Deník England
Konikovi v Anglii

Zuzančino vystoupení na školním představení se nekoná z důvodu nemoci herečky. Nejen jí, dokonce i její sestra a matka choré ulehly. Snad to dává dobré vyhlídky, že o Vánocích budou všechny zdravé...

Po návratu z rurálního Walesu jsme zase ve starých kolejích. Škola, práce, atd. Zuzanka měla svoji narozeninovou party, která se vydařila; bylo tady 9 dětí a nějací ti dospělí, děti si pomalovaly hrníčky a pokladničky, navlékaly korálky a vůbec cosi vyráběly. Hlavně holky - kluci se převážně prali. Zuzanka se vyjádřila, že to byla krásná oslava a moc ji mrzelo, když děti odešly domů. Tady v Anglii je čas na party celkem jasně daný, asi tak dvě hodiny, a pak se všichni jako na povel sesbírají a rozejdou se. Není to tak špatné, musím říct. Dneska jsme dostali psaní ze školy, ve kterém jsme se dozvěděli, že děti ze školy, včetně Zuzanky, vystoupí ve vánočním představení (pro anglosaské země typické každoroční ztvárnění narození Ježíše Krista). Zuzanka vystoupí v roli hvězdy (ne divadelní, ale coby astronomické těleso), rodiče se mají zasloužit o kostýmy. Dneska se Haník vypravil na pohovor v personálce do Londýna, já do práce, Zuzanka do školy a Markétka, dnes úplně poprvé, do školky. Bylo to od devíti do dvou, zatím nejdéle, co byla Markétka bez rodičů. Ráno jsme ji se Zuzankou odvedli do Zuzančiny alma mater, kde jsme ji předali tetám. Pro Markétku to bylo docela překvapení, nečekala, že ji tam necháme osudu, ale bez pláče se nechala tetou odvést ke stolu s puzzle. Nevím, jak Markétčin den probíhal - vyzvedával ji Haník, ale slyšel jsem, že Žužlák, kterého měla Maka v záloze v batůžku, byl na konci školkového dne úplně mokrý od žužlání. Takže nějaké emoce proběhly. Byla to pro Markétku jistě cenná zkušenost a doufám, že si ji budeme aspoň čas od času opakovat.

Po návratu z Čech a Moravy se obě holčičky sestěhovaly do jejich přestavěného pokojíčku. Byly nadšené, když ho viděly. První noc v novém proběhla docela hladce; rozhodně poté, co jsme Markétce dali zpátky jejího Žužláka aka Žižaku, kterého jsme se původně rozhodli eliminovat hned po návratu do Anglie. Bylo to na ni moc změn naráz, tak ho dostala zpět a bylo dobře. Zuzanka je na své horní posteli nadmíru spokojená (pokud se tedy Markétka nesnaží se vyškrábat nahoru, to Zuzi bráni pozici a prská jako křeček). První dvě tři noci byly mírně neklidné, ale teď, skoro po týdnu, Markétka vůbec neprotestuje v novém pokojíčku, nemá snahu chodit do naší ložnice (až ráno, kdy nás obě přijdou vzbudit). Zuzanka má před sebou poslední týden prázdnin a popravdě nevím, kdo se nemůže víc dočkat, až jí začne škola. Počasí je v posledních dnech deštivé, včera jsme byli všichni spolu plavat v nedalekém bazénu v Ongar a byla to sranda. Zuzanka se dokonce ráda potápěla - to se naučila v Čechách. Prázdniny v ČR Zuzance určitě prospěly - užila si s oběma babičkami a dědečky, má nové kamarády, naučila se hezké české R a pozapomněla to jemné anglické. Markétka je divoška - mnohem živější než byla Zuzi v jejím věku - jde do všeho po hlavě. Je s ní sranda, ale na druhou stranu je teď dost mamánkovita a vzteklivá. Výrazný hlasový projev jí zůstal a ráda jej používá, až se zdejší neexistující hory zelenají.

O víkendu u nás byli Ruda s Dášou. Prošli jsme se krásnou botanickou zahradou Hyde Hall v Essexu, nedaleko od nás. Narozdíl od Kew je tahle zahrada víc zaměřená na rostliny, které rostou na anglických zahrádkách. V neděli jsme zajeli do Southend-On-Sea a po vydatném obědě v Harvesteru jsme si pohráli s dětmi na pláži. Moře kupodivu nebylo moc studené, tedy u břehu, kde jsme se brouzdali. Zuzance se do vody nechtělo ani trošku, ale Markétka byla z vody u vytržení. Jsou rozdílné snad ve všem, ty naše děvčátka. Taky proto se tolik hašteří. Zuzanka s Rudou a Dášou dnes ráno odletěli do Prahy; Zuzanka stráví následující měsíc v České republice, pánbůch jí požehnej. Doma je znatelné tišeji, Markétka hledá sestru: "Susi? Susi?" Haník i já se vyrovnáváme s pocity související s delším odloučením s naší dceruškou, ale je v dobrých rukou a nejspíš se dobře baví. Kontakt s rodinou a přáteli v ČSR pro ni bude hodně přínosný.

Dnešní parný den (podle předpovědi počasí mělo být okolo třiceti stupňů) jsme strávili s kocovinou na návštěvě u známých, kde jsme si včera večer tu opici pořídili. Byla to oslava narozenin kamarádky Jane, u nich doma, a my jsme tam večer zanechali auto a domů jsme těch pár ulic přepotáceli pěšky, se dvěma kočárky s našimi napůl spícími dětmi. Anglická narozeninová party zahrnovala hraní různých her, spoustu zdvořilé konverzace s novými známými a taky nějaký ten alkohol. Dnes dopoledne jsme k nim tedy dorazili pro auto a zůstali tam až do nějakých pěti odpoledne. Mají tři děti, jejich nejmladší, syn Jack je Zuzančin spolužák ze školky a budou spolu chodit i do školy. Veselé bylo, když jsme vpodvečer odjížděli, Jack volal: "Zuzana, I'll marry you!" V překladu "Zuzano, vezmu si tě za ženu!" Myslím, že mu to nakukaly jeho starší sestry (6 a 8, myslím). Stále se něco děje v tom našem malém světě. Zuzanka ve čtvrtky navštěvuje na dvě hodiny školu, chodí na tancování a s Haníkem a Markétkou plavat. Haník si více užívá svůj čas ve sportovním klubu, kde se o Markétku starají paní na hlídání. Markétka to prý většinou snáší velmi dobře, snad jen v úvodu protestuje, ale brzy se poddá. Markétka skládá dohromady slova, takže se docela domluvíme, česko-anglicky. Zuzanka se snaží Markétku organizovat a do všeho možného nutit, ale má to holka čím dál těžší. I my to máme čím dál těžší se Zuzankou, která je svéhlavá a vzpurná. Není to ale nic hrozného, jen musíme v sobě pěstovat trpělivost.

Snesly se na mou hlavu výčitky, oprávněné, že tuto zahrádku zanedbávám. Tak jsem včera shromáždil naše mladé modelky a předestřel Vám sérii fotografií, které vlažně ilustrují tep doby u nás doma.

Zuzanka chodí do tanečního kroužku, kde jedenkrát týdně stepuje a baletí. Na balet má růžový dres, růžový svetřík a bílé cvičky, na step černé stepové botky. Byla tam už třikrát, myslím, z toho jednou jsem se tam vydal s Haníkem a holčičkami i já. Stepovou část jsme zpočátku sledovali, ale Zuzanka věděla, že se díváme, takže se předváděla a pořád se točila směrem k nám, jestli ji sledujeme, a tak jsme se raději vzdálili, abychom ji nevyrušovali. Počkám si až na nějaké vystoupení, ať už doma nebo v Royal Albert Hall. Balet nemáme možnost vidět, protože ten trénují v jiné místnosti (ani nevím, zda zrcadlové), kam nemají čumilové přístup.

Přišel nám dopis z místní školy, že se na Zuzanku těší a může chodit jednou týdně na pár hodin na seznamovací hodiny, aby si už pomalu zvykala na prostředí školy, přítomnost učitelstva a spolužáky (některé už zná ze školky). Zuzanka se recipročně těší do školy a já si myslím, že jí to udělá opravdu dobře, ten příliv informací a společnosti.

Markétka je v poslední době nějaká vzteklina, hodně křičí a odmítá nabízené. Ve chvílích dobré nálady je ale k zulíbání a se Zuzankou si docela pěkně hrají. Hry většinou vymýšlí Zuzanka - často zahrnují předstírané dopravní prostředky, vaření, nakupování nebo dělání nepořádku jen tak. Nedávno dostala Zuzi ode mě na holou za to, že (už po několikáté a po varování) Markétku bila. Většinou jsou ale kamarádky, už od těch šesti ráno, kdy nás všechny Markétka probudí svým radostným voláním a lomcováním s postýlkou.

Markétka chodí s Haníkem (a Zuzankou) na toddlery, kde si prý pěkně hraje a ostatním dětem neubližuje. Jsem rád, že se holky tak pěkně začlenily do chodu vesnice. V prostředí londýnského předměstí to tak hladké nebylo.

Zuzance skončily dvoutýdenní prázdniny a od pondělka už je zase ve školce. V posledních dnech chodím domů později až pozdě, takže si s ní nezvládám popovídat, co je nového. Od Haníka ale vím, že Zuzi dostala pozvánku na narozeninovou party Emmy, toliko kamarádky ze školky. Budu se muset zeptat zkušenějších anglických kolegů, jaký je zdejší rituál, aby se s námi pak ještě ostatní rodiče bavili. Haník vzal dnes Markétku na toddlery neboli setkání maminek s dětmi. Bývá to každou středu kousek od nás. Účast prý byla celkem hojná a pro změnu se ostatní maminky s Haníkem přátelsky bavily. To v Uxbridge ze strany Angličanek v 90% případů nestávalo. Jinak ale setkání má velmi podobný průběh, na jaký jsme byli zvyklí z předchozích míst. Děti si hrají, proběhne drobné občerstvení a na závěr si všichni v kruhu zazpívají dětské písničky. Je to dobrý začátek.

Velikonoce jsme letos nezanedbali a vzali jsme je po anglicku. Vynechali jsme Pána Ježíše a hromadu těch podivných zvyků, které se tu drží, a soustředili jsme se na pořádání zábavy pro naše dvoučlenné komando. Nachystali jsme pro ně zábavu zvanou Easter Egg Hunt neboli Lov velikonočních vajíček. Pravidla jsou jednoduchá - rozmístit v prostoru čokoládová vajíčka a nechat děti hledat. Je to vlastně soutěž: kdo najde nejvíc vajíček, zvítězí. Dá se to udělat jednoduše, rozházet vejce v trávě a čekat, co se stane, nebo třeba vymyslet mapu ostrova pokladů a udělat to dětem atraktivnější. Coby nováčci, pojali jsme thle akci po svém a vymysleli to pro holčičky následovně: Proto jsem letos v lokálním supermarketu absolvoval rvačku u regálu s posledními kusy čokoládových vajec (co jsem taky mohl čekat den před akcí) a měl jsem štěstí, odnesl jsem si vejce s obrázky postaviček u nás doma oblíbených (Peppa Pig pro Nejmenší a Winnie the Pooh pro Starší). Vaječná pátračka může mít různé formy, záleží na invenci rodičů - my jsme začátečníci, tak jsme to pojali následovně. Hanka namalovala na barevném papíře postavičky zajíce, které přilepila na špejle. Zabavila děti v jednom pokoji a já jsem mezitím pohopkával domem i zahradou a schovával čokoládové ovoidy do nápaditých skrýší (např. nepoužívaný nočník). Ke každé skrýši jsem upevnil zajíce na špejli a když bylo poschováváno, vypustili jsme lovce s vysvětlením, že domem proběhl velikonoční zajoch a zanechal po sobě vajíčkovou stopu. Děti se pustily do lovu a za pár chvil to měly všechno v košíku. Trocha křiku při dělení se o kořist, jak jinak, ale byla to sranda. Odpoledne jsme šli na nedaleké hřiště, kde jsme potkali jinou rodinu s dětmi. Jak se ukázalo, jedno z dětí je spolužačkou Zuzanky ve školce a naše mladá jí hned vzrušeně oznamovala, že zajíček u nás doma schoval vejce do nočníku, kde byly hovínka. Těžko říct, jestli rodiče malou Emmu pustí hrát si s naší dcerou u nás doma. Tak jsme si užili veselé velikonoce. V těchto dnech je doma o poznání klidněji, Zuzanka je na pár dní v Uxbridge u Vasky. Myslím, že Markétka si bude přát, aby to atk bylo častěji...

Jaro je tady, hurá, dlouhá a studená zima se snad už vzdala svých nároků na vládu nad počasím. My jsme se v dnešním slunném odpoledni věnovali práci na zahrádce, nejen zimou dost zpustošené. Předchozí obyvatelé si nejspíš nevěděli příliš rady s tím, co s takovým kouskem země udělat, tak toho spíš více podělali než udělali. Trošku jsme to dneska pozvelebovali, ale pořád nás venku dost práce ještě čeká. Holčičky samozřejmě vydatně pomáhaly; Markétka hlavně mamince s přesazováním kytek v květináčích a zaléváním, Zuzanka odnášela dřevo, které jsem posekal. Z garáže jsme pak vytáhli Zuzančino kolo a tříkolku, kterou Markétka podědila po starší sestře, a obě to na zahrádce rozjely po svém. Nejen díky jaru se nám doma rozjasnilo - i moje nová práce nám přináší víc radosti než jsme prožívali v posledních měsících. Vypadá to, že všechny naše velké starosti jsou za námi - Allianz, stěhování, život na předměstí, práce... Užíváme si teď rodinný život a těšíme se na jarní a letní cestování. Letos snad poobjevíme zase další kus Velké Británie; určitě se nebudeme bránit dalším pobytům na farmách, ale zatím není v plánu nic konkrétního. V následujících týdnech čekáme důležité psaní - mělo by nám přijít rozhodnutí z městkého úřadu, do které školy umístí Zuzanku. Doufáme, že to bude ta zdejší, která stojí hned vedle školky, kam teď Zuzi chodí. Tak nám držte palce, jinak bychom s ní museli nejspíš dojíždět autem někam v okolí. Markétka je šikovná holčička - učí se od své sestry, slova i činy. Hrají si spolu, ale každou chvíli se pohádají a Markétka rozhodně nezůstává starší sestře nic dlužná. Dneska ji Zuzanka odstrčila ruku od nějaké hračky a za to sklidila pořádné zatahání za vlasy. Okamžitě se nazlobila a tvářila se velice dotčeně. Možná si myslela, že něco takového si ten prcek nesmí vůči autoritě dovolit. Ale Markétka je bojovnice. Rozšiřuje slovní zásobu; zatím používá jednoslovné výrazy, spíš jedno- a dvouslabičné (prší, hami, fuj, mami, tati, Sizi - to je Zuzi, a další.. ovládá jich docela dost). Neustále s sebou tahá Žužláka, deku z jedné strany chlupatou, kterou ožužlává, za chůze i v kočárku. Haník se chystá chodit s Markétkou na nějakou místní playgroup, kde se scházejí maminky s dětmi. Bývá to ve středu, uvidíme, jestli to tenhle týden vyjde.

Jaro je ve vzduchu, i když noci bývají ještě mrazivé. Zuzanka měla tento týden prázdniny a nechodila do školky. Dva dny strávila v Uxbridge u Vasky a byla spokojená. S Markétkou je sranda, jen až se rozmluví, budeme asi s Haníkem potřebovat pomoc odborníka. Zatím nám docela stačí Zuzi. Minulý víkend jsme se byli podívat v místním farmářském obchodě; jde o obchod s produkty z místních farem - zelenina, ovoce, maso, mléčné výrobky, zavařeniny apod. Koupili jsme tam jen nějakou zeleninu, ale příště zamíříme ještě obhlédnout maso. Návštěvy by určitě měly omrknout zavařeniny a další zdejší speciality. Jestli bude zítra přijatelné počasí, zajeli bychom se podívat na nedaleký farmářský trh. Tak totiž žijeme my, venkované.