Deník Sjuznka Hříbatec
Fragmenty ze života šťastné malé slečny

datum narození:

19.10.2005

Zuzančina večerní teplota se protáhla i do dneška: v jednu hodinu v noci Zuzanka vstávala s teplotou 39 stupňů a vysloužila si paralenový čípek do zadního vchodu. Ve čtyři ráno, kdy vstávala podruhé, spadla teplota na krásných 36,5 stupně, ale v osm ráno, kdy jsme vstávali všichni tři, byla zase Bobiska horká a teploměr ukázal něco přes třicet osm. Zuzanka dostala druhý čípek a zavolali jsme paní doktorce, abychom vypátrali podrobnosti ohledně medikace a další péče. Paní doktorka nám doporučila, abychom pořídili sirup (Nurofen nebo Bruffen), který budeme střídat s čípky, a dále pečlivě sledovat vývoj teploty našeho kojence - při dalším zvyšování dávat zábaly, atd. atp. Bylo to po několika měsících, kdy Zuzanka usínala během dne ve své postýlce v ložnici, a kupodivu zabrala po přečtení pohádky během pěti minut. Spala klidně, po poledni vstávala a tentokrát bez teploty, tak snad jsme z toho venku. Venku panuje dnes velmi proměnlivé počasí - občas svítí slunce a mezi bílými mraky prosvítají pruhy modré oblohy, jindy zase silný vítr přižene šedou masu, ze které crčí provazy vody, a okolní stromy se pod náporem větru prohýbají. V čase mezi těmito extrémy většinou kape z mraků v různých odstínech šedi. Vypadá to na Apríla.
P.S. Málem bych zapomněl zmínit důležitý krok v Zuzčině vývoji: dočista sama se přetáčí ze zad na břicho. Ne pokaždé, ne na obě strany, ale zcela vědomě a záměrně.

Máme konec března, jaro už je ve vsi, a s ním také velká voda, která naštěstí na naše sídlo v kopci nemá nárok. Počasí je stále proměnlivé, ale prosluněných dní přibývá, teploty okolo patnácti stupňů už nejsou výjimkou, a tak Zuzanka odložila spacák a skafandr a opaluje se jen ve vepřovém kompletku v kočárku pod dekou. V tuhle chvíli si ani nedokážu vybavit, jestli Zuzka z kočárku pozorovala zatmění Slunce nebo ne.. Ono ale prý v tu dobu bylo pod mrakem, nevím.. Zuzčin jízdní řád je už delší dobu ustálený, vstává v šest ráno, spát chodí mezi osmou a devátou, v noci si dopřává jednu přesnídávku, obvykle mezi druhou a čtvrtou hodinou. Dnes jsme byli u paní doktorky Pokorné na třetí dávku očkování trojkombinace a taky proti obrně. Nejdřív nám ale Zuzanku sestřička zvážila a jazýček váhy se ustálil na hodnotě 6360 gramů - blahopřejeme Zuzanko, jsi baculatý kojenec, máme z Tebe radost. Po vážení dostala Bobinka na lžičce obrnu a poté injekci do nožičky. To se ví, že injekci přes zaťaté zuby oplakala a my málem s ní; docela rychle ji to ale přešlo a cestou z ordinace v kočárku klidně usnula. Zbytek dne byla hodná a normálně jedla a spala, až večer před koupáním se Haníkovi zdála horká, tak jí změřila teplotu a teploměr vytažený ze zadečku ukázal číslo 38,7. Pravda, před vytažením teploměru se Bobinka uvolnila v hnědkavém odstínu, což teplotu možná o pár desetin zvedlo, ale i tak jsme zvážněli - je to historicky první Zuzančina vysoká teplota. Kromě patrné rozmrzelosti nevypadala Zuzanka, že výrazně trpí, takže jsme jí zatím žádné léky nepodali a po krmení jsme ji odnesli do postýlky. To bylo okolo osmé večer, usnula během deseti minut; jen si zabroukala pohádku na dobrou noc. Teď je pět minut po deváté a Haník právě hlásil, že má Zuzanka otevřené oči. Z ložnice se však zatím neozývá nic než ticho...

Nenechte se zmýlit aktuální fotkou - Zuzanka se nedala k hnutí punks, to její krásné dlouhé vlasy svádějí k různým hrátkám, které s nimi se Zuzančiným tichým (občas ale i hlasitým) svolením provozujeme. Zuzanka se pohybuje po všech stránkách v mezích poctivého kojenectví, se všemi úsměvy a nářky, které k tomu patří. Minulý týden jsme byli u dětské paní doktorky, která Zuzanku povážila a 6160 gramů bylo naprosto uspokojivých. Naše holčička má za sebou první pád - před pár dny spadla z červené pohovky, dopadla naštěstí na všechny čtyři, jako koťátko. Haník byl vedle ní, nebylo to zanedbání povinné péče nebo týrání svěřené osoby, jen nehoda. Od té doby má hrací deka čestné místo na podlaze - koneckonců není nutné mít ji instalovanou na pohovce, Zuzanka už delší dobu drží hlavu nahoře bez přestání a nebouchá s ní o zem jako beran. Málem jsme předevčírem vyrazili s Haníkem do kina, ale na poslední chvíli to nedopadlo, jedna malá holčička byla proti. Chystali jsme se na film Gejša, který dávali na Smíchově od tři čtvrtě na devět - to znamenalo vyrazit nejpozději krátce po osmé. V půl osmé jsem přijel z práce domů, už tady byli hlídači = Pavla s Frantou, Zuzanka byla vykoupaná, najezená, vypadala unaveně, jen odnést do postýlky. To se také stalo, dostala pusu na dobrou noc a počali jsme se chystat na odjezd. Jenže zvuky, které se ozývaly z ložnice, nás znejisťovaly, snad i znervózňovaly, stále nabývaly na naléhavosti, jen s občasnými krátkými přestávkami, do kterých jsme vkládali naši naději. V osm hodin, kdy už se houkačka takřka nezastavila, bylo jasné, že je po kině. Nebylo myslitelné Zuzanku nechat houkat s hlídači nebo ji narychlo nakrmit a odjet. Zuzanka, spokojeně se usmívajíc, byla přinesena dolů, kde byla opět středem vší pozornosti a po nakrmení usnula okolo deváté hodiny. Pravděpodobně budeme pokus opakovat v sobotu, rádi bychom zašli na koncert skupiny Latin Wave, tak nám držte palce. Na konci uplynulého víkendu si Zuzka upravila noční režim, spát chodí okolo deváté, vstává před šestou ranní, někdy si dopřeje jedno probuzení v noci, třeba mezi druhou a třetí. Haník dnes říkal, že se Zuzanka několikrát zachechtala, dočista jako to děláme my, dospělí. Taky už jsem ji jednou nebo dvakrát slyšel, docela normální hlasitý smích. Teď se ale nechechtá, spí, je čtvrt na deset večer.

Do Černošic dorazila vzácnost nevídaná - sníh. Bílá peřina milosrdně pokryla zem vezdejší; celou noc se tiché vločky snášely z nebe na úrodnou půdu a ráno jsme vyhlédli z okna, oslepeni tou nádherou. Sníh padal i celý dnešní den, odhadem patnáct centimetrů prašanu napadlo - vzhledem k teplotě několika málo stupňů pod nulou se ani nesnažil roztát. K našemu uspokojení projel Mělnickou první traktor s pluhem v osm hodin ráno a přichystal tak sjízdnou cestu tetě Micině se strejdou Tomíkem a sestřenkou Kačíkem. Pojedli jsme, popovídali, na skluzavce u žebřin se povozili a po obědě, kdy návštěva odsněžila do Prahy, jsme se vydali na vlak, který nás odvezl do Radotína. Nebyla to pěkná procházka, jeli jsme vrátit film do půjčovny (byl to film Antwone Fisher, režie D. Washington - líbil se nám, až na ten happy-end, hm..) a zpátky domů. V tom dnešním počasí to ztěží mohlo být lepší. Odpoledne jsme bubnovali a vybírali fotky Zuzance do alba. Prošli jsme všechny fotky Hříbatce od narození do dneška a pozorovali, jak moc se naše holčička změnila - po narození vypadala jako mimozemšťánek, dnes vyrostla, má výraznější rysy a hlavně růžové baculaté tvářičky. O té druhé bradě se moc šířit nebudeme, Zuzka to nerada slyší a obvykle nás za to okřikne. Zuzanka vstávala naposledy ve tři čtvrtě na sedm (teď máme tři čtvrtě na devět), pohráli jsme si na dece, následovala poloviční lázeň neboli otírání žínkou před večeří a vydatná večeře, po které se Zuzanka odebrala do svých komnat. Teď už je to asi deset minut, co spí. To je prvně co Zuzanka usnula hned po koupaní, tedy bez pohádky a obvyklé hry na houkanou se zvířátky; jestli se dnešní noc bude odehrávat jako několik předchozích, bude Zuzanka spát do jedné, dvou hodin, pak si mlaskne o svačinku a probudí se v sedm ráno. Uvidíme.

P.S. Haník vytvořil Medovník numero duo a je chutnější než jednička. Taky italské rizoto podle babiččina receptu se povedlo, jen pochybělo smetany, takže je to tvrdé jako beton. Leč lahodný beton. Haník ho šel právě ohřát. Práci čest!

Po četných žádostech z řad dychtivých čtenářů jsme opět tady a chystáme se Vám sdělit, co nového v Mělnické 1951. Jak jsme již naznačili v předchozím příspěvku, Zuzanka si po návratu z dovolené v Rožnově zásadně upravila režim spánku a s tím související počet krmení a posouvání vláčků. Vstává ted jedenkrát až dvakrát za noc a v šest je již vyspinkaná a plná sil pro hrátky s oběšenými kamarády. Maminka nemá jako Zuzanka naspáno přes den a tak je z toho "lehce" unavená. Výrazně k lepšímu se však upravil způsob usínání - Zuzanka kolem půl deváté dostane najíst a po tradiční krkací pauze jde do postýlky, kde po různě dlouhé zabroukané "pohádce" sama bez přemlouvání usíná. Počasí je u nás v bobinkově pěkně na pi.., sněží, prší, fouká, mrzne... Plni očekávání jara a rodinných návštěv se nyní půjdeme uložit ke spánku a brzy se opět ozveme s novinkami.

Hlásíme se po návratu opět ze Zuzankova nad Bobinkou, kde ráno napadlo pár centimetrů sněhu; naštěstí máme na kočárku zimní gumy. Minulý týden v Rožnově byl pro Zuzanku přes počáteční neklid a obtíže příjemný, dokonalá péče babičky a dědečka naplnila Zuzanku blahem a byla většinou dobře naladěna. To nezahrnuje již tradiční válečný ryk při takřka každém oblékání, ten nám Susanne neodpustí. V pátek, on je to už skoro týden zpátky, nám Zuzanku odpoledne pohlídala babička, takže jsme si mohli zajít do čajovny s Martinem a jeho dívkou Míšou. Bylo to příjemné posezení, i ta hodina a půl relativní svobody, kdy jsme nemuseli před sebou tlačit kočárek a ani v čajovně instalovat chůvičky. V sobotu jsme se vydali večer oslavit narozeniny Pepka Mareše, Haník si dal skleničku medoviny, my ostatní někdo víno, někdo viski, podával se výtečný micáček s brusinkovou omáčkou a Pepkovo báječné sushi - Pepek nás tím opravdu moc překvapil. To všechno Zuzanka prospala v kočárku na balkóně, ale z Haníkových porcí ochutnala druhý den v mléčném baru. Příští návštěva Rožnova proběhne, doufám, za méně kalamitních podmínek - manipulace s autem nebo kočárkem na superkluzkém ledu a v osmimetrových závějích rád oželím a též oblékání Bobinky do méně vrstev přijde všem zúčastněným vhod. Nicméně co do odreagování byl pro mě pobyt v Rožnově přínosem, ačkoliv Haník si prý neodpočinul. Taky aby ano, na mateřské dovolené! Není dovolená jako dovolená, jak jsem psal, ta má splnila očekávání, a po návratu jsem od pondělí účasten školení v Praze na Budějovické, takže s Hobitkou a Haníkem trávím jen večery a většina informací z Hobitčina pestrého života se ke mně dostane přes Haníka. Jako například zprávy z poslední prohlídky u dětské lékařky v pondělí. Zuzka nám vyrostla do všech rozměrů - váží teď pět kilo a osm set gramů a měří 61 centimetr. Je z ní zase větší kus člověka, a to zjevem i projevem. Paní doktorka Zuzanku pochválila, jak je společenská, hezky chňape po nabízených hračkách a pase koníčky ostošet. Teď máme půl desáté a Zuzanka spinká. Od příjezdu z Rožnova si, jak to vypadá, upravuje večerní režim, neponocuje tolik, chodí spát okolo deváté, jen ještě nemá úplně jasno v nočním vstávání, takže vyžaduje víc sil maminky Haničky, která se s tím statečně pere a před chvílí mi byla oznámit, že na mě dole čeká teplý štrůdl. Tolik pro dnešek zprávy o naší Bobisce.

Včerejší večer Zuzanka protrpěla; od koupání se nemohla vytlačit a tuze ji to trápilo. Masírovali jsme její hebké bříško, tlačili na něj nožičkami, roztahovali půlky, nic platné, nešlo to. Zuzanka usnula vyčerpáním, aby spala asi hodinu, pak zase tlačila a tlačila, už bez velkého nářku, naštěstí, a definitivně usnula ve čtvrt na dvě v noci. Vstávala o půl čtvrté kvůli krmení a až v sedm ráno, když jsme vylezli z postelí všichni, nás Zuzanka obdařila obdivuhodným zápachem, deroucím se zpod plínky. V plínce jsme našli všechno to, po čem jsme celý večer a noc toužili a od rána je zase vylučování v pořádku. Při pohledu na datum si říkám, jak se nám sešly ty sudé číslovky - co na to asi říkají numerologové. Pro Zuzanku a Haníka to není ten nejšťastnější den: zašli jsme ráno k rožnovskému kožnímu lékaří, doktoru Stuchlíkovi, protože jsme byli vyplašení z podivné vyrážky, která se Zuzance rozšiřovala na rameni, a navíc se nově objevila i na hrudníčku a na nožičce. Pan doktor Zuzanku prohlédl a konstatoval pravděpodobný atopický ekzém. Poradil nám krém, kterým budeme postižená místa promazávat, a nadto Haníkovi doporučil dietu - žádnou čokoládu! žádné oříšky, kravské mléko, citrusy, kakao. Zuzanku bychom neměli koupat, sbohem plavání... takže jenom sprchovat. Uvidíme dál, jak se bude ekzém vyvíjet, jde o genetickou poruchu, ne infekční. Po dermatologovi jsme navštívili ještě jednou mamčinu kancelář a ukázali jsme se Martinovi. Teď mamka připravuje oběd a Zuzka se pomalu ubírá ke spánku.

Tento týden trávíme na dovolené ve městě barevných obrazovek, Rožnově pod Radhoštěm. Ano, jsme na návštěvě u babičky a dědečka. Včera, tedy v pondělí, jsme přijeli; cesta proběhla se dvěma zastávkami skoro v klidu, jednou měla Zuzanka trápení, nedařilo se jí poslat do plínky pana Hovnáta a dala nám to hlasitě najevo. Ačkoli jsme v tom byli, snad, nevinně, udobřili jsme ji několika roztomilými svršky z obchodu s kojeneckým a dětským zbožím Dara ve Valmezu, takže se už ve Valmezu třikrát poblinkala a nakonec se i dočista vyprázdnila. Vůbec, s vyprazdňováním v posledních dnech bojujeme, vypadá to, že Zuzanka má potíže s tím, pořádně se vykadit, zvláštní je, že jen někdy, ale alespoň jednou denně. Bývá to hrozné utrpení, tlačí a tlačí a nemůže vytlačit. Zhusta také vytlačí zelenou hmotu, což není barva úplně zdravá. Ještě před odjezdem z Černošic jsme se zastavili u paní dětské doktorky, abychom tohle s ní konzultovali, a domluvili jsme se, že po návratu z Rožnova provede paní doktorka odběr stolice k vyšetření (asi ji bude ochutnávat), možná pak budou následovat další kroky. Pohledem do Zuzančiny temné rourky paní doktorka naznala, že je tam jakási kapsa, do které by se mohla hovínka ukládat a Zuzanka je tamodtud těžko dostávala. No, nevím. Dneska vstávala Zuzanka po celé prospinkané noci v sedm ráno, s dobrou náladou, a tak nějak se prospinkala a prokočárkovala celým dnem. Navštívili jsme mamku - babičku v její nové kanceláři, kde Zuzanka sklidila náramné pozornosti i ze strany protější kanceláře paní Vymazalové, nakoupili jsme nějaké drobnosti a večer byl ve znamení nevytlačených přání, slziček a spánku z vyčerpání. Teď je půlnoc, už se též odeberu do hajan, jen co Vám pošlu tento text i s fotkami z Rožnova na web. Ahoj.

A jsme tady zase, vážení věrní čtenáři. Hlásí se dopisovatel maminka. Chtěla jsem Vám napsat, co nového se stalo v posledních pár dnech, ale zjistila jsem, že mi dny tak splývají, že už je nedokážu od sebe oddělit a události v nich si vybavit. Před pár dny (asi v neděli) se u nás zastavily Micka s Kačíkem, pohostili jsme je upečeným opeřencem a potěšili veselou, hravou Zuzankou. Postěžovala jsem si, že Zuzanka byla předchozí večer velmi nenaložená a snad že jí rostou zoubky. Micka vyčkala až Bobinka začně řvát jak tygr a ohledala ji dutinu ústní, ve které se, dle jejího názoru, opravdu něco klube. Už se nemůžu dočkat až tesáky vyrostou a Zuzanka začně při kojení mléko kousat. Velké překvapení přišlo v pondělí, kdy se mi po dvou týdnech ozvala paní ohledně předjednaného plavání. Dostaly jsme se Zuzankou pevný termín (ponděli 12:00) a pokyny k výzbroji a výstroji. Začínáme 6.3.; já už se moc těším, Zuzanka jistě také. Blíží se poslední dnešní krmení a Bobinka už se dole vzteká při přebalování a převlékání počuraného pyžámka a já se nedokážu soustředit na nic, kromé jejího hlasitého protestu. Vy to asi nepoznáte, ale já se na chvíli vzdálím... A jsem tu zase. Zuzanka je najedená a povídá si v postýlce. Asi si vypráví nějakou pěknou pohádku na dobrou noc. Dnešní den začal lehce před sedmou a přinesl nám pána na opravu ventilátoru v podlahovém konvektoru, cestovní tašku z bonus programu České spořitelny, chléb s lučním medem z obchodu (výrobce se snažil přidat aroma louky, fuj), rajskou polévku z drahého protlaku (mňam - protlak neměl žádné umělé aroma), unaveného tatínka, který hned po příchodu domů tvrdě usnul a výborný banánový puding s ovocem k večeři. Ráda bych se s Vámi pěkně rozloučila, ale oči už se zavírají a mozek nefunguje. Jdu se podívat, jak pokračuje Zuzančina pohádka a nechám se jí ukolébat ke spánku. Dobrou noc.

Po Zuzančině boku čas letí jako vlaštovka, člověk přebalí pár plen a týden je v čoudu. Na psaní Zuzančiných stránek jsem neměl myšlenky a Haník už vůbec ne. Nemůžeme si však dovolit ztratit těch pár věrných čtenářů, kteří nám zůstali; několika stručnými větami Vám popíši rodinné události uplynulých deseti dnů. - Vsuvka: je šest hodin večer, za dnešní pracovní odpoledne jsem stihl napsat čtyři řádky, a to je za víc než týden maximum. - Z minulého týdne stojí za zmínku páteční popoledne, kdy jsme s Bobinkou a vypůjčenými bruslemi podnikli expedici na zamrzlou Berounku. Parádně jsme si zabruslili, s kočárkem je to o poznání větší dřina než bez něj, ale jako posilovací stroj dobrý. Nebruslili jsme na místě, ale jeli jsme jednou po proudu řeky z Mokropes do Černošic, pak zpátky do Mokropes a do třetice nazpět. Ačkoliv to po dlouhodobém lenošení (procházky s kočárkem nepočítaje) nohy znatelně pocítily, bruslení nás bavilo, a tak jsme v sobotu sportování zopakovali. Už ne tak vydatně, pospíchali jsme totiž domů, kde jsme chystali pro návštěvu. Ohlášeni byli Micka s Kačíkem, Marča a Siršar. Marča se snoubencem se bohužel nedostavili a Micka s Kačíkem zachraňovaly situaci. Krásné bylo, jak Kačenka tiskla svou tvář ke tváři naší Zuzanky, opravdu roztomilé a pěkné. Ani jsem ten okamžik nechtěl rušit fotografováním. Pondělí byl den zubařský, Haník byl po mnoha a mnoha měsících objednán k zubaři a my se Zuzankou jsme Haníka doprovázeli. Haník byl v ordinaci docela dlouho, asi 45 minut; Zuzanka byla statečná, asi minutu si zakřičela, pak už se nechala nosit po čekárně a okukovala střídající se strejdy a tety. Včera, tedy v úterý, jsme Bobinku poprvé vyvezli vlakem, do stověžaté matičky Prahy. Byl to menší nákupní výlet, Zuzka si přivezla novou mikinu a hračky do vany, my s Haníkem převážně praktické nástroje. Vykonali jsme také hodinovou zastávku v krmící stanici, tedy u Haníkova zaměstnavatele v Celetné, kde kolegové a kolegyně oňuchali Bobinku. Zuzanka byla klidná, pětihodinový výlet proběhl bez incidentů. Uf, co jsem nenapsal za deset dní, zvládl jsem v půl hodině, a to s desetiminutovou vsuvkou konverzace s kolegou. Zuzanka roste a sílí, je šikovná, chytá do rukou různé předměty a snaží si je nacpat do pusy bez ohledu na jejich velikost nebo materiál. I nás někdy tahá za nos, zatím jen v dobrém slova smyslu. Denní režim je v podstatě beze změny: Zuzka vstává asi v osm, dopřává si v průměru tříhodinové spánkové intervaly, po probuzení se protahuje na zádech, leží na bříšku a nádherně pase koníčky, pak dostane najíst a po jídle už je čas na hraní v postýlce, kdy si většinou sama hraje s hračkami. Mezi půl sedmou a sedmou se Bobinka odebírá do lázně, odkud se, růžová a voňavá, vynoří přibližně před půl osmou, aby pásla kozí stádo. Dámy prominou, chtěl jsem napsat, že ji Haník nakojí. Pak má Zuzanka delší přestávku, hraje si, znovu jí, čteme pohádku, a jde spát mezi půl desátou a desátou. V noci se obvykle probudí jednou a způsobně si řekne mamince o jídlo. Blíží se konec směny, ještě je potřeba upravit fotky, vlomit je do tohoto dokumentu, nahrát na web a tradá domů. Vím, bylo to dnes více popisné a méně náladové; je to dáno mírou spěchu, ve kterém píšu. Příště se polepším. Nebo raději nechám zase pro změnu psát Haničku.