Deník Sjuznka Hříbatec
Fragmenty ze života šťastné malé slečny

datum narození:

19.10.2005

Stává se z Bobinky spáč? Za uplynulých několik dní nás potěšila, když dvě noci celé prospala: v jedenáct šla na kutě a vstávala až v šest ráno. Přineslo to radost hlavně Haníkovi, která se vydatně vyspala snad poprvé (a podruhé) za posledních šest týdnů. To mi připomíná, že nám pomalu končí šestinedělí. Troufám si říct, že Zuzka je spokojený kojenec, v hojné míře spí, jí i vylučuje, a jde vidět, že se začíná zajímat o okolní svět. Už vydrží zaměřit svou pozornost na hračku, kterou jí ukážeme; i když s ní pomalu pohybujeme, sleduje ji a pokouší se otočit za ní hlavičku. Vypadá to, že se nepotvrdilo tvrzení paní doktorky Pokorné, že Bobinka večer křičí, protože ji trápí bříško. Dostala Bobinka z toho důvodu od paní doktorky předepsané kapky (SAB) a dostává je třikrát denně. Pravda, bříško jí to uvolňuje, ale lék na večerní chvilky poezie to není. Jedinými léky zůstávají trpělivost a mateřské mléko.

Máme za sebou návštěvu u paní doktorky Pokorné. Zuzanka přibrala za tři týdny téměř půl kila, tedy dnes váží 3890 gramů a měří údajně 51, 5 cm, to znamená o půl centimetru víc než před těmi třemi týdny. Měření u paní doktorky se nevyznačuje ohromující přesností, je dost závislé na tom, jak sebou dítě právě šije, a Zuzka, ta sebou mrskala pořádně. Křičela vlastně celou dobu v ordinaci, kromě několika málo okamžiků, kdy se paní doktorce povedlo ji něčím zaskočit. Po prohlídce dostala trochu najíst, aby se uklidnila, a pak jsme tlačili kočárek na cestu zpátky. Haník si cestou u paní Pravdové koupil teplý modrý svetr a manšestráky, protože doma k tomu svetru vhodné kalhoty nemá. Sluší jí a je spokojená. Tedy i já jsem spokojený. Odpoledne vyrazíme do Prahy, Haníka čeká návštěva u kožního lékaře, aby se podíval na vyrážku, kterou má na bradě.

Holky jsou dnes unavené, vidět je to hlavně na Haníkovi. Uplynulý den byl náročnější; Zuzanka méně spala, častěji jedla a hlasitě se večer až do noci projevovala. Já jsem byl včera na noční a dnešní den jsem prospal, takže jsem se do rodinného života zapojil až dnes odpoledne. To Zuzka právě dostávala svačinu, a pak jsme vyrazili na procházku. Venku už je opravdu velká zima, ale ještě to bude stupínek nad nulou. Od víkendu v Černošicích nesněžilo, jen je pošmourno, nebe výhružně střídá různé odstíny šedé. Na procházku jsme vyrazili přes řeku do Lipenců. S krátkou zastávkou v potravinách jsme byli venku asi hodinu a půl, s tím, že Zuzka měla podle svého programu dostat večeři okolo šesté. Nakonec však vstávala až po půl sedmé, a to jsme ji museli probudit, byla dočista tuhá. Je to nádherné, pozorovat ji, jak se probouzí. Protahuje končetiny a páteř, dělá ksichtíky, a přitom vydává zvuky víc zvířatkovské než lidské; pochrochtává, jakoby prská a mručí. Sotva se trochu probrala, položili jsme ji na deku na bříško, aby si zacvičila. Z toho pochází aktuální fotka Zuzanky. Říkáme tomu Želví závody, když Zuzka leží na bříšku, nahrbená záda vypadají jako krunýř, a pomalu, trhanými pohyby, se souká kupředu, zvedajíc hlavičku. Obvykle deku přeplazí dvakrát až třikrát, pak už je rozmrzelá, zakaboní se a natahuje ke křiku. Dneska byl koupací den, po Želvích závodech jsme Zuzanku nahoře v koupelně otřeli, vykoupali, naolejovali, namazali, vyčistili některé tělní otvory, zabalili a šlo se k večeři. K očistným procedurám přistupuje Zuzka s ambivalentními pocity, jak se zdá. Ráda se koupe, možná bude mít k vodě podobně hyperpozitivní vztah jako Kačík, ale například při otírání žínkou křičí snad pokaždé. Olejování snáší obecně lépe, ale když přijde na čištění nosu, je to ďáblice. Může být ráda, Bobinka, že se malým dětem nemusí trhat ochlupení uvnitř nosu. Snad se u Zuzky projevilo včerejší ponocování, protože při večerním krmení dnes odpadla po deseti minutách. Prostě vytuhla a nebyla s ní řeč, byla dočista bezvládná. Posléze se probrala v odříhávací poloze (její hlava na našem rameni), takže došlo na druhé kolo, ale pravděpodobně jí to nestačilo, protože teď, asi patnáct minut poté, se ozývá. Bodejť, divil bych se, kdyby ne, Zuzanka je jedlík. Večer je před námi, jdu si dát panáka Zuzančina kalvadosu. Na zdraví!

Santa Claus odpověděl; poslal Zuzance e-mail. Ač z Finska, napsal ten starý dobrák vzkaz anglicky, což Zuzance nedělá nejmenší potíže, samozřejmě. Ve zkratce: Santa Zuzance poděkoval za její milý dopis a ujistil ji, že se jejímu přání bude, s kohortou svých vánočních skřítků - elfů, věnovat. Z doručení dárků, o které si Zuzanka napsala, se vyvléknul s výmluvou, že je možné, že se na některé děti dárky od něj nedostanou, ale mohou si prý být jisty tím, že jejich přání bude řádně zaznamenáno elfy-písaříky do Vánoční knihy přání. Takových dárků má Zuzanka plné plenky, a tak už může příjemně překvapit jen ten náš starý dobrý český Ježíšek. Budeme mu držet palce, ať ve svém vetchém kabátku v této chladné době neumrzne.

Je neděle, užili jsme si prodloužený víkend, ve kterém se Zuzka přehoupla do druhého měsíce života, a jsme proto moc šťastní, dělá nám velikou radost. Dědeček Zdeněk Zuzce (všimáte si toho dvojitého Z?) telefonicky popřál zdravíčko a štěstíčko, Zuzanka Zdeňkovi zakřičela své díky.
Dny to byly docela poklidné, ve čtvrtek večer nás navštívili přátelé David s Lenkou; ovíněná atmosféra nahrávala konverzaci, o které se později Haník vyjádřil: "Nahoře jsem se docela bavila tím, jak se Vám motal jazyk." Nemluvili jsme ale z cesty. Prostě, řeči o svobodě, vzdělání a vůbec. škoda, že David nemohl pít víno s námi, protože držel pracovní pohotovost, určitě by úroveň našich disputací pozvedl o dalších třicet procent blíž ke svobodě. Zuzka se držela svého, v posledních dnech oblíbeného, programu. Přes den náramně hodný kojenec, kterého rozhodí jen navlékání čepice a rukavic, po setmění tygr, který sužuje okolí. Přeháním, pokud jde o tygra... Zuzanka mívá večer svúj prime time, ale v mezích kojencům vlastních. Ten večer jsme s Davidem a Lenkou strávili takřka celý dole u stolu ve třech, Haník nahoře opečovával Zuzanku, která po koupání rozjela svůj kolotoč křiku a usínání, ale na stupeň 4 došlo, jestli si dobře vzpomínám, jen jednou, krátce. Ha! Zatím jsem nezmínil škálu Zuzčina verbálního projevu. Tedy:

1 - mňoukání, slabé houkání
2 - houkání, občasné výkřiky
3 - trvalý křik
4 - ryk

První tři stupně Zuzančiny škály jsou lehce snesitelné, jen ta čtyřka, tu ještě při delším poslechu nerozdýcháváme klidni. Je pozoruhodné, že Zuzka svůj prime time, kdy stupeň číslo čtyři s oblibou opakovaně užívá, dodržuje se svědomitou přesností. Začíná mezi šestou a sedmou večer, po jedenácté večer už je pak zase hodná holčička. Mimochodem, dudlík už; zase není náš kamarád, nezlomnou Zuzančinu důvěru si naštěstí stále drží Haníkovy mléčné cisterny. Když je řeč o důvěře, napadla mne myšlenka, že rodičovství (nemám na mysli rodičovství biologické) spočívá v přijetí a naplňování důvěry, která je nám s dítětem dána. Je to závazek na celý život a nedokážu vyjádřit slovy, jak si považuji toho, že mí rodiče mou důvěru nikdy nezklamali. Věřím, že je to ohromně velká zodpovědnost a klade vysoké nároky na morálku člověka. Zuzanko, jsme s Tebou.
Pátek i sobotu jsme strávili dílem doma, dílem na procházkách po okolí - v sobotu jsme absolvovali delší výlet; přes železniční most do Všenor. Škoda, že je nám v zimním období dopřáno světla tak krátce - Zuzance to, myslím, nevadí, ale my přece jen s kočárkem raději jezdíme při denním světle, a to zvlášť na sněhu po černošických cestách.
Zuzančina páteční večerní show se konala v očekávané době.
Tak, není to žádné tajemství, v Černošicích napadl sníh. Bylo to v sobotu ráno, kdy jsem otevřel poprvé oči a uši, a Haník mi zvěstoval zprávu, že Zuzanka poprvé viděla sníh. Skutečně, přes noc napadlo asi deset centimetrů bílé peřiny. Měl jsem ohromnou radost, nejvíc z toho, že stále ještě nemáme zpevněnou příjezdovou cestu ani chodníky kolem domu. Letní pneumatiky na naší konispřežce na nás mávaly, když jsme navlečení startovali kočárek na vyjížďku. Zuzance je to jedno, hlavně když je čerstvý vzduch. Pravda, sobota byla, co se počasí týkalo, vcelku mírná - sníh přes den tál, a ač vítr vál, já málo lál, přes teplý šál. Ačkoli se nám nepodařilo navázat na minulé dudlíkové úspěchy, jsme na stopě příčiny Zuzčiných veřerních chvilek poezie. Je to hlad, vážení přátelé. Zuzanka si večer říká o zvýšený přísun nejlahodnější krmě kojenců, mateřského mléka. Pravda, vyhovět jejímu požadavku klade zvýšené nároky na Haníkův hardware i na Zuzčin žaludek, ale vypadá to, že jsme vyslyšeli Zuzanku v jejím trápení. Jsem zvědavý, jak tento přístup čas prověří, a zda se mu již brzy nebudeme jen smát.
Co v sobotu odtálo, v neděli znovu napadlo, a ještě nám příroda nadělila kopec sněhu navíc. Sněžilo vytrvale téměř celý den, dnes jsme proto delší výlet nepodnikli, zato jsme odpoledne navštívili Zuzku, Honzu a Mirku Křížovi, kde dožlo díky Honzovi i na překování naší plechové červené kobyly. Zuzanka nevybočuje nijak ze svého oblíbeného programu, večer ale dostává vydatnější krmení, proto tolik nekřičí, ale o to víc má co tlačit do plínek. Dlužno říct, že jí jde poctivá strava k duhu, protože Bobinka určitě zmohutněla; jsme moc zvědaví, co řekne ve čtvrtek paní doktorka Pokorná, až si Bobinku změří a zváží.