Deník Sjuznka Hříbatec
Fragmenty ze života šťastné malé slečny

datum narození:

19.10.2005

Po delší odmlce jsme tu zpět se zprávami ze Zuzančiny zahrádky. Novinek je spousta, jistě bych je mohl v bodech vypsat na celou délku stránky, nebudu ale tak ošklivý a místo toho našim čtenářům několika teplými lidskými slovy nastíním události uplynulých dvou týdnů. Zuzanka definitivně zavrhla plazení se a pohybuje se všemi směry po kolenou; nebude to však trvat dlouho a místo tepláků bude ošoupávat botičky. Je to tak, Zuzanka je na nejlepší cestě zařadit se po bok Jožky Pribilince, Emila Zátopka a stát se chodcem a běžcem, jak si to příroda žádá. Už se nejen staví a opřená o stůl nebo jakýkoliv jiný objekt v dosahu se učí držet balanc, též drobnými krůčky do stran zkouší, a nutno říct, že jí to jde, jaké to je, chodit. V obecné rovině je Bobiska zdravá a spokojená s občasným ééé, ale kupříkladu se moc zlepšila ve stravování - jí teď prakticky všechno, co jí dáme do ruky nebo do pusy. Tím jsem zvládnul úvod a můžu přistoupit k hlavní části příběhu, kterak Zuzanka u moře byla. Minulý týden jsme Zuzance splnili sen mnoha kojenců, vyvezli jsme ji do Chorvatska k mořu. Konkrétně na Istrijský poloostrov, od města Poreč coby kamenem dohodil. Ubytováni jsme byli v hotelu Delfín, obrovském komplexu se sedmi sty osmdesáti jedním pokojem. Ten jeden byl náš. Byl to malý pokoj, pro dva lidi i pohodlný, pro nás dva s kojencem už tolik ne, ale vešli jsme se a udušením jsme nepošli. Z balkonu jsme viděli na moře, vzdálené sto metrů od hotelu, nad hlavou nám létali rackové, škoda jen, že v posledním patře, kde jsme bydleli, balkon nebyl zastřešený. Jedenkrát se racek trefil jen malý kousek vedle... Bylo smaragdově zelené, snad z těch řas... To voda v mořu zelená nebyla. Krásně modrá, průzračná, slaná a ozdravná. Evidentně mořská voda vykonala, co jsme od ní s nadějí očekávali, a zbavila Zuzanku projevů atopického ekzému, alespoň dočasně. Zuzanku nevyvedlo cizí prostředí z rovnováhy a udržovala si svůj spací i stravovací rytmus. V hotelové restauraci byli na malé děti dobře připraveni, Zuzanka seděla s námi u stolu v dětské stoličce a občas s námi jedla i naše jídlo, například dědečkovy těstoviny. Ano, po dvou dnech našeho pobytu dorazili také babička s dědou z Rožnova a strejda Petr s Alčou, takže bylo veselo a měli jsme výpomoc s hlídáním, což nám umožňovalo občas se vzdálit a také si vyrazit na večerní výlet do města, když nám rodičové hlídali spícího kojence. Je mi líto, musím končit, protože Haník se necítí dobře a nadešel Zuzančin koupací a večeřící čas v mé režii. Nechci se už večer k počítači vracet, raději budu sedět venku, takže možná příště Vám to dopovím, anebo dřív osobně. Třeba zítra s Mickou a Tomíkem.

Blahopřejeme Zuzance ke včerejšímu svátku, všechno nejlepší - zdravíčko, štěstíčko, kočičko... Oslavenkyně byla zahrnuta dárky, všechny je pečlivě rozbalila a za každý jednotlivý kus způsobně poděkovala. Poslední týden probíhá ve znamení růstu zubů, vypadá to, že nejen dvou horních uprostřed, ale také se cosi klube na straně. Průvodní jevy jsou klasické: občas teplota, bolestivý nářek, slintání, průjem. Jeden ze zoubků nahoře už je na samé hranici vnějšího světa, dávám mu den, nanejvýš dva. Už asi týden. Zuzanka už téměř rezignovala na plazení, běhá po kolenou jako Zátopek. Jinak se po dobu mé služby nic zvláštního nestalo...

Vedra polevila, a snad že se pohyby nás všech uvolnily a zrychlily, i Zuzanka přivítala příjemné počasí novou sadou zvuků a pohybů. Nejčerstvější novinkou je pohyb po kolenou, ale na delší vzdálenosti stále upřednostňuje staré dobré rychloplazení. Horečné úsilí věnuje také nacvičování stoje na nohou, jak to dosvědčují i modřiny a šrámy, které sbírá po cestě dolů. V sobotu jsme měli první vážnější úraz, to když Zuzanka spadla a hlavou se udeřila do nohy od velkého bubnu. Byly z toho nepěkné boule a pohmožděniny na hlavičce, i trocha kůže se sedřela. Tedy křiku a slziček spousta, my celí bledí volali jsme paní doktorce, která nás uklidnila, že jestli Zuzanka neupadá do mdlob nebo nezvrací, není panika na místě, jen ať ji následujících 24 hodin pozorně sledujeme, a to průběžně i v noci; pád byl z malé výšky, horší bylo leknutí než samotné zranění. Zpočátku se nám zdálo, že je holčička lehce mátožná a unavená - to snad i byla, ale kdoví jestli proto, že se předtím moc nevyspala nebo pro ten pád.. Jeli jsme ke známým v Černošicích na zahradu otrhat jejich nádherný meruňkovník, Zuzanka si v kočárku pospala, a poté už byla zase veselá holčička - až na trápení, které přičítáme na vrub rostoucím zoubkům... Odpoledne jsme se pak všichni nalodili a zajeli k Sázavě k Micině a Tomíkovi na chatu, kde jsme strávili příjemných pár hodin, ogrilovali nějaké ty mrtvoly a prošli se do hospody, kde nám kvůli probíhající svatební hostině odmítli načepovat pívo. No, já byl za řidiče, tak si to vykládám jako výraz boží spravedlnosti :)
Minulý týden byla Zuzanka zvážena a přibrala 420 gramů za uplynulých čtrnáct dní; na hradě i v podhradí vládne spokojenost a přetrvává s tím, jak Zuzanka spořádaně sní většinu toho, co dostává v misce. Řekl bych, že režim je teď ustálený, jak v jídle, tak i ve spánku; přes den Bobička několikrát krátce zavře oči, večer pak chodí spát s pohádkou okolo osmé a spává celou noc do pěti, půl šesté.

Když si na mapě České republiky v Západních Čechách najdete město Klatovy a posunete prst o deset centimetrů východně, narazíte na obec Zavlekov, kde jsme strávili uplynulý víkend. Je to dědina o pěti číslech včetně hospody a pošty, na dohled od Hnačovského rybníka; parta černošických přátel tam už víc než třicet let jezdí trávit svou letní dovolenou. Za posledním cikánským stavením v lese natáhnou elektřinu, postaví stany a čtrnáct dní se žije mnoharodinným táborovým životem (multifamily camping). Cyklistika, turistika, plavání nebo knížka a pivo, všechno je možné :) a oproti tomu prvnímu táboru před třiceti lety si tam dneska může člověk i pustit notebook s připojením na internet, tož to je pokrok.. abyste se nenechali zmýlit, není to nějaký pionýrský tábor, kde se boduje pořádek ve stanech, je tam klid a pohoda. Pobyli jsme tři noci, vyzkoušeli jsme si kojenecké táboření a po této zkušenosti se nemusíme bát se Zuzankou vyrazit pod stan. Spala celé noci jako nemluvně a přes den, i když toho moc nenaběhala, se vesele plácala na dece a ochutnávala šišky. Pravda, nebylo pořád jen veselo, prožíváme teď mamánkovské období, které se vyznačuje rykem a slzičkami, když se maminka od Zuzanky na chvíli odvrátí, anebo, nedejbože, poodejde. Vidíme ale, že jde o běžné projevy, jak to je u ostatních dětí.. většinou stačí půl minuty na odvrácení pozornosti k hračce nebo jiné zábavě a ze Zuzanky je pak zábavná společnice, až do chvíle než se zase na obzoru objeví maminka. S jídlem jde všechno hladce, jsme zvědaví, jak se projeví na váze - to se dozvíme v pátek.. Druhé piškoty Zuzance svědčí, chutnají a nemá po nich vyrážku, takže asi med...

Dnešní ráno s sebou přineslo kromě zamračené oblohy také plnou zkumavku Zuzančina nejlepšího, takže jsme vyrazili k paní doktorce. K odběru krve nakonec (a naštěstí) nedošlo, bude záviset na výsledcích testů přineseného vzorku. Proběhlo další zvážení, tentokrát Zuzanka přibrala šedesát gramů, takže přece jen dobrá zpráva a Zuzanka tuto radostnou novinu odpoledne přivítala prvním zahryznutím se do dětského piškotu Hero.

Vedra pokračují a projevuje se to na všem, co se děje se Zuzakou i okolo Zuzanky. Zuzanka málo jí, při dalším vážení paní doktorka zjistila, že zase nepřibrala, ale pět deka jí ubylo... no, kdoví, nebyla najezená, byla vykakaná... těch okolností je víc a příčin může být také několik.. v každém případě jsme poplašeně požádali o radu Zuzku Smrčkovou, která nám doporučila upravit jídelníček, takže od pátku už Bobiska dostává na spaní kaši, která mě osobně nadavuje, ale naštěstí mám dovoleno chodit spát bez ní.. Včera jsme zkusili přidat Zuzance do ovocné svačiny lžičku jogurtu a sledujeme, jestli se dostaví alergická reakce. Zuzanka má dneska trochu osypané místo na zátylku a trošku na zádech, ale budeme to ještě dál zkoumat, nejspíš přijde druhý pokus.. No, celkově si se stravou v poslední době užíváme, ale to přejde, ode dneška mají u Mekáče nový program, nové druhy sendvičů, jako třeba ten s kozím sýrem a pikantní omáčkou, co jsem si dal dneska, to bude Zuzance šmakovat natuty... někdy.. Život ale není jenom kus žvance a Zuzanka nám dělá velkou radost tím, jak je čiperná. Dělá velké pokroky v pohybu: už si sedá, i když to není ještě dokonalé, ale jídlo už dostává v židličce a nemá nic proti. V plazení už by mohla určitě na okresní kojenecký přebor, včera se hbitě přeplazila přes celou místnost dole v domě, objevila krabičku s filmy na DVD a všechny si je hezky prohlédla. Snad si je budeme moct prohlédnout někdy i my, krapítek některé placky podřela o podlahu, kočička. Kromě závodního plazení dnes také Zuzanka asi třikrát přeplácala bazének a v poloze sedící zříceniny mávala celému světu. Naučili jsme ji totiž na povel dělat "pápá". Do konce týdne jsme u paní doktorky očekáváni se vzorkem Zuzčina nejlepšího ročníku k rozboru, k tomu ještě Zuzanku píchne včelička. Zítra ráno nás čeká druhý pokus o vyčurání kojence do zkumavky (v pondělí šimrala maminka, po vykakání na přebalovací stůl nastoupil 2. šimrací etapu tatínek a po třetí, krátké došimrávací etapě, jsme odběr vzdali). Poslední šance pak bude v pátek, příští týden se odběry u paní doktorky nekonají. Tak nám držte palce, ať ta tekutina skončí ve zkumavce a ne jen všude okolo.

Po návštěvě v Rožnově, která byla k naší lítosti krátká, jen víkendová, jsme opět doma a dál si to metelíme po kolejích kojenecké dráhy, která je klikatá a dlouhá, vede do kopce i z kopce, místy tunely, častěji však na sluníčku a zvesela. Včera, v pondělí, jsme byli přehlásit na úřadě naše nové auto, fronta byla dlouhá, úřednice nepříjemná, ale Zuzanka se držela statečně a určitě měla lepší náladu než my, jak to dokládá i fotka, kterou jsem pořídil mobilem na schodech. Odpoledne, kdy jsme měli ještě trochu společného času, jsme zašli pozdravit Rudu s Dášou, a při té příležitosti jsme se smočili v bazénu, včetně Zuzanky, samozřejmě. Zuzanka se koupe ráda, nadšeně plácala ručičkama do vody, nejraději by ale vodu z bazénu vypila. V tomto týdnu čeká Zuzanku kontrolní převážení u paní doktorky, minule jsme zaznamenali úbytek padesáti gramů - není se také čemu divit, vždyť Zuzačka začala s kojeneckou atletikou a někde se ten nárůst pohybu projevit musí - a jsme plni očekávání, protože nemůžeme říct, že nám v poslední době dělá holčička radost tím, jak pořádá porce svých obědů. Po totálním odmítnutí mrkve s králičí mrtvolou jsme nasadili bramborovou kaši, která zatím slaví úspěchy, přejme Zuzance dobrou chuť a tučné přírůstky.

V těchto parných dnech je těžko i sedět doma u počítače a psát; na delší vyprávění si, milí čtenáři, počkejte do doby ledové, kdy bude mozek pisatelův opět pracovat na plné obrátky ve prospěch těchto stránek. Zuzanka snáší horké červnové dny překvapivě dobře, koupe se na Marsu v bazénu a jejímu ekzému chlórovaná voda neškodí, naopak, jakoby Zuzančině pleti prospívala, ekzém se ztrácí. Vedle prvního zoubku dole se klube i druhý bratříček, horní dva zatím zatvrzele strvávají v pohotovostní poloze a nechce se jim ven. Bobinka si už kleká na kolena, ale zatím neobjevila způsob, jakým tělo vkleče rozpohybovat, vždycky sebou plácne zase na bříško. Haník a Zuzanka začaly brigádničit u Dáši a Rudy, uklízejí u nich v domě a můžu říct, že jako větší pracovník se jeví Zuzanka, pokud se výkon poměřuje podle špinavého trička. Dneska si holky vzaly volný den z práce, abychom mohli být spolu, koupali jsme se v bazénu, otrhali sousedům třešeň a vůbec jsme strávili den jako rodina, například jsme taky zaplatili na poště složenky.. Byl za mnou teď Haník, že už vyrážíme... Jedeme do Nuslí za pár přáteli na zahrádku, vysílačku dostane na starost babička Dáša a děda Ruda, Zuzanka už klidně spí. Tak nashledanou v chladnějších časech...

Zuzanka náramně vyrostla, byli překvapeni babička s dědou rožnovští, kteří se dneska krátce zastavili v Černošicích po babiččině návratu ze slunného Řecka. Nám, kteří ji vidíme každý den, to nepřijde, ale dnes při pohledu na spícího kojence v kočárku jsem si uvědomil, jaký je jí kus. Bodejť by nebyl, když dostává tak výživnou stravu. Ráno dostane mlíčko, dopoledne ovocnou kaši, obvykle banán s jabkem, na oběd si dává mrkev s králíkem (rozmixovaným i s chlupama) a odpoledne další ovocnou svačinu. Zkoušeli jsme i meloun, ale neujal se. Popravdě nechutnal v kombinaci s různými druhy ovoce ani mně. Mám melouny rád, ale rozmíchané s jiným ovocem melouny kazí výslednou chuť. Možná kdyby se do toho koktejlu přidala vodka, bylo by to chutnější..
Zuzanka nejen roste, ale je stále obratnější a objevuje různé přeměty, které jsou v jejím zorném poli, neváhá pro ně vyrazit i na několikametrovou trasu. Nejvíc spokojená bývá v pokoji s bicími, tam se po zemi povalují spousty předmětů a je stále co objevovat. Hodně ji zajímají kabely, například ten od nabíječky, to je favorit. Nejvíc ale Zuzanku fascinují paličky. Po těch je celá divá, šermuje s nimi a bouchá, běda když jí chci paličku vzít z ruky. Vrhne na mě ten její pohled To-mi-přece-neuděláš a začne natahovat. Zabírá to.
V úterý se Zuzanka s rodiči zúčastnila antiParoubkovské demonstrace na Václaváku, celou ji ale prospala, divím se, že se neprobudila, když kolem cinkaly klíče, pískalo se a vůbec se lidé hlasitě projevovali. Podle médií bylo na akci asi 3000 lidí, zpočátku byl Václavák skutečně slušně zaplněný, dokonce horní část policie uzavřela, ne však na dlouho, po hodině se velká část davu rozešla, asi se vrátili do práce nebo šli nakupovat a do kina. Věkový průměr účastníků byl asi třicet let, Zuzanka tam měla nemálo vrstevníků a dětských kamarádů vůbec. Policisté postávali okolo a nevypadali, že se chystají nás zřezat. Když začal chlapík s kytarou hrát druhý kus, znechuceně jsme odešli; mohl by dělat Paroubkovi dvorního textaře, navíc ty stejné písničky hrál před rokem na demonstraci proti upřímnému klukovi S.G. Zuzanka se probudila až na nádraží, do růžova vyspaná.

Zuzčiny nálady se teď střídají trochu víc než bývalo zvykem před zoubkovým obdobím. Častěji teď bývá nešťastná a uplakaná, zdánlivě bez příčiny, ale pravděpodobně za tím budou ty klubající se bílé potvůrky. Ještě si s nimi v životě nejspíš užije, ačkoliv jí to nepřejeme, má to v genech. Ve chvílích, kdy je ztrápená, pomáhá stoprocentně jen jeden ztišující prostředek, kterým doma disponujeme, maminčiny prsy. Je to pro Haníka teď o zoubek bolavější, ale Zuzanka z nich nasaje klid a zase je dobře. Dneska bylo hlasité a dlouhé usínání, teď v půl jedenácté spí Zuzanka asi čtyřicet minut, odebereme se za ní a ve spánku ji podpoříme.