Deník Sjuznka Hříbatec
Fragmenty ze života šťastné malé slečny

datum narození:

19.10.2005

Smířili jsme se s faktem, že Zuzanka jen tak nepřijme náhradu za maminčino mléko, a tak ke snídani dostává jogurt ohřátý ve vodní lázni, a je klid. Dnes jsme vyrazili do hlavního města na procházku s kamarádkou Lenkou, užít si atmosféry předvánoční Prahy, omrknout vánoční strom na Staroměstském náměstí a třeba i navštívit nějakou výstavu nebo jinou kulturní událost. Byl hezký den, avšak dosti chladný. Na kulturní událost se nedostalo, pokud nepočítáme procházku po nádvoří Pražského hradu, kde se Zuzanka jistým krokem prošla; snad tak dala najevo, kdo bude na Hradě paní. Také se konal od jedné do pěti odpoledne na Hradě dětský den s účastí paní prezidentové, kterou jsme stihli právě v závěru odpoledne, když pronášela zdravici, přání všeho dobrého přítomným a po koledách pravděpodobně slavnostně zapálila vánoční strom na Hradě; na to však jsme již nečekali a tlačili jsme kočárek z kopce na Malostranskou. Nu, užili jsme si pražské předvánoční atmosféry dosti - ačkoliv, kdy končí předvánoční a začíná vánoční - až napadne sníh? Po sněhu ani památky, ale prodrat se davem turistů v Celetné nebo, ještě neprostupnějším, na Staromáku, byl s kočárkem sportovní výkon. Vánoční strom je impozantní a shodli jsme se na tom, že vypadá mnohem lépe, když jsou světelné efekty vypnuty. Ani nevím, zda smrk či jedle, ale ozdoben je velkými zlatými koulemi (to už ani nejsou baňky, možná baně) a dalšími cetkami. Vypadá to vkusně, ale když jsme přicházeli na náměstí podruhé, již za tmy, strom zářil modře a problikával divoce jako stroboskop na diskotéce. Říkám si, že obchodníci svou převánoční horečkou způsobují lidem než radosti z pěkných věcí více trauma z toho, že Vánoce jsou za dveřmi a on, lid, nemá náladu.

Převratnou událostí uplynulého týdne je konec Zuzančina kojení. Je to opravdová revoluce v naší rodině: Zuzanka ochutnala umělé mléko, leč po počátečních úspěších se rozhodla naše snahy ignorovat a nyní jej odmítá v jakékoli podobě. Experimentujeme a nevzdáváme to. Haník už není nucen dodržovat stravovací návyky uplynulého roku a půl a s chutí se pustil do konzumace čokolády, citrusových plodů a alkoholu (pod dohledem dospělých a zodpovědných osob, samozřejmě). Já jsem přišel o výmluvu, proč ráno nevstanu, jsem přece schopen uspokojit Zuzančiny požadavky v podstatě na stejné úrovni jako maminka. To jsme si vyzkoušeli dnes ráno, poté, co jsme s Davidem slavili jeho čerstvou třicítku a spát jsme šli ve dvě v noci. Zuzanka byla o půl hodiny milosrdnější a z postele mě vytáhla "až" v půl sedmé. Nevíme, jestli Zuzančina averze vůči umělému mléku má nějakou hlubší příčinu, protože v posledních dnech se zhoršil její celkový přístup k přijímání potravy, každé jídlo nám dává sežrat. V ostatních ohledech jsme spokojení: Zuzanka je geniální, nejkrásnější, umí napodobovat zvířátka a na klávesy i na bicí hraje jako Bůh.

Dnes jsem dostal Zuzanku do ranní péče já, zatímco Haník se po kojení oddal sladkému spánku, aby snad aspoň trošku dohnal postelový deficit. Zuzanka nejevila již zrána příliš dobrého rozmaru, ale prvotní plicní rozcvičku se nám podařilo ukončit dříve než popraskaly okenní tabule. V podobném duchu se pak odvíjel celý dnešní nepěkný listopadový den - prošpikovaný návštěvou módního salonu Blažek ve zličínské Metropoli, hrabáním listí na zahradě a předvečerní procházkou zamlženými Černošicemi. Nejvíce neklidu prokazovala Bobiska u Blažka, kde jsme byli rozšířit šatník můj společenský, řekněme... Haník se ocitl v pozici prvního rádce a to se jistě Bobisce nelíbilo; dávala svůj názor najevo ustavičným úprkem z obchodu ven. Bylo to náročné, avšak zvládly to obě, a vybrali jsme několik kousků šatstva, které ze mě dělají téměř člověka. Včera se u nás zastavila teta Pavla z Černošic a přinesla nám vyžádané dětské klávesy z Matýskova majetku, díky kterým Zuzanka pozná melodii, harmonii a podpoří smysl pro rytmus. Nejvíc na klávesy hraji já, i Haník si rád zapreluduje, a Zuzanka, jako jediná, hraje nekonvenčně nohama i zadečkem. Když jsem ji několikrát důrazně upozornil, že hrát budeme zatím výhradně rukama, rozkřičela se na mě a uraženě odešla. Už jsme ale zase kamarádi, před chvílí mi dala pusu na dobrou noc a byla odpochodována do hajan.

Po návratu z upršených - a zpočátku též zasněžených - Beskyd se hlásíme z Černošic, místa výskytu malé Sjuznky. Dalo nám práci vypátrat její úkryt, avšak dostali jsme od placeného informátora zprávu o místě, kde se zdržuje, a tak po dlouhé honičce byla dopadena ve sprchovém koutě a zlechtána na bříšku. Takhle bych mohl plácat na půl stránky, protože v podstatě nevím, co psát, ale v podstatě vím, že když nenapíšu nic, zvyší se pravděpodobnost, že Zuzančina stránka zaroste trávou, chmelem a bodláčím. Takže k věci. Až na včerejší rychlovýlet do Prahy se nic mimořádného nepřihodilo, Zuzanka si hraje, drží se maminčiných tepláků, ale nejen to: dokáže s tatínkem vyvádět blbiny ve stanu a v tunelu, takže je sranda. Jídlo též zvládá bez větších problémů, zlepšuje se v bubnování a naučila nás nové slovo "jagudli". Nevím přesně, co znamená, ale pozor, může to být cokoliv. Jdu si přečíst kapitolu ve Vývojové psychologii, ať jsem aspoň o dvě stránky před Zuzankou.

Oslava Zuzančiných narozenin byla rozložena do dvou dnů - v pátek jsme slavili s početným kruhem rodinným z Černošic a v sobotu přijeli Micka s Tomášem a Kačíkem. V pátek Zuzanka dostala narozeninový dort s jednou svíčkou, kterou za ni sfoukla maminka, protože si Zuzanka o svíčku popálila ruku a chvíli nebyla k utišení. Posléze se ale do dortu pustila a rozpatlala jej všude kolem sebe. Sobotní oslava už byla oslavou spíš proto, že se v místnosti nacházely dvě oslavenkyně, Zuzanka a Micka, ale bujaré veselí se nekonalo, byli jsme vyřízení ještě z pátku. To jsme měli před sebou večerní program, kdy jsme měli v plánu návštěvu koncertu v Praze s tím, že Micka & spol. u nás přespí a budou bdít nad Zuzančiným klidným spánkem. To vše se konalo: koncert (Kaltenecker Trio, hráli úžasně) i Zuzančin klidný spánek. Micka Zuzanku uspávala a ta po asi patnáctiminutovém vokálním výstupu usnula. Když jsme se před jednou v noci vrátili, byl doma klid, prý spala celou dobu. V neděli jsme absolvovali ještě jednu oslavu, Haníkova sestra Pavla slaví třicet a Ruda nás všechny (Ruda, Dáša, Pavla, Franta, Mates, Haník, Zuzka a já) pozval do pizzerie na pozdní oběd. Všichni jsme se dobře najedli a tím završili víkend plný oslavenkyň.

Dnešní ráno bylo po víc jak týdnu prvním, kdy jsme Zuzance vysavačem nečistili nos - jestli je to definitivní porážka rýmy, uvidíme. Zuzanka včera pěšky překonala vzdálenost asi tří metrů, takže už se dá mluvit o chůzi. Tráví teď na nohou čím dál víc času, ať už opřená o kočárek nebo s oporou našich končetin, ale dopřáváme jí i možnost projít se bez opory. Do svého repertoáru napodobování zvuků ze zvířecí říše přidala Zuzanka ke koníkovi také pejska a vysokým hláskem pohafává. Právě mi Haník sdělil, že musíme Zuzanku odsát. Tak jdeme na to.. Uáááá

P.S.: Ekzém je pá

S létem jsme se nadobro rozloučili, tytam jsou teplé slunné dny uplynulých měsíců. Na řadě je podzim, čas plískanic a tlení, doba, ve které přišla na svět naše drahá Zuzanka; bude tomu brzy rok. Ta právě spí, v devět večer, oči se jí zavřely téměř bezhlesně, po krátkém usínání za doprovodu pohádky O sedláčkovi z dílny bratří Grimmů. Zuzanka má za sebou pár rušnějších dní a nocí, největší podíl nese rýma, kterou byla Bobiska obdařena, spolu s doprovodným orchestrem složeným z vysoké teploty, nechutenství a špatné nálady. Teploty ustoupily po první noci a pár čípcích na snesitelnou úroveň, stále ještě bojujeme s ucpávajícím se nosem a používáme zbraně nevídané! Ještě včera ráno by mě nenapadlo, jak účinné prostředky dnes rodiče mohou využít pro odsávání nudlí z nosu. Dnes odpoledne jsme naši manuální (spíše však orální) odsávačku zautomatizovali. Na radu Zuzančiny osobní lékařky jsme provrtali korkový špunt (v tomto případě zátku od sektu - díky, Dášo), provlekli jím hadičku odsávačky a špunt nasadili na trubku našeho domácího vysavače. Funguje to bezvadně, bez námahy, možná nebude v budoucnu Zuzanka ráda vysávat, ale to je malá cena za ten pokrok. U paní dětské lékařky jsme nebyli jen skrze akutní rýmotitidu, ale též pro lék Vigantol a nechat prohlédnout záhadné projevy Zuzančiny kůže na obou tvářičkách, kde se tvořily krupicovité rudnoucí pásy. Nic vážného, bylo nám řečeno, v lékárně následně vyzvedli jsme nám již známou mastičku, páchnoucí směsí benzínu a hovínek, evidentně však účinnou, neboť tvářičky zase nabírají zdravých odstínů a kůže své normální přirozené hladkosti. Nevím, zda dnešek nebyl posledním dnem, kdy Zuzanka snídala z maminčiných soukromých zásob, poněvadž ráno při krmení došlo k těžkému pokousání dotyčné maminky, a to nikoli sousedovic vzteklým psem Williamem, ale naším něžným Tulíčkem. Viděl jsem na vlastní oči stopy od krve na noční košili a věřím, že až si tyto řádky, Zuzanko, přečteš, přineseš mamince její oblíbenou čokoládu Lindt, king size. Přes všechny jmenované a další projevy těla skorooslavenkyně, jsme svědky každodenních nespoutaných projevů ducha jmenované, doprovázeného i pohyby a cviky doposud tajenými. Zuzanka se dnes poprvé vyškrábala na stůl - ne tedy na jídelní, ale zatím na přízemní "konferenční" stolek, na otázku Jak dělá koník? umí obstojně zařehtat, procvičuje jemnou motoriku i prostorovou představivost při vkládání předmětů do otvorů v krabici a kdo ji neviděl jezdit s kočárkem, o mnohé přišel.. Zuzanka doma uvedla do provozu vlastní taxislužbu, nabírá po cestě pasažéry do kočárku a vysazuje je různě po trase v místnosti. Obávám se, že se jedná o podnik nevýdělečný, zatím jsem neviděl Medvědici, chobotnici Julču ani paní Koníkovou, že by Zuzance za odvoz platily. Baví ji to ale náramně, nás také, za tu bodavou úpornou bolest zohnutého hřbetu to rozhodně stojí.

Aniž jsme to plánovali, ba naopak právě navzdory tomu, co jsme doposud zamýšleli, stala se dnešním dnem ze Zuzanky účastnice silničního provozu na dvou kolech vulgo cyklistka. Naše sousedka Iva nabídla Haníkovi možnost přenechání dětské sedačky na kolo po již vzrostlé dcerce Elišce a ačkoliv se hovořilo o příštím jaře a že se ještě uvidí, ve světle nutnosti výletu do Dobřichovic pro botičky jsme sedačku zkusmo namontovali dneska, na zkoušku nasadili Zuzance zapůjčenou helmičku a vyrazili na cestu. Zuzanku cestování kolmo bavilo, i když na některé průlety větších děr reagovala nespokojeným éééé. To byly ale spíše výjimky, většinu času (šlo o patnáctikilometrový výlet) byla s cestou spokojená. Mně, coby tažnému koni, se sedačka zamlouvá, mám Zuzanku hned za sebou, vím, kde se neustále nachází, v případě vozíku taženém za kolem na tyči bych tak klidný nebyl. Je to pár kilo navíc, ale jestli to má znamenat, že já pár kilo shodím, pak je to O.K., váha se tím vyrovná. V Dobřichovicích jsme koupili Zuzance krásné první kožené botičky na ven, jsou ve světlejším vínovém odstínu, spíš klučičí, ale moc Bobisce sluší a capká v nich jako by se s nimi narodila. Když už jsme byli v tom shopování, zastavili jsme se v obchodě s cyklistickými potřebami a vybavili Zuzanku její vlastní helmičkou s obrázkem zajíce, to je příhodnější než Martínkova želva. Na obrázku je Zuzanka ještě v želvě.. Přejeme Zuzance hodně šťastných kilometrů.

Dny rychle letí, ani nestíháme psát příspěvky tak často, jak rychle ten čas běží. Zuzance se blíží první narozeniny a jsou definitivně ve znamení pokroku. Nebo že by kroků?? Na nohou je Zuzanka skoro tak často jako na kolenou; představte si, že dneska vylezla schody odspodu až nahoru. Samozřejmě jsem jí poskytoval oporu, bez ní by spadla snad desetkrát, ale v podstatě celou tu náročnou vysokoschodovou tůru vykonala sama. Však měla obrovskou motivaci, nahoře na schodech na ni čekala maminka. Bohužel se k nám vrátil ekzém, možná jsme u toho moře byli krátce na to, abychom ho úplně porazili. Zuzance ale vrásky pranic nedělá. Máme za sebou, co se týká počasí, vydařený víkend, byli jsme hodně venku, u nás na zahradě, jinde na zahradě i na výletě v Praze.. Nejvíc se Zuzance líbilo včera odpoledne na Loučení s létem nahoře u Křížů na zahradě, kde mají pískoviště a houpačku. Zvlášť z houpačky byla Bobička úplně nadšená a Haník byl nadšený, jak je Zuzanka nadšená. Prý je v Rožnově taky jedna houpačka, tak si nejpozději v listopadu Zuzanka s Haníkem užijí houpání dosyta. Od Chorvatska se potýkáme se Zuzančiným přerušovaným spánkem - jednou až několikrát za noc se Zuzanka probudí a hlasitými projevy se dožaduje pozornosti. Občas zase sama zalehne a spí dál, většinou však dostane pochování a napít čaje. Vstávání mezi pátou a šestou ranní je teď obvyklé. Zuzka je Střapatka Zubatá, jedničky už jsou venku všechny čtyři a k tomu navíc jedna dvojka.