "Oh dear", zní to naprosto autenticky). Hlavně při hraní používá víc angličtinu než češtinu. Markétka půjde příští týden na poslední očkování trojkombinace, ta první dvě zvládla bez obtíží.

Úřednická anabáze okolo cestovního dokladu pro Markétku je za námi - dnes jsme si postáli v čekárně na chodníku před českou ambasádou a následně byla Markétka zapsána do Haníkova pasu. Zuby jí zatím nerostou, minule to byla nějaká epizodka, ale sama Markétka roste jako z mlíka; je kobliha k nakousnutí. Už jsme ji nevážili asi dva měsíce, ale on k tomu taky není důvod, přírůstky jsou vidět i přes volná trička. Zuzanka je teď ostříhaná na mikádo - po dvou letech jsme jí zkrátili vlasy, už se jí vzadu dost cuchaly. Fotky zatím nemám, ale jakmile se mi podaří modelku odchytit a na chvilku zastavit jejím věčně vířivém pohybu, určitě se s Vámi o tu krásu podělím.

Zprávy dnes jen ve zkratce. Markétce pravděpodobně rostou zuby - dásně má místy zarudlé a včerejší večer dávala nespokojenost či bolest hodně hlasitě najevo. Trochu se zklidnila poté, co jsme jí natřeli dásně Calgelem, ale i tak trvalo ještě aspoň hodinu než se nám podařilo ji uspat. Nejsme si úplně jisti, že jde opravdu o zubáky, takže budeme její ústní dutinku vytrvale a pozorně sledovat a jakékoli změny do deníčku zaneseme. Zuzanka má tento týden ve státní školce (Hillingdon Primary) prázdniny, takže má jen pondělní a páteční seanci v TLC. Škoda té přestávky, její angličtina se zlepšuje skutečně každým dnem, který tráví ve společnosti malých a velkých Britů. Počasí máme téměř jarní - dvouciferné teploty (začínající jedničkou, pravda), občas slunce, rozkvetly sněženky a jiné jarní kytičky.. příroda dává najevo změnu k lepšímu..

Ačkoli jde možná o nejvydatnější sněhovou nadílku v Anglii za posledních 589 let, náš skrovný příbytek sněhem nezapadl. V Londýně napadlo přes noc a den asi patnáct centimetrů sněhu a i když nám to přijde jako množství, nad kterým se ani nepozastavíme, tady se život na den dva skutečně pozastavil nebo aspoň hodně zpomalil. Všechno to, co jste slyšeli a viděli ve zprávách. Hromadná doprava nedopravovala, letadla, nelétala, většina školek a škol zavřela své dveře a samotní Angličané doma u svých čajových konvic a televizí napjatě sledovali televizní zpravodajství, aby věděli, kdy zase bude možné vyjít na ulici, bez obav ze střetu s bílým nebezpečím. V pondělí ráno, kdy byla katastrofa na vrcholu, jsme, jako každé jiné pondělí, naložili Zuzanku do auta a odvezli ji do školky. Ranní školka byla otevřená, byť účast dětí byla nízká; hrubé počty vycházely jedna učitelka na jedno dítě. Byli jsme upozorněni, že možná školka v průběhu dopoledne zavře, ale nestalo se, Zuzanka si tam hrála až do úplného konce. Další školku jsme už ale vynechali, raději jsme si šli hrát do sněhu na parkoviště za domem. Odtamtud pocházejí sněhulákové fotky. Zuzanka měla ze sněhu ohromnou radost a do sněhuláka se téměř zamilovala. Markétka naše sněhové hrátky zaspala, děkujeme, Meggie. S postupným oteplením sněhu ubývalo, silnice byly bezpečně průjezdné, přesto byla školka druhý den, v úterý, zavřená. Od středy už ale bylo vše tak nějak v normálu, i když televizní zpravodajství se nás snažilo přesvědčit, že žijeme v neustálém ohrožení. Správa dálnic oznámila, že má zásoby soli jen na pět dalších dní, meteorologové varovali před příštími možnými kalamitami, neboť zima přece ještě neskončila. A dočkali se. Dnes, v pátek ráno, se z londýnského nebe začaly hrnout proudy sněhu s vodou, nic příjemného. Hrdinní Angličané už ale dnes do práce v hojném počtu vyjeli - po pondělní zkušenosti věděli, že sníh nekouše a s hrnkem teplého čaje a žertováním se proti němu dá tradičně po anglicku bojovat. Ranní školku jsme absolvovali, odpolední měla zavřeno.

Zuzanka má za sebou první týden dvojškolky a vypadá to, že si nový stav věcí užívá. Dokonce nám připadá, že do nové školky (Hilingdon Primary) chodí s mnohem větším nadšením než do staré TLC, ale to může být dáno tím, v kterou denní dobu kam chodí. Zatímco do TLC odcházíme brzy zrána poté, co jí vytáhneme z vyhřáté postele a popoháníme ji, aby se nezdržovala se snídaní/oblékáním, ať nepřijdeme moc pozdě do školky; do Hillingdon Primary docházíme na odpolední seance od tři čtvrtě na jednu do čtvrt na čtyři, takže na přípravu je dost času. Pokud tedy není pondělí nebo pátek, kdy se přejíždí z jedné školky do druhé, ale to Zuzanku nepálí. Pro nás je tím den roztříštěný na několik krátkých úseků mezi cestovaním po školkách, ale nedá se než konstatovat, že Zuzanka v obou školkách dostává dobrou péči a nakonec se tam i něco učí a o to tady jde zejména. Dneska Zuzanka ve školce nebyla, celý ho strávila doma, tu a tam se vyzvracela na koberec nebo na pohovku a nebylo jí do zpěvu. Teplotu neměla, snad bude zítra lepší. Markétka taky dnes nikam nešla a hlídala Zuzanku, sama naštěstí nevolností netrpěla; je stále při chuti a hlavně - pořád spí celou noc. Už se pěkně rozvykládala, povídá nám errrrr a ugrrr, ale jde jí dobře i uííííííí. A my s Haníkem? No, žijem :)

Další rok se překutálel a u nás se vystřídaly vánoční i povánoční návštěvy babiček a dědečků z Černošic i z Rožnova. Doma je situace beze změn, Zuzanka se psychicky připravuje na novou školku a zatím se o ní vyjadřuje s mírným nadšením. Byli jsme se v Hillingdon Primary School podívat a zase tak na větvi jsme z toho místa nebyli, ale "tety" byly příjemné a Zuzanka se dobře bavila - pomineme-li úvodní ubrečenou scénku, když jsme ji nechávali ve třídě, ať se seznamuje s prostředím a lidmi, zatímco jsme šli vyslechnout přednášku paní ředitelky. Na konci nechtěla Bobina ani odejít. Školka začíná Zuzance ve středu 21. ledna, tedy za pár dní. Rozhodli jsme se, že bude v pondělí a pátky nadále docházet do stávající školky na sve dopolední seance a zbytek týdne bude trávit dvě a půl hodiny odpoledne v té "nové". Markétka teď váží něco okolo šesti kil, je stále aktivnější v tom společenském slova smyslu; denní a noční režim zatím neupravila, což je nadmíru vyhovující. Dnes večer měla nejaké zaražené bubliny a hooodně jí ti trápilo, takže jsme museli protáhnout komín, aby se dostalo ven, co překáželo. Povedlo se a Markétka pár minut nato spala jako dudek. Teď už zase z pohovky pomlaskává, vypadá to na závěrečnou večeři před spaním.

Výsledky ultrazvuku Markétčiných kyčlí jsou dobré, tedy není třeba provádět žádné plenkové zábaly, jak jsme si je před třemi lety užili se Zuzankou. Markétka je stále při chuti, přesnou váhu neznáme, ale zase s ní brzy zajdeme na drop-in baby clinic, kam se člověk nemusí objednávat, prostě se tam zjeví v době, kdy mají otevřeno. Myslím, že je to jednou týdně. Povyrostla zase o kousek, je jí malý nejen koupací kbelík, ale i dětskou vaničku už vyplňuje tak, že se nevejde na dno, když natáhne nohy. Směje se na nás čím dál víc a občas už si sama pro sebe brouká. Stále spí celou noc a většinu dne, jen mezi tou čtvrtou pátou odpoledne a jedenáctou dvanáctou večer bývá aktivní. Zuzanka už naplno akceptovala školku a ráno vstává téměř s úsměvem - jaká to příjemná změna po všech těch plačtivých scénkách! To ještě neví, že jsme ji zapsali do nové školky, kam začne pravděpodobně chodit od konce ledna. Má nárok na státem hrazené 2,5 hodiny denně, takže se jí dostane anglického vzdělání v nedaleké Hillingdon Primary School&Nursery. Zpočátku bude mít i své dva půldny v TLC (současné školce) a uvidíme, k čemu to všechno povede. Ve školce má kamaráda-nápadníka, dostala vánoční přání od Davida, s láskou. Ale je tam ještě ve hře nějaký Ajay. A Hannah, ale to bude nejspíš jenom kamarádka. Minule měli ve školce Father Christmas (Santu), který rozdával dárky a Zuzanka se jej prý nebála. Dnes byla vánoční party pro děti v Armádě spásy, kam chodíme na playgroup a i tam přišel bodrý můž v bíločerveném obleku a s vousy. Nebyl jsem u toho, ale Haník referoval, že si Zuzi odmítla jít pánovi sednout na koleno (dobře vychovaná, chválím) a převzít dárek. Uvolila se k tomu až když s ní šla i maminka.