Deník Sjuznka Hříbatec
Fragmenty ze života šťastné malé slečny

datum narození:

19.10.2005

Ve světle bouřlivých kojeneckých změn, které se udály v posledních několika dnech, přinášíme další horkou novinku. Zuzanka nově vybavila svoji něžnou nenažranou pusinku ostrým zoubkem, a to jedničkou zatím uprostřed dole (nedokázala jsem odhadnout, ke které straně se hlásí, proto ho zatím zařazuji jako nestraníka). Růst zoubku se nejvíce projevil včera, kdy Zuzanka zuřivě odmítala jídlo bagrované lžičkou. Lžička narážející na bolavé dásně z ní dělala trpícího tygra. Jedna velmi hlasitá scénka proběhla na návštěvě u přátel, Davida a Lenky - chudáci, asi nikdy nebudou mít děti. Zuzanka se hned po prvním soustu rozřičela a místo aby polkla, banán s jablkem vdechla a začala se dusit. Zvuky, které následovaly, dovedly naše přátele k vražednému šílenství. Za Zuzančina ustavičného jekotu rozrazil David dveře od skříně v obývacím pokoji a vytáhl nefalšovaný husitský řemdih. "Pusťte mě na ni!" křičel rozkacený David, mávaje těžkou zbraní. Jedním divokým máchnutím rozrazil dveře dřevěné skříně, sprška třísek se snesla na drahý perský koberec v pokoji. Lenka, v obličeji rudá, měla na čele naběhlou žílu, která zběsile pulzovala.... Tak to byl tatínkův příspěvek k reakcím našich drahých přátel - já jsem křísila nedýchajícího kojence, takže scénka za bambusovou oponou oddělující kuchyň a obývák mi unikla. Tatínkův text je samozřejmě výplod jeho (ne)mocného mozku. Vše se do deseti minut uklidnilo, kojenec byl nakojen a uspán při společné procházce parkem Jezerka, zakončené v restauraci lahodným rezavým mokem (v tatínkově případě nealkoholickým!!!). Rostoucí zoubek přinesl ještě jednu nepříjemnou změnu, která zklame zájemce o Zuzančiny mrkvičkové poklady. Úhledné šištičky a cihličky byly bojem se zuby naředěny na nevzhlednou kašičku. Nezdary při krmení mě, maminku, doháněly k šílenství, a tak jsem dnes dokonce telefonovala dětské paní doktorce, abychom se na kojence tajně domluvily. Doporučila mi přidávat do jídla mateřské mléko. Radou jsem se řídila, však marně. Zuzančiny dásně se rozevřely jen při "rozhovoru" s babičkou Dášou, která přišla na návštěvu akorát při pokusech o odpolední ovocnou svačinu. Dále jsem na lékařské doporučení vyměnila čaj. Novinkou je čaj Spokojené bříško, který se od předchozího liší hlavně barvou, velmi blízce připomínající Zuzančin vysněný nápoj, Pilsner Urquell. Minulý týden jsme se Zuzankou začaly chodit do společnosti. Každé pondělí, středu a pátek totiž hřadují spřízněné matky u obchodu a květinářství na Vráži. Zuzanka má nové přátele (Lucinku, Danielku, Elišku, Míšu a Honzíka), zatím na sebe jen slintají, ale za pár let už si taky "zahřadují" jako my, maminky. Tímto jsem vyčerpala své básnické střevo do poslední kapky, a proto se s Vámi, drazí čtenáři, loučím. Příště Vás jistě opět oblaží MOCNÝ tatínkův mozek.

Naše holčička překonala další vývojový stupeň a stal se z ní plaz.. Je to tak, Zuzanka už dokáže překonávat vzdálenosti i jinak než v náručí nebo převalováním se. Předevčírem se, ležíce na břiše, rozhodla dosáhnout na barevný míček a pochopila, že to dokáže jedině koordinovanými pohyby všech končetin.. Od prvních nesmělých a nedovedných pokusů uplynuly dva dny a dnes běhá Zuzanka stovku za deset vteřin.. To sice ne, zatím, ale plazí se zdatně, nejvíc ji přitahuje láhev od piva, tou je takřka posedlá, honí se za ní po podlaze jako mašina.. Je to příjemné být u takových pokroků, ačkoliv když se Zuzanka rozhodne cestovat po přebalovacím stole, je to adrenalinový sport pro všechny přítomné. Další významný krok učinila Bobiska v oblasti intimní, ve vyměšování. V plence už nenacházíme půl kila rozlité hořčice nebo mrkvového pyré.. Zuzanka umí tvarovat hovínka jako podle formičky, můžete si vybrat: cihlu nebo šišku? Zboží posíláme na dobírku - v ceně není zahrnuto poštovné a balné. Ke každé třetí zásilce podepsaná fotka Zuzanky jako dárek.

Zuzanka byla dnes s Haníkem u paní doktorky Pokorné na další měsíční prohlídce, v pořadí již sedmé. Ano, zítra budeme slavit už sedmé měsíční narozeniny, a protože zítra bude pátek a v sobotu nemusíte do práce, můžete je pašácky oslavit i Vy. Já jsem spal po noční, takže mám informace z ordinace jen zprostředkované: Zuzanka váží 6910 gramů a nemyslete si, že se s tím hodlá spokojit; každým soustem mrkvičky ochucené špenátem se blíží vysněné hranici 54 kilogramů při výšce 170 centimetrů. Dostala dnes, holčička, na lžičce očkování proti obrně, takže je už obrněná, ó Brno... Paní doktorka už také shledala čas příhodným pro nástup ovocných příkrmů; za dva tři dny po očkování můžeme začít podávat ovoce tuzemské produkce, samozřejmě vcelku i se slupkou. To jsem zvědav - zelenina u Zuzanky prošla jen s odřenýma ušima, mrkvičku sice konzumuje bez problémů, ale zelené produkty (špenát, brokolice) jí nejedou, jen když je naředíme bohatě mrkvičkou (asi tak v poměru 1:20). Zuzanka si znatelně rozšiřuje slovní zásobu, začala ze sebe vydávat první kojenecké slangové výrazy, jako Deje, Beje apod. Po pohybové stránce je také čiperná, včera jsme ji naučili dvojité salto vzad a večer před spaním nám zatancovala kousek Labutího jezera. Mrská sebou jako divá, všechno chce vidět, ale ještě se neplazí. Ví ale jak na nás, takže tu hračku nakonec dostane, i když ji předtím odmrštila na metr daleko. Spát chodí okolo půl deváté a obvykle jednou za noc vstane a zajde si do lednice pro mléko. Včera však udělala mamince ohromnou radost, poněvadž spala celou noc, to už tady delší dobu nebylo, děkujeme Zuzanko.

Minulý týden jsme si prodloužili víkend a v noci ze středy na čtvrtek jsme dorazili do Rožnova. Zuzanka celou cestu v autě spala, neprobudila se ani po příjezdu; jen jsme ji vysvlékli a stále spící uložili do postýlky. Změna prostředí ji nezaskočila, většinu času v Rožnově byla hodná, takže si ji babička s dědou užili, měli dost času se skamarádit a Zuzanka se zbavila strachu - už pro ni nejsou babička s dědou neznámými. I my jsme si díky babičce a dědovi užili, například sauny. Po návratu jsme nainstalovaní často venku, počasí nám skutečně přeje. Vlastní produkci přesnídávek nejspíš omezíme nebo úplně zastavíme, Zuzanka dává přednost přesnídávkám Hipp, je po nich celá divá, nevím, co do nich přidávají... V posledních dnech se Bobisce víc rozlezl ekzém, nevím, jestli je to jarem (prý jsou ekzémy divočejší na jaře a na podzim) nebo tím, že ji jednou týdně koupeme nebo čím.. Kdybych věděl všechno, co nevím, věděl bych všechno.

Po dobu uplynulých deseti dnů se u nás, milí čtenáři, nic zvláštního nestalo... Skutečně se nedělo nic převratného, s příchodem slunečného a teplého jara jsme trávili spoustu času na zahradě, kterou dále zvelebujeme; při tom nám Zuzanka někdy asistuje, přihlížejíc ze své síťové ohrádky. Minulý týden jsem při jedné z cest do hlavního města navštívil obchod s biopotravinami Rozmarýna (který nedoporučuji) a nakoupil tam zeleninu, ze které jsme, hlavně Haník, připravili Zuzance lahodné přesnídávky. Mrkev, brambory, květák, brokolice.. Delikátní jako jednotlivé složky, ohromující v kombinaci - zeleninová přesnídávka, sen každého kojence. Nebo noční můra? Zuzanka nám brzy vysvětlila, že ona tedy brokolici ani květák jíst nebude. Bylo vidět, že ji to nadavuje, prskala jídlo ven a dohromady nic nesnědla, takže jsme dále "jen" o mrkvičce a bramborách. To Zuzance jede tak nějak střídavě, jak se zrovna vyspí. Už to alespoň nebývá taková bitva, i když dneska měla zase mrkev po celém obličeji. Spánek přes den už nebývá tak dlouhý jako býval dřív - máme za den obvykle jeden dlouhý, který trvá dvě až tři hodiny, a pak několik kratších spánečků, trvajících okolo půl hodiny. Zbytek dne, kdy je Bobiska vzhůru, se placatíme na dece, lítáme po místnosti a nebo se nechá holčička jen tak nosit a pozoruje, co se kde děje. V posledních dnech trápí Zuzanku prdy, ač pije výtečný fenyklový čaj. Bývá z toho pořádně rozmrzelá, dnes večer trvalo hodinu než usnula, se spoustou křiku, trojím dokrmováním a poskakováním i písničkou. To včerejší večer proběhl mnohem lépe a příjemně pro všechny zúčastněné. Zuzanka po osmé večer zahoukala naposled a zavřela víčka ke spánku, dostala k postýlce bdělou chůvu Louisu, zatímco druhá chůva putovala s námi o ulici níž, kde jsme u ohně u Rudy s Dášou a dalšími kamarády seděli do jedenácti večer, opékali buřty a dopíjeli čarodějnického suda. Za celou dobu se Bobinka neozvala ani jednou, a když jsme se vrátili, krásně a klidně spala.

Přináším informace ze čtvrteční půlroční prohlídky u paní doktorky - jsou krapet okoralé, ale zdaleka ne plesnivé. Míry a váhy jsou "pěkně zarovnané", jak se vyjádřila paní doktorka. Zuzanka měří 65 centimetrů a váží 6590 gramů. Paní doktorce se předvedla v nejlepším světle: přetáčela se, co jí síly stačily, hrála si s hračkami a švitořila, takže si vysloužila samou chválu. Oficiálně získala status půlročního kojence, se všemi výsadami z tohoto titulu vyplývající. Od čtvrtka přidáváme k polednímu krmení zeleninu; zatím je to mrkev v přesnídávkové podobě, ale brzy obohatíme jídelníček o brambory, kedlubny a další plodiny z širokého biorepertoáru. Zuzanka nebyla poprvé z mrkve celá naměkko, takřka všechnu ji naštvaně vyprskala ven, druhý den si dala říct a už dvě tři lžičky spolykala, a dnes, v sobotu, snědla dobrou půlku První lžičky. To je malá sklenka mrkvového protlaku. Je to pokaždé dost barevná scéna, takové krmení mrkví. Naprskáno všude okolo, Zuzanka pusu zmalovanou do oranžova, také prsty a všude kam jimi dosáhne, Haník má vyčleněné speciální mrkvičkové tričko... Začátky jsou těžké. V těchto parných skoroletních dnech, kdy je v kočárku výheň a kojencům se rosí hrudníčky, popíjí Zuzanka chladný fenyklový čaj z kojenecké láhve. Haník dnes moudře pravil, že druhé hříbě dostane dudlík hned po narození, protože není pravda, co říkali v porodnici, totiž že dudlík není potřeba. Je. Dudlíková dovednost přijde náramně vhod při pití z kojenecké láhve nebo když je nutné odvyknout dítě cucat si palečky. Zuzanka má nový dudlík ve sbírce, v pořadí asi šestý. Oproti ostatním kusům s tímhle vychází docela dobře; nemá ten správný nátisk, ale zkouší to, baví ji a zaměstnává.

Zuzanka slaví půlroční narozeniny. Všechno nejlepší, Hříbatče! V dnešním dni se událo hned několik významných věcí poprvé. Samozřejmě má dnes Zuzanka poprvé šest měsíců; také dnes byla poprvé venku v kočárku jen v tričku a teplákách, byloť krásně líbezné počasí; po delší přestávce jsme navázali na koupání ve vaně - zkušební režim představuje krátké koupání jedenkrát týdně s asistencí proškolené osoby z řad rodičů; a poprvé ulehla ke spánku Zuzanka v pyžámku bez trička s krátkým rukávem. Samé pronikavé změny přinesl ten dnešní prosluněný den. Není nevděčná, naše holčička, takže jsme si s Haníkem směli bez vyrušení dopřát luxus večerního opékání uzeného produktu na zahradě. Zítra půjdeme k paní doktorce na půlroční prohlídku, určitě se vrátíme s kopou vzrušujících informací pro Vás, milé čtenáře. Na zítřek hlásí BIO zátěž číslo 2 - pozor na srážku s blbcem!

Pamatujete si někdo Zuzančinu modrou "denní" postýlku? Ano? Tak to na ni můžete zapomenout, neboť zmíněná byla vyřazena z provozu z bezpečnostních důvodů. Náš akční kojenec se horlivě pustil do přetáčení a postýlka není uzpůsobená tak náročným gymnastickým prvkům, aniž by cvičenec nebyl ohrožen na zdraví tělesném i duševním. Nohy zamotané v bočních šprušlích nebo Zuzanka naštvaná, že se jí z nedostatku místa nedaří přetočit, se staly běžným koloritem posledních dvou dní, pročež jsme od sousedů zapůjčili komfortní mobilní kojeneckou tělocvičnu, jak ji můžete vidět na aktuálních fotografiích. Protože za pár dní už aktuální fotografie budou vyměněny, vězte, že jde o postýlku lehké (snad hliníkové nebo titanové) konstrukce, která má síťované bočnice, takže nehrozí zranění při cvičení. Zuzanka dnes přes den mimořádně málo spala, nevíme proč, ale má skvělou příležitost to celou noc dohánět. Máme půl deváté, Bobinka už půl hodiny chrní, tak jen ať jí to vydrží.

Dnes jsem si ho tam všimnul a říkám si, k čemu má Zuzanka v hrací postýlce dudlík, když ho vůbec, ale vůbec nestrká do pusy? Zřejmě je to nutná dekorace každého kojeneckého příbytku, anebo možná maminka vykonala další marný pokus, jak Zuzanku přesvědčit, že dudlík je cool a in. V Hříbátkově pod Pamprskou se život převaluje dál z boku na bok; o víkendu u nás pobyli Micka s Tomíkem a Kačíkem a též Radek s Danou, kteří přivezli svatební oznámení a poprvé se viděli s Bobiskou. Kačenka si pohrála u sousedů s dětmi na pískovišti a pohoupala se na houpačce. Taky nám ukázala, jak je šikovná - bravurně jezdí na své tříkolce. Zuzanka je spokojenec, myslím si, že mluví maďarsky - sám ten jazyk neovládám, takže si nejsem jistý, ale jestli mezi Vámi je někdo znalý, prosím Vás, posuďte následující větu: "Ééééé e éééééeeee-é ééeéé." Jestli to maďarština je, nemůžu opravdu posoudit z hlediska větné skladby, ale řekl bych, že intonaci ovládá jako Kačík tříkolku.

Představte si kojence tak rozměrného, že se nevejde do kočárku... To je případ naší King Size Susan. Snad je za tím příjem vysoce kvalitního mléka černošických koz a dlouhý spánek na čerstvém vzduchu, v každém případě jsme dnes stanuli tváří v tvář nutnosti zajistit větší kočárek, aby Zuzanka pohodlně spala. Náš báječný hnědý Nanny vůz ve variantě hlubokého kočárku co do šířky nepostačuje Zuzančiným zimním rozměrům (= Zuzanka oblečená do několika vrstev oblečení a zakrytá dekou) a v dohledné době už bude také krátký pro ležícího kojence. Je jasné, že když už nemůže naše holčička v kočárku pohodlně rozpažit, dostane naše holčička větší kočárek. A tak se během chvíle i stalo, protože v okruhu našich známých je několik maminek, které už hluboký kočárek rozměrů Jumbo 747 schovaly do komory a rády bližním vypomohou. Mirka Křížová nám pro Bobinku zapůjčila stroj, kterému rozhodně nehrozí, že jej Zuzanka rameny protrhne. Máme teď doma kočárky dva a až bude venku dost teplo nebo bude Zuzanka umět sedět - uvidíme, co přijde dřív - bude zase cestovat a odpočívat ve svém hnědém kočáře.
V posledních několika dnech nám připadá, že si Zuzka upravuje denní režim ve smyslu méně spánku a více pozorování co se kde šustne. Na přetáčení se dočasně rezignovala, možná to souvisí s posledním očkováním, kdy dostala včeličku do nožičky, možná ne. Když jí lákáme hračkou, aby se přetočila, natahuje se, ale jakoby byla od pasu dolů ochrnutá, s nožičkami nehne. Jinak s nimi ale čiperně mrská, kope a chňape, když leží na zádech. V lehu na bříšku se hezky zvedá, opírajíc se o své buclaté ručičky. Výrazně se zlepšil stav atopického ekzému. V současné době natíráme Zuzance jen jedno místo na rameni, kde ložisko bylo velmi silné a vytrvalé; už ale téměř zmizelo a další se prozatím neobjevují. Zásluhu na tom má hlavně maminka, která dodržuje tvrdý režim bez kakaa, čokolády, citrusových plodů a hlavně bez sóji. Pomáhá určitě i to, že nekoupeme; jeden den dostává Zuzanka sprchu ve vaně, obden jí otíráme žínkou. V neposlední řadě patří naše díky panu doktoru Stuchlíkovi z Rožnova, který Zuzanku vyšetřil, a taky panu doktoru Mirovi, který se za nás u něj přimluvil. Zuzanko, tito pánové u Tebe mají schovanou jednu vlhkou mléčnou pusu.